Předně nebyl použit žádný doping. Tedy alespoň nic ze seznamu zakázaných látek, strava elitních sportovců je pečlivě připravována a doplňována o různé povolené podpůrné látky. Tekutiny a energetické gely dostal Eliud od cyklistického doprovodu, aby se nerozhodilo jeho tempo na občerstvovací stanici (IAAF požaduje, aby si závodník občerstvení sám odebral z občerstvovací stanice). Cyklisté též sdělovali pokyny skupině.
Firma Nike pro tento závod vyvinula speciální běžecké boty, to je však prostým marketingovým doprovodem: dnes jsou každému dostupné velmi kvalitní boty, pryč jsou doby, kdy Abebe Bikila zvítězil bos.
Eliud se však závodu účastnil sám (IAAF požaduje alespoň 2 závodníky), nebyl obtěžován ostatními běžci střídajícími tempo a zkoušející úniky a strategické triky. Navíc byl doprovázen skvadrou sedmi běžců v ideální formaci obráceného V minimalizující odpor větru na Eliuda střídající se po 4 km (IAAF zakazuje připojení běžců během závodu). Celou skupinu vedlo auto regulující optimální tempo, které běžce koordinovalo laserem. Tito běžci také poskytovali psychickou oporu, Eliud je na ně zvyklý z minulých závodů. Po celou dobu bylo drženo konstantní tempo 2:50 na kilometr s projektovaným časem 1:59:50, zbylých 10 sekund stáhnul Eliud během posledního kilometru.
Tímto přizpůsobením se špičkový maraton vzdaluje dosahu většiny smrtelníků (běhat může každý chudý kluk v Africe, narozdíl od např. golfu či jachtingu, kde je nesrovnatelně slabší světová konkurence). Na druhou stranu rozdíl oproti běžnému závodu, kde se tempo mění i o více než 10 sekund na kilometr, činil pouze 2 minuty. M. Joyner (1991) spočítal fyziologický limit maratonu na 1:57:58, ale kdo ví, lidé se vyvíjí.
Přesto nebyly využity všechny možnosti techniky: při maratonu v Dauhá byly informace o fyziologii závodníků přímo bezdrátově monitorovány čidlem, které spolkli před závodem (bylo ohroženo zdraví: běželo se v noci při teplotě 35 °C, 13 závodníků vzdalo). Eliud se řídil pouze svými pocity, aklimatizace na místní podmínky probíhala 4 měsíce.
Pravidla IAAF se přizpůsobují (bývalo např. zakázáno občerstvení v první čtvrtině závodu), jednoho dne mohou být podmínky, za kterých běžel Eliud, běžné.
Start byl načasován s ohledem na optimální meteorologické podmínky: na startu byla vlhkost 90% (lehce nad empiricky definovaným optimem 80%), teplota 9 °C, mírný větřík 5km/h, zpočátku lehká mlha, v půlce závodu lehké mžení, což Eliuda (dle záznamu) lehce rozhodilo (vozovka však zůstala suchá).
O hladký průběh závodu se starali následující vodiči, kteří jsou sami elitními běžci: z celkového počtu 41 z nich bylo 9 bělochů (2 s výrazným knírem), 1 asiat, zbytek černoši, převážně původem z Keni. Nejmladšímu z doprovodu bylo 19 let, nejstaršímu 44.
Záznam celého závodu:
Stránka projektu INEOS: https://www.ineos159challenge.com/
Velká výročí atletických světových rekordů
Autor: Vladimír Socha (21.06.2018)
Diskuze:
Proč venku?
Ivan Bílý b,2019-10-14 19:56:48
Proč se takový rekord dělá venku a ne na stadionu? Sice by něco přes sto kol bylo trochu do zblbnutí, ale třeba cyklisti při hodinovce těch kol najedou podstatně více.
Pacemakeři
Tomáš Novák,2019-10-14 14:18:03
Trochu nechápu, k čemu je informace, kolik z vodičů byli běloši a kteří černoši (včetně toho, že někteří měli knírek)? To je prosím Nor Ingebrigtsen, a ten je tím charakteristický. Spíše bych doplnil informaci o průměrné rychlosti běhu - zhruba 5,87 m/s, tedy 21,2 km/h. Průměrně kilometr za 2:50 min, 1500 metrů za 4:15 min a 5000 metrů za 14:10 minut.
Re: Pacemakeři
Jan Turoň,2019-10-14 17:04:46
jj, v článku je chyba, je to tak, jak říkáte 2:50 min/km - čas nevybočil (krom posledního kilometru) z intervalu 2:48 až 2:52. Každý ví, že knír pronikavě zvyšuje laktační práh a umožňuje tak snáz dosahovat vyšší výkonnost při dlouhých aerobních aktivitách.
