V minulém příspěvku jsme si představili pětici největších teropodních dinosaurů a v tomto duchu budeme pokračovat i nyní. Tentokrát se nám představí pět obřích rohatých dinosaurů (ceratopsidů) s nejvyšší potvrzenou délkou lebky. Tito ptakopánví marginocefalní dinosauři totiž disponovali vůbec nejdelšími a nejmohutnějšími lebkami ze všech suchozemských živočichů. I u průměrně velkých zástupců rohatých dinosaurů byla lebka dlouhá zhruba 1,5 až 2 metry a vážila mnoho stovek kilogramů. U rekordních exemplářů největších druhů však bylo kranium dlouhé jako malý osobní automobil a jeho hmotnost pravděpodobně výrazně přesahovala metrickou tunu. Kterých pět rodů ceratopsidů se tedy dle současných znalostí chlubilo vůbec největšími lebkami? V přehledu budeme postupovat od pátého k prvnímu místu pomyslného žebříčku, nebudeme ale brát zřetel na neověřené údaje, kterých je – jako obvykle – plný internet. Některé druhy ceratopsidů také nebudeme brát v úvahu, protože jsou pravděpodobně vědecky neplatné (například rod Nedoceratops, což je patrně jen mladší synonymum rodu Triceratops).
5. Pentaceratops sternbergii (2,3 metru)
Zařazení: Ceratopsidae, Chasmosaurinae
Popsán: Henrym Fairfieldem Osbornem, 1923
Výskyt: Nové Mexiko a Colorado v USA, před 76 až 73 miliony let
Rozměry: Délka 5,5 až 6 metrů, hmotnost asi 2500 kg (nebo také 8 metrů a 4700 kg)[1]
Pentaceratops („pětirohá tvář“) byl velký ceratopsid, jehož fosilie byly poprvé objeveny roku 1921 v sedimentech souvrství Kirtland na území kraje San Juan v Novém Mexiku.
Další fosilie jsou známé ze souvrství Fruitland v Coloradu, potenciální fosilie jiného druhu byly objeveny také v kanadské Albertě. Největší známou lebkou je coloradský exemplář AMNH 1623 s délkou 2,3 metru, nejdelší lebka z Nového Mexika je o trochu kratší (216 cm).[2] Oproti dalším ceratopsidům, kteří teprve budou zmíněni, byl pentaceratops poměrně lehce stavěným a štíhlým dinosaurem. Jeho hmotnost (přibližně 2,5 tuny) je totiž výrazně nižší než u těchto mohutnějších druhů (podle jiných odhadů byl ale mnohem větší – při délce až osm metrů vážil možná kolem 4700 kg nebo dokonce 11 000 kg!).[3] Pentaceratopsové jsou také s výjimkou rodu Titanoceratops výrazně geologicky starší než ostatní zmiňovaní obři, žili totiž v období středního kampánu, asi před 75 miliony let.
4. Triceratops horridus/prorsus (2,5 metru)
Zařazení: Ceratopsidae, Chasmosaurinae, Triceratopsini
Popsán: Othnielem Charlesem Marshem, 1889 (resp. 1890)
Výskyt: Státy Montana, Jižní Dakota, Colorado a Wyoming (USA); provincie Alberta a Saskatchewan (Kanada), před 68 až 66 miliony let
Rozměry: Délka 8 až 9 metrů, hmotnost kolem 8000 kg[4]
Oba dnes rozlišované a vědecky platné druhy rodu Triceratops („třírohá tvář“) zde pojednáme společně, protože byly velikostně velmi podobné a žili téměř ve stejné době. Triceratops je nepochybně jedním z největších ceratopsidů a zároveň i ptakopánvých dinosaurů vůbec, protože jeho hmotnost bývá odhadována až na 13 nebo 14 tun.[5] Rekordní ověřená délka lebky (exemplář MWC 7584) činí 2,5 metru[6], ačkoliv existují i neověřené informace o komerčně vykopané lebce dlouhé 2,8 metru. Průměrně vzrostlé exempláře byly nicméně podstatně menší a jejich délka dosahuje zhruba 1,8 až 2,2 metru.
Triceratopsové byli jedni z posledních neptačích dinosaurů, žijící na samotném konci křídy a byli zřejmě velmi rozšíření a početní (jak nasvědčují i objevy stovek jejich exemplářů, objevovaných každoročně zejména v sedimentech souvrství Hell Creek). Vzhledem k tomu, že lebka triceratopsů byla stavěna spíše na celkovou mohutnost než na délku, je 2,5 metru skutečně úctyhodný údaj.
3. Titanoceratops ouranos (2,65 metru)
Zařazení: Ceratopsidae, Chasmosaurinae, Triceratopsini
Popsán: Nicholasem Longrichem, 2011
Výskyt: Stát Nové Mexiko (USA), před 74 až 73 miliony let
Rozměry: Délka asi 6,5 až 6,8 metru, hmotnost 4500 až 6550 kg[7]
Titanoceratops („titánská rohatá tvář“) byl zdaleka nejstarším zástupcem tribu Triceratopsini, kam náleží čtyři z pěti ceratopsidů z tohoto žebříčku. Byl současníkem pentaceratopse a typový exemplář tohoto druhu byl původně dokonce považován za zástupce druhu P. sternbergii. Rozpětí hmotnosti i délky se u tohoto druhu značně liší, nejvyšší odhad délky činí dokonce 9 metrů (pravděpodobněji však 6,5 až 7 metrů, zejména vzhledem k relativně krátkému ocasu). Hmotností se tento ceratopsid vyrovnal vzrostlému slonovi africkému, věrohodné odhady se pohybují mezi 4,5 až téměř 7 tunami.[8] Část lebky bez „límce“ má u rekordního exempláře délku 1,2 metru, celkově pak 2,65 metru.[9] Touto mírou se titanoceratops řadí mezi dinosaury s nejdelší lebkou vůbec, ačkoliv existují námitky, že lebeční límec byl rekonstruován chybně (jeho délka byla nadměrně a uměle zvýšena). Tento exemplář se dnes nachází v Sam Noble Oklahoma Museum of Natural History.
Zařazení: Ceratopsidae, Chasmosaurinae, Triceratopsini
Popsán: Othnielem Charlesem Marshem, 1891
Výskyt: Státy Montana, Wyoming, Jižní Dakota, Colorado, možná Severní Dakota, Utah a Texas v USA; nejistý materiál z kanadské provincie Saskatchewan, před 68 až 66 miliony let
Rozměry: Délka asi 8 až 9 metrů, hmotnost 6000 až 9700 kg[10]
Torosauři byli méně početnými současníky triceratopsů, podle některých paleontologů se pak dokonce možná jednalo o staré a odrostlé exempláře triceratopsů s plně vyvinutými lebečními límci. Ať už je to pravda nebo ne (což je dnes převažující názor), lebky torosaurů byly skutečně enormně dlouhé. Nepotvrzené údaje mluví o délce až 3,2 metru, potvrzený rekordní údaj (exemplář MOR 981) však činí „jen“ 277 centimetrů. Druhou největší známou lebkou torosaura je pak MOR 1122, tedy rovněž fosilie z instituce Museum of the Rockies, o délce 252 cm.[11] Od roku 1998 do roku 2011 byl za větší lebku považován exemplář „pentaceratopse“ z Nového Mexika, jemuž byla kladena délka 2,9 až 3,2 metru.[12] Ve zmíněném roce se však ukázalo, že ve skutečnosti byla kratší a dosahovala délky zmíněných 265 cm. V současnosti tak pomyslně „poráží“ rekordní exemplář torosaura titanoceratopse o 12 centimetrů.
1. Eotriceratops xerinsularis (3,0 metru?)
Zařazení: Ceratopsidae, Chasmosaurinae, Triceratopsini
Popsán: Mezinárodním týmem paleontologů, 2007
Výskyt: Provincie Alberta (Kanada), před 68,8 milionu let
Rozměry: Délka asi 8,5 až 9 nebo dokonce 12 metrů, hmotnost kolem 10 000 kg[13]
Nejen majitelem největší lebky, ale zároveň i největším známým ceratopsidem vůbec, mohl být kanadský druh Eotriceratops xerinsularis, jehož fosilie byly objeveny v sedimentech souvrství Horseshoe Canyon. Fragmenty zkamenělé lebky nalezl již roku 1910 paleontolog Barnum Brown, nechal je ale na místě. Teprve v roce 2001 došlo k vyzvednutí a po dlouhé a složité práci byla fosilie lebky a částí postkraniální kostry zrekonstruována. V roce 2007 byl ceratopsid z provinčního parku Dry Island Buffalo Jump formálně popsán. Lebka byla rekonstruována v délce rovných tří metrů, není přitom pravděpodobné, že by mohla být ve skutečnosti výrazně menší.[14] Je téměř jisté, že její délka musela činit asi 2,7 až 3,3 metru, což z ní činí v současnosti nejdelší známou lebku suchozemského živočicha v dějinách života na Zemi. Zajímavé je, že nadočnicové rohy jsou dlouhé „pouze“ 80 cm, zatímco například u triceratopse je to až kolem 115 cm.[15]
Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz
Short Summary in English: Skulls of gigantic ceratopsids were perhaps the largest crania known from any terrestrial animal, living or extinct. In this article, five of the largest ceratopsid skulls currently known to science are briefly described.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Dinosaur_size
https://en.wikipedia.org/wiki/Pentaceratops
https://en.wikipedia.org/wiki/Triceratops
https://en.wikipedia.org/wiki/Titanoceratops
https://en.wikipedia.org/wiki/Torosaurus
https://en.wikipedia.org/wiki/Eotriceratops
[1] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 298
[2] Wiman, C. (1930). „Über Ceratopsia aus der Oberen Kreide in New Mexico“. Nova Acta Regiae Societatis Scientiarum Upsaliensis, Series 4 7(2): 1-19.
[3] Roger B. J. Benson, Gene Hunt, Matthew T. Carrano & Nicolás Campione (2017). Cope’s rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. doi: 10.1111/pala.12329
[4] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 301-303
[5] Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. doi: http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853
[6] Scannella, J.; Horner, J. R. (2010). „Torosaurus Marsh, 1891, is Triceratops Marsh, 1889 (Ceratopsidae: Chasmosaurinae): synonymy through ontogeny“. Journal of Vertebrate Paleontology. 30 (4): 1157–1168. doi: 10.1080/02724634.2010.483632
[7] Lehman, Thomas M. (1998). „A Gigantic Skull and Skeleton of the Horned Dinosaur Pentaceratops sternbergi from New Mexico“. Journal of Paleontology. 72 (5). JSTOR 1306666
[8] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 301
[9] Longrich, N. R. (2011). „Titanoceratops ouranos, a giant horned dinosaur from the Late Campanian of New Mexico“ (PDF). Cretaceous Research. 32 (3): 264–276. doi: 10.1016/j.cretres.2010.12.007
[10] Roger B. J. Benson, Gene Hunt, Matthew T. Carrano & Nicolás Campione (2017). Cope’s rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. doi: 10.1111/pala.12329
[11] Farke, A. A. (2006). „Cranial osteology and phylogenetic relationships of the chasmosaurine ceratopsid Torosaurus latus„, pp. 235-257. In K. Carpenter (ed.). Horns and Beaks: Ceratopsian and Ornithopod Dinosaurs. Indiana Univ. Press (Bloomington), 2006.
[12] Lehman, T. M. (1998). „A gigantic skull and skeleton of the horned dinosaur Pentaceratops sternbergi from New Mexico: Journal of Paleontology, 72(5): 894-906. JSTOR 1306666
[13] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 301
[14] Wu, X-C.; Brinkman, D. B.; Eberth, D. A.; Braman, D. R. (2007). „A new ceratopsid dinosaur (Ornithischia) from the uppermost Horseshoe Canyon Formation (upper Maastrichtian), Alberta, Canada“. Canadian Journal of Earth Sciences. 44 (9): 1243–1265. doi: 10.1139/E07-011
[15] Scannella, John B.; Fowler, Denver W.; Goodwin, Mark B.; Horner, John R. (2014). „Evolutionary trends in Triceratops from the Hell Creek Formation, Montana“. Proceedings of the National Academy of Sciences. 111 (28): 10245–10250. doi: 10.1073/pnas.1313334111
Diskuze:
