Nabíjení pulsaru pro extrémní výtrysk záření v přímém přenosu  
Pulzar SAX J1808.4−3658 v souhvězdí Střelce, vzdálený od nás asi 11 tisíc světelných let, se nedávno po dobu 12 dní „nabíjel“ k velkolepému výtrysku hmoty a energie. Vědci to poprvé pozorovali v přímém přenosu, pomocí celkem sedmi různých teleskopů, na Zemi i na oběžné dráze.
Pulsar křečkující hmotu. Kredit: NASA/JPL-Caltech.
Pulsar křečkující hmotu. Kredit: NASA/JPL-Caltech.

Neutronové hvězdy jsou samy o sobě dost extrémní. Některé z nich ale ještě ke všemu vyznávají extrémní životní styl. Existují neutronové hvězdy, které dychtivě shromažďují hmotu v akrečním disku a pak v jistý okamžik odpálí devastující erupci záření, tisíckrát jasnější nežli Slunce.

 

Adelle Goodwin. Kredit: A. Goodwin.
Adelle Goodwin. Kredit: A. Goodwin.

Mezinárodní tým, který vedla Adelle Goodwin z australské Monash-University, dostal pozoruhodnou příležitost vůbec poprvé tento doposud stále poměrně záhadný proces pozorovat nepřetržitě a detailně, od začátku až do konce. Pozorování to byla náročná. Do výzkumu bylo zapojeno pět výzkumných skupin a celkem sedm teleskopů – pět pozemních a dva vesmírné (Neils Gehrels Swift X-ray Observatory a Neutron Star Interior Composition Explorer na palubě ISS).

 

Odměnou vědcům bylo, že mohli takovou událost sledovat detailně a na mnoha různých frekvencích, včetně optického a rentgenového záření. Fyzika odpálení výtrysky pulzaru, který se přejedl hmotou, trápí vědce již celá desetiletí. Přinejmenším z části je důvodem, že jsme tento jev zatím pozorovali jen vzácně a nepříliš důkladně.

 

Jak říká Goodwin, detailní pozorování „nabíjení“ pulzaru k výtrysku badatelům umožnilo studovat strukturu akrečního disku tohoto pulsaru. Rovněž mohli určit, jak rychle a jak snadno se pohybuje materiál, který si neutronová hvězda hromadí, k této hvězdě. Badatelé překvapeně zjistili, že dotyčná neutronová hvězda hromadila materiál po dobu 12 dní, po nichž došlo k odpálení výtrysku. Většina teorií přitom předpovídá, že by to mělo trvat jen asi 2 až 3 dny.

 

Monash University, logo.
Monash University, logo.

Pulzar, o němž je řeč, se jmenuje SAX J1808.4−3658. „Bliká“ na nás 400krát za sekundu a pozorujeme ho v souhvězdí Střelce, ve vzdálenosti 11 tisíc světelných let. Je součástí hvězdného systému, be kterém krade materiál běžné hvězdě. Tento materiál vytváří akreční disk, v němž krouží k pulzaru. Když se pulzar dostatečně „nabije“ energií, tak odpálí výtrysk, při němž uvolní v krátkém čase pár týdnů enormní množství energie. Odpovídá tomu, ako kdyby Slunce svítilo po dobu 10 let.

 

Akreční disky v takových systémech bývají tvořené především vodíkem. Akreční disk pulzaru SAX J1808.4−3658 se ale skládá až z 50 procent z helia. To je větší podíl helia, nežli u velké většiny podobných akrečních disků. Badatelé se přitom domnívají, že právě toto by mohl být důvod, proč se tento pulzar „nabíjí“ k výtrysku tak dlouhou dobu. Značný obsah helia by mohl zpomalovat zahřívání disku během „nabíjení“.

 

Literatura

Monash University 2. 6. 2020.

Datum: 14.06.2020
Tisk článku

Vesmír -
 
 
cena původní: 399 Kč
cena: 355 Kč
Vesmír

Související články:

Nemožný ultrazářivý pulsar z galaxie M82     Autor: Stanislav Mihulka (13.10.2014)
Observatoř Newton objevila nejjasnější a nejvzdálenější pulsar ve vesmíru     Autor: Stanislav Mihulka (22.02.2017)
Rekordně pomalý pulzar si „zívne“ jednou za 23,5 sekundy     Autor: Stanislav Mihulka (26.10.2018)



Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán



Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace