Na bloku Novovoroněž 6 se poprvé překonfigurovala aktivní zóna  
Novovoroněž 6 je první blok III+ generace v provozu. Nyní na něm proběhla první pravidelná odstávka pro výměnu paliva. Je tak dobré se podrobněji podívat na první zkušenosti s tímto blokem i na celkovou situaci okolo nových pokročilých ruských reaktorů.

Výměna paliva v reaktoru Novovoroněž 6 (zdroj Novovoroněžská elektrána/Rosenergoatom).
Výměna paliva v reaktoru Novovoroněž 6 (zdroj Novovoroněžská elektrána/Rosenergoatom).

Výstavba reaktoru Novovoroněž 6 začala 24. června 2008 a dokončen byl v roce 2015, Po testech a zavezení paliva se v něm 20 května 2016 rozběhla štěpná řetězová reakce. K síti byl připojen a první elektřinu dodal 5. srpna 2016. Pak probíhaly velice důkladné testy a jeho výkon se postupně zvyšoval. V roce 2016 dodal do sítě už 873 GWh. Komerční provoz byl zahájen 27 února 2017.

 

Aktivní zóna bloku Novovoroněž 6 (zdroj Novovoroněžská elektrána/Rosenergoatom).
Aktivní zóna bloku Novovoroněž 6 (zdroj Novovoroněžská elektrána/Rosenergoatom).

Reaktor je typu VVER1200 a v tomto případě jde o model V-392M. Jeho tepelný výkon je 3200 MWt, hrubý elektrický výkon je 1180 MWe a čistý 1114 MWe. V aktivní zóně má reaktor 163 palivových souborů. Pro postupnou výměnu paliva se využívá 12 měsíční cyklus. V standardním režimu se tak každý rok dává 42 čerstvých palivových souborů a zóna se překonfiguruje. V současné době je zóna čerstvá, takže stačí provést její přestavění. A právě taková plánovaná odstávka pro výměnu paliva (rekonfiguraci aktivní zóny) a také údržbu a kontrolu byla zahájena 17 března 2018. Skončila 28. dubna 2018 a reaktor se znovu rozběhl. Že vše ještě není ideální, ukazuje i to, že hladký start byl narušen nutností dalších testů.

 

Novoroněžské bloky 6 a 7 (zdroj Novovoroněžská elektrána/Rosenergoatom).
Novoroněžské bloky 6 a 7 (zdroj Novovoroněžská elektrána/Rosenergoatom).

V roce 2017 reaktor vyrobil 6,49 TWh, což odpovídá ročnímu koeficientu využití 61 %. To je sice méně, než má být standardně, předpokládá se hodnota blízká 90 %. Je však třeba připomenout, že blok začal komerční provoz až koncem února, průběžně se dělala řada testů a stále se ještě ladí optimální režim provozování. Dosavadní průběh tak odpovídá situaci u podobných bloků. To, jestli se podaří vyladit zařízení a ekonomické parametry na předpokládanou úroveň, ukáží až následující léta. První cyklus mezi pravidelnými odstávkami však proběhl v podstatě podle očekávání, což je dobrým příslibem.

 

Na dokončení bloku Novovoroněž 7 se intenzivně pracuje. V březnu 2018 se začala montáž turbíny, která by měla být dokončena v květnu. Turbínu instaluje stejná firma jako u předchozího bloku a v realizovaných úpravách se promítly zkušenosti s předchozím zařízením. Zároveň probíhají postupně důležité testy všech systémů a příprava ke spouštění. To by mělo proběhnout už na přelomu tohoto a příštího roku.

Montáž turbíny bloku Novovoroněž 7 (zdroj Novovoroněžská elektrána/Rosenergoatom).
Montáž turbíny bloku Novovoroněž 7 (zdroj Novovoroněžská elektrána/Rosenergoatom).

Na Novovoroněžské elektrárně proběhla v dubnu ještě jedna zajímavá operace. Uskutečnilo se vyžíhání reaktorové nádoby u reaktoru Novovoroněž 4. Jde o jeden z prvních bloků VVER440. Vyžíhání probíhalo 150 hodin při teplotě 475˚C a umožnilo do značné míry obnovení původních vlastností použité oceli. Vyžíhání je součástí celkové rekonstrukce a modernizace tohoto bloku, který zahájil provoz v roce 1972. Rekonstrukce by měla umožnit prodloužit provozování ještě o dalších 15 let. Mohl by tak fungovat až do roku 2032, tedy celkově 60 let. Pro nás je to zajímavé i z toho hlediska, že modernější bloky tohoto typu máme v Dukovanech a není vyloučeno, že budeme potřebovat zajistit jejich využívání i po roce 2025.

 

Připomeňme, že ve fázi spouštění je první blok druhé fáze Leningradské jaderné elektrárny. Jedná se také o reaktor typu VVER1200, ale tentokrát o model V-491. Palivo se do něj začalo zavážet 8. prosince 2017, dne 6. února 2018 se dostal na minimální kontrolovaný výkon a 23. února se začal připravovat k dosažení dostatečného výkonu (zhruba 35 % nominálního) k připojení do sítě, ke kterému došlo 9. března, a postupné zvyšování na 50 % nominálního. Na tuto hodnotu se blok dostal 13. dubna. Reaktor by se měl do komerčního provozu zapojit v tomto roce. Druhý blok bude dokončen příští rok.

Druhá fáze Leningradské jaderné elektrárny (zdroj Rosatom).
Druhá fáze Leningradské jaderné elektrárny (zdroj Rosatom).

Dne 30. dubna došlo k první betonáži základu reaktorového ostrova prvního bloku druhé fáze Kurské jaderné elektrárny. Firma AEM Technology zároveň dokončila spodní část reaktorové nádoby pro první blok. Zde se budují nejdříve dva nové bloky VVER-1200 modelu VVER-TOI, což optimalizovaná verze tohoto bloku III+ generace. Ta bude hlavním trumfem ruského jaderného průmyslu v následujících desetiletích. Rusko tak nejen reaktory dokončuje, ale zahajuje nové stavby. Budování dalších dvou bloků se zde chystá. Stejně jako v případě Leningradské elektrárny, jde i zde o náhradu starých bloků RBMK.

 

Dva bloky VVER1200 se dokončují v běloruské jaderné elektrárně Ostrovec, první by se měl rozběhnout v roce 2019 a druhý v roce 2020. Budování řady těchto bloků se připravuje v několika zemí. Podrobněji se o tom lze dočíst v přehledu jaderné energetiky v minulém roce.

Je vidět, že Rusko dokáže zahajovat stavby jaderných bloků doma i v zahraničí. Zároveň se mu daří je i dokončovat a nové bloky úspěšně provozovat. Jako první výrobce reaktorů na světě začíná sbírat zkušenosti s využíváním reaktorů III+ generace. Do konce roku budou v Rusku v komerčním provozu dva a do konce roku 2020 už pak v Rusku a Bělorusku dohromady šest.

Ještě na závěr bych zmínil jednu zajímavou informaci o provozování nových reaktorů. U rychlého sodíkového reaktoru BN-800 (blok Bělojarsk 4), který se do komerčního provozu dostal v roce 2016, byl roční koeficient využití 72 %. To je velice dobrá hodnota na zahájení činnosti úplně nového prototypového reaktoru. Ještě to sice zaostává za hodnotami přes 86 %, na kterých se daří v posledních letech udržovat rychlý sodíkový reaktor BN-600 (Bělojarsk 3). Je to však hodnota blížící se dlouhodobému standardu staršího bloku.

Psáno pro servery Oenergetice a Osel.

Datum: 09.05.2018
Tisk článku

Cyklická žena - Gray Miranda
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 449 Kč
cena: 422 Kč
Cyklická žena
Gray Miranda
Související články:

Letošní milníky ruské jaderné energetiky     Autor: Vladimír Wagner (03.08.2016)
První reaktor III+ generace běží na plný výkon     Autor: Vladimír Wagner (28.10.2016)
Současný stav a budoucnost jaderné energetiky     Autor: Vladimír Wagner (03.09.2017)



Diskuze:

Ďakujeme

Palo Fifunčík,2018-05-14 12:18:46

za zaujímavé vysvetlenie . Uvádzate , že aj Rakúsko /ktoré sa teda dosť kontraproduktívne ozýva , aby sa u susedov obmedzil ako zdroj jadrová e. /, asi teda na ne nakoniec bude musieť byť odkázaná ?

Odpovědět

Finančné náklady

Palo Fifunčík,2018-05-11 13:10:58

Dobrý deň . Dovolte mi otázku že aká je finančná náročnosť na konštrukciu a prevádzku takýchto reaktorov a či sa dá hovoriť o návratnosti investície ?

Odpovědět


Re: Finančné náklady

Vladimír Bzdušek,2018-05-11 16:05:41

Asi tak, že záleží na tom, kto a prečo stavia. Napríklad ekonomická príšernosť Mochovce MO34 na Slovensku sa nezaplatí asi nikdy, ak ju vôbec spustia. (Hovorí sa, že zmluva je na dostavbu elektrárne, nie na jej spustenie. A ktorý blbec by ju dostaval, dokým platia ???)

Odpovědět


Re: Finančné náklady

Vladimír Wagner,2018-05-14 09:28:22

Dobrý den, vše dost závisí na podmínkách. Například v USA v oblastech, kde je dobré napojení na dodávky z relativně blízkých zdrojů levného břidličného plynu a jsou možnosti OZE se silnými dotacemi a garantovaným výkupem, mají problém i existující jaderné bloky, které už investice splatily.
V naší části Evropy je situace dominována Německem, které postavila obrovské výkony v OZE a garantovala jim dotovanou výkupní cenu a odběr. Zároveň v očekávání Energiewende postavilo celou řadu nových velkých uhelných bloků, bez toho, aby nějak intenzivněji odstavovalo ty staré. Došlo tak k přebytku výkonu a velká část elektřiny se hradila mimo trh z dotací na OZE. Cena na trhu, kam dodávají klasické zdroje, tak šla dolů. I tak však stávající jaderné bloky vydělávaly. Ovšem investice do nových jaderných (stejně jako jiných) se bez dotací nevyplatila. Proto se klasické bloky téměř nebudovaly, pouze dotované OZE. Ony třeba ani přečerpávací elektrárny či vodní bez dotací nevycházely.
Tato situace se však mění. Němci odstavují jaderné bloky a celá řada uhelných bloků se odstavuje nebo v nejbližší době odstaví po celé Evropě. Ke státům, jako je Rakousko, Dánsko, Maďarsko či Itálie, které by se bez významného importu elektřiny neobešly, se přidají další a hlavně Německo (http://oenergetice.cz/nemecko/bdew-nemecko-muze-5-let-prijit-svou-vykonovou-rezervu/ a http://oenergetice.cz/rozhovory/peter-hoffmann-tennet-pri-rozdeleni-obchodnich-zon-nemecku-by-muj-zivot-mnohem-jednodussi/ ). I Česká republika přestane být exportérem elektřiny http://www.osel.cz/9692-mozne-scenare-a-rizika-vyvoje-elektroenergetiky-v-cesku.html ).
Už nyní cena elektřiny na trhu roste a zvyšování cen bude pokračovat.
Jaderné bloky jsou na 60 let a opravdu se neobávám, že by se investice nevrátila. A zvláště pak v Rusku. Rusko tak bude zvyšovat produkci elektřiny v jaderných blocích doplněných ve vhodných podmínkách OZE a bude tak nahrazovat plyn, který velice výhodně prodá do Evropy, kde hlavně Německo, ale i další státy, nahradí jaderné a uhelné bloky plynem. Protože zdroje plynu v Evropě se zavírají a doprava zkapalněného plynu je dražší, bude Evropa dominantně využívat plyn ruský. A Němci to dobře vědí, proto tlačí na Nord stream. Rusko do značné míry bude diktovat ceny, protože má možnost vyvážet plyn i jinam, třeba do Číny a není v tom závislé pouze na Evropě. Naopak, pokud evropské státy splní své plány v energetice, tak její spotřeba plynu půjde hodně nahoru.
Cena, kterou stojí stavba bloku dost závisí na místní situaci (velká část jsou stavební práce na místě), ale jeden blok VVER1200 pro finské Hanhikivi a maďarský PAKS je zhruba 150 miliard Kč. Pochopitelně náklady závisí i na nákladech na financování. V každém případě jde o cenu, která slibuje dobrou návratnost a spíše to bude velmi zisková záležitost.
Zde bych si trochu dovolil korigovat příspěvek o dostavbě Mochovců. Je pravda, že stavbu provází řada problémů, které jsou hlavně způsobeny manažerskou nekompetencí firmy ENEL (nejen). Ovšem stavba je už velice blízko dokončení a v podstatě se u třetího bloku přechází k zkouškám a spouštění. Pochopitelně nelze vyloučit další zdržení. Je třeba, aby dozor nad spouštěním byl co nejpečlivější. Je lepší zdržení, než nějaký průšvih. Ale myslím si, že k zahájení provozu na konci tohoto nebo příští rok dojde. Celková cena, po všech nárůstech, je nyní 5,4 miliardy EUR, to je zhruba 140 miliard Kč a zajistí se tím zhruba 1 GWe výkonu. To není tak špatné. Slovensko je v současnosti dovozcem elektřiny a Maďarsko i Rakousko také. Po spuštění Mochovců se stane exportérem. Už teď produkuje 90 % elektřiny v nízkoemisních zdrojích a po spuštění Mochovců bude mít kombinací jaderek a vodní Vážské kaskády ideální pozici a v následujících letech, kdy všude jinde bude nedostatek stabilního výkonu, si nemyslím, že by měly být obavy, že se nezaplatí.
A to neuvažuji o situaci, kdy se ukáže, že emise oxidu uhličitého jsou opravdu hrozbou a ceny emisních povolenek vzrostou rapidněji (plynové bloky produkují sice polovinu CO2 oproti uhelkám, ale i to je hodně).

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni


















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace