Nově objevené druhy včel sbírají nektar v noci  
Včely si máme tendenci spojovat s krásnými slunečnými dny. V Austrálii mají ale i takové, které sbírají nektar i v noci. Hned dva druhy včel u protinožců příroda obdarovala schopnostmi, k jakým si vojáci a myslivci musejí nasazovat udělátka zvaná noktovize.

Jedna nově objevených australských „nočních“ včel (Reepenia bituberculata). Kredit: James Dorey, Flinders University.
Jedna nově objevených australských „nočních“ včel (Reepenia bituberculata). Kredit: James Dorey, Flinders University.

V nejnovějším čísle časopisu Journal of Hymenoptera Research jsou posány včely Reepenia bituberculata a Meroglossa gemmata, které se od těch ostatních moc neliší. Rovněž mají pro včely běžné oči, takzvané složené. To znamená že je mají sestavené z mnoha malých samostatně vnímajících oček (ommatidií) a výsledkem je, že vidí mozaikovitý obraz. Rozdíl mezi „normálními“ včelami a těmi „nočními“, je trošku patrný z velikosti očí. A také z jejich natočení směrem vpřed (viz obrázek vlevo).

 

Velikost očí je dána nikoli počtem malých oček, ale tím, že mají ommadie větších rozměrů. Výsledkem je orgán schopný zpracovat zbytkové světlo při omezené viditelnosti tak efektivně, že to včelám ponocovatelkám dovoluje létat a živit se i v noci. Prokázat se to vědcům podařilo detailními snímky s vysokým rozlišením, které pořizovaly v noci.

Pohled do tváře australské včely Meroglossa gemmata. Na snímku je vidět, že za tmy si byla schopna sehnat něco na zub, a že z úspory času to zpracovává během letu na další květ. Kredit: James Dorey, Flinders University.
Pohled do tváře australské včely Meroglossa gemmata. Na snímku je vidět, že za tmy si byla schopna sehnat něco na zub, a že z úspory času to zpracovává během letu na další květ. Kredit: James Dorey, Flinders University.

 

 

Příklad všedního listopadového pracovního dne australských včel vypadá zhruba následovně. Sluníčko vychází po půl šesté a běžné včely se teprve začínají probírat. Aktivními konkurenty našim „nočním včelám“, jsou až o čtvrt na šest. Včely Reepenia bituberculata, o nichž je tento článek, se budí již před rozbřeskem. V pět hodin už jsou v jednom kole. I pro ně ale platí pořekadlo o ranním ptáčeti, neboť nadšení jim vydrží jen asi hodinu. V šest jejich aktivita klesá a od půl deváté to s jejich pracovním nasazením moc slavné není. Lenošit přestávají až okolo čtvrté. Okolo osmé večer je patrné, že řadu z nich ranní plahočení zmohlo, nicméně dost včel zůstává fit a neodradí je ani policejní hodina. Nejprve za šera, a pak i za tmy, neúnavně hamouní nektar dál. Na kutě se definitivně odebírají teprve až hodinu před půlnocí, tedy v době, kdy normální včely už dávno mají půlnoc.

 

Včely Meroglossa mají ještě žoviálnější přístup k životu. Ráno je s pelíšku nic nedostane. A stejně tak tomu je i přes celý den, to si také dávají šlofíka. Jako správní bonviváni se probírají k životu s nastupujícím slunce západem. Jejich pracovní rozvrh začíná až okolo sedmé hodiny večer. Pracovní směna s plným nasazením jim vydrží zhruba hodinu a okolo osmé jich většina má práci, takříkajíc na háku. Nicméně i v jejich komunitě se najdou shánčivé typy, které tma neodradí. Takové dříčky nadobro zvadnou až okolo dvaadvaceti hodin. To je v tamních končinách o listopadu skoro tři a půl hodiny po západu slunce, a tehdy už je tma, skoro jako v pytli.

James Dorey, hlavní autor studie, zaměstnanec College of Science & Engineering (Flinders University) říká, že zmíněné dva druhy včel objevili na tropickém severu Austrálie, ale že v suchých, subtropických a možná i mírných podmínkách kontinentu, by podobně shánčivých včel mohlo být ještě víc. Poznat by se měly dát podle anatomických zvláštností popsaných v publikaci Morphometric comparisons and novel observations of diurnal and low-light-foraging bees. Odhalit by je tak šlo i za denního světla. Ukázku morfologických parametrů uvádí ve veřejně přístupném zdroji zde.

 

Popravdě řečeno, nejde o první včely u nichž byla popsána aktivita za šera. V Brazílii se bez nočních služeb specializovaných včel dokonce neobejde jedna myrtovitá rostlina (Campomanesia phaea). Starým praktikům je zase dobře známa soumračná aktivita včel z podčeleďi nomádovití. Entomologové noční život předpokládali například i u včely Lasioglossum ochroma. Soudili tak podle její omezené pigmentace, jenže se spletli. Pozorování předpoklad nepotvrdila. Australané nyní hodlají zjistit, do jaké míry aktivitu nočních včel ovlivňuje teplota a další povětrnostní vlivy, a do jaké míry se ve tmě včely navigují zrakem a na kolik vůní,… Už nyní z pozorování vyvozují závěr, že včelích opylovačů s tajným nočním životem, bude na světě mnohem více, než jsme si mysleli. Svou publikaci končí tak trochu havlíčkovským ostnem. Kdyby prý byli vědci ochotni pracovat i když zrovna venku není hezky, bylo by podobných objevů mnohem víc.

 

Literatura

James B. Dorey et al, Morphometric comparisons and novel observations of diurnal and low-light-foraging bees, Journal of Hymenoptera Research (2020). DOI: 10.3897/jhr.79.57308

https://www.jamesdoreyphotography.com.au/

Datum: 31.10.2020
Tisk článku

Píseň o medu - Dutli Ralph
 
 
cena původní: 259 Kč
cena: 218 Kč
Píseň o medu
Dutli Ralph
Související články:

Čmelákům také páchnou nohy     Autor: Josef Pazdera (14.03.2017)
Obyčejně očesat, nebo zabzučet?     Autor: Josef Pazdera (05.07.2017)
V porovnání se čmeláky jsou včely neefektivní     Autor: Josef Pazdera (01.07.2018)



Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace