Poněkud překvapivý závěr přinesl výzkum týmu vedeného Tracy Baleovou z University of Pennsylvania v Philadelphii.  Vědci seznámili s jeho výsledky účastníky 38. výročního zasedání americké Society for Neuroscience konaném  v polovině listopadu ve Washingtonu.

Zvětšit obrázek

Tracy L. Bale, School of Veterinary Medicine, University of Pennsylvania, Philadelphia

Tracy Baleová a její kolegové zkoumali osudy myší, které se narodily matkám krmených během březosti a kojení mláďat vysokokalorickou tučnou dietou. Myším se rodila větší mláďata se silnějšími sklony k obezitě. Tyto dispozice k tloustnutí byly patrné i u další generace myší a to i v případě, že jejich matky byly v březosti i během kojení krmeny střídmě.
Baleová se zabývá problematikou obezity už delší dobu.
„Chceme vědět, jestli současný prudký vzestup obezity, jenž je patrný ve Spojených státech, může mít na obyvatelstvo dlouhodobý dopad,“ vysvětlovala své záměry Baleová v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.

Mláďata narozená matkám krmeným vysokotučnou dietou se rodila těžší a delší. Při narození nebyla tlustší. Měla však silný sklon k přejídání a jejich tělo nereagovalo dostatečně svižně na inzulín, což je předzvěstí cukrovky druhého typu často provázející obezitu u lidí. Potomci těchto myší – tedy vnoučata samic držených na vysokotučné dietě – se už nepřejídali. Přesto byli větší a měli sklony k cukrovce druhého typu. Tyto dispozice přenášely na vnuky nejen dcery  ale i synové matek držených na vysokotučné dietě.

 

Potomci matek krmených vysokotučnou dietou mají silný sklon k přejídání, jejich tělo pomalu reaguje na inzulín.

Baleovou zajímalo, co stojí v pozadí těchto dědičných změn. Ukázalo se, že potomci myší konzumujících potravu s vysokým obsahem tuku měli změněnou aktivitu genů v centrech mozku, které řídí pocity hladu a sytosti. Změnu v aktivitě těchto genů přenášeli na své potomky.

Není jednoduché vyvozovat z výsledků pokusů na myších závěry, které by platily i pro člověka. Baleová je nicméně přesvědčena, že v lidské populaci můžou podobné jevy sehrávat významnou roli, protože člověk je k obezitě a cukrovce druhého typu podstatně náchylnější než hlodavci.
„V podobné situaci bychom u lidí asi viděli mnohem výraznější následky,“ říká Tracy Baleová. „A pokud by se ukázalo, že lidé dědí jak tendenci k přejídání tak i sníženou reakci těla na inzulín, bylo by s obezitou a dalšími chorobami, jež ji provázejí, skutečně těžké bojovat.“

Zatím není tak úplně jasné, které konkrétní geny mění aktivitu v mozku mláďat narozených matkám krmených vysokotučnou potravou. To je úkol, na kterém tým Tracy Baleové pilně pracuje. Vědci doufají, že by pak mohli analýzami DNA určit, které děti jsou vystaveny zvýšenému riziku obezity a nakolik je tomuto riziku vystavena i další generace.
Zjištění, že vlivy vnějšího prostředí, jako je například výživa, mohou zásadním způsobem změnit aktivitu genů řídících činnost mozku, je obecně  považováno za jeden z největších objevů ve výzkumu mozku za posledních deset let.