Nový koronavirus - o odvaze myslet si  
Mnoho zemí, zejména v Evropě, zažívá zhroucení letního snu o návratu do normality. Na podzim bohužel nezbývá než vzít rozum do hrsti a přibalit trpělivost na delší cestu.

Šoky tam a zpět

Už stokrát to prošlo médii, a přece - s pohledem na psychiku - stojí za to si zopakovat naše hlavní piruety v anabázi pandemie covidu. Poprvé jsem zaslechl o novém viru z autorádia. Redaktorka řešila únorový problém, zda je bezpečné cestovat do Číny, když se tam objevil nový nebezpečný vir. Pak se už informace hrnuly ráz na ráz. Budování kontejnerového nemocničního zařízení ve Wuchanu během deseti dní; pochmurné záběry uvnitř jeho budov připomínajících detenční centra. Za pár dní tajně natočené záběry příkopů, do nichž íránští hrobníci ukládají řady rakví. A útok rostoucích čísel - oficiální čínský počet obětí činil téměř čtyři tisíce, nakažených bylo v rychlém sledu přes osmdesát tisíc. Údaje o jiných epidemiích člověk neměl v hlavě. Pod stálým vodopádem denních informací není pomyšlení na srovnávání. Třeba s ročními oběťmi tuberkulózy, které jdou až někam ke dvěma milionům. Soustředit se na vlastní vodopád má ale dobrý smysl v tom, že člověk zůstává ve střehu a vnímá, že ještě hodně vody přiteče.

Stísněnost narůstala s tím, jak se virus přibližoval českému území. Nejdřív přenos do Itálie, stovky mrtvých pod Alpami denně, a už první případy u nás, nechtěný to důsledek zájezdů do krásných letovisek. Po krátkém období hádanic se vláda (nejspíš naštěstí) vyděsila a došlo k nouzovému stavu s maximálnm uzavřením veřejných aktivit. Ještě před chvílí nepředstavitelné se stalo skutkem. Umrtvení ekonomiky nikdo nepamatoval; to je sice dobře, ale znamená to, že řešení bylo třeba teprve hledat. Kdo by začátkem roku upadl do kómatu a probudil se v půli března, nepoznal by změněnou realitu. Ještě v únoru možná měl šanci projít parlamentem zákon o zákazu zahalování obličeje. V březnu se již řešilo něco zcela jiného a rouška se statečně dmula na tvářích všem politikům, těm nejvýřečnějším nejvíce.

První akutní šok jsme měli do začátku dubna za sebou. Řešení bezprecedentní pro ekonomiku mělo zdravotní úspěch, což významně umožnil razantní epidemiolog v bezprostřední blízkosti vlády. Profesor Prymula se rázem prodral mezi národem nejuznávanější kapacity. Koronavirus jsme udrželi na snesitelné úrovni, šok z nákazy se začal vstřebávat a do hlav se vracela na chvíli upozaděná hospodářská melancholie. Podpůrné programy zafungovaly zčásti. Většina lidí na jaře neznala ve svém okolí žádného nakaženého a návrat pocitu zdravotní jistoty tak byl přirozený. Přání bylo otcem myšlenky. Svět za zavřenými hranicemi byl daleko a čísla odtamtud ztratila na psychologické závažnosti. Ve vekých číslech se ztratila ta konkrétní tragičnost srdcervoucích reportáží z italských nemocnic a rozhodování, koho nechají přežít.

Kdo by do kómatu upadl v dubnu a probudil se v červenci, opět by si hlavu ukroutil. Národní vzepětí opatrnosti a vstřícnosti reprezentované vzájemným šitím a roznášením roušek dopadlo jako obvykle. Rozvolnění přineslo ztrátu ostražitosti a vnímavosti k tomu, jak opatrní jsou jinde. Při bližším pohledu do Německa či Británie by nám nepřestala blikat kontrolka. Terminologií magnetizace se ukázalo, že Češi jsou z měkčího magnetického materiálu. Brzy se vrací do předchozího stavu.

Média v prázdninových měsících přednostně řešila, kam se dá odjet k moři. Rádi odjeli i politici, když předtím doporučili ostatním, aby zůstali doma. Denní přírůstek nákazy kolísal kolem dvou set, mrtví nepřibývali. Zvítězili jsme. Mluvily tak i některé lékařské kapacity. V dané chvíli to podpírala řada dobrých zdůvodnění. Ekonomika nevyhnutelně potřebovala vzpruhu - spousta podniků neměla na jaře tržby a k některým státní podpora nedosáhla. Umění tápalo v příjmové tmě.

Ze zahraničí přicházely zprávy, které si bylo možno vyložit všelijak. Pravidla se jinde tolik nerozvolnila, ale vznikal proti tomu odpor. Německo nemá zcela jednotnou zdravotní politiku, protože ta v německém spolkovém státě náleží do kompetence zemských vlád. Přesto se plošně dodržovalo pravidlo nosit roušky ve veřejné dopravě, v obchodech či veřejných budovách typu knihoven a škol. Veřejnost na to reagovala standardním německým způsobem: převážná většina to podle průzkumů podpořila, na druhé straně se srpnových demonstrací proti pandemickým opatřením. v Berlině účastnily desetitisíce lidí. Zraněny byly desítky policistů a na konci srpna demonstranti dokonce ohrožovali Reichstag. Nechyběla ani výbava dávnými říšskými vlajkami, zraněno bylo 45 policistů.

V Británii, která prožívá všestranně divoké období a kde vláda zpočátku nečinně vyčkávala, došlo k nouzovému uzavření 23. března, ale zato bylo důkladné. Britové vydrželi v uzavření nejdéle - teprve 10. května začalo jisté uvolnění (u nás vznikl plán uvolnění v půli dubna). Londýnský odpor byl váhavý, typická demonstrace proti pandemickým opatřením měla účast stovek až tisíců lidí.

Počet aktuálně nakažených u nás začal po poklesu ke dvěma a půl tisícům podivně stoupat. Nakažení se ale nepromítali do mrtvých, a to platilo globálně. Druhou půli srpna vysvětlovali hygienici i politici, že zasažena jsou pouze lokální ohniska. Vytvářeli poslední uklidnění před bouří.

Stačilo se však opět na pár dní vzdálit od zpravodajství a třetí zásah do psychiky byl na světě. Na rozdíl od příjemného léta zamrazilo opět jarním způsobem: dvě stovky denních nakažených se brzy vyhouply ke třem tisícům, z premianta se stával nemocný muž Evropy a ta si toho začala všímat. Začalo období přivírání hranic - drobné upozornění, že uvolnění pravidel kvůli ekonomice nemusí vždy znamenat dobro pro ekonomiku.

První říjnová dekáda znamená bohužel další silný úder: razanci exponenciálního nárůstu. Česká republika se s přírůstky dostává do první desítky zemí. Zahraničí přidává hraniční bariéry a čeká nás pozice pionýra evropské vlny, v níž na jaře byla Itálie. Zatím naštěstí jen se zvolna se zvyšujícími následky v úmrtích. Jde možná o chvilkové prvenství, za námi se v Evropě řadí další země tak rychle, že o některých se ani média nestačí zmínit; třeba Holandsko. Evropa poprvé přesahuje bariéru 100 000 nakažených za den. Reprodukční číslo V ČR spadlé na 1,2 vzápětí rychle stoupá na 1,4. Opět stojíme před neznámem. Naší nadějí je, že smrtnost covidu opravdu poklesla.

Na jaře bylo dost zemí, které koketovaly s myšlenkou upozaďovat dopady pandemie. Žádný nápad nechyběl, nakonec ale v Evropě kromě Švédska zvítězily razantní obranné strategie. Pandemie má svou nemilou zákonitost, že se velice lehce přehoupne do exponenciálního nárůstu nakažených a do zahlcení obslužných institucí. Růst nákazy se bez zásahu neustále urychluje, zpočátku ale zlehka, nevypadá to tak. Potíže zdravotních zařízení přicházejí s odstupem za nákazou, pak ale najednou přestane působit kouzlo obrazu Doriana Graye a nechtěná ošklivost se promítne do reality. Někam tam jsme se dostali na přelomu září a října. Nový aktuální stres je na světě. Podle průzkumu agentury Median se již v září počet lidí s akutními obavami z koronaviru zvýšil z jarních jedenácti procent na osmnáct. Realita se zahušťuje, lze si vybrat, komu budu věřit, protože někomu v tísni musím. Přestalo platit jarní pravidlo, že známý s infekcí je rarita.

Vlna jako mnohostranný problém

Když už má epidemická vlna našlápnuto, je její otáčení bolestné. Čím je nárůst strmější, tím rychlejší a silnější vyžaduje zásah. V půli října je u nás už každý den drahý. Zvyšuje se psychický tlak: řešení nemůže počkat a není čas si ho rozmýšlet. Jednoduchá intuice selhává, protože hrozí rány z různých stran a odrazit jednu ránu nestačí. Při použití poslední záchranné brzdy, celkového uzavření, skučí ekonomika bolestí a je věcí odhadu, kdy ji znovu probudit k životu a umožnit epidemicky nebezpečné kontaktování. Bez skloubení zkušeností a improvizace se to neobejde.

I na komplikované cestě ven z pasti se však může zadařit. Finanční svět se dostal do osudové situace před dvanácti lety. Po kolapsu trhů v roce 2008 a výpadku příjmů řešily státy akutní dluhy a měly přitom zároveň za úkol rozhýbat skomírající hodspodářství. To je na první pohled neřešitelná situace, protože další půjčování zadluží stát a budoucnost dvojnásob a úroky se zdražují. I velké finanční instituce po předchozí dlouhé době bezstarostnosti najednou čekaly na saturování. Dobrá rada nad zlato. Spojené státy, první na ráně krize, přesto dokázaly zamanévrovat v zúženém prostoru. Mohly využít své důvěryhodnosti i při vysokém zadlužení, znalostí šéfa FEDu o velké krizi ve 30. letech minulého století, jeho dobrého tandemu s prezidentem, výlučného postavení dolaru. Ztrátám odpomohl například nákup spadlých akcií, které později opět stouply. Podpořily finanční domy „příliš velké, aby padly“ i průmysl, vše se po krocích narovnávalo. Výsledkem sice bylo, že se k viníkům ve finančním světě nedostala spravedlnost (ti se naopak dostali jako první na koně), ale v rámci systému šlo přece jen o velmi dobré ze špatných řešení. Řešitelé krize byli na úrovni problému a americké hospodářství mohlo zamířit na pozici lídra zotavení. - Toto je jen jeden z možných pohledů, ale společná s dneškem je určitě mnohostrannost problému i to, že cesta ven je závislá na přesně vypiplané invenci. Poslední finanční krize dopadla nesrovnatelně lépe než ta ve 30. letech.

Zkušenost z roku 2008 už letos možná pomohla. Přispěla k tomu, že návrhy na finanční podporu v první vlně na jaře přišly rychle a převážně hladce prošly. Zároveň ale dnešní invence naráží na mnoho nového. Krize nepřichází zevnitř ekonomiky, zkušenosti z minulých pandemií jsou zapomenuty, ekonomové drží v rukou jen některé karty. Finanční krize měla podobu jednorázového kolapsu, pandemie přináší posloupnost nečekaných úderů a dokud nebude koronavirus poražen dobrou vakcínou, půjde stále o jakési šlapání vody - opakovaně budeme čelit přicházejícím vlnám a kdo poleví v pozornosti, bude mít potíže udržet se nad hladinou.

Jak pomoci myšlence ?

Pandemické projevy se příčí intuici. Proč epidemiolog straší lidi neblahými předpověďmi, když se nic neděje? V čem je ten velký rozdíl oproti chřipce, když je průběh v mnohém podobný? Proč je důležité nosit roušky, když zase tolik nechrání? Proč budou opatření platná až od pondělí? Odpovědi je obvykle vyměřeno jen několik vět a rozdíly v představě i zájmech jsou u epidemiologa a laika k nepřekonání. Pro pozdější znázornění si k tomu dovolím vložit drobnou okliku.

Ani delší příval slov nemusí znamenat, že vysvětlování padne na úrodnou půdu. Myšlenky se často zdají pohybu odolné. Argumentem, proč nelze matematiku ustanovit jako povinný maturitní předmět, bylo, že jsme se ji ještě nenaučili správně vyučovat. Za dva tisíce tři sta let od Eukleida se to nepodařilo, vzali jsme si proto odklad. Maturita a matematika se navzájem nespasí, u zkoušky dospělosti může figurovat například dějepis, pokud už od dob Hérodota uzrál. Dějepis k nakousnutí si představuji jako výklad, po němž žákovi tanou na mysli otázky. U Karla IV. například : „Považují Němci největšího Čecha za Němce?“ nebo „Co ho přimělo založit Nové Město s tak širokými ulicemi a velkými bloky domů?“, „Proč byly Čechy tak skvělou základnou pro ovládnutí Evropy?“, „Pracoval vlastně s těmi samými Čechy, co se pak stali husity?“, „Je to ostuda s těmi Židy v Norimberku?“, „Je hladová zeď dobrý hospodářský nápad?“, „Který gotický kostel v Praze nebyl založen za jeho vlády?“. Odpovědi na kdeco i otázky o kdečem je dnes možné instantně vyhledat. Živá otázka naznačující, že se tazateli začínají skládat znalosti se souvislostmi, je však k nezaplacení. Tak jako pozorovat, jak se mozku již zdařilo pár přemetů.

Matematika není méně žírná gymnastika mozku. Nemá na růžích ustláno, neboť ji nelze příliš omluvit (ve významu „okecat“). Myšlenka se jaksi musí týkat tématu. To nezřídka přináší zoufalství, ale nedaleko od stresu nevyřešené slovní úlohy leží potěšení, když se potřebný spoj v hlavě přece jen vytvoří. Na jednom televizním kanálu jsem nedávno zhlédl trochu nezvyklý pořad pro celou rodinu. Animovaná postava holčičky, asi tak pětileté, tam hrála roli vševěda. Položila publiku záludnou otázku „Proč se vlastně učíme matematiku?“ a vyžívala se v čekání na odpověď. Maminky horkotěžko vymýšlely upřímná vyznání jako „Nejvíc jsem se při ní naučila trpělivosti“. „No přece kvůli tomu, abchom se naučili logicky myslet“, rozhorlila se holčička a z hlavy se jí animovaně zakouřilo. Následně ještě přítomný expert porozmýšlel o tom, že logika rozšiřuje obzor a člověku bez rozhledu zbývá mluvit a přemýšlet především sám o sobě. Nad pořadem se vznášel pel usilovné didaktičnosti, ale kdyby měla znamenat zřídlo logického uvažování i pro život, tak by se mi matematika u maturity líbila. Kdyby ještě vštípila žákům složený úrok, zrychlování auta při rozjezdu a princip množení živých organismů, měli bychom o přípravu na pochopení nárůstu epidemie postaráno.

Myšlenkám (no, ne všem) by nevadil jistý odlesk z toho, jak úspěšně se šíří infekce. Myšlenka může pěkně skotačit i na papíře beze slov. Velký skok od prázdného papíru je i stránka s pár čtverečky a čárečkami, protože na zhmotnění překvapivě mnoha představ stačí. Tak jak se do komixu, dříve pouhého čtení pod lavicí, stále více převádějí i „dospělá“ témata, zvládne dospěláckou myšlenku znázornit i minimum jednoduchých symbolů.

Dokud je na papíře holé nic, myšlenka se ještě nehmotně vznáší nad vodami. Ze vznášení vyvstává nápad znázornit cestu letadlem. Let je technicky složitá záležitost s mnoha parametry, ve kterých se drobný smrtelník záhy ztratí. K hrátce s jednoduchým grafickým znázorněním ale spousta úvah o letu nemá daleko. Když letíte mezi Oslem a Soulem, míjíte na mnoha místech lidi dole. Z pohledu vzdálenosti mezi metropolemi od nich nejste moc vzdáleni, váš vztah ale daleko lépe odpovídá dvěma odděleným útvarům. Ten váš vede mezi letišti a od těch dole jej odděluje něco nepřekročitelného. Jejich se nachází třeba mezi ubikací a kamenolomem. Dokonce ani když se vám neplánovaně podaří sletět k matičce Zemi, nepomůže vám to pravděpodobně nacházet se s nimi ve stejném světě. Obsluha na vzdáleném letišti je v tomto smyslu vždycky blíž, čeká vás tam neodolatelný duty free shop. Letecká společnost bude šťastná, jak to vidíte - dosáhla toho, že přesně jako ona ve svém letovém prospektu.

 


Ocitají se cestující v letadle a člověk na zemi blízko sebe nebo jsou jejich světy zcela oddělené ?


Jednoduchá struktura má někdy sílu historického průlomu. Takzvaný Russelův paradox je stručně se tvářící hříčka, přesto sehrála zásadní roli v logickém myšlení. V populárním podání jej přibližuje prapodivnost sousloví „Holič ze Sevilly holí právě ty sevillské muže, kteří se neholí sami“. Sevilla v tom není důležitá, může to místo ní být v kterémkoli českém městě. Otázka s tím spojená zní, zda holič holí sám sebe. Když jdete po tom, co věta říká, nedoberete se uspokojivého výsledku. Ten lze možná vyslovit, ale spokojeni jste, jen když uznáte, že stokrát vyslovený nesmysl dává smysl. Kde je problém a jak ho vyřešit? Jazykověda na to má rčení, že taková věta nepatří do jazyka, logika však má logickou potíž. - Potíž s tímto paradoxem hrozí i při jeho citaci. Uvedená formulace není Russelův paradox, protože ten byl formulován pro množiny, a ani jeho originální znění není zřejmě Russelovo, ten ho jen převzal a vyslal do světa. Pro koho je však záležitost nepřehledná, může místo toho bez citace řešit u nás oblíbený problém „Člověk, který vlastní právě ty firmy, které nevlastní“.

 


S normálním lazebníkem není žádný problém. Když chce ale oholit všechny, kteří se neholí sami, vzniká nesmysl. Nejde tedy o člověka ?


Jednoduchost grafiky s pár objekty umožňuje vyhmátnout to podstatné. Často je jasnější než co se původně honilo v hlavě. Estetik by napsal, že v jednoduchosti je krása. Maminka ve zmíněném televizním pořadu se rozpomněla, že ji matematika naučila trpělivosti. Ale teprve při snaze to znázornit zjistíte, že není zcela zřejmé, jak to myslí. Je možné, že má trpělivost nekonečnou, kdysi dostala ve škole úkol a dodnes nad ním trpělivě sedí. Lepší variantou je, že si vypěstovala jen takovou trpělivost, jež jí ještě ve školních škamnách umožnila nad úlohou zvítězit.

Pro kreslíře je ale významné, že grafika dokáže oslovit jiný mozkový lalok a najít v něm něco, co by se jinak ztatilo.

Podstata a názornost

Nabízí se legitimní otázka „Co je to podstatné a jak to znázornit?“. Myslím, že označením otázky za legitimní mluvčí většinou konstatuje, že otázka není úplně hloupá. Může také jít o otázku nepříjemnou, na niž je třeba trochu získat čas. Tím pro mluvčího vzniká legitimní výzva. Výzva je něco, co se zdá beznadějné, ale v skrytu duše doufáte, že se to stane nahrávkou na smeč. Tak je to i s touto otázkou. Chcete popsat realitu nebo se znázorněním od ní osvobodit? Jde jen o tvary kresby, protože je to pro vás především umění, nebo má být hlavně srozumitelná? I v triviálních věcech vidí podstatu každý jinde. Například tento text je taková skoro realita, hlavně když funguje dodávka elektrického proudu. Co je v něm podstatné, to záleží na posouzení. Základní názor říká, že nic. Někdo si ale může najít těžiště v úvodní a závěrečné části o koronavirových patáliích a ve vyjímečném případě někoho osloví zrovna tato pasáž uprostřed, kterou jiný vidí jako balast mezi solidnějšími informacemi.

 


Schema textu lze vidět různě. Rozložením do V může začít úvaha, zda do sebe oba znázorněné pohledy zapadají.


Zjednodušení představy a zhuštěný zápis jsou legitimní téměř jako vynález písma. Bez nich by mnoho myšlenek skončilo dříve než by začalo. Dobře se to ilustruje na přírodovědných a technických oborech. Ty nutně potřebují ulehčit dorozumění, pracovat jinak než se slovy. Chemický vzorec dává rychlou a komunikovatelnou informaci o látce, i když o ní přináší jen omezenou informaci. Pythagorova věta je vzorec, jenž se dá bezpečně napsat na tabuli, protože je krátký. Zápis

a2 + b2 = c2


o osmi znacích lze dobře dostat do hlavy i vysvětlit. Intuitivně navozuje představu vztahu čtverců. Naproti tomu věta

Obsah čtverce sestrojeného nad přeponou libovolného pravoúhlého trojúhelníku je roven součtu obsahů čtverců nad oběma jeho odvěsnami



říká možná to samé, ale je beznadějně upovídaná a ke zvládnutí nejlépe v hodinách literatury, pokud má jít o básničku. Krátký zápis vyžaduje zvládnutí symbolů, pak je to ale spolehlivá řadicí páka k základní otázce „Proč to proboha tak je?“

Jednoduché schemátko není pokus o hledání pravdy. Zkusit si ho vytvořit znamená hledat inspiraci z mála. Nebo jen myšlenkový posun. Svým způsobem je to opak právního procesu. Ten jde na problém od velmi složitého lesa. Zapojuje do akce řadu institucí od policie přes státní zastupitelství, soudní lékařství, kaskádu soudů, vězeňský systém a podobně. Informace získává z mnoha zdrojů, které mají své morální kodexy, zájmy či obavy. Jde o nesmírně sofistikovaný systém, zákony ovšem nejsou jednoznačné a nemohou postihnout celou proklouzávající realitu. Vyvstává tušení, že přes sofistikovanost od sebe mají spravedlnost a právo nezanedbatelný sociální distanc. A tak jako u koronavirové krize: selhání v jednom bodě znamená neúspěch celé akce.

Zásadní pojem: zahlcení

Vedle exponenciálního šíření nákazy je pro epidemiology největším strašákem zahlcení zdravotního systému. Damoklovy meče zahlcení jsou zavěšeny nad každým místem, které přichází do hry. Nefunkčnost přitom provází ztráta humanitárních jistot pro postižené, jejich příbuzné, při nejhorším i pro mrtvé. Jde o stav intenzivního stresu. Zkusme si zahlcení představit na decentnějším příkladu samoobsluhy.

Za normálního dne přijde člověk k obchodu, uvolní si koš z řady, dveře se mu automaticky otevřou a zákazník vstoupí dovnitř. Prochází kolem zaplněných regálů a vybírá si jen to, co nejlíp vypadá. Občas nervózně počká deset vteřin, když mu překáží jiný zákazník. Na závěr vytrpí pár minut v proceduře u pokladny a ze supermarketu s vozíkem odjede k autu, do něhož přeloží kontraband - a hurá domů. Vše jde téměř jako po másle.

Ne tak, když u sámošky dojde k zahlcení. Scéna se změní k nepoznání. Procedura se stává nekonečnou a nesnesitelnou. Všechno se spiklo proti, nic najednou nejde. Zvlášť to, co předtím byla úplná samozřejmost. Už na příjezdu vás přepadne spleen. Řada aut před vámi vytváří před parkovištěm nepřehlednou clonu. Nehýbe se, občas se nějaké auto otočí a odjíždí neznámo kam; bude praktičtější to také vzdát. Nevíte, proč se provoz zastavil, mohlo se tam stát cokoli. Řidiči vystupují z aut a vypadá to na potyčku. Musíte přitom něco nakoupit, protože venku se nenajíte; restaurace jsou zavřené nebo mají omezený přístup, a stejně nevíte, jaká pravidla dnes platí. Rozvážková firma by jídlo dovezla až za tři dny. Zaparkovat se nakonec podaří o pět ulic dál - budete moci nakoupit jen to, co unesete.

Před vchodem do obchodu je beznadějný chumel lidí, neslyšíte vlastního slova. Koše dávno došly, a kdyby nedošly, nešel by koš davem protlačit. Polovina lidí je názoru, že se mělo dávno postavit víc samoobsluh. Uvnitř vaší duše narůstá beznaděj a vztek. Soused se vám svěřuje, že to za komunismu nikdy nebylo. Máte dojem, že ho musíte fyzicky napadnout bez ohledu na to, co říká; prostě vám schází fackovací panák. Deset metrů od vchodu zjistíte, že u něj stojí zřízenec a měří všem teplotu. Dělá to neuměle, asi poprvé. Za chvíli se ukáže, že v přístroji došla baterka, po pěti minutách mu obsluha konečně donese náhradu. Křičí, že všichni musí dodržovat rozestupy dva metry a stoupnout si do řady podle značek. Zřízenec neumí nasadit baterku, ale snaží se být důležitější než vrátný u Kafky. Systém zadržování zákazníků se zákonitě hroutí a dav se prolamuje dovnitř.

Jste uvnitř, ale moc jste si nepomohli. U turniketu vás natlačili na sloupek a máte modřinu. Nejsou ani košíky a nezbývá než střádat zboží rovnou do tašky. Byl by to dobrý nápad, ale téměř není co. O zbytky zboží ve vyprázdněných regálech zápasíte s tlačícími se soupeři. Jenom proto, abyste dosáhli na to zboží, které byste si jinak nikdy nekoupili. V půli cesty narazíte na neproniknutelný hlouček. Všichni dychtí koupit si nožní pumpičku, kterou vydávají u zvláštního pultu. Pumpičky pochopitelně došly. Tady už všichni bez ostychu klejí, chtějí se probořit do skladu a nikdo nedovede pochopit, proč se pumpiček dávno nevyrobilo desetkrát tolik. „Nikdo to nikdy nekupoval“, oznamuje suše pracovník u pultu, poslední, který ještě zachovává klid. Ten ho přejde, když se kolem něj lidé přeženou do skladu. Podaří se vám uniknout davu a prosmýknout se blíže k pokladně. Ale jenom o něco, protože špunt zákazníků před ní už zabírá půl prodejní plochy. Nákup poušíte z hlavy, protože hlavní je dostat se jakkoli domů. Pohání vás vidina, že doma vyrabujete ledničku. Řada lidí využívá zmatku a protlačují se s lupem ven kolem pokladny. Slušná paní pokladní se však stále snaží markovat zboží posledních poctivých. Ti jsou ovšem také vytlačováni ven, pokladní to ve finále nevydrží, práskne mraženým kuřetem o pokladnu, kterou tím zneschopní, a vzlyká „Já tu taky nemusím být!“. V příštím okamžiku omdlí a podaří se jí tím na kratší čí absolutní dobu zařídit, aby tam už opravdu nebyla.

Něco takového bohdá nepoznáme, ale surreálných scén nejsou ušetřeny ani vyspělé země. Ten pocit nepochopitelnosti a deprese při náhlém přeskoku níž na žebříčku civilizace se vtíral při jarních reportážích z Itálie či New Yorku. Poprvé, protože scény z minulých epidemií do našich srdcí tolik nevstoupily.

Technika zahlcení

Při epidemii rozhoduje cit pro to, jak daleko jsme od neprůchodnosti kritických zařízení. Odvrátit neprůchodnost je právě ta utkvělá představa, kterou mají na mysli ti odpovědní, co před sebou vidí oči všech, na něž se nedostalo. Je otázkou, jakou má normálně člověk o průchodnosti intuici.

Zdánlivě to není problém. Když sanitka přiveze pacienta do nemocnice, obsluha rychle pozná, jestli je příjem plný nebo ne. Okamžitě vyhodnotí, jestli může pacienta dopravit dovnitř. Z pohledu příjmové místnosti zase pacienti v nějakém sledu přicházejí a nějakou rychlostí se dostávají dále. Na čem všem ale záleží, aby byli pacienti průběžně odbavováni? Co vše zajišťuje nemocnice, aby na kterémkoli místě předešla zácpě pacientů?

Běžný provoz na příjmu je oproti variabilitě při epidemii relativně rovnoměrný. Stanou se tragédie, jejichž příčinou je, že nemocnice pacienta nevzala; oproti potenciálu epidemie jde o jednotlivce. Je čas řešit případy mediálně. Nemocnice to na celkovém provozu nemusí poznat. Při epidemii se však nemocnice už předem připravuje na příliv pacientů, aby se pak nehromadili jako Cimrmanovi horníci v dole. Subtilnější otázka je, kolik pacientů - například na příjmu - zvládne. Když jich průměrně přijíždí dejme tomu deset za hodinu a stráví v čekárně půlhodinu, je jich tam průměrně 10 * 0,5, tedy 5. To je intuitivně zřejmé, leč není triviální dokázat, že průměrný počet čekajících na vůbec ničem jiném nezáleží, například na výkyvech v přísunu pacientů. S tím může nemocnice kalkulovat spolu s tím, že na všech odděleních je to v principu stejně.

Krátodobě mohou nastat výkyvy, pacienti se dostavují nepravidelně a vstupní prohlídka každého trvá jinak. Celkově se ale nemocnice může spolehnout na to, že se víceméně zachovává průměr dlouhodobého stavu. Při epidemii ale schopnost vyrovnávat výkyvy rychle padá, nároky rostou na všech místech. Když je pacientů chvíli málo na příjmu, bylo by vhodnější využít lékaře jinde, ale aspoň s nějakou jistotou je nutné vědět, že za chvíli nenastane nával. Při epidemii nemocnice neví, kam až návaly na příjmu mohou stoupnout, z plánování se situace může rychle přiblížit řešení ad hoc, náročného na nervy všech. K tomu přistupují nové činnosti jako přestavění oddělení pro covid. Kromě početního zahlcení nastává i problém nového rozvržení personálu i arzenálu. Problém nestojí o mnoho jinak, ani když přijdou posily.

Zdálky nejsou v celkových údajích kritické hodnoty pro zahlcení vidět. Zblízka jsou ale rozostřeny také. V srpnu odpovídali epidemiologové donekonečna na to, při jakém denním počtu nakažených se zahltí zdravotnický systém. Šlo o to, jestli toho ze situace 400 denních nákaz dosáhneme při přírůstku například o další čtyři stovky. Lékaři odpovídali vyhýbavě, jak jinak. Předem to není jasné, v případě potřeby se mobilizuje kdekdo a kdeco. V říjnu přibude za den třeba o tisíc nových nákaz víc než včera a společnost stále odněkud vydolovává další rezervu. Jen je udržování průchodnosti stále namáhavější. Maximum možného, i když leží neodhadnutelně vysoko, existuje.

 


Jakékoli neprůchodné místo při léčení znamená celkový neúspěch. Skutečnost má mnoho dalších úzkých profilů, třeba záchrannou službu.



Při epidemickém náporu chybí prostory, přístroje, zdravotníci. Lokální problém se hned stává bolavým místem celkové funkčnosti. Probíhá spolupráce s jinými nemocnicemi, nad tím se klene úvaha o zásahu státu. V nemocničních rozhovorech často padá otázka, kolik ještě zbývá neobsazených respiračních přístrojů. Lékař pak odpovídá, že na nejužší stezce se nenacházejí přístroje, ale sestry. Přístroje vypadávají méně než personál, mají méně důvodů. Část sester je již vyřazena z provozu a nelze je nahradit, protože post je kruciální pro život a speciální proškolení trvá až tři roky. Odpovědnosti za hroucení systému padá v takových případech nahoru, člověk pochopí funkci krizových štábů a perlící se pot na čelech vrcholných politiků. Nemají komu svízel přeposlat. Chyby se množí, protože situacím chybí precedens. Objevují se morbidní úvahy: zahlcení nemocnic se zmenší, když pacienti budou umírat rychleji, divadelníka napadne přeškolit se na hrobníka.

Nad všechny úvahy ční práce lékařů, sester i dalších v první linii styku s nemocí. Žádný popis nemůže nahradit to, co lze zažít za jediný den při péči o pacienty.

Potřební a jejich potřeby

Mnohokrát zazněla éterem věta, že tu s covidem budeme muset nějakou dobu žít. Tomu vědomí, že se budeme ještě dlouhé měsíce, alespoň do rozběhu očkování, pohybovat po hranách možného, se ale mysl vzpírá. Nebudeme zřejmě procházet jiným typem vln než doposud: umrtvení, oživení, uvolnění, požitek, lehké chmury, uklidňování a eventuální průšvih ano či ne. Jedna krásná východní pohádka vypráví o jeřábu, za kterým přicházejí potřební, aby jim z nejhoršího pomohl darováním svého pírka. To má čarovnou moc a zázračně vyléčí jejich neduhy. Jeřáb je krásný svým vzhledem i tím, že je ztělesněná dobrota a svá kouzelná pírka jim sice váhavě, ale přesto vydává. Jenže s jejich ztrátou odchází jak jeho krása, tak schopnost létat a nakonec i schopnost žít. Jeřáb je opak jestřába.

Každý stát má v tomto vyjádření na starosti vícero jeřábů, ke kterým chodí pro pírko. Jeřábi mezi sebou chodí také. Zároveň stát předem ví, že je potřebuje udržet při životě. Jeřábi zdraví, ekonomiky i vzdělání už nyní létají jen ztuha. Ochrana zdraví znamená decimaci ekonomiky, provoz škol má zdravotní konsekvence a ostatní vztahy nejsou o moc sladěnější. Ani preferovaným oblastem, v Evropě to na prvním místě bývá ochrana zdraví, nelze dostatečně pomoci. Můžete poslat všechny do práce a do škol, ale šíření infekce ochromí brzy velkou část provozů. Rozměry výkyvu v ekonomice, hlavně vzhledem k prodlouženému provizoriu do budoucna, jsou mimo představu. Vzestupy jsem počítali v procentech a hrozili se sestupu v desetinách. Přeřadili jsme a žijeme v jistotě deseti či stonásobku. Největším jeřábem-otloukánkem se hrozí stát vzdělání: jeho úpadek není na popředí hned vidět a vzdělání také mívá nejhorší možnosti lobbingu. Pedagogové i studenti významný rozval prostředí přežijí, mnozí mladí ale ztratí kus potřebného dozrávání. Vzdělání také zažívá narušení řady drobných životadárných vazeb. Stačí si představit lékařskou fakultu, jejíž provoz se odvíjí nejen od státu a místních financí, ale výrazně i od plateb zahraničních studentů. Vzdělání rozhodne o cestě do budoucna nejvýrazněji.

Nesnesitelná lehkost rozhodování

Složitý problém vyžaduje rozkročení úvah hodně do šířky. Zkušenosti z dynamiky obchodních a společenských jevů však napovídají, že leccos podstatného lehce unikne. Americký automobilový průmysl se v devadesátých letech potýkal mimo jiné s tím, že špatně odhadl poměry cen a prodejů čerstvě vyrobených vozů a tehdy zaváděných leasingů. Po několika letech automobilky zjistily, že lidé kupují především středně ojetá auta a nová zůstávají na ocet. To je pro automobilku rána do vazu. Pandemie je ještě nepoměrně složitější než jedno odvětví průmyslu, šéfové u kormidla však rádi inklinují k jednoduchým řešením.

U nás jsme zažili významné točení kormidlem v týdnu od devatenáctého srpna. Ministr zdravotnictví vyhlásil striktnější covidová pravidla jen pro to, aby je předseda vlády vzápětí shodil se stolu se slovy „pan ministr byl uveden experty v omyl“. To je trefné vyjádření: komu se podaří jednou větou zesměšnit hned dva politiky, a u mnoha lidí ještě vládní experty na koronavirus k tomu. Netrvalo dlouho a česká pobočka Světové zdravotnické organizace v jiné souvislosti upozornila, že omezit trasování kontaktů nakažených lidí není dobré řešení. „Ta WHO, která nedoporučila roušky a ani nevěděla, že je pandemie! Podle mě by měla mlčet”, čílil se premiér.

Dvojí vymezení se vůči expertům v rychlém sledu, to již lze považovat za směr uvažování, takový drobný manifest laicismu. Premiér má pravdu, že WHO zpočátku snižovala význam nošení roušek a její výkon je celkově neslavný. A přesto když dva dělají chybu, není to totéž. Vysvětlení proč tomu tak je se obtížně přelévá do písmen, ale výsledkem je, že česká cesta koronavirovou krizí připomíná rychlobruslařský trénink Martiny Sáblíkové na domácím trenažeru: výpady do stran na doraz. Expert, také různě chybující, se z chyby poučí, protože se jeho názor vyvíjí na podkladě poznatků, které s tématem souvisí. Méněkrát si řešení vycucá z prstu (v angličtině trump up). - Odpovědná škola si rozmyslí, zda pustí k maturitě nepoučeného studenta, když hrozí stavba provizorních státních budov v Letňanech. V celé společnosti je to složitější.

 


Světová zdravotnická organizce a Česká republika. Vývoj názorů je v jednom případě méně vrtkavý.



Jemnou inteligencí společnosti je, že v krizové situaci, kdy všichni dělají chyby, nepodlehne rozkladu. Stát má problémy s testováním a vyhledáváním kontaktů, nefungují podpůrné programy nebo chytrá karanténa, v kultuře nenašlo adresáta 700 milionů. Prostoru pro kritiku je spousta, stoupá ale zároveň důležitost schopnosti táhnout za jeden provaz; třeba svým drobnou pomocí přispět k tomu, aby e-rouška fungovala smysluplněji. V takové krizi i tehdy, když nedůvěřujete úřadům, kterým předáváte svá data. Důvěra společnosti navzájem nakonec rozhodne, a jiný soubor než vládní tu k řízení kompetenci nemá. Důvěra ve vládu je to, co zásadně pomáhá Skandinávcům, ať si zvolí přísnější, nebo v případě Švédska volnější řešení.

Mnoho zemí má však s důvěrou ve své vedení problém, mnohde vedení do tažení proti covidu nevytáhlo. Na rozdíl od situace před pěti či deseti lety je dnes ve světě řada vedoucích politiků, podstatou jejichž úspěchu je brilantní schopnost nepřátelsky přebírat dobře fungující struktury. Kdo by se také honil za nefunkčními. Vyžaduje to hodně neohroženosti, důslednosti a odhodlání do častého boje s morálkou či zákony. Když je tou přebranou strukturou stát, nedává to příznivou perspektivu pro konstruktivní spolupráci, ve které hraje prim minuciózní schopnost dohody uvnitř i na mezinárodním poli. Vláda silné osobnosti je slabá tím, že zákulisní zájmy jsou bezprostředně blízko těm veřejným. Agresivní vůdce není svobodný; závisí na získané moci a často vládne rozštěpené zemi, v níž by při změně stylu zratil důvěru své půlky národa. Taková země je více vystavena krizi, protože ztrácí mnoho energie vnitřním pnutím. Na krizi typu koronaviru je přitom potřeba důvěra a společné nasměrování všech proti nebezpečí. Kdo nevěří v prekérní situaci vůdci, může to zkusit aspoň s jeho odborníky, bývají to lidé s klasičtěji stavěným smyslem pro odpovědnost a vztah k realitě. Okolnosti je k odpovědnosti neúprosně nutí.

Brazilský prezident Bolsonaro je přední popírač covidového nebezpečí. Zpopularizoval výraz „chřipečka“. V jeho konceptu je běžící ekonomika prioritní, uzavření se nekoná. Rychlost vypalování amazonského pralesa se za jeho vlády zrychluje, země má na 150 000 obětí koronaviru. K rozdělení obyvatelstva přispěly i pravolevé hospodářské důvody. K nadpoloviční přízni obyvatel zatím stačí dobře zkalkulovat plošné vyplacení dávek v krizi a vidina pracovních příležitostí souvisejících s vypalováním pralesa.

Podstatnou novinkou pandemické krize je to, že se jí český stát nemůže vyhnout, jak si to dokázal zařídit s krizí migrační. Nyní zavládl problém, pro jehož řešení musíme najít reálný scénář uvnitř sebe, nelze jej delegovat na jiné země a pozorovat skrz prsty, jak je to rozežírá. Ani Řecko, ani Itálie či Německo to tentokrát za nás neodpracují. S malými výjimkami. Bezplatné testy pro české pendlery pracující v Bavorsku financuje bavorská zemská vláda.

Udržet přijatelný průběh pandemie má kromě akutního i hlubší smysl. Když se ukáže, že autoritářské země zvládly pandemii lépe než rozhádané demokratické společnosti, nebude následovat příjemné vyústění. Ocitli bychom se v blízkosti toho, jak hodnotíme takzvané arabské jaro, totiž že obyvatelé tam ještě do demokracie nedorostli.

Na zdraví s novým ministrem

Průběh epidemie se dnes v rychlém tempu stará o to, že hodnocení vývoje okamžitě zastarává. Nastalo období rekordů, které se chovají opačně než ve sportu. Čím jsou vyšší, tím lehčeji se překonávají. A tím déle ovšem trvá, než se je podaří zkrotit.

Zhoustlou atmosféru u nás výrazně ovlivnila výměna v čele resortu zdravotnictví. Profesor Prymula byl přes léto na pozici nesouvisející přímo s covidem. Odborník s nezávislým typem uvažováním je neklamným znamením toho, že již v září šlo do tuhého. Od jara má nespornou autoritu, ale i kdyby lékárnicky vyvažoval svá rozhodnutí, na podzim ji těžko může udržet na jarní úrovni. Čeká přitvrzování opatření, a to býváme nerudní. Lékárnické váhy se také těžko v takovém náporu hledají. Formulace při uzavření části ekonomiky, že jde o omezení volnočasových aktivit, je nešťastná. Pro příliš mnoho lidí to neodpovídá realitě. Epidemiologové nemívají ekonomiku v krvi. Spory o tom, zda se 80 až 90 procent zdravotníků nakazilo mimo zdravotnická zařízení nebo ne, je zase nešťastná šarvátka uvnitř lékařského stavu. Komunikace mnohde chybí, například s uměleckým světem by prakticky pomohla, otázkou je, na co je čas. Rychlost zavedení opatření je bohužel hodnotou naprosto zásadní. Epidemická opatření jsou navíc z podstaty věci nepřesnou střelbou na nepřítele, který se pohybuje rychleji, než střelec míří. Škody se každému zdají na hraně snesitelného a přestává působit i argument, že podobným způsobem míří i jinde ve světě. V Izraeli, kde je premiér v podobném kriminálním ohrožení jako u nás, začal být covidový nárůst ještě strmější, až nejstrmější. Protestní demonstrace proti němu i proti omezením tam neutichají, premiér se však přesto urychleně postavil za plně obnovené uzavření.

Zajímavá je ministrem Prymulou ohlášená snaha provést plošné testování obyvatel pomocí rychlého testu na protilátky. Praktický lékař či jiný odborník odebere vzorek z nosní sliznice stejně jako při testu PCR, test ale do několika minut vyhodnotí přímo na místě. Rychlý test je poněkud méně přesný, může častěji označit nakaženého za zdravého a opačně, ale celkově získáme poměrně přesnou představu o promořenosti v populaci. Je to jiná varianta než pomalejší testování kolem dvaceti tisíc případů denně, které nechává mnoho bezpříznakových šiřitelů mimo testovací síť. V případě rychlého testu je snahou provést otestování všech v krátkém čase a získat jasný vzorek. Pravděpodobně to přinese statisíce akutních pozitivních testů spolu s problémem, co s tolika problematickými případy v běžném životě. Díky nepřesnosti odizolujeme i mnoho lidí bez nákazy, vznikne potřeba potvrzení přesnějšími testy. Naproti tomu můžeme efektivně zabránit mnoha dosud nezachyceným případům šíření. Protože ani poté virus nezmizí, zanedlouho budeme v podobné situaci opět. Cena rychlého otestování se odhaduje na tři a půl miliardy, ve srovnání s uzavřením ekonomiky však jde o alternativu levnější a méně destruktivní. Určitou roli hraje i to, že jde o u nás vyvinuté testy. Jinou souvislostí je, že zkušenosti s hromadným otestováním všech obyvatel v oblasti mají v Číně. Čím je množství pozitivních menší, tím je celá akce i s dopady proveditelnější a ve výsledku efektivnější.

Vlastními zdravotními úvahami si člověk musí sám projít, mnohdy nelze jednoznačně a odpovědně poradit. Genetik z Harvardovy univerzity George Church se naočkoval vakcínou vyrobenou téměř po domácku. S důvěrou v jejího výrobce, svého byvalého studenta. Umožnilo mu to psychicky překonat dlouhé domácí uvěznění a svobodně vyrazit do nebezpečí bostonské aglomerace. Jak to dopadne, nelze předpovědět, je možné, že vakcína zafunguje. Něco takového ale nelze doporučovat kvůli přílišnému risku. Onemocní-li v jiném případě někdo z divadelního souboru, je pro soubor výhodnější absolvovat naráz jednu karanténu místo přerušení na pětkrát. Zařiďte to ale v praxi. Do jaké míry se může cítit na koni ten, kdo již covid prodělal, není známo. Imunita může vydržet kratší dobu než pandemie. Podobná dilemata jsou individuální a vyžadují šestý smysl pro pandemii. Opravné pokusy bývají ale naštěstí možné, to po pádu pod kola vlaku nenastává. Kdo se setkal s pozitivně testovaným známým, ví, kolik úvah při tom proběhne hlavou. Okolností nás tlačí do jednodušších řešení, i když jsou nebezpečnější. Procedura v případě, že se obrátíte na zdravotnický systém, je komplikovaná a také neoplývá bezpečností. Několik pro vás drahocenných dní můžete čekat na testy, pak na jejich výsledky. A pak se teprve začnou odpočítávat karanténní lhůty. Chce se tomu vyhnout, ale na druhé straně je odpovědnost k druhým. Všechno jsou to typické situace, kdy člověk málokdy udělá to, co radí druhému.

Když se virus odevšad přibližuje, padá alespoň stigma toho být nakažený. Onemocnět může prakticky každý, už se těžko dohledá zdroj nákazy. Není rozumné vnímat to jako aspekt uvolnění. Ošidné je také zobecňovat případy, které známe z okolí. V rodině známých přinesl domů jako první nákazu syn ve středním věku. Prodělal několikadenní těžký průběh se škálou příznaků jako ztráta čichu či horečka. Kromě jiných se nakazila i jeho maminka, která ale potíže necítila žádné a dál si užívala světa všemi smysly. Dlouhé víkendové posezení s přáteli, vylepšené hromadným použitím jedné lžičky na porci zmrzliny, k nákaze nevedlo. Takových nesourodých příběhů je spousta, ve větších počtech ale epidemiologická teorie daleko víc odpovídá praxi.

Se selským rozumem na trh

O covidu se šíří celá škála informací. Je-li úkolem dezinformačních serverů vnášet do věci zmatek, nejsou tentokrát vůbec potřeba. Protinázory se objevují u laiků i u expertů. Instituce odpovědné za obranu proti koronavirové krizi však již většinou dokázaly setřást informace do krátké sady doporučení. Hygienická doporučení v Americe, Evropě či jihovýchodní Asii se sobě podobají jako vejce vejci, vypadá to skoro, jako by návod vymyslel jeden člověk. Základní princip ruce, roušky, rozestupy je totožný jak v České republice, tak třeba ve Velké Británii. Krajové rozdíly jsou jen v akcentech: mezi námi a Británií maximálně v tom, že někteří britští experti přišli s námitkou, že pořadí důležitosti je právě opačné: sociální distanc, pak rouška a nakonec osobní hygiena. Možná to mají ověřené výzkumem, ale neklame ani základní intuice: protože jde o přenos, řídí se situace stejnou logikou přenositelnosti jako při sexu. Kdo nechce přijít do jiného epidemického stavu, ví, na co si dát pozor.

Přes matoucí palbu názorů z různých stran má tedy každý k základní informaci blízko. Protože jde do tuhého, nezbývá než vzít proticovidový rozum do hrsti a nějakou dobu si ho přednostně hýčkat. V podobné nouzi se mění pravidla: pomáhá se i protivníkovi, slušňák zloduchovi i zloděj poctivému (když jsou všichni doma při lockdownu, zlodějům práce nejde od ruky). Mušketýři i sokolové ctí princip „Jeden za všechny, všichni za jednoho“. V obou případech to je jádro jejich vnitřní síly. Možná je to ale zavádějící asociace, protože v obou případech máme na mysli, že jde pouze o spravedlivé.

Kromě potřeby invence a pozornosti stojí za to uvažovat o tématech

  • Neobvykle rychlý způsob šíření koronaviru (exponenciela)

  • Problém mnoha míst, kterým hrozí zahlcení, ale musí zůstat funkční

  • Mnohotvárnost škod (zdraví, ekonomika, školství, ...)

  • Žádné pravido není spásné, dodržováním ale člověk snižuje pravděpodobnost neštěstí


Pravidlo Zasáhni co nejdříve, ale nikdy není pozdě také není k zahození. V praxi člověk všechna dobrá předsevzetí mnohokrát poruší (o tom je už Starý zákon), ale s principem v hlavě, že nebezpečí není v mnoha situacích pravděpodobé, se k nim hodí pořád vracet. Když nedodržím vzdálenost od jednoho člověka, není chytré si dát pohov i u dalšího. Srazit chováním lidí reprodukčního číslo R pod hodnotu 1 je abstraktní představa, přesto princip funguje. Lépe vzedmutím zdola než omezením shora. Abstraktní je i představa šíření. Průměrného přenašeče tak jako průměrného občana asi zrovna nepotkáte. Spíše existují ti, kteří nákazu roznesou naprosto minimálně, a pak superpřenašeči, od kterých virus zdomácní u desítek lidí. V ikonickém korejském případě se na náboženském shromáždění nakazilo od superpřenašeče na 5 000 lidí.

Rouška přebírá hlavní roli jako nejhmatatelnější symbol ochrany před covidem, ale také jako symbol nesvobody. Strašně těžko se člověk smiřuje se zdánlivě nesmyslnými pravidly nošení. Nebo s vysvětlením, že nemůže na stadion kvůli tomu, že se k němu musí nějak dopravit. V drtivé většině se potkávají samí zdraví lidé, mezi nimiž jsou roušky zbytečné. Mnohdy, například při jídle, stejně není zbytí a musíme je sundat. Takže jaképak copak. Ve velkých množstvích se však situace mění jako při efektu televizních reklam. Každý má dojem, že je proti nim imunní - až na takzvané reklamožrouty. Ze sta reklam vás žádná nezajímá, a přece člověk stačí na minimu uvíznout (ten parfém je přece jen můj sen...). Firmám to bohatě stačí k tomu, aby se jim reklama vyplatila. Když máte zesláblý televizní signál a obrazovka jen škytá, nebo zrovna vytahujete pití z ledničky, přijdete o spot s parfémem, chuť nakupovat se nedostaví a trh utrpí jemnou ranku. Lze si představit, že televizní reklamy mají také své epidemické reprodukční číslo, a kdyby vysílání zasáhla antisignálová rouška a obrazovky více škytaly, reprodukční číslo by šlo dolů a procenta prodeje by reklamu neodůvodnila.

Nemoci a prodeje

Televize, a to je už zpráva z reality, ale utrpěly s reklamou těžší ránu. Zadrhl se celek zadávání reklam. Výrobcům se za covidu potrhal vztah užitečnosti reklam a prodeje zboží. Je-li v pohotovosti méně hotovosti, anebo i když jen panují obavy, je trh náchylný k epidemickému ochabnutí. Standardně jsme zvyklí na vysokou stabilitu prostředí vycizelovanou dlouhým vývojem, kdy je požitkem výrobců díry na trhu zaplňovat. Za epidemie se předefinovává území pro tržní úspěch, zužuje se. Dodávky přes internet zažívají boom, restaurace naopak sešup natvrdo a jen nějakou dobu dokážou plavat na suchu. Křišťálové koule na věštění se zakalují - kudy povede budoucí oživení, je ve hvězdách. Závažného stavu při druhé vlně se začínají obávat i američtí finančníci, doposud žijící v neopadávající euforii. Přes masové propouštění a krizi mnoha firem se totiž těm velkým zatím neobvykle daří. Prodeje i akcie Amazonu na jejich špici zažívají pohádkový boom a doposud se neobjevilo nic, co by omezovalo naděje investorů. Menší firmy, nezbytné pro ekonomiku jako krevní vlásečnice trhu, však mají o to větší chmury na tváři. S druhou vlnou, to platí obecně, se na podzim rozhodne, zda se krátkodobá propuštění či redukce stanou dlouhodobými. Akciový trh v Číně vyrostl letos více než americký a na vyšší úroveň než při bublině nákupů v roce 2015.

Část ekonomů přichází s akutním varováním, že dosavadní podpůrné programy příliš konzervují pracovní místa, která již neexistují. Struktura ekonomie se do neznámé míry bude měnit. Tak velký zásah do ekonomiky, jaký zažíváme, se nezacelí během několika týdnů ani měsíců a je nasnadě, že v nové situaci se pozmění styl uvažování. Mnoha konkrétním firmám se ale těžko předpovídá, jak přežijí a kam se jejich obor po krizi vydá při vzestupu. Řízením osudu je jednou z ohrožených firem Česká republika. S tím, co se má udělat teď, hodně souvisí, co se bude dít za dlouhou řadu měsíců. V turbulentní situaci se nejspíš potvrdí, že ve chvílích sestupu bude evropský model se záchrannou sítí příjemnější, v době vzestupu pak méně svázaný americký model osvědčí vitálnost a udá směr. Česká republika má zkušenost z transformace; dokonce na jiný typ hospodářství, takže pro některé procesy může využít zkušeností. Dobrých i těch, na něž bychom raději zapomněli.

Není pravda, že uzavření ekonomiky na dva až tři týdny je to nejhorší, co může ekonomiku potkat. Ekonomicky jde pořád o jednorázovou záležitost. Důležitější je, aby celková škoda na konci vlivu covidu na hospodářství byla minimalizovaná, a to se může bez lockdownu posčítat hůře. Stejně důležitý je i směr, kterým se ekonomika v době inventury covidu bude ubírat. V tom smyslu lockdown není rozhodující. Stát, který za něj nese odpovědnost, však musí kompenzovat ekonomice ztráty do té míry, aby příčinou firemních kolapsů lockdown nebyl. Bez toho lockdown osudový je.

Náš stát vyhlašuje nouzový stav, ale sám je s ním v nouzi, neboť má podle krizového zákona povinnost nahradit, co uzavřením způsobil. Řeč zákona je poměrně jednoznačná. Při psaní zákona nikdo na pandemii nepomyslel, text je stavěn spíše na povodně. Ale i kdyby byl stát všemocný a bez dluhů, dnešní situaci nejde reálně řešit bez společné snahy o vstřícnost.

Vedení států jsou všude vystavena nevšední zkoušce. Epidemie obnažuje omezené schopnosti vůdců do popředí velmi brzy. Standardní ekonomika vede k takovému poznání nepoměrně pomaleji, obvykle se to během jednoho či dvou volebních období ani nepozná. Často na to doplatí až vláda další. Finanční deficit ale může i při epidemické krizi dlouho zůstat v pozadí. Koronavinová krize znamená těžké zadlužení. Je důležité, aby opatření, kterými stát krizi řeší, platila jen po omezený čas. Když stát nastaví dlouhodobý výpadek příjmů, u nás hlavně některými návrhy na zrušení superhrubé mzdy, vzniká trend stálého zadlužování. Většinou se ekonomika těmto opatřením jen nedostatečně odvděčí zvýšenými odvody státu. Když má stát nízké dluhy, může si řadu let půjčovat, ale výpadek se nakonec stejně řešívá zvýšením daní. Nikdo se k tomu však dlouho nemá. Politický risk zavedení daní je příliš vysoký. Vládě se těžko točí kormidlem a jen snílkové mohou počítat s tím, že s programem vyšších daní opozice prorazí do vlády. V tomto ohledu je k úvaze německá kázeň. Němci už pro příští rok plánují jen malý deficit, takzvanou červenou nulu, zatímco návrh rozpočtu vznikající u nás se pohybuje kolem tří set miliard v minusu.

Příznivé zprávy

Kdo hledá příznivé zdravotní zprávy, užije si také. Při cestě boje proti covidu leží úspěchy proti chřipce. Statistická noticka z Japonska uvádí, že ve čtvrtém zářijovém týdnu tam minulý rok skončilo v nemocnici s chřipkou 5 716 lidí, letos 4, slovy čtyři. Je to podivuhodné, protože roušky a hygiena tam panují dlouhá léta a v zahuštěné tokijské aglomeraci s téměř čtyřiceti miliony lidí rozestupy neudržíte. Ale statistickou chybou to nebude. U nás se zase zvýšila poptávka po sezonním chřipkovém očkování, a to až do maxima dostupných vakcín. Máme tedy dobrou naději, že by u nás chřipka letos mohla proběhnout značně utlumeně.

Jsou spolupráce, kde si na své přijde více zúčastněných stran najednou. Rodinám v období vrcholící krize může pomoci ubytování části členů domácnosti v hotelích. Ulehčí se jak státu, sledujícímu šíření nákazy, tak zdraví rodin i hotelům, jejichž budovy by jinak zely prázdnotou. Situace také urychluje digitalizaci, ta v mnohém již během pandemie pomohla. E-recept jako kdybychom našli. Praha chystá otevřený přístup k pražským datům platformy golemio.cz. Ministerstvo zdravotnictví vystavuje data na své stránce o covidu-19.

Docent Konvalinka, biochemik a prorektor Univerzity Karlovy, k nám vábí při rozhovorech ještě jiné naděje. Kdo prodělá nákazu jiným ze skupiny koronavirů, má šanci získat jistou imunitu i proti koronaviru způsobujícímu covid-19, a to díky takzvané zkřížené imunitě. Vzhledem k podobnosti virů fungují protilátky vytvořené naším tělem i proti koronaviru novému. Ukazuje se také, že u covidu významně záleží na množství viru proniklém do organismu. Když se podaří inhalovat správně malé množství viru (je ale ošidné říci, co znamená malé množství), může organismus zafungovat podobně jako při očkování. A právě tomuto efektu může v některých šťastných případech posloužit rouška. Nebylo by potom tak rozhodující, že nezachytí viry všechny.

Když už se dobré zprávy vyskytují pouze za obzorem, když nelze den absolvovat bez stresu, vyjít si na čerstvý vzduch a potěšit se s blízkými, zbývá poslední možnost: ponechat si otevřené takové okénko do světa, které umí dobrou zprávu hledat, zachytit a absorbovat. Jinak skosí psychika daleko více lidí než virová patálie.

Mezinárodní datová sonda

Jak země začaly poskytovat data v prvních měsících roku, tak také pokračují. Řady údajů jsou za jednotlivé země vcelku konzistentní, ale pro srovnání je v nich příiš mnoho děr, třeba v datech uzdravení a testování. Pro srovnání je teď instruktivní podívat se na počty nakažených, jejichž data jsou nejúplnější. S přibývající dobou nabývá na smyslu pohled na denní přírůstky: co na jaře vypadalo jako neuchopitelné denní kolísání, to se časem zahlazuje celkovými trendy a raketovými vzestupy počtů. Určitě nás zajímají naše data a evropské okolí, závan dat z jiných kontinentů zase dá datům širší smysl. Příklady jsou spíše vzorkem pro ilustraci, neboť výrazných datových příběhů je již mnoho.

Počty denních nakažených ve světě rostou do výšin a zároveň od jara procentuálně ubylo nebezpečných případů. Jednoznačný důvod pro snížení smrtnosti v létě se těžko hledá, o důvodech se široce diskutuje. Koronavirus mohl zmutovat a přizpůsobit se soužití v lidském těle, tyto změny ale nejsou prokazatelné. Velká část nakažených v létě byli mladí a odolnější lidé, přispět mohl daleko častější pobyt ve venkovním prostředí a letní počasí. Venku se lépe rozptylují jak lidé, tak kapénky, a základní ostražitost při kontaktech přece jen vstoupila do povědomí, což může omezit virový přenos. O dodržování hygieny to nesporně platí také. Víme, že nákazy u starších lidí se musíme obávat jako čert kříže, ale ochránit je dlouhodobě je nadlidský úkol.

Předpokládá se, že covidové počty, pokud se dopočítají tak jako u jiných infekcí, jsou mnohonásobně vyšší než co plyne z testování. Podle vyhlášení Světové zdravotnické organizace z počátku října je předpokládané množství reálně nakažených na jedné desetině celé světové populace. Tedy asi na dvacetinásobku množství vykázaného denními statistikami.

Technická připomínka: v následujících grafech jde o postižení vývoje. Pozor, každý graf má své vlastní měřítko. Základní denní počty jsou převzaty z dat serveru Univerzity Johnse Hopkinse, data testů ze serveru humdata.org a populační údaje z worldbank.org.

Evropa nyní nejvíce doplácí na efekt nárůstu denních nakažených a absence zvýšené opatrnosti kvůli snížení smrtnosti. Do jaké míry jde s úmrtími o časovanou bombu, jestli jsou imunitní reakce organismu na podzim robustnější, se začne ukazovat později v říjnu. Každopádně ale měla vlna úmrtí na jaře daleko rychlejší náběh po první vlně nákaz. U nás jsme od začátku měsíce do 10.října zaznamenali nárůst zhruba od deseti úmrtí denně ke čtyřiceti jako odraz šíření infekce v první půli září.


Svět: přírůstky nakažených (červená) a (pro názornost trendu) třicetinásobek denních mrtvých (oranžová). Neustále stoupající přírůstky nakažených a kolísající množství úmrtí.


V celkovém počtu nakažených se naše země v pořadí zemí posouvala od jarního dvacátého místa až k sedmdesátce, v září se ovšem začala vracet zpět k padesátému místu a v říjnu zamířila k půli čtvrté desítky. Vykazujeme podobné časování koronavirových vln jako další země Visegrádské čtyřky, od začátku září však český nárůst ostatní zřetelně předběhl. V první dekádě října raketově. Ostatní se připojují, rychle jsme se ale přiblížili Polsku dokonce v celkovém počtu nakažených. Na rozdíl od prázdninového klidového stavu dnes epidemiologická křivka ukazuje to nejhorší, co dovede.


Česká republika (červená) v rámci Visegrádu ( Polsko (modrá)Maďarsko (zlená)Slovensko (žlutá)) a na vzestupu druhé vlny. Kdo v červenci cítil v kostech, že se z českých kopečků stanou velehory ?


Ve vykazovaných datech existují značné denní výkyvy, nevyhýbají se ani Evropě. Počty v evropských zemích v posledních dnech nabírají v závěsu za námi exponenciální strmost. Denní kolísání a tu a tam změna v systému vypadají občas bizarně - viz data nakažených ve Španělsku a Francii. Relativně (!) nízké počty vykazuje Německo, i tam však případy rostou a brzy hrozí dosáhnout jarních hodnot. Paříž zavřela bary na dva týdny, 40% nakažených je ze škol, 26% z pracovišť, 10% ze soukromých shromáždění. Madrid byl uzavřený celý, soud rozhodnutí zrušil, vláda však kontruje nouzovým stavem. V Británii se po údajných chybách v softwarové obsluze nevyšetřily desítky tisíc potenciálních nakažených, nařízení se tam často mění. V zemi nezafungovala potřebným způsobem lokální uzavření. Irsko zvažuje uzavření země obdobné jako na jaře.


Ve Španělsku (červená) a Francii (žlutá) připomínají po létu denní data nakažených varhanní píšťaly, notně se prodlužující. Itálie (zelená) Německo (modrá) mají data stabilnější, ale trend se zpožděním obdobný.


Pandemické fáze v počtech případů se po světě hodně rozrůznily. Rozdíl v přílivech vlny, nasazení pravidel, podnebné vlivy či rozdíl sociálních prostředí už stačily vlny značně rozhodit. Evropa nabírá většinou druhou vlnu, v Íránu či Rumunsku již probíhá vlna třetí. V Indonésii stoupají počty od začátku v jediné vlně mírně, ale soustavně. A pak jsou země, ve kterých zíráme na neuvěřitelné skoky. Výjimečná vlna postihla koncem září Izrael. V jedné chvíli měl dokonce vyšší absolutní nárůst než Rusko. Důsledný lockdown však vlnu přírůstků srazil během tří týdnů zpět na červencové hodnoty.

 

Neblahé kouzlo exponenciely. Poměrně opatrný Izrael (červená) (s menším počtem lidí než ČR) najednou v září konkuroval Rusku (žlutá). Před půlí května byl stav přibližně dvacet k jedenácti tisícům. Izraelský lockdown trend obrátil.


Maximum denních přírůstků nakažených neotřesitelně vykazují tří země: Spojené státy, Brazílie a Indie (ta atakovala hranici 100 000 lidí na den). Krize se vrací do New Yorku, newyorský starosta podniká kroky k uzavření škol, celkové počty v zemi se však zatím udržují na vcelku stabilní úrovni. Indie po zavedení tvrdých počátečních opatření musela uvolnit, čímž se dostala do neslavného prvenství. Za první trojicí následují s denními nárůsty do deseti či patnácti tisíc Argentina, Rusko, Kolumbie, Velká Británie, Peru, Mexiko.


USA (červená)Indie (žlutá) a Brazílie (zelená) drží momentálně neblahé prvenství denních přírůstků. Země na dalších místech vykazují v absolutních počtech několikanásobně méně.


Devátého října se Česká republika posunula v absolutním přírůstku na deváté místo na světě, v přepočtu na hlavu na druhé (za Andorrou). Situace se vzpírá přívětivému komentáři. I po omezujících opatřeních se ještě nerýsuje vrchol krize.


Česká republikaIzraelIndieUSA, pokud se denní přírůstky nakažených vztáhnou na milion obyvatel. Kéž by naše počty při potlačování druhé vlny napodobily Izrael.


Globální epidemické křivky někdy navozují myšlenku o podnebných vlivech, nejvíce díky srovnání Evropy a Latinské Ameriky. Platí to ale spíše jen ve srovnání s Brazílií. Oproti evropskému rozmachu zažívá Brazílie, nejvíce zasažená země na subkontinentě, mírný sestup. K němu se připojují další země, a to i ve Střední Americe. Tomu ovšem neodpovídá průběh v Argentině, kde křivka postupně akceleruje nahoru. Na severní polokouli - mimo Evropu - epidemie v Indii po raketovém letním růstu zvolňuje, V Afghanistánu, Pákistánu a Bangladéši došlo po letní špičce k prudkému opadu.


Evropa (červená) a Latinská Amerika (žlutá). Sezonní výměna pozic. Evropský exponenciální vzrůst a latinskoamerický pokles.


Na řadu zemí v pacifické oblasti hledí epidemiologové s úctou. Souhra faktorů jako zkušenosti se SARS, ostrovní nebo jiná izolovanost a disciplína vedou k zářným výsledkům. O pravém propuknutí infekce se tu nedá mluvit. Tchajwan, země s téměř dvaceti pěti milióny obyvatel neustále pozorná k jakémukoli nebezpečí, doposud vykázal sedm mrtvých. Za ním jsou už jen ministáty a území, která raději nevykazují téměř nic. V situaci Tchajwanu nenávratně nejsme. V první říjnové dekádě jsme v celkovém počtu případů téměř současně předběhli zvolna stoupající Japonsko i Čínu vykazující jen jednotkové přírůstky. Během několika dnů se přibližujeme k dvojnásobku. Jde přitom o země s mnoha megalopolemi. Z některých opatření v Číně jde z evopského pohledu strach, při výskytu nákazy není ohled na soukromí člověka vysokou hodnotou. Japonsko střídavě sešlapává a upouští plyn, pracuje například s uzavřením hranic mezi prefekturami.


Zemím v Pacifiku se daří virus pacifikovat. Tchajwan (červená)Vietnam (žlutá)Nový Zéland (zelená) vykazují pro nás výsměšné počty. Tyto země nikdy nebyly nuceny ve dni napočítat ani do sta.

 

Česko-španělská chřipková reminiscence

Pro ty s nekonečnou trpělivostí k číslům ještě nahlédnutí do chřipkových souvislostí: proti infekci, kterou náš organismus důvěrně zná, se letos počítá s navýšením počtu očkovaných o dvacet procent na 900 000. V roce 1995, kdy se po vzniku ČR objevila největší sezónní epidemie, zemřelo na chřipku asi 6 000 lidí. V běžném roce se chřipková úmrtnost odhaduje asi na 2 000, z toho se ovšem aktivně zachytí asi 300 případů, zbytek se statisticky dopočítává podle celkového počtu úmrtí. Procento zemřelých se u chřipky pohybuje kolem 0,1. Koronavirus způsobující covid-19 je nový. To způsobuje nejasnosti jak našemu tělu, které se musí virové novince teprve učit, tak statistickým číslům, která se teprve utvářejí. Na jaře to vypadalo se smrtností covidu na dvě procenta, nyní se některé odhady přibližují až číslu 0,3. To, co u nového koronaviru určitě neznáme, jsou však dlouhodobé následky. Chřipka také nemívá tak degradující vliv na stavy zdravotníků. U koronaviru je zasažení zdravotnického personálu nesmírně významné: například na začátku září bylo nakažených zdravotníků kolem 250, na konci září průběžných 1 700.

Španělská chřipka propukla ke konci první světové války a měla u nás na 60 000 obětí. Lze uvažovat o tom, jak k tomu příspěly davové oslavy samostatnosti. Teď ovšem máme neskonale lepší podmínky pro boj s pandemií než kdykoli v minulosti a můžeme si brát z minulosti poučení. Informace dnes sice kulhají, ale stále jsou to v poměru k minulosti superinformace a značná část světa má ten luxus, že se na boj proti koronaviru může plně soustředit. To není samozřejmost. Před sto lety, kdy útočila španělská chřipka, bylo utrpení nepředstavitelné. Zákeřné nemoci spojené navíc s válečnými strastmi tehdy lidé neměli šanci účinně čelit. Vlády informace tajily, ba je ze zásady cenzurovaly. Termín „španělská“ neznamená, že vznikla ve Španělsku. Ta nálepka jí zůstala, protože Španělé jako první o ní začali solidněji referovat. Chřipce pomáhaly podvýživa a stres. Nemocní v míru ulehnou nejčastěji doma do postele, za války místo toho do přeplněných nemocnic, skvělého prostředí pro šíření nákazy. Reprodukční faktor R prý začínal na hodnotách mezi dvěma a třemi. Nákazou byly nejvíce postiženy nejaktivnější generace dvacátníků a třicátníků. Nebyly prostředky, jak nemoc detekovat, malý virus byl tehdy pod mikroskopem neviditelný. Diagnózy šly úplně mimo. Tak jako tak nebyly protivirové léky ani antibiotika na druhotné bakteriální nákazy. Na konci války nastaly velké přesuny lidí na cestách domů, mnohde se však světová válka přelila do válek lokálních či do sociálních nepokojů. V lepším případě do oslav, které nejsou infekčně o mnoho lepším řešením. S podzimním skončením války vykvetla tehdy obdobně jako dnes po několika měsících silná druhá vlna. Do jara naštěstí atak významně opadl. Přinejmenším rok však ještě chřipka šířila zkázu.

Důsledky byly devastující a dodnes částečně skryté, protože válka byla informačně rozhodně viditelnější než chřipka. Původ a číselné odhady budou vždy předmětem diskuze, sahají ale k tomu, že nakažena mohla být až třetina tehdejšího lidstva (přes půl miliardy lidí), mrtvých bylo (ve velké rozptylu odhadů) od dvaceti do sta milionů. Nejpostiženější země známe i z dnešní pandemie: v Indii řádově deset milionů, Írán milion, Británie, Francie, Brazílie, USA či Rusko na statisíce. Zkáza v Íránu byla neuvěřitelně mnohostranná: jeho neutrálním územím se za války ničivě proháněly osmanská, ruská i britská armáda, respektování domorodců bylo na hony vzdálené zájmům každé z nich. Ke konci války a po ní tam probíhal těžký hladomor a četné vlny bakteriálních infekcí, také s oběťmi na milionové úrovni.

Za války nikdo nediskutoval, zda zavést lockdown.


Douška

Zbývá upřesnit, co znamená poněkud zamlžený název článku. „Odvaha myslet si“ může někomu připadat jako protimluv. Buď má někdo odvahu a dává to aktivitou najevo, nebo si něco v koutku myslí a nechává si to pro sebe. Zde je myšlen mírný novotvar, který má odraz v celém textu: myslet a užívat si. Buďto proto, že něco použitelného vypadne z hlavy, nebo proto, že přemýšlet dává lepší šanci užívat si zdraví. A když slovní představu podpoří graf či malůvka, může vše být ještě o něco nadějnější.

Datum: 19.10.2020
Tisk článku

Když rozum podporuje víru - Hučko Ladislav
 
 
cena původní: 269 Kč
cena: 226 Kč
Když rozum podporuje víru
Hučko Ladislav
Související články:

COVID – 19 – lze se otestovat doma?     Autor: Milan Krajíček (12.08.2020)
Jak to je s falešnou pozitivitou testů na koronavirus SARS-CoV-2?     Autor: Vladimír Wagner (04.10.2020)
35 let výzkumu koronavirových infekcí: S dlouhodobou imunitou nepočítejte     Autor: Stanislav Mihulka (09.10.2020)
Řecko v čase koronaviru, medikánu a dalších pohrom     Autor: Zdeněk Kratochvíl (13.10.2020)



Diskuze:

Myslím si že vir mutuje,

Karel Ralský,2020-10-21 02:13:01

A napadá čím dál tím víc jak budou ubývat staří, mladší ročníky je to logické aby se vir udržel v populaci bude postupně napadat i o něco silnější jedince(mezi ještě silnějšími) a může to dopadnout(možná zákonitost nebo vlastnost coronavirů) jako u Španělské chřipky ve druhé vlně kdy lidé s nejsilnější imunitou díky tomu že se organismus více bránil se doslova utopili podlehli mnohem dříve než ti ostatní se slabou imunitou.Bohužel tento scénář se podobá tomu Španělskému zatím se topí ve vlastních tekutinách v plicích pouze určité skupiny obyvatelstva ale mám obavy a data tomu nasvědčují, že virus bude pokračovat i po "důchodové reformě", no napadá mě taková myšlenka od jedné Cimrmanovské povídky kdy starý sedlák diskutoval se Smrťákem a ten pravil "A místo mě přijde nový a ten se nezakecá".

Odpovědět


Re: Myslím si že vir mutuje,

Michal. Maly,2020-10-23 12:48:35

Nemyslím si, že máte pravdu. Chyba je v přístupu. Situaci a řešení řídí epidemiologové, ale podle toho, co je o viru známo, by situaci měli řídit imunologové. Přístup podle epidemiologů nebude fungovat, to se houpačky nezbavíme nikdy.

Odpovědět

Co se změnilo od jara/léta?

Eva M,2020-10-20 16:56:43

Vážený pane autore, je to strašně dlouhé... někdy to snad dočtu.
Doufám, že se zde zobrazují odkazy.

Moje otázka zní: CO SE ZMĚNILO OD JARA/LÉTA, kdy se vlastnosti viru jevily - víceméně odborníkům! - následovně:

www.idnes.cz/brno/zpravy/rozhovor-ciupek-epidemiolozka-hygiena-koronavirus-nemoci-spalnicky.A200630_556644_brno-zpravy_vh

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/u-brnenske-prehrady-hrozi-dopravni-kolaps-vyuzijte-mhd-vyzyva-policie-40332845 --- !!! mimochodem, kdo přijede autem, může autem odjet... kdo tramvají, bude se "promořovat" i cestou zpět...

https://www.lidovky.cz/domov/novy-koronavirovy-manual-od-experta-z-bulovky-co-se-o-covidu-potvrdilo-jak-se-chranit-a-co-s-rizikov.A200807_153224_ln_domov_ele

Intuitivně se mi zdá, že se chování viru jaksi změnilo a dřívějším popisům expertů neodpovídá; jaké faktory mohou být ve hře?

Tak rychlému nástupu nedostatku vitaminu D jako urychlujícímu faktoru se mi nechce věřit...

Role chronicky přeplněné MHD v různých fázích by stála za analýzu -- mimochodem dovedete si představit, že by policie TEĎ doporučovala přednostní použití MHD??



Jinak je smutné, že nebyla připravena a promyšlena žádná technická opatření na exponovaných místech --- třeba by BÝVALY pomohly nějaké odvětrávací systémy tam, kde se nuceně stýká mnoho lidí... naředění dopravy namísto zredukovaných spojů v Praze...atd.... i ten slavný kyslík, na který se chodí "do špitálu" - existují kyslíkové koncentrátory - třeba jsou z nějakého důvodu nevhodné, ovšem je-li na cestě zhroucení nemocnic.....

Odpovědět


Re: Co se změnilo od jara/léta?

Ivan Hranička,2020-10-28 11:32:27

Co se změnilo od léta ? Z epidemiologického hlediska se vlastně jen nepodařilo zastavit zrychlující se růst nákazy.

Pokusím se být o něco méně rozvláčný ;-) .

Počet aktivních případů rostl již od začátku června, dlouho ovšem relativně pomalu. Pokaždé, když jsme zaregistrovali problém s lokálním ohniskem, to bylo při celkově větším počtu nemocných. Po měsících se počty vykazovaných aktivních případů vyvíjely takto:

1.6. 2 339
1.7. 3 900
(26.7. se díky jednorázovému zvýšení vykázaného počtu uzdravených snížil počet aktivních asi o 1 700)
1.8 4 729
1.9 6 567
1.10 39 391
26.10. 162 785

Když nákaza postupuje čtvrt roku "jen trochu" a zdánlivě existují pouze lokální ohniska, pozornost vůči nákaze se pochopitelně sníží. Psychika i ekonomika vytlačují z mysli scénáře, které "straší". Obavy mají jen ti, kteří vnitřně vidí exponenciální křivku, podle které se podobné infekce při neomezovaných kontaktech šíří. Denní údaje kolísají, každý výkyv dolů si dlouho můžete vysvětlovat jako začátek poklesu k nule. Možných vlivů je mnoho, od chování viru přes změny počasí až po vyjádření různých osobností. Jen malý rozdíl v celkovém mixu podmínek rozhoduje o tom, jestli trend nabírá či ubírá na rychlosti.

Zároveň se do jistého okamžiku daří trasovat případy a nasazovat karanténu, takže vzniká dojem vítězství nad lokálními ohnisky. Starší lidé zůstávají pozornější a daří se jim vyhýbat se nákaze. Nezjištěná infekce v populaci ale bývá násobně vyšší než ta zjištěná. Pokud trend roste, za stejných podmínek se růst nákazy stále urychluje. I když těžkých průběhů je malinké procento, nakonec se začne zahlcovat zdravotní systém. Těžké průběhy navíc registrujeme s mnohadenním zpožděním za nákazou, která mezitím dále raketově narostla. Proti šíření pomůže už jen radikální omezení nových kontaktů.

U nás došlo k akceleraci nákazy na začátku září, hlavně zřejmě v důsledku vyššího počtu kontaktů usnadňujících přenos: návrat z dovolených do práce, zahájení školy, více pobytu ve vnitřních prostorech a podobně. Většina nákaz vzniká při dlouhých kontaktech, ale to jsou zároveň ty, které z rodinných a pracovních důvodů nechceme omezovat. Když jsme nechali pracovat nakažené horníky v dolech, rozšířila se nákaza rychle v dole i v rodinách.

Výjimeční jsme se stali jenom tím, že nás nepříjemnosti postihly o něco dříve než okolí. Nárůst u nás následují mnohé evropské země v těsném závěsu a některé nás již předbíhají. Když se člověk dívá na ty sobě podobné exponenciální křivky, tak pochopí, že to neviditelné pravidlo růstu nákazy bohužel funguje.

Odpovědět


Re: Re: Co se změnilo od jara/léta?

Eva M,2020-11-02 18:48:24

Dobrý den, za sebe - podivný pocit falšování v okamžiku onoho "jednorázového vyřazení" aktivních změnou pravidel a vyhlášení,že po 10 dnech je již vše OK.

Odpovědět


Re: Re: Co se změnilo od jara/léta?

Eva M,2020-11-02 23:03:17

P.S. na bulváru blesk provozuje všštírnu coby hmm čarodějnický konzultant nějaký pan raven - patrně umělecké jméno - :) tak prozíravé rodiče si nedokážu představit.... na jaře (sic!) se jej dotázali, zda se koronavirus vrátí; p. raven buď dle karet, postavení nebeských těles či dle bystrého úsudku úsudku odpověděl, že v září a říjnu... :( je mi těžko uvěřitelné, že Ústav zdravotnických informací a statistiky a čeští epidemiologové se v odborném úsudku ze svého oboru nechali takto kuriozně překonat, ačkoli měli data, analýzy ...a to ještě i v tom září...

Odpovědět

Názor sociologa a psychologa

Markéta Jurištová,2020-10-20 16:32:06

Zdravím, na úvod chci říct, že se nerada pouštím do internetových diskuzí, ale tady na Oslovi se mi zdá, že je zde skupina inteligentních lidí, kteří mají odvahu napsat svůj názor a vyslechnout bez odsuzování jiný. Shodou okolností mám jak sociologické, tak i psychologické univerzitní vzdělání, i když v oboru nepracuji ( Kolik sociologů může reálně potřebovat stát, který má 10 milionů obyvatel a kolik ročně sociologů humanitní fakulty chrlí?). Profesní život trávím (a pozoruji) v mezinárodním obchodě.
V první řadě jsem musela nějakým způsobem sama pojmout tuto novou společensko-zdravotní koronavirovou situaci a sama pro sebe z ní vyvodit nějaké závěry. Za druh, je samozřejmě z pohledu sociologa i psychologa zajímavé pozorovat a přemýšlet o chování ostatních lidí. Je ale pochopitelné, že jsem jen člověk a jsem ovlivněna svým viděním světa a společenskou bublinou ve které se nacházím (jako každý z nás).
Už delší dobu pozoruji ve společnosti jeden velký psychologicko-komunikační problém. Je to snaha dehonestovat, zesměšňovat nebo i překrucovat názory lidí, kteří svět vidí jinak. Snaha cenzurovat a nechat cenzurovat myšlenky a připomínky ostatních. Vydávat své vidění světa za to jediné správné. Všimněte si, jak často se už delší dobu používají slovní spojení jako: “nikdo soudný nemůže popřít”, “všichni už dávno ví”, “všeobecně je bez diskuze platné” a to nejhorší spojení: “ každý slušný člověk přece musí uznat…”. Také bývají někdy taková kategorická tvrzení doprovázena formulacemi typu“vědci se shodují”, nebo “odborníci jsou přesvědčeni”, přičemž není řečeno kteří vědci a kteří odborníci. Ve specifických společenských bublinách je velice těžké, nebo skoro nemožné takovému tlaku odolat.
A tím se dostáváme od nezdravé komunikace k expertním systémům, jak je chápe sociologie. Fungování moderní společnost má v sobě ukotvenu nezbytnou důvěru v takzvané “expertní systémy”. Je potřeba věřit, že dům je postaven tak, aby se nám nezřítil na hlavu, že letadlo, do kterého nasedáme, konstruoval a testoval odborník, že chirurg, který nás operuje, rozumí tomu, co dělá. Každé povolání a jeho instituce je svým způsobem část expertního systému. Co se podle mě děje, je to, že důvěra a hodnověrnost expertních systémů klesá. Lidé jim přestávají věřit a můj názor je, že velkou část viny za to nesou sdělovací prostředky. Myslím si totiž, že lidé, kteří v nich pracují, nebo rozhodují o způsobu informování veřejnosti se začali pohybovat v jedné společenské bublině s jedním správným názorem a politickou orientací. Lidem, kteří s touto orientací souzní, potvrzuje jejich vidění světa a ty druhé se snaží “vychovávat”. Toto podle mého názoru rozděluje společnost a je to i důvodem proč někteří lidé neříkají své názory naplno. Bohužel si myslím, že ti, kteří svůj názor čtou a slyší v médiích se cítí více oprávněni ( sociolog by řekl, cítí se sociálně oprávněni, přičemž slovo cítí je klíčové, protože toto oprávnění nemají a to je ten problém) ostatní poučovat a o to víc ti druzí před nimi mlčí.
A do této situace přišla pandemie, naprosto nové, neznámé nebezpečí. V první fázi se mezi lidmi projevila velká solidarita, ale nevydržela dlouho. Společnost, aspoň u nás, se rozdělila na rouškaře a chřipečkáře. Každý z těchto táborů má své lékaře “odborníky” a v počátcích pandemie média spíše zveřejňovala názory “odborníků” chřipečkářů, kteří opatření zlehčovali a poukazovali na to, že se u nás pandemie nijak neprojevila, pouze na ekonomických opatřeních. Případně, že vůbec neexistuje a je to podvod. Přitom právě tato situace vyžadovala, aby lidé důvěřovali expertním systémům a dokázali se společně na čas podřídit restrikcím.

Odpovědět


Re: Názor sociologa a psychologa

Eva M,2020-10-20 17:22:04

Vážená paní Jurištová,
má-li pro mne samotná policie takovéto doporučení
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/u-brnenske-prehrady-hrozi-dopravni-kolaps-vyuzijte-mhd-vyzyva-policie-40332845
- jaksi se té bagatelizaci laiky těžko divit...

To jen na okraj...

Otázka zní - jak mohlo dojít k tomu, že sám (policejní) náčelník dával rozkazem
"shlukněte se v MHD" (9. srpna to bylo bez povinných roušek...)
... a proč v té době experti byli toho názoru, že takto je to OK....

Odpovědět


Re: Re: Názor sociologa a psychologa

Markéta Jurištová,2020-10-21 09:23:11

Dobrý den paní Evo,

Pokud se pamatuji, tak v tomto období se restrikcemi (rouškami) řešily pouze ohniska nákazy. Nejsem epidemiolog a neumím říct jestli to tak bylo OK( ale nevšimla jsem si, že by se v polovině srpna nějak významně navýšil na Brněnsku počet nakažených). Jestli dobře chápu, podle Vás je problém v tom, že policie doporučila jízdu v MHD, aby zabránila dopravnímu kolapsu na přehradě a v přilehlém sídlišti. Možná se mýlím, ale dopravní kolaps je také problém s rychlým zahlcením systému, jak o něm píše pan Hranička ve svém(podle mě velice dobrém) článku. Mimo jiné například neprojede sanitka nebo hasiči. Bylo tedy zřejmě potřeba řešit, která situace je akutnější.

Odpovědět


Re: Re: Re: Názor sociologa a psychologa

Eva M,2020-10-21 10:18:43

Dobrý den, paní Markéto,

odkaz jsem uvedla jako příklad postoje veřejných orgánů k možnosti nákazy v době, kdy se "zadělávalo" na pozdější eskalaci; cosi podobného jistě lze najít i u dalších měst/míst (a nemýlím-li se, v dané době již bylo z veřejně přístupných údajů zřejmé, že případů neubývá; navíc v týž den, ze kterého je odkaz, probíhala Velká cena - na stránkách českého rozhlasu lze dohledat, za jakých opatření - s vyloučením veřejnosti, závodníci nesměli opustit areál, přístupové cesty k oplocenému areálnu byly uzavřeny, aby bylo vyloučeno hromadné přihlížení za plotem atd. - podivný souběh nesouhlasných přístupů v týž den mi utkvěl v paměti).

Jinak se mi zdá, že hrozící dopravní kolaps za sporné epidemiol. situace by bylo možné vyřešit i jinak - přijíždějící autem by prostě otočili auto a odjeli ve svém vlastním mikroprostředí k jinému rybníku...

Že se epidemiol. situace bezprostředně poté v Brně nezhoršila (či okamžitě nezhoršila? máme zde ony inkubační doby a podobně...) je možné a zaslouží si to povšimnutí; :) v tomto punktu by právě měli zafungovat matematici, tvůrci modelů a pod. -- nečekaný raketový nárůst v posledních týdnech svědčí o tom, že jim při výpočtech a odhadech nejspíš chyběly nějaké důležité předpoklady; což by se podle mne ve státu s jistou úrovní fungování vědy a pod. stávat nemělo.

Dnes na seznamu byl uveřejněn článek o šíření viru v MHD - "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/expert-o-aerosolu-pokud-ma-nekdo-v-tramvaji-covid-nadychaji-se-ho-vsichni-125245#seq_no=1&source=hp&dop_ab_variant=0&dop_req_id=9fCQnmfeLLB-202010210811&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz" .... :) s ohledem na dosavadní zkušenost s poznáváním epidemiol. charakteristik viru se samozřejmě bude jednat o střípek do mozaiky, která snad v tuto dobu již mohla a měla být úplnější.

Jinak moje hypotéza je, že nezanedbatelná část lidí za výše popsaných okolností opravdu mohla dojít k závěru, že instituce jsou buď hloupé, nebo si z nich z jakýchsi důvodů dělají dobrý den.

Mějte se pěkně.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Názor sociologa a psychologa

Jiri Coupek,2020-10-21 14:18:54

Informace lze vždy poskládat tak, aby někdo vypadal hloupě. Třeba na základě informace z článku 21.10.2020 hodnotit něčí rozhodnutí z 9.8.2020.

V létě tu byl poměrně nízký výskyt nových případů, 9.8.2020 65 nových z 4003 aktivních.
Dnes přibylo nových nakažených 11 600 z 113 260 aktivních. To se pak logicky přijímají jiná opatření co jsou v rozporu z jednáním v létě. Rozdíl je právě v tom jak roste rychlost šíření závislá na počtu nakažených. Pokud by byl pokles, může se dokonce i při tomhle počtu rozvolňovat!

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Názor sociologa a psychologa

Eva M,2020-10-21 14:53:19

Dobrý den, pane Čoupku, chápu (intuitivně) Váš příspěvek správně, že při Vámi popsaném přístupu by "epidemie" řekněme "doutnala" jakousi "optimální rychlostí"? A že se v podstatě z této "optimální rychlosti" (dle Vašeho textu kolem 4000 "aktivních") v jistém okamžiku nějakým způsobem z nejasného důvodu "urvala"?

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Názor sociologa a psychologa

Jiri Coupek,2020-10-21 16:47:07

Spíše bych řekl, že doznívala.
Opětovný impuls byl dán ze stejného zdroje jako na jaře, příjezdem nehlídaných nakažených
ze zahraničí. Část obyvatel nesouhlasí z opatřeními ani dnes, kdy tu máme ty nakažené, nemocné. Těžko by se vládě přes léto držela 10-14 denní karanténa pro navrátilce ze zahraničí.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Názor sociologa a psychologa

Eva M,2020-10-22 20:19:34

hmm nebo 5denní karanténa a test?.. některé státy testovaly na vstupu, výtěrem přes ústa, což je přeci jen příznivější... mně - opět intuitivně - připadá trošku nešikovné, že instituce nezachytily bod, kdy se "doznívání" změnilo v rozjezd. Nakonec to byl pouze pan Flégr, který působí v okrajovém oboru, kdo začal upozorňovat, přes média a s poněkud výstřední stylizací... :( a bohužel měl mnoho pravdy........pokud rozumím, jste součástí epidemiologického systému.... na Vašem místě bych si toho Flégra poslechla, měl nějaký rozhovor na Aktualne.cz a připadalo mi, že některé věci, které říkal, neodpovídají obrazu toho viru tak, jak je teď předkládán ... jistě, snažil se vyburcovat lhostejné pražáky - ale aby se později opět neukázalo, že věděl, o čem mluví....
(narážím teď na údajně malou nebezpečnost pro mladší ročníky a na to, že prof. Flégrem líčená apokalypsa se nezdála odpovídat scénáři "měl chřipku, uzdravil se, virus je definitivně pryč a má pokoj"...)

Odpovědět


Re: Názor sociologa a psychologa

Pavel Pavel72,2020-10-23 00:16:59

Souhlasím. Nejsem sociolog ani psycholog, ale vliv, bohužel čím dál pitomější a větší části novinářů, je obrovský. A to nejen v tomto případě. Migrace, problémy Švédska, Francie s imigranty nebo zpackaná inkluze ve školách.

Odpovědět


Re: Re: Názor sociologa a psychologa

Eva M,2020-10-23 07:46:49

jo, je ohromný. nejen v české rep. bylo zajímavé sledovat, jak na tom tchajwanu hlídali a sledovali českou delegaci, aby jim tam "něco nezanesla"... a to bylo ještě před dnešní situací.... v tomto směru by asi také stálo za to poslechnout si toho Flegra, co říká o tzv. behaviorální imunitě - neboli štítím se toho, co by mne mohlo ohrozit - a zvážit, jaký vliv to do budoucna může mít na český export, turistický "průmysl"..... bohužel můj závěr je, že pokud má ČR obchodní konkurenty, kterým se podařilo takové ostudě vyhnout, ti si dnes mnou ruce a radují se....

jako že "kdyby novináři neotravovali, vše by se ututlalo" -- to tedy nevím, zda se na to lze spoléhat na exponovaném místě uprostřed Evropy ...

nicméně ostuda již je mezinárodní, už s tím houby naděláme.

Odpovědět


Re: Re: Re: Názor sociologa a psychologa

Markéta Jurištová,2020-10-23 09:06:15

Je skutečně škoda, že naše média více nezaznamenala a nezdůraznila, jak se k pandemii staví země se zkušenostmi. Díky práci v nadnárodní společnosti mám možnost komunikovat i s lidmi například v Thajsku a jejich snaha naprosto eliminovat jakýkoliv kontakt s nákazou je opravdu výrazná (testy při příletu a povinná 16 denní karanténa v hotelu, urputné dohledávání nakažených). Pamatuji si, že v létě se kolegyně z Thajska velice podivovala tomu, že u nás nenosíme roušky, které oni považují v této situaci za samozřejmost. V podstatě stejné restrikce, velice finančně náročné pro příchozí, jsou na ostrově Mauricius, který je na turismu přímo životně závislý. Začátkem listopadu v těchto zemích začíná turistická sezóna a nevypadá to, že by se mělo cokoliv měnit.

Ohledně toho "tutlání" nejsem přesvědčena, že by to něčemu prospělo, spíš naopak. Jen si myslím že prostoru, který v médiích dostávali příliš často takzvaní "odborníci" (neriskovali prezentací svých názorů odbornou reputaci, protože jsou z jiných oborů, a nebude se po nich chtít ani žádná odpovědnost), bylo příliš.

Zatím je, podle mého mínění, ještě brzy hodnotit, jestli je to pro naši zemi vyloženě ostuda. Pandemie nemoci, o které stále nevíme všechno, je v plném proudu.

Odpovědět

Třeba se

Mojmir Kosco,2020-10-20 14:53:26

jenom špatně ptáme? Nebo přes horu čísel nevidíme celek.
K tomu co píši nemám nic než pocit .
Původní otázka (ne moje )již od jara zůstala nezodpovězena . Tj původ viru s podotázkou jak dlouho s námi vir je.
Působí vir na všechny (snad korektně správně) lidské kmeny stejně ?
Čina ukazuje jak jsou všichni zdraví a jak hromadně cestují případně žijí normální život v běžném sociálním prostředí jediná viditelná ochrana jsou roušky distance jsem si při propagačních obrázcích nevšiml. Opravdu by stačilo ,abychom v létě chodili zarouškovani ? Jak dlouho je bezpříznakový člověk infekční ?

Odpovědět


Re: Třeba se

F M,2020-10-20 16:18:44

Ono to teď popravdě už není tak důležité odkud je, i když asi nikdo trochu objektivní nepochybuje že od matičky přírody.
Nepůsobí na všechny stejně https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/covid-data/investigations-discovery/hospitalization-death-by-race-ethnicity.html Někde jsem tam viděl i podrobnější čísla.
Nosit roušku, když už je třeba jít "mezi lidi", je důležité v tom nerozumím o čem stále někteří lidé diskutují. Ale máte pravdu, že v létě a těsně po prázdninách, kdy se lidé chovali jako by se nic nedělo by se infekce šířila i s rouškami, myslím však že by její nástup nebyl tak dramatický. Připomenu šíření povrchy.
Propagace, reklama, marketing no věřte tomu. Nepříjemné je, že vytváří i mimoděk nějaký obraz.

Odpovědět


Re: Třeba se

Richard Vacek,2020-10-21 14:30:44

Od lidí stačí dodržovat 3R + stát musí zajistit Testy, trasování a karanténu. A zatímco v Číně všechno toto funguje, u nás jen něco, což nestačí. Na trasování máme nyní nějakých 1500 trasovačů, ve Wuhanu (11 mil. obyvatel) jich bylo 9000. A v Británii za první vlny měli max. 5000 diagnostikovaných denně a trasovalo je 25000 trasovačů: https://www.express.co.uk/news/uk/1275042/contact-tracers-UK-job-how-to-get-job-contact-tracer-government-nhs-contact-tracing

Odpovědět

Grafů mnoho, model žádný

Dalibor Štys,2020-10-20 14:18:31

Úžasné na tom všem je, že kdekdo se zaklíná matematikou, ale si nikdo neudělá opravdový model.

Model, jakýkoliv má následující výsledky:
1) Úplný lockdown by virus vyhubil. V určité části trajektorie něco jako exponenciela.
2) 100% pravděpodobnost imunizace v případě, že doba imunity je mnohem větší než infekčnost jedince (což se zatím tvrdí) by virus vyhubila. V určité části trajektorie něco jako exponenciela.
3) Nulová nebo velmi malá imunizace by vyhubila lidstvo. V určité části trajektorie něco jako exponenciela.

4) Všechny ostatní případy vedou k soužití mezi člověkem a virem, které začíná divokými výkyvy populace nakažených a imunizovaných a dále probíhá ve vlnkách. Mohou být i synchronizované vnějším buzením, například změnou ročních období.

Kvalitativní výsledky jsou vždycky takovéto, pokud je model validní. To je holt ta nelineární dynamika, páni vystudovaní matematici. Tu ani Prymula nenaprímí.

Symptomatické je, že se mezinárodně neporovnávají počty lidí v intenzivní péči. Tam zdaleka naše píky nejsou velehorami. Žádná exponenciela, pík se rovná a poslední dva dny se dokonce obrací.

Odpovědět


Re: Grafů mnoho, model žádný

Vladimír Wagner,2020-10-21 17:56:27

Pane Štysi, můžete mi říci, kde v datech UZIS vidíte, že by se trend nárůstu počtu hospitalizovaných a těžkých případů lámal? Obojí počty rostou, ano jsou v rychlosti toho růstu fluktuace, to je statistika, která ale na celkovém trendu nic nemění.

Odpovědět


Re: Re: Grafů mnoho, model žádný

Vladimír Wagner,2020-10-21 17:59:56

Ještě možná poznámka. Ono to, že infikovaný dospěje k hospitalizaci, na JIP a k úmrtí vždy nějakou dobu trvá, takže počítat s tím, že v situaci, kdy i nyní počet infikovaných stále roste, se začne počet hospitalizovaných a na JIP snižovat, je hodně naivní.

Odpovědět

Přirozený výběr - jak dlouhodobé řešení?

D. Hruška,2020-10-20 10:54:08

Postmoderní doba je typická globalizací, cestováním po světě a životem v megapolích. Byla jen otázka času, kdy svět zasáhne nějaká pořádná pandemie závažnější než běžná sezonní chřipka. Máme ve společnosti velkou skupinu lidí, kteří považují za nejlepší řešení covidu metodu přirozeného výběru.

Dejme tomu, že by si lidstvo zvolilo tuto cestu. Já se ovšem ptám - co budeme jako lidstvo dělat v případě, že přijde pandemie nemoci, která bude mít smrtnost nikoliv v jednotkách procent, nýbrž v desítkách procent? Neměli bychom být vděční, že naši schopnost mezilidské spolupráce v krizové situaci nyní testuje a trénuje covid, nikoliv třeba ebola?

Až se popereme s covidem, bude opět jen otázkou času, než se objeví jiná závažná epidemie. Covid můžeme chápat i pozitivně - jako generální zkoušku všech mechanismů, které budou ke zvládání pandemie smrtnější choroby nezbytné.

Odpovědět


Re: Přirozený výběr - jak dlouhodobé řešení?

Petr A,2020-10-20 19:58:58

Proč ten hypotetický tón? SARS-CoV-1 má smrtnost ~10 %. Smrtnost jde proti účinnosti viru. Když jste mrtvý nebo je Vám mizerně, moc lidí nenakazíte.

Ono se tu naráží trošku na Maslowovu pyramidu. Když někoho pošlete na ulici, pak mu může být nějaká rýmička ukradená protože má horší potíže.

Odpovědět


Re: Re: Přirozený výběr - jak dlouhodobé řešení?

Jan Novák9,2020-10-20 20:53:31

Covid je specifický. Blokuje chuť, čich a bolest. Nemocný člověk který by s chřipkou dávno ležel s covidem nic necítí a jde mezi lidi. Proto také vysoká smrtnost v nemocnici - pokud někdo s covidem leží v nemocnici tak už je to hooodně špatné. Většina lidí kteří v nemocnici za pár dní umřeli tam došla po svých - jen teplota a únava.

Odpovědět

Zdeněk Kratochvíl,2020-10-20 10:29:17

Možná se občas nad ty kousky křemíiku jenom moc vytahujeme. V jednom pohledu jsou vlastnosti systému dané vlastnostmi jeho prvků, v jiném pohledu jsou vlastnosti jakýchkoli prvků dané jeho umístěním do systému.
Pokrytectví je ohavná vlastnost, ale někdy kupodivu také nechtěně přínosná. Pokrytec, který hlásá, že se krást a mordovat nemá, to těžko může dělat moc často veřejně za bílého dne.
Odmaskování pokrytectví proto kupodivu není vždy přínosné. Např. když tato civilizace připustila veřejné deklarování priority peněz, tak otevřela lichvářům vrata dokořán, předtím to museli dělat jen pokoutně.
Jiná věc je chybějící shoda na nějakých zásadních hodnách. Kdysi ji přinášelo náboženství a pak věda, ale náboženství se z největší části samo poslalo do kytek - a o vědě si dneska každý myslí něco jiného. S chybějícím konsenzem nic nenaděláme, musíme se v něm naučit žít. (Omlouvám se, teď budu mít do večera jiné zábavy.)

Odpovědět


Re:

D. Hruška,2020-10-20 11:34:17

Věda podle mého názoru nikdy nebyla významným zdrojem společenské shody. S výjimkou nacismu a komunismu. Typickým dokladem je onen přirozený výběr. Proč materialisti zachraňují neduživé děti a dospělce s dědičnými chorobami, když tím zhoršují genofond populace? Jednají zcela v rozporu s převažujícím vědeckým názorem o evoluci. Jediný, kdo byl v tomto důsledný, byli právě nacisté.

Se zbytkem toho, co píšete, rozhodně souhlasím.

Odpovědět


Re: Re:

D. Hruška,2020-10-20 14:46:32

Protože výše zmizelo vlákno s jiným mým prezentovaným názorem, raději sem dopíšu vysvětlení, aby nedošlo k nepochopení. Lidské hodnoty jsou utvářené emoční složkou osobnosti a na tu má logika a racionalita pramalý vliv. Z racionálního hlediska nemá věda naprosto žádný podklad pro to, co nazýváme jako "hodnota lidského života". To, že já a i Vy chováme k životům druhých lidí úctu, nemá s vědou nic společného a v některých situacích jde naše cítění přímo do konfliktu s tím, co by zvolila věda.

Odpovědět

Klobouk dolu

Ivo Brabec,2020-10-19 22:47:35

Pane Hranicko, klobouk dolu pred tim, kolik jste musel stravit casu sepsanim teto uvahy. Zajimal by mne Vas nazor na eventualitu, s kterou ted malokdo pocita. Totiz, ze tato pandemie se shodou nestastnych okolnosti (vakcina nebude dostatecne ucinna, ekonomika pujde ke dnu, nepokoje, revoluce...) zvrhne do one cerne labute, ktera promeni lidstvo na mnoho desetileti dopredu. (Neco na urovni slunecni erupce, ktera spali elektroniku a transformatory nebo erupce supervulkanu).
Diky

Odpovědět


Re: Klobouk dolu

Ivan Hranička,2020-10-20 12:23:01

Děkuji za uznání.

Otázka, jak to přesně se zeměkoulí dopadne, je na zeměkouli pochopitelně ta nejsložitější. A víte určitě, jak to s prognostiky dopadá. Ale zkusím to.

Když jedna nepřehledná řada faktorů mluví pro negativní vývoj a druhá řada proti, záleží předpověď hlavně na povaze - jestli jste pesimista nebo optimista. Černou vizi jste naznačil. Jistě, koronavirus nás zasáhl v období, kdy se většina nejvlivnějších států chová vůči velkým hrozbám sobecky a krátkozrace, z dlouhodobého pohledu iracionálně. Není na obzoru funkční plán, jak se společným hrozbám bránit. Další pandemie z toho nevyjímaje.

Zásah koronakrize je závažná zatěžkávací zkouška. Nepříjemně mnoho dosud stabilních struktur se potrhá a rozdíly se zvětší. Extremismus při takovém podhoubí nevymírá. Bez zvýšené pozornosti k pnutím ve společnosti a širším souvislostem se moc dařit nebude. I kdyby se dařilo, náprava zpravidla trvá déle než destrukce.

To ale neznamená, že jsme předurčeni ke kataklysmatu. Lidé dovedou překvapit, jako například v Evropě před třiceti lety. Teď nám není hej, protože se na krizi díváme z hodně dolní úvratě. Na optimistické straně úvah ale také stojí těžké argumenty. Začali jsme z vysoké úrovně, já bych se žádným minulým obdobím neměnil. V tom smyslu máme k dispozici určitý polštář. Nevyužitý potenciál řešit jak covid, tak další výzvy je technicky nebývalý a společensky není ztracen. Zkušenosti farmaceutických firem a vývoj v biologii umožňují zkrátit vývoj vakcíny na příznivý jeden rok, ještě před pár lety by to trvalo výrazně déle. V tom zase máme štěstí, škody by dříve byly dalekosáhlejší. Nové vakcinační principy a velké množství vyvíjených vakcín dávají dobrou naději, pokud jde o kvalitu vakcíny (i když celkové očkování bude bezprecedentně složitý proces).

Pokud se ve světě vytvoří racionální jádro obratu, může také rozum nabýt na přitažlivosti a iracionalitu zasáhnout odlivová vlna. Přinejmenším Západ bych v tomto smyslu nepodceňoval. Ty nejhorší výkony si vyzkoušel v posledních staletích a historická odstrašující paměť nevymizela. Novou naději může přinést technologie, třeba v hospodaření s energií.

Dokud si člověk může vybrat, je jistě příjemnější být optimistou. Tvář lidstva se nějak změní, ale může to být tím, že o kousek dospěje a zpozorní.

Odpovědět

Důvody

Honza Trach,2020-10-19 21:09:39

Vše, co je tu o Covidu napsáno, je od fyziků, matematiků, epidemiologů a podobných vědců. A nejen zde, ale i v TV. Teď v TV opět mluví politik a matematik. Nemohl by se k současné situaci vyjádřit i nějaký sociolog? Podle mne se vychází z naprosto špatné úvahy, tedy že všichni mají stejný cíl, záchranu co nejvíce životů, a jen nechápou nebezpečnost situace, exponenciální růst a celkově současný stav. Ale je to tak opravdu? Proč někdo nepopíše aktuální tendence a smýšlení v populaci? Pokud by všichni měli cíl společný, už dávno by bylo po epidemii a zvládlo by se to jako na jaře. Současný stav je ale zapřičiněn tím, že zdaleka ne všichni mají za cíl právě ochranu životů. Nejen v ČR, ale všude. Jakmile lidé pochopili, kdo je riziková skupina a jaká je pravděpodobnost, že covid postihne těžce i je, a zjistili, jaké náklady a omezení s sebou nese ochrana rizkových, rozhodli se prostě je hodit přes palubu.

Zní to cynicky, ale má to stejnou logiku, jako statistika a matematika. Rizkovou skupinou jsou v naprosté většině senioři a těžce nemocní. Počet postižených mladých lidí v produktivním věku je zanedbatelný. A to všetně následků. Na jednu stranu se mluví o těžkých stavech po dlouhou dobu, na stranu druhou fotbalové a hokejové svazy ohlásily, že covid už mělo 80 procent hokejistů, fotbalistů a členů realizačních týmů, a všichni sportují, závodí, trénují...

A právě tomto bodě bych rád slyšel analýzu nějakého sociologa. Podle mne se většina rozhodla, že ochrana starých a nemocných jim za to nestojí. Zní to hnusně? Možná, ale řada lidí se tak nejen chová, ale i to otevřeně přiznává.

Zjednodušeně:

1. je zde skupina lidí, co si dopady opravdu neuvědomuje, ale to je už podle mne zanedbatelná skupinka

2. velkému množství lidí se selekce starších hodí. Mnoho lidí má příbuzné v ldn nebo domovech důchodců. Přínos nula, seniory tam na práškách drží při životě, ale rodina by ráda byt, dědictví nebo třeba jen ušetřila za domov důchodců. Moji pratetu drželi v domově důchodců s těžkou demencí asi 8 let. Byt na Vinohradech nevyužitelný, teta také, nikoho si nepamatovala, nevěděla, kde je... jen zátěž. Pro rodinu i systém. Pak tu také máme společné domácnosti, kde by se prarodičů táké rádi zbavili. Je to cynické, pravda, ale je to tak. A tato skupina není nezanedbatelná.

3. mnoho lidí, zejména do cca 50 let, jsem slyšel zastávat názor, že pro ně je riziko malé, ale prostě nejslabší kusy holt pomřou. Budeme dělat maximum v přiměřené ochraně, ale pokud to někdo dostane a umře, tak asi měl umřít, nikdo tu nebude věčně. Nevím, kolik jich je, ale jsou.

4. Dále je tu skupina, co na opatření prostě nemá. Pokud je někdo v existenční nouzi a potřebuji práci a pezníze, nemůže si dovolit zůstat doma v karanténě. Pár jich také je.

5. I mnoho lidí z rizikových skupin říká, že než takovýto život v izolaci, tak raději žádný.

Jak velký by byl součet skupin 2 až 5?

Jak jsem psal, není to jen otázka ČR. Když byla karanténa a zákazy vycházení, tak za hezkého počasí lidé vyrazili a mačkali se na plážích v Anglii stejně jako v USA.

Takže mi přijde, že určitá část populace má za cíl právě záchranu co nejvíce životů za jakoukoliv cenu, ale většina se rozhodla, že pro ně je riziko malé a že za ty problémy a následky jim životy starých a nemocných nestojí.

Redakce Osla má jistě kontakty ve všech oborech, nemohl by se ke Covidu a přístupu společnosti a názorových proudech v populaci vyjádřit i někdo, kdo se zabývá právě sociologií?

Odpovědět


Re: Důvody

Jan Novák9,2020-10-19 21:43:21

Přeceňujete schopnosti logického uvažování lidí.
Většina lidí patří do 6. kategorie. Vůbec jim nedochází že když jdou na rodinnou oslavu nebo jedou na dovolenou tak se chovají rizikově. Prostě dělají to co vždycky, myslí jen na dnešek a žijí setrvačně.
Na jaře se lidi lekli a dočasně změnili své chování. To je v květnu přešlo.
Příkazy vlády mnoho nezmůžou dokud to není zákaz vycházení a patroly v ulicích - lidi musí změnit své chování sami.

Odpovědět


Re: Re: Důvody

Honza Trach,2020-10-19 21:58:13

Ano, o tom mluvím. Na jaře se lekli a své chování změnili. A v květnu to přešlo. Ale přešlo to proč? Pokud byli před tím schopni své chování upravit, ale po nějaké době s tím přestali a vrátili se k normálu, není to právě tím, že po počáteční nejistotě si uvědomili jaká jsou rizika a kdo je reálně ohrožen, a rozhodli se, že ochrana těchto lidí jim za to nestojí?

Odpovědět


Re: Re: Re: Důvody

Petr Chaloupka,2020-10-19 23:19:05

Přikládáte lidem racionální chování. Lidé se ale často rozhodují iracionálně, na základě svých pocitů a přání.
Na jaře byli lidé dva měsíce izolováni. Měli toho dost. Prostě nechtěli být izolováni. Současně chyběl viditelný důvod, proč by měli nějakou izolaci dodržovat, když se v zásadě nic nedělo. To je racionální rozhodování člověka žijícího v přítomnosti. Co by bylo kdyby, co se dělo v Itálii, to vše je abstrakce. Tady a teď (na jaře) byl stav jiný. To je celé. Často není za nezodpovědným chováním sobectví, ale prostě neschopnost dohlédnout důsledků svýc činů. I když spousta lidí jsou sobci, to je pravda.

Současná situace je zejména důsledkem změny chování lidí, kteří se přestali bát. Stejná situace proběhla i před sto lety. Je to lidské. Jistě, také je lidské své chyby a omyly potom házet na druhé. Jen málokdo si dokáže uvědomit a přiznat, že se choval rizikově.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Důvody

Honza Trach,2020-10-20 08:39:51

Vy vůbec neberete v ůvahu, že řada lidí by ty rizikové klidně nechala umřít? Že tu existují názory že třeba starého tlustého cukrovkáře nemá smysl zachraňovat a že kvůli němu se lidé omezit a uskromnit nechtějí? Pořád ve Vašich textech cítím výchozí základ, že to lidé dělají nevědomky, nedohlédnou důsledky... A to je právě to, proč jsem se pta na sociologa. Co když je společnost natolik pokrytecká, že velká část lidí ví, jak to skončí a kam šíření covidu vede, ale prostě jen sází na to, že oni to dají, a ostatní klidně nechají umřít? Že můj výdělek a můj pohodový život jsou přednější, než život druhých? Třeba Basiková napsala "A že v Čechách zemřelo dvě stě lidí na koronavir, když nás je tady deset milionů? To je nějaká hrozba, nějaká katastrofa?" Pro některé lidi očividně nejsou cizí životy důležité a mrtvým nepřikládají žádnou váhu, zejména pokud se jedná o ty staré a nebo stejně již nemocné. Takže kolik takových lidí tu je, kteří k problému přistupují způsůsobem "Nejslabší prostě umřou"?

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Důvody

D. Hruška,2020-10-20 09:15:11

Pane trachu, připusťme, že třeba 30% národa je natolik asociálních, že raději nechají utopit desetitisíce lidí ve vlastním hnisu a krvi, než aby se omezili ve svém životním standardu. Vy se dopátráte toho, že mezi námi skutečně tolik asociálních lidí žije. Zkuste prosím zformulovat, jak byste s touto informací prakticky naložil?

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Důvody

D. Hruška,2020-10-20 09:16:57

Pane Trachu, omlouvám se za malé písmeno, neberte to prosím osobně ;-)

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Důvody

Jan Novák9,2020-10-20 11:28:47

Na to byly uskutečněny experimenty, a zjistilo se že lidí s možností totálně asociálního chování jako třeba úmyslná vražda je zatraceně hodně. Stačí dodat trochu výmluvy a odstranit následky pro pachatele...

V The Milgram Experiment, 1963, 65% lidí pokračovalo v mučení jiného člověka když k tomu byli vyzváni a bylo jim řečeno že za to nebudou zodpovědní.

V případě Covid19 kde jde o neznámé lidi, nemoc se kterou veřejnost nemá zkušenosti a osobní zodpovědnost není žádná bych to klidně odhadnul na nejméně 80%.
Takže důvod nošení ochranných pomůcek pro ochranu druhých není v tom že by lidem na druhých záleželo ale je to "blame and shame" - je to vidět a aby ostatní neřekli. Proto si všichni sundávají roušky když nejsou na veřejnosti ačkoliv by se dalo říct že právě v rodinném kruhu nebo s přáteli jsou s těmi na kterých by jim mělo záležet nejvíc.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Důvody

Richard Vacek,2020-10-21 17:11:06

Pak je otázka, jestli takoví lidé jsou schopni vstřebat informaci, že tam, kde hodně lidí nechali pomřít, zpravidla utrpěli i nejvyšší ekonomické ztráty. Je to vidět na druhém grafu v odkazu. Pak by totiž sobec měl prosazovat, aby se zamezilo šíření viru a ekonomika nestrádala.
https://ourworldindata.org/covid-health-economy

Odpovědět


Re: Důvody

D. Hruška,2020-10-19 22:01:26

Dám dva příklady ze svého blízkého okolí:

Skupina lidí č. 1 rozhodně malá není. Minulý týden jsem se bavil nezávisle na sobě se dvěma známými ve věku 25 a 29 let a na otázku, jestli nosí v práci roušky mi oba odpověděli, že sice nenosí, ALE ŽE TAM JSOU VŠICHNI ZDRAVÍ... Šel do vývrtky, jak můžou dva lidé z mého blízkého okolí používat tak stupidní argumenty. Přitom jsou oba velmi empatičtí a rozhodně by si nepřáli někoho nakazit.

Skupina lidí č. 2 je určitě velká, ale dost iracionální. Ono je sice hezké, že covid dokáže odlehčit LDNkám od mnoha pacientů, problém je v tom, že covid vzápětí vyrobí dlouhodobé pacienty nové. To, že nejste riziková skupina, znamená, že na covid nezemřete, nikoliv že se vyléčíte bez následků. V případě reinfekcí se navíc dá předpokládat, že se postupné poškození orgánů bude sčítat. Stejně, jako vám například opakované angíny snadno zlikvidují srdčení chlopně. Samozřejmě zatím nemáme s covidem dostatek zkušeností, takže závažnost této hrozby nelze dostatečně zhodnotit.
Teď ale k tomu příkladu. Kolega z práce ve věku lehce přes 40 let se nakazil před dvěma týdny. Přehnanou ohleduplností netrpí a opatření dodržoval tak napůl, jako většina Čechů. Léčí se doma, takže by se dalo říct, že má "lehký průběh". To je ovšem v případě coronaviru dost nevhodně zvolený termín. Lehký průběh rozhodně nemá a jsem přesvědčený, že kdyby mohl vrátit čas, určitě by spoustu věcí udělal jinak. A to zatím není z nejhoršího venku. My ostatní, kteří jsme se s ním v rozhodujícím období v práci potkali, že jsme jen vděční, že jsme vyvázli bez nákazy. Protože fakt není o co stát, ani když nejste "ohrožená skupina". A žádnou protihodnotu v podobě dlouhodobé imunity zřejmě nezískáte.

Odpovědět


Re: Re: Důvody

Honza Trach,2020-10-19 22:43:09

To je v pořádku. Nechci vyvolávat debatu o tom, který přístup je správný a jak to s rizikem opravdu je. Ono to ani není možné, pokud je prokázáno, že většina lidí je bezpříznakových nebo s mírnými následky, protože na jednoho kolegu, který to snáší špatně, může být několik dalších, které nemůžete hodnotit, protože vlastně nevíte, že covid pozitivní byli nebo jsou. To není předmětem toho, o čem jsem psal. Podstata byla rozbor situace ne od statistika, epidemiologa nebo evolučního biologa, ale od sociologa, který by byl schopen zhodnotit chování a důvody tohoto chování u jednotlivých skupin celé společnosti.

Odpovědět


Re: Re: Re: Důvody

D. Hruška,2020-10-19 22:59:55

Já jsem těmi dvěma příklady chtěl trochu podepřít můj názor, že ve společnosti jsou obrovskou měrou (v součtu přes 50%) zastoupené dvě skupiny lidí.

1. Lidi, kteří ochranu sebe i druhých chápou jako důležitou, ale chybí jim podklady či logika k tomu, aby správně vyhodnotili, jak se vlastně mají chovat.

2. Lidi, kteří ochranu před koronavirem nechtějí, ale chybí jim podklady či logika k tomu, aby správně vyhodnotili, že by ochraná opatření chtít měli. Zatím na ně nepřišla s covidem řada, což by u většiny z nich jako podklad ke změně názoru stačilo.

Odpovědět


Re: Důvody

Zdeněk Kratochvíl,2020-10-20 09:29:59

Projevil jste vzácnou upřímnost. Zkuste to navrhnout jako metodu důchodové a sociální reformy. Aspoň by se projasnilo, kdo za čím stojí.
Nejsem sociolog, ale snad každý může vidět, že výsledek jarního obětavého nadšení při šití roušek si přivlastnila vláda a pak je během léta spolu z částí opozice a řadou celebrit znevážila. Podobně po jarním úspěšném a včasném vládním opatření následovalo jeho zpochybnění částí opozice a celebrit, pak trapné ujišťování vlády, že má vše pod kontrolou. Není divu, že je po nadšení a nikdo nevěří ničemu.

Možná by to chtělo spíš matematika, a to v oboru umělé inteligence. Nejspíš je tu hlavně 7. skupina lidí, kteří nevědomě vytvářejí síť umělé demence. Pozor, umělé! Oni opravdu vůbec nejsou nedementní, můžou to být inteligentní lidé, stejně jako když síť umělé inteligence nesestává z inteligentních prvků, ale z křemíkových nanostruktur.
Sesíťování a následnou emergenci hlouposti zařídí standardní (a)sociální sítě, tradiční média a šum drbů. Na něčem podobním tradičně stojí reklama a propaganda.
Matematici umí modelovat chování sítí umělé inteligence, snad by mohli pomoci i v tomto případě.

Odpovědět


Re: Re: Důvody

Honza Trach,2020-10-20 09:46:43

Právě proto jsem chtěl ten pohled sociologa a vědců z podobných oborů. Pokud sám píšete, že řada lidí je inteligentních, ale vytváří síť umělé demence, tak nemůže to být jen určitá forma maskování myšlenek a názorů, které nemohou říci naplno?

Odpovědět


Re: Re: Re: Důvody

Zdeněk Kratochvíl,2020-10-20 09:59:07

Někdy může, a to je opravdu otázka pro sociologa a psychologa.
Myslím si ale, že častěji jde o projev samovolného běhu výše naznačené sítě, asijako když po patřičném "tréninku" a "školení" síť kvanta křemíkových "neuronů" něco rozpozná a produkuje něco inteligentního, jenže v dnaém případě v opačném gardu inteligence. A tohle by chtělo matematika.

Odpovědět


Re: Re: Re: Důvody

Ludvík Urban,2020-10-20 10:20:48

Názor sociologa by tu byl rozhodně přínosný.
Podle toho, co vidím na Twitteru, je těch z vaší 2. skupiny ("No tak ti staří umřou, no a co?" tak 2-5 procent. To jsou ale jen ti, co neváhají svůj názor šířit veřejně.
Celkem jich bude několikanásobně víc.

Současně se ale prolíná s mnohem větší skupinou lidí, kterým nezáleží na druhých, sousedech, vzdálených příbuzných, ale o vlastní seniory se starají příkladně.
Možná to je vrozený vzorec chování z morových vln v minulosti, kdy "zdravá" xenofobia zachraňovala rodiny před vymřením.

Snad by ty počty šly odhadnout z počtu "klientů" v domovech seniorů.
Mnohem méně je tam těch, ktří tam chtěli být z vlastního rozhodnutí nebo proto, že se nedokáží sami o sebe postarat. Většina tam byla odložena.

Odpovědět


Re: Důvody

Ivan Hranička,2020-10-20 13:08:18

O dalším vývoji jistě rozhodnou lidé a ne žádný matematický graf. Já to vnímám tak, že když má někdo k věci co říci, tak vytváří diskusní podklad pro posun v sociologickém vidění.

Osobně si nemyslím, že to má fatální rozměr, ale pokud vzniká dojem, že většina lidí vidí pandemii jako dobré řešení důchodového problému, tak ke změně, k myslím lidí existuje přístup zase nejlépe přes krůčky na rozumu založených pohledů. Kdo má ve svém nitru nakročeno k fašizujícímu řešení, nevnímá asi, že privilegovaná skupina se lehce zvrtne v tu, která to v příštím kole nejvíc odnese.

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace