Kykladské idoly  
Sošky z kykladské rané doby bronzové (3200-2300 před n. l.) jsou krásné a tajemné. Inspirovaly výtvarnou avantgardu 20. století, ale taky neblahý zájem hledačů pokladů ve službách bohatých.

Velká a propracovaná socha bohyně, vysoká 140 cm, snad z kultovního místa na Keru, 2800-2300 před n. l. Goulandrisovo Muzeum kykladského umění v Athénách, č. 724. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Velká a propracovaná socha bohyně, vysoká 140 cm, snad z kultovního místa na Keru, 2800-2300 před n. l. Goulandrisovo Muzeum kykladského umění v Athénách, č. 724. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Jeden kamarád říká, že kdo nepozná kykladský idol, není tak úplně člověk. Je to prý skoro jako nepoznat ženu nebo nepoznat víno. On není žádný znalec dávného umění, ale instalatér, jenže na ostrově Naxu, jednom z epicenter nálezů těchto sošek. Historik umění nebo archeolog by lpěl na tom, že se nemá říkat „kykladské idoly“, nýbrž „antropomorfní plastiky kykladské rané doby bronzové“, většinou silně stylizované. Skuteční znalci bývají na slovo idoly trochu alergičtí. Ale označení idoly je povšechně srozumitelné, navíc asi pravdivé. Nejspíš to byly kultovní sošky. Planou o tom však spory. Stylizace bývá velice různá a proměňuje se s časem.

 

Malá část naxijských idolů z 3. tisíciletí před n. l. v Archeologickém muzeu na Naxu (v Naxijské Chóře). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Malá část naxijských idolů z 3. tisíciletí před n. l. v Archeologickém muzeu na Naxu (v Naxijské Chóře). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Světlo světa znovu spatřily v posledních letech 19. století při výkopech na ostrově Syru, pak se našly na mnoha kykladských ostrovech, nejhezčí i nejpočetnější jsou z Naxu, Amorgu a Keru. Dají se však potkat i v širším okolí tohoto souostroví, dokonce i v Attice, na Peloponésu a na Krétě, prostě všude tam, kam zasahovala kykladská civilizace rané doby bronzové.

Sošky jsou většinou z mramoru, výjimečně i z méně ušlechtilého kamene nebo dokonce z olova. Nejčastější velikost je lehce přes 10 cm, ale najdou se i velké kusy, až přes metr a půl, a naopak taky úplně miniaturní. Původně byly přinejmenším částečně malované hlinkami, ale zub času to většinou ohlodal, takže v typickém případě vidíme bílý mramor, někdy nasáklý okrem z okolí. Pokud je chceme vidět reálně, musíme se vypravit přinejmenším do Berlína nebo Mnichova, protože jediný „náš“ kousek se teď nevystavuje, navíc je silně erodovaný. Odkazy na fotogalerie největších sbírek uvádím dole za literaturou.

 

Kykladské idoly tvaru violy z Kimolu, Despotika, Paru a Naxu, 3200-2800 před n. l., kultura Grotta-Pelos. Když se sošce zlomil krk (1), opravila se pomocí drátu, skobičky nebo provázku skrz nově udělané otvory. Národní archeologické muzeum v Athénách, inv. č. 3937, 4874, 4853, 6140.3. Kredit: Zde, Wikimedia Commons .
Kykladské idoly tvaru violy z Kimolu, Despotika, Paru a Naxu, 3200-2800 před n. l., kultura Grotta-Pelos. Když se sošce zlomil krk (1), opravila se pomocí drátu, skobičky nebo provázku skrz nově udělané otvory. Národní archeologické muzeum v Athénách, inv. č. 3937, 4874, 4853, 6140.3. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Co vidíme, jak vypadají

Kykladské idoly jsou velice různé, ale po rozkoukání přesto ukazují jakýsi specifický styl, i když jednotlivé styly jsou rozmanité, podobně jako témata zobrazení. Nejčastější jsou figurky až sochy žen, celých postav, alespoň pokud nejde o fragmenty. Některé jsou velice silně plošně stylizované, jiné trochu realistické.

Ty nejstarší navazují na neolitickou tradici (viz Egejský neolit). Většinou jsou hodně ploché a tělo ženy totálně stylizují do tvaru basy, říká se ovšem „violy“. Jinou velice tradiční možností je zobrazení ženy sedící na trůně. Tato stylizace je docela 3D, uchovává více z dávných zpodobnění stylu „Venuše“, od paleolitu přes neolit.

Naxijské trůnící bohyně, rané 3. tisíciletí před n. l. Archeologické muzeum na Naxu (v Naxijské Chóře). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Naxijské trůnící bohyně, rané 3. tisíciletí před n. l. Archeologické muzeum na Naxu (v Naxijské Chóře). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

 

Nejtypičtější jsou uměřeněji a rafinovaněji stylizované postavy stojících nebo ležících žen. Je jich velice mnoho, objevují se v druhé fázi kykladské rané doby bronzové (Early Cycladic II), od 28. století před n. l. Některé jsou nápadně těhotné. Specifické je, že erotická dimenze nahých postav žen je zdůrazněna spíše tajemně působící stylizací než prvoplánovým zdůrazněním pohlaví nebo ňader. Spíše až ke konci popisovaného období se pozornost více upíná na pohlaví. Postavy žen jsou solitérní a statické. Jen velice vzácně a bohužel fragmentárně se najdou „sousoší“ v nějaké akci, například žena pozvedávající dítě v náručí.

Těhotná z Naxu, 15 cm, varieta Spedos, kultura Keros-Syros, 2800-2300 před n. l. Goulandrisovo Muzeum kykladského umění v Athénách, č. 1128. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Těhotná z Naxu, 15 cm, varieta Spedos, kultura Keros-Syros, 2800-2300 před n. l. Goulandrisovo Muzeum kykladského umění v Athénách, č. 1128. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

 

Mnohem méně četné jsou postavy mužů. Míra stylizace v kombinaci s erozí někdy působí potíže v určení pohlaví figurky dokonce i u nahé postavy. Jen někdy jsou ithyfalické. Většinou se totiž muži zobrazují při nějaké činnosti, třeba sedí na důkladné stoličce a připíjí pohárkem.

 

Náčelník z Naxu, kultura Keros-Syros, 2800-2300 před n. l. Goulandrisovo Muzeum kykladského umění v Athénách, č. 308. Kredit: Zde, Wikimedia Commons
Náčelník z Naxu, kultura Keros-Syros, 2800-2300 před n. l. Goulandrisovo Muzeum kykladského umění v Athénách, č. 308. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Ostatně, spor o to, zda jde o činnosti náboženské, umělecké nebo vojenské patří ke sporům o pochopení kykladských „idolů“.

 

Zvláštní skupinou jsou hudebníci. Hrají na dvojitou flétnu, „harfu“ (spíš asi větší lyru)… Je jich jenom několik, zato jsou velice slavní.

Rozsáhlejší představení rozličných podob kykladských idolů nabízím v galerii Early Cycladic figurines.

 

Co to je a k čemu to bylo

První dojem je, že většinou to jsou podoby bohyně, občas dokonce rodící bohyně. Některé mohou být také zpodobněním jejích kněžek, vždyť ani v pozdějších epochách neumíme vždy rozlišit, kdy jde o zobrazení bohyně, a kdy její kněžky. Plastiky mužů mohou být bohové, ale spíše zobrazují činnosti při rituálu, ať už úzce náboženském, nebo obecněji, včetně rituálů loveckých a vojenských. Tento první dojem je nejspíš správný, jenže o náboženství starých Kyklad nevíme skoro nic, jenom usuzujeme z těchto nálezů, tedy metodicky do kruhu, nanejvýš známe nějaká řecká kultovní přeznačení starokykladských kultovních míst. Navíc přišla i vlna civilních výkladů, že jsou to scény ze života na dávných Kykladách. To samozřejmě nelze vyloučit, i když pracnost a technologická náročnost mluví spíše pro náboženský výklad, byť samozřejmě s kontextem podob známých ze života.

Hudebník z Keru, 2800-2300 před n. l. Goulandrisovo Muzeum kykladského umění v Athénách, č. 724. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Hudebník z Keru, 2800-2300 před n. l. Goulandrisovo Muzeum kykladského umění v Athénách, č. 724. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Většina idolů se našla v hrobech. To však spor o jejich povahu nerozhodne. Nevíme, zda jde o pohřeb spolu s ochrannou bohyní a znakem cykličnosti přírody, nebo prostě o pohřeb s předmětem, který je znakem vysokého sociálního statutu nebožtíka.

 

Některé idoly mají ovšem odlišné nálezové okolnosti. O velké soše z Keru se říká, že pochází z tamní svatyně, jenže nálezové okolnosti byly zahlazeny činností ilegálních hledačů. Spolehlivý je nález zvláštního hřbitova idolů na Keru, což byl posvátný ostrov této kultury (viz Keros). Colin Renfrew dokázal toto pohřebiště idolů najít před ilegálními hledači a překvapivě zjistil, že obsahuje kvanta fragmentů, ale žádné dva nepatří k sobě. Tím padla hypotéza, že na Keru se idoly rituálně rozbíjely, zástupně místo lidské oběti. Spíš se tam vozily pohřbít kusy těch polámaných, co se už nedaly opravit. (Některé mívají stopy po opravách, i jinde než na Keru, dělali to provázkem nebo olověnými skobičkami do vyvrtaných dírek.) Asi stačilo takto pietně dopravit na Keros a pohřbít jenom kus, zatímco ostatní úlomky se nejspíš hodily do moře. Ostatně, na Keru se našel i skutečný poutní chrám, který fungoval řadu staletí, 2800-2300 před n. l.

Hlava bohyně z Amorgu se zbytky polychromie, mramor je z ostrova Paru, 2800-2300 před n. l. Oči jsou zobrazeny malbou. Ve tváři jsou namalované čtyři svislé pruhy, původně prý byly červené. Národní archeologické muzeum v Athénách, č. 3909. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Hlava bohyně z Amorgu se zbytky polychromie, mramor je z ostrova Paru, 2800-2300 před n. l. Oči jsou zobrazeny malbou. Ve tváři jsou namalované čtyři svislé pruhy, původně prý byly červené. Národní archeologické muzeum v Athénách, č. 3909. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

 

Hypotézu o podobách bohyně nebo kněžky trochu podporuje i účes nebo čelenka, připomínající „vysokou čelenku“ dávných bohyň, tradovanou až do řeckých představ. Navíc bývá tvář zdobená zvláštním způsobem. Polychromie zdůrazňuje nejen oči a ústa, ale občas taky charakteristické šrámy na tváři, jaké mívají ještě i mariánské ikony od Kréty po Czenstochwou. Někdy má namalovanou i náušnici zakotvenou piercingem ve tváři, jak to známe z maleb kněžek na Kykladách řecké archaické doby, v 7. a 6. století před n. l.

Zbývá zmínit, že dnes se sice idoly vystavují většinou stojící, ale k tomu byla určena jen menší část z nich. Ne pouze proto, že ležely v hrobech, ale mnohé by na svých napjatých nohách ani stát nemohly. Na to se odvolává hypotéza, která v nich spatřuje občas rodičky nebo zase věštkyně v transu. Těžko říct. Naopak některé určitě stály, dokonce známe případy, kdy menší figurka je udělaná i s podstavcem v jednom kuse.

 

Klíč k určování, kultury a variety

V populární literatuře a zejména v turistických průvodcích můžeme ještě potkat orientační rozvrstvení, pocházející z raného 20. století, totiž podle „kanonicity“. Idoly s rukama založenýma v pase tak, že pravá ruka je níže než levá, jsou kanonické, ostatní ne. Docela to odpovídá epoše EC II (vrchol kykladské rané doby bronzové, 2800–2300 před n. l.). Ty starší jsou předkanonické, pozdější postkanonické, viz Klíč k určování podle kanonicity.

Mnohem propracovanější a hlavně rozumnější je kategorizace podle tzv. variet, tedy konkrétních výtvarných stylů. Ty se navíc grupují do kulturních fází, převážně chronologicky, občas taky s geografickou variabilitou. Je to pěkné, málem evoluční, viz Kykladské idoly podle variet a kultur.

 

Sociální a asociální tanečky kolem kykladských idolů

Ozvěna rané doby bronzové na hrobě kykladského vlastence. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Ozvěna rané doby bronzové na hrobě kykladského vlastence. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Kykladské idoly byly doma na rozhraní rituálu a umění. Není divu, že se od začátku 20. století staly jedním z inspiračních zdrojů avantgardního umění. (V řadě příruček je to trochu přemazáno tím, že píšou o „vlivu antického sochařství“ na avangardu, ten tam sice taky je, ale zčásti jde o omyl, když někdo starokykladskou kulturu připočítá k řecké antice jenom proto Kyklady jsou v Řecku.) Je to moc pěkné, jenže lecjaký líc má taky rub. Vzedmutá vášeň pro umění byla totiž následována neméně vzedmutou vášní po sociálním statutu, stupňovaným ekonomickým oceněním. Jako se díla leckterého chudého výtvarníka začala posmrtně dražit za mnoho milionů, tak stoupala i cena kykladských idolů. V naší civilizaci jde o jméno, to se prodává nejlíp. Proto se dokonce plastiky staré 5 tisíc let začaly opatřovat jmény autorů, jak to už bylo zvykem u řeckých vázových maleb. Takže Naxos Master, Goulandris Master… Označují spíš určitou specialitu stylu uvnitř variety než individuální autorství, ale cenu to žene nahoru fantasticky. Mysticizující ohlasy všeho kolem ostrova Keru zapracovaly podobně. Proto ilegální hledači a kopáči vyráželi na prakticky neobydlený Keros, nebo jako z Keru přeprodávali nálezy odjinud, navíc se vyráběla falza. Cena letěla tak vysoko, že lupiči a podvodníci riskovali krajním způsobem. (Místy založila důvtipná domobrana muzeum z pololegálně zabavených ilegálních nálezů.) Nejedna slovutná galerie v Evropě a v USA se chlubí těmito lupy, občas i padělky, a co teprve skryté soukromé sbírky miliardářů! Horší je, že když do tohoto prostředí vkročí bezelstný obdivovatel idolů, kterého baví párovat muzejní exponáty s místy jejich nálezů, ocitá se občas v naprosto bizarních situacích.

 

Krom těchto bublin se dá potkat i téměř dojemný jev: Občas si někdo z ostrovních horalů dojede dolů do města koupit napodobeniny idolů (většinou bohužel trapné) určené pro turisty – a ozdobí jimi svůj dům, kapličku, nebo je odkáže na vlastní hrob.

 

Literatura

Colin Renfrew: The Emergence of Civilisation. The Cyclades and the Aegean in the Third Millenium BC. Oxford: Oxbow Books, 2011.

The Cambridge Keros Project. University of Cambridge, Division of Archaeology. On-line.

Z. Kratochvíl: Kykladské idoly, v Pouť na Kyklady, on-line na www.keros.cz

Fotogalerie nejrozsáhlejších sbírek kykladských idolů v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons:

V Goulandrisovu Muzeu kykladského umění v Athénách

V Národním archeologickém muzeu v Athénách

V Archeologickém muzeu na Naxu (v Naxijské Chóře)

V Ashmolean Museu v Oxfordu

Kategorie na Wikimedia Commons:

Cycladic_figurines

Rozcestník sbírek



Datum: 09.07.2020
Tisk článku

Paralelní světy - Kaku Michio
 
 
cena původní: 499 Kč
cena: 419 Kč
Paralelní světy
Kaku Michio

Diskuze:

Díky za zajímavé počtení

Martin Prokš,2020-07-12 23:09:21

Dobrý den,

Skládám opět poklonu, trefil jste se mi do vkusu a Vaše články jakožto obyčejný laik hltám. Žasnu nad tím co vše - nebo spíše že vůbec něco - lidstvo zná z takto vzdálené doby, když z tehdy nemáme písemné záznamy. Kořeny bible sice jdou těch cca 5000 let zpět, otázka je/netuším kdy byly zapsány z vyprávěné tradice a bájí, ale to není tento případ, z této lokality a té doby psané záznamy neexistují jak jste zmínil, kusé záznamy jsou až z antických dob.

Dnes mě spíše zarazilo - konečně mi došlo - co jste před časem myslel tím, že mnohé tyto sošky a idoly byly na hraně tehdejších možností. Mladší doba bronzová a opracovávat takto jemně a propracovaně kámen. S nástroji z materiálů tehdejší doby. To musela být šílená práce.

Zajímalo by mě, jestli archeologové zkoušeli experimentálně i toto. Jestli zkoušeli sochařit s měděnými a kamennými nástroji. Co asi musela obnášet výroba jedné takové sošky. Dneska kameník vezme ocelový sekáč a paličku a s jedním takovým nástrojem ze vhodného kusu šutru vytesá sochu a na ohlazení vezme možná jiný sekáč. Práce na měsíc? Na několik měsíců? Ale tehdá? Měděná dláta? Nebo kamenná dláta - z čeho a jakou by asi měla trvanlivost? Měděná palička by mohla stačit jedna, případně mnoho dřevěných. A vůbec, doba bronzová, jak vůbec asi vypadalo obrábění dřeva - co by obnášelo udělat dřevěnou paličku použitelnou pro sochařinu? To si sice umím představit i s nástroji z kamenů, ale s kamenou sekerou by to bylo spousta práce na vytvoření obyčejné dřevěné paličky. Jakou asi měly hodnotu základní nástroje pro kamenictví a sochařství?

Předpokládám, že ohlazení pak probíhalo obrušováním pomocí jiných kamenů. Kolik to asi muselo dát práce?

Odpovědět


Re: Díky za zajímavé počtení

Zdeněk Kratochvíl,2020-07-13 11:07:49

Děkuju z záájem a vstřícné hodnocení. Technologicky byli tehdy na Kykladách na špičce své doby, chystám o tom článek ještě v červenci.
S těma plastikama to sice musela být neuvěřitelná nimračka, ale znám i současné sochaře, kteří to umí prakticky tehdejší technologií. Je to jenom o dost pomalejší. Mramor je měkký. Náročnější musela být výroba tenkostěnných dutých nádob z mramoru. Drsnější výzvou je přesné opracování tvrdých minerálů, to uměli taky. Pro tvrdé materiály byl základem kulový mlýnek, ten zvládne namlít brusivo. Na dřevo už měli bronzové nářadí (spíš arzénový bronz, jen vzácně cínový) podobné tomu pozdějšímu ocelovému, ale občas se ještě používalo i tradiční štípání klínky a pak ořezávání štípaným obsidiánem. Když jsem to zkoušel, tak jsem se akorát důkladně pořezal, na rozdíl ode mě byli šikovní.

Odpovědět

Zdeněk Kratochvíl,2020-07-11 09:31:12

Toť zábavné, zvlášť jestli byl taky podobně ničivý. (Toho docenta si ale nechte od cesty.)
Mně zase bere ta taxonomie kykladských idolů podle variet a grup ("kultur, fází"), která zohledňuje diachronii i geografii, což jsou problémy společné s evolučním popisem čehokoli:
http://142521.w21.wedos.ws/domains/keros.cz/index.php?title=Kykladsk%C3%A9_idoly_podle_variet

Odpovědět

And now for something completely different

Tomáš Novák,2020-07-10 16:48:30

Toto pana Docenta potěší - nový dinosaurus z Montany byl pojmenován Trierarchuncus, což znamená přibližně "triarchův hák". Triarcha byl prý velitel starořecké válečné lodi - triéry nebo trirémy :-)

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace