I když internetové vyhledávače potvrzují, že onanie je nejrozšířenějším termínem, přesto zůstává slovem, které  je v „lepších kruzích“ stále považováno za tabu. Tomuto stavu ale zřejmě nové vědecké poznatky brzo učiní přítrž. 

Pojem onanie je odvozen od biblické osoby - muže jménem Ónan, kterému byl v bibli veřejně přiřčen pradávný způsob sebeukájení. Ten nechtěl oplodnit vdovu po svém bratrovi, a tak z opatrnosti vypouštěl semeno na zem. Všemohoucí to však viděl. Hrubě se mu to nelíbilo a Ónana usmrtil.
Teologové označovali sebeukájení jako pollution (poskvrnění) nebo mallities (chlípnost). Oba tyto názvy vyjadřují moralistické opovržení a formovaly veřejné mínění tisíce let.

Mnohem staršího data, než uvedené označení onanie, je název masturbatio. Masturbatio (masturbace) je odvozeno od latinského slova manus (ruka) a stuprare (ukájení). Málo se ví o tom, že synonymem masturbace je označení cheiromania (předchůdce slova chirurgie), uměle vytvořené z řeckého cheir (ruka) a mania (vášeň). Jiná řecká slova pro masturbaci jsou apotylum, dephein a dephesthai. Aristofanés užívá pak termínu anaphlystos pro označení člověka oddaného masturbaci. Pokud se týká posledního názvu pro masturbaci, narcismu, tak toto označení bylo odvozeno od mytické postavy Narkissa. Narkiss byl spanilý syn boha proudu Kéfísa, srdce měl ale z kamene a lásku neznal. Pohrdal všemi nymfami, které se do něj beznadějně zamilovávaly. Jedna zklamaná nymfa mu přála, aby i on miloval stejně tak beznadějně a uražená Afrodité (mimochodem pravděpodobně také jedna z odmítnutých) jí přání vyplnila, takže od té doby miloval Narkiss (Narcis) jen sám sebe.

Ve středověku byla onanie považována za cosi strašného. Pokud byl někdo tehdy přistižen, jak tajně onanuje, z opatrnosti raději předstíral, že souloží s neviditelnou osobou. Jinak mu hrozil trest smrti. Ještě v 19. století byla onanie považována za velmi škodlivou a bojovala proti ní i zdravotnická osvěta. Dnes je pro deset procent žen a sedm procent mužů onanie stále synonymem škodlivého návyku. 

Psychoanalytik Sigmund Freud zahájil jednu svoji veřejnou přednášku slovy \"Dámy a pánové, každý z nás někdy onanoval a kdo tvrdí, že ne, ten to dělá dosud.\" Jeho výrok byl považován za neomluvitelný

Za bořiče křesťanské prudernosti bývá označován Sigmund Freud. S trochou nadsázky můžeme říci, že slavný psychoanalytik má  dnes nástupce. Je jím Graham Giles.  Tento výzkumník z The Cancer Council Victoria v Melbourn řídí několik let tým v jehož programu je sledování 1079 mužů u kterých se vyvinul nádor prostaty. Podrobné sledování tým provedl také u kontrolní skupiny 1259 zdravých, stejně starých mužů.

Prostata vytváří sekret (výměšek), který je součástí ejakulátu (semene) a který zvyšuje pravděpodobnost oplození vajíčka spermiemi.

 Když Giles vložil data získaná u obou skupin mužů do počítače, nestačil se divit. Jednoznačně vyšlo najevo, že čím více muži ve věku mezi 20 až 50 lety ejakulují, tím méně jsou postiženi rakovinou prostaty. Největší ochranný efekt byl pozorován u mužů ve věku dvaceti let. Ti, kteří jako dvacetiletí ejakulovali více než pětkrát za týden, měli v pozdějším věku třikrát menší výskyt agresivní formy rakoviny prostaty.

Nádory prostaty patří mezi nejčastější nádorová onemocnění mužů. Ročně mají na svědomí životy více než půl milionu mužů.

Toto zjištění je svým způsobem šokující protože se vymyká dosavadním výsledkům zdravotnických šetření a stávajícímu uznávanému názoru - že totiž střídání partnerů a vysoká frekvence sexuální aktivity zvyšuje riziko rakoviny prostaty až o 40%. Rozdílné výsledky starších pozorování a nového poznatku Gilesova týmu ale vůbec nemusí být v rozporu. Klíč k pochopení rozdílů je zřejmě v tom, že dřívější výzkumné studie definovaly sexuální aktivitu jako pohlavní styk. Zatímco Australané striktně sledovali pouze počet ejakulací. Nezajímalo je, zda k ejakulaci došlo při souloži, nebo masturbací. Tímto přístupem se jim zřejmě podařilo získat ohledně počtu ejakulací podstatně přesnějších čísel a také eliminovat mnohé neblahé jevy kterými byly dřívější studie zatíženy. Například promiskuita ta s sebou nese i změněný zhýralý životní styl, konzumace látek intoxikujících organismus,… To vše mohlo vést u starších studií ke zkreslení výsledků. Přesněji řečeno k nesprávné interpretaci získaných výsledků. Nemělo se zřejmě zevšeobecňovat, že častý pohlavní styk (a tím se chápal i počet ejakulací) přispívá k rakovině prostaty. Někteří vědci dokonce spekulují, že infekce vyvolané pohlavním stykem enormně zvyšují riziko vzniku nádoru a že praktikování ejakulací bez souloží by prokázalo jejich ještě větší ochranný efekt, než potvrdila stávající studie.   

Sebeukájení, masturbace,... nejsou výsadami člověka. Jsou to vrozené dovednosti dané i zvířatům. Etologové potvrzují, že si lidoopi a opice často hrají se svým penisem. Výjimku netvoří ani další savci a k dráždění genitálií často uplatňují jazyk.

Výzkum sice ukázal, že ejakulace chrání prostatu, ale zatím neodpověděl na otázku, proč tomu tak je. Jedním z pravděpodobných vysvětlení může být skutečnost, že prostata společně se semennými váčky tvoří sekret, který je bohatý na draslík, zinek, fruktózu a na kyselinu citrónovou. Koncentrace těchto látek v tekutině z prostaty je ve srovnání s jejich koncentrací v krvi 600 x větší! Také již dříve provedené pokusy na psech tuto teorii potvrzují, neboť rakovinotvorná látka jakou je 3-methylchlolanthrene a která se vyskytuje u kuřáků se v tekutině tvořené prostatou také mnohonásobně koncentruje. Masturbace tedy zřejmě přispívá k odstraňování nahromaděných toxických látek a zkoncentrovaných látek, které buňkám prostaty škodí.