Lia van der Hoek. Kredit: L. van der Hoek.

Špatné zprávy jsou alespoň k tomu, že si člověk pak více cení těch dobrých. Určitě to platí i pro špatné zprávy v souvislosti s pandemií covid-19, které přinesl dlouholetý výzkum koronavirových infekcí. Jak již dnes určitě ví každé malé děcko, SARS-CoV-2 není jediný koronavirus. Jsou jich tisíce. A koronavirů, které jsou schopné účinně infikovat člověka, je známo sedm.

Z těchto sedmi jsou původci SARS, MERS a covid-19 zabijáci, zatímco čtyři zbývající, HCoV-NL63, HCoV-229E, HCoV-OC43 a HCoV-HKU1, jsou „rýmové“ viry, které obvykle moc neškodí. Sice také vzácně dovedou rozjet velmi ošklivé onemocnění a možná jde o polepšené zabijáky, to už je ale zase jiný příběh.

Viroložka Lia van der Hoek z nizozemské University of Amsterdam a její kolegové během posledních 35 let detailně studovali infekce čtyř zmíněných rýmových koronavirů. Ty bývají časté, každoročně se postarají o několik procent rým a chřipce podobných onemocnění, a také jsou vysoce sezónní. To co zjistili, sice přímo neříká nic o právě burácející pandemii, ale leccos to naznačuje. A nejsou to moc dobré zprávy.

Van der Hoek a spol. odhalili, že se u těchto rýmových koronavirů zcela běžně vyskytují reinfekce. Tedy opětovné infekce stejného člověka stejným virem. A může jich být mnoho po sobě. Je to velmi zlá zpráva pro, kdo ještě věří, že si populace v dohledné době vybuduje tu nešťastnou „herd immunity“. Vše nasvědčuje tomu, že si náš imunitní systém s koronaviry příliš neporadí, ať už se zabijáky nebo s rýmovými koronaviry. Jsou to zákeřné RNA viry s velkým genomem, který je plný speciálních vychytávek proti imunitě hostitele. A ty vychytávky jsou očividně účinné.

Tým van der Hoekové v této studii analyzoval celkem 513 postupně během 35 let odebíraných vzorků krevního séra, které pocházejí od 10 mužů z Amsterdamu v dobré zdravotní kondici. Což není mnoho, ale jsou to alespoň nějaká data. V těchto vzorcích badatelé odhalili celou řadu „píků“, tedy zvýšených hladin protilátek, které jsou těsně spojené s koronaviry. Tyto píky se vyskytly ve vzorcích u všech zmíněných mužů, a to v počtu od 3 do 17(!) u jednotlivce. Koronavirové infekce se přitom u těchto mužů objevovaly hlavně v zimě a naopak nejméně jich bylo zaznamenáno v letních měsících.

Koronavirus HCoV-OC43 by mohl být polepšeným zabijákem. Kredit: CDC/Erskine Palmer.

Je to stresující. Tyto reinfekce se objevovaly často zhruba po roce, ale ve vzácných případech již po 6 měsících. A jak je vidět, mohou člověka postihovat znovu, znovu a znovu. To znamená, že se při těchto infekcích nevytváří solidní dlouhodobá imunitní ochrana. U rýmových koronavirů to není žádná velká hrůza. U covidu-19 by to bylo horší.

V tuto chvíli známe zhruba dva tucty potvrzených reinfekcí covidu. Problém ale je, že se reinfekce covidu detekují tak, že se u konkrétního člověka přečte genom koronaviru během první infekce, a pak se přečte genom viru i při druhém onemocnění. Spolehlivě prokázaná reinfekce je to jedině tehdy, když se genomy navzájem liší. Taková situace je ale určitě velice vzácná. To může extrémně zkreslovat informace o reinfekcích. Pokud dochází k reinfekcím koronavirem se stejným genomem, tak to uvedeným postupem nelze zjistit. A přinejmenším část expertů nevylučuje, že takové reinfekce jsou možné. To se ještě musí vyjasnit.

Pandemie řádí vlastně teprve krátce. Výzkum rýmových koronavirů je jedním z mála vodítek pro delší časový úsek, které máme k dispozici. Autoři studie nevylučují, že schopnost reinfekcí, a také schopnost infekcí probíhat v řadě případů asymptomaticky, může být přímo charakteristickou vlastností koronavirů infikujících člověka.

Nedávný výzkum ukázal, že hladiny protilátek po infekci pandemickým virem SARS-CoV-2 klesají již za dva měsíce. Čím lehčí je průběh onemocnění, tím rychlejší ten pokles je. Van der Hoeková s kolegy odhalili velmi podobnou situaci u rýmových koronavirů.

Celý výzkum vede k truchlivému závěru. U koronavirů se nejspíš nelze spolehnout na dlouhodobou imunitu. Experti to ostatně tuší již od samotného počátku pandemie. Věřit v „herd immunity“, tedy skupinovou či stádní imunitu, jako v zázračnou „bezpracnou“ záchranu před covidem, je tedy nejen bláznivé, ale také nesmírně nebezpečné. „Promořování“ by v takové situaci znamenalo jen odsuzování zranitelných lidí k smrti, a to úplně zbytečně. Další otázkou je, jak se tato zjištění projeví na účinnosti vakcín. To zatím není moc jasné, imunita je opravdu složitá záležitost. Jistě ale nebude od věci držet vývojářům vakcín, i nám samotným, palce, vší silou.

Literatura

Science Alert 3. 10. 2020.

Nature Medicine online 14. 9 2020.