Keramika minojské Kréty  
Minojská keramika patří k té nejlepší, jakou můžeme v době bronzové potkat. (Ale tu vůbec nejhezčí nechám na příští článek.)

Larnax, lov jelena a idyla s kozorožci. Předpalácové období. Archeologické museum v Rethymnu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons .
Larnax, lov jelena a idyla s kozorožci. Předpalácové období. Archeologické museum v Rethymnu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Minojská Kréta nabízí hodně zajímavostí, kromě jiného i pěknou keramiku. Technologicky je plně na výši doby, navíc nabízí velice pestrou škálu tvarů a způsobů zdobení; někdy zvláštních, jindy takových, že člověka vždy znovu napadá, jak jsou některé tvary keramiky natolik prověřené tisíciletími, že na nich není moc co měnit. Nabídnu jen ukázky žánrů a stylů: lehce komentované popisy fotek zachovaných předmětů, víc neumím.

 

Nádoba ve stylu Vasiliki, 2300-1800 před n. l. Nález z Vasiliki u Ierapetry. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Nádoba ve stylu Vasiliki, 2300-1800 před n. l. Nález z Vasiliki u Ierapetry. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

V rané době bronzové (3200-2000 před n. l.) zatím jen tušíme, že minojská keramika je rozvinutější než sousední Kykladská keramika rané doby bronzové. Zdaleka není jen levnější náhražkou za kámen. Kréťané sice taky vytváří krásné nádoby z různých druhů kamene, ale keramika pro ně rozhodně není jen snadněji zhotovitelná náhražka. Velice zásadní je u většiny typů minojské keramiky malba. Nápadné je to v žánrech, které jsou pro keramiku samotnou okrajové, a zajímavá je právě jen ta malba, zatím silně stylizovaná. Dobře to ukazuje larnax (terakotová rakev) s malbou lovce, jenž kopím zasahuje jelena (kupodivu levačkou), za pasem má dýku (ten pás mí spíše kvůli dýce než kvůli cudnosti) a v pravici drží vodítko svého psa.

 

Hrníček s polychromní dekorací. Palaikastro, 2100-1800 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Hrníček s polychromní dekorací. Palaikastro, 2100-1800 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Drastičnost výjevu je zmírněna stylizací, navíc je hned vedle kompenzována přírodní idylou s kozorožcem a kozorožčetem. Nejveselejší rakve s kozorožci, kozami a kůzlaty jsem viděl v muzeu Ierapetře. Dokonalé vyvážení smrtelnosti v rámci kolotání přírody. Leč nesmělo se tam fotografovat, dokonce ani kreslit. Možná si smrt prostřednictví paní strážkyně hlídala monopol na svou vážnou tvář.

 

Štíhlá trojnožka, malovaná terakota, minojský palác v Malii, místnost M, 1800-1700 před n. l. Archeologické muzeum v Ag. Nikolau. Kredit: Zde, Wikimedia Commons
Štíhlá trojnožka, malovaná terakota, minojský palác v Malii, místnost M, 1800-1700 před n. l. Archeologické muzeum v Ag. Nikolau. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Leč ke keramice sensu stricto, tedy k hrníčkům, džbánům, konvicím a vázám! Pominu keramiku typu Pyrgos (3000-2600 před n. l.), protože ta je ještě podobná starokykladské, laik ji od jejích lepších kousků nerozliší. V minojském předpalácovém období (2700/2600 až 1900 před n. l.) se však od doby kolem roku 2400 před n. l. objevuje např. keramika typu (stylu) Vasiliki (Vasiliki ware), pojmenovaná podle naleziště u Ierapetry na jihovýchodní Krétě. Přikládám ukázku její o něco pozdější verze, opatřené i bílou malbou (Vasiliki white ware).


Z předělu rané a střední doby bronzové pochází například řada různých tenkostěnných hrníčků. Jako ukázku jsem vybral kousek z Palaikastra, který předjímá krásnou kamarskou keramiku. Ta je charakteristická pro dobu prvních paláců (1900 až 1700 před n. l.), ale chci ji ukázat až příště, abychom se neutopili v obrázcích a datech. V téže době Kréťané produkují i řadu dalších typů keramiky. Část měla rituální použití, což se snad týká i malé trojnožky z paláce v Malii. Samozřejmá je také produkce „technické“ keramiky, např. dílů souprav k lisování vína, krom kamenných staveb k témuž účelu ve větším měřítku. Abychom nezapomněli, že i v této době pokračuje na Krétě produkce pěkných kamenných nádob, tak přikládám jednu ukázku, i když sem vlastně nepatří.

 

Nádoba na sběr lisovaného vinného moštu. Malia, 1800-1700 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu). Kredit: Zde, Wikimedia Commons
Nádoba na sběr lisovaného vinného moštu. Malia, 1800-1700 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu). Kredit: Zde, Wikimedia Commons
Menší tenkostěnná nádoba ze strakatého kamene; minojský palác v Malii, místnost M, 1800-1700 před n. l. Archeologické muzeum v Ag. Nikolau. Kredit: Zde, Wikimedia Commons
Menší tenkostěnná nádoba ze strakatého kamene; minojský palác v Malii, místnost M, 1800-1700 před n. l. Archeologické muzeum v Ag. Nikolau. Kredit: Zde, Wikimedia Commons

Zásobnicové nádoby (pithoi) v Knóssu, v okolí Jižního vchodu. Kredit: Deror_avi, Wikimedia Commons
Zásobnicové nádoby (pithoi) v Knóssu, v okolí Jižního vchodu. Kredit: Deror_avi, Wikimedia Commons

Doba nových paláců (alias druhé palácové období, 1700 až 1450 před n. l.) je v každém ohledu doložená obzvlášť bohatě a také její keramická produkce je žánrově velice pestrá.

 

Leckdo si vybaví velké zásobníkové nádoby, kterých byl ve skladech při centralizovaném hospodářství potřeba značný počet. Podobné se dělaly už mnohem dřív, jenže z těch starších většinou zbyly jenom střepy.

 

: Hrníček zdobený dvojitými sekerami, z paláce v Archanes na Krétě, 1600-1450 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu), skříň 42. Kredit: Zde, Wikimedia Commons
: Hrníček zdobený dvojitými sekerami, z paláce v Archanes na Krétě, 1600-1450 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu), skříň 42. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Nemám fotku pěkného výrazně staršího pithu přímo z Kréty. Zato si vzpomínám, jak si před desítkami let děti hrály na archeology, hned vedle hlavní silnice v Amnissu. Ve škarpě tam ležela hromádka střepů s reliéfním zdobením. Vášeň pominula, když pod nimi odkryly igelit a rozlámané magnetopáskové kazety. Pohled na terasu protějšího domu s velkými květináči ve stylu minojských zásobníkových nádob se zdál nabízet vysvětlení, takže se střepy vrátily do škarpy.

Florální styl, 1500-1450 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herkleonu). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Florální styl, 1500-1450 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herkleonu). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

 

Jeden jsem přeci jenom ukázal kamarádovi archeologovi a ten pravil, že to je určitě pithos z doby nových paláců. Někdo před námi si nejspíš méně legálně hrál o něco výš ve svahu, a když pak při čekání na autobus viděl naproti ty velké květníky, tak zareagoval stejně jako my.)

 

Přestože to je čistě užitková a dost hrubá keramika, tak často bývá zdobená. Stojí za pohled, ale většina výstavních kousků minojské keramiky období nových paláců je jiné povahy, totiž rozličné styly jemného a trochu výše páleného zboží.

 

Stylů keramiky je v tomto období více, ale postupně dominují dva: s rostlinnými motivy a pak s mořskými motivy. Ten nejčastěji oplývá chobotnicemi, ale jako ukázku jsem vybral jednu z nádob s nautily, protože to je taková specialita, chobotniček je ve všech knížkách a webech o Krétě plno. Našly by se i hezčí kousky, jenže tenhle má ukázat další typický jev, totiž cosi jako „barokizaci“, dost často typickou pro pozdní fáze leckteré kultury.

 

Minojci dokázali produkovat ještě výše pálené zboží, např. fajáns. Často jde o ozdoby, možná intarzie dřevěného nábytku nebo rituálních předmětů. Oblíbené jsou mušle: z různých typů keramiky, mramorové i skutečné. Vypadá to skoro jako sport, jestli dokážeme to, co příroda. Ukazuju je na fotce s létající rybou, protože pro ty mám slabost, přestože se na lesklou fajáns blbě ostří. Občas zde fajáns asi konkuruje vzácné slonovině.

Džbán s nautily, mořský styl, „barokizovaný“. Poros, 1500-1450 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu). Kredit: Jebulon, Wikimedia Commons
Džbán s nautily, mořský styl, „barokizovaný“. Poros, 1500-1450 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu). Kredit: Jebulon, Wikimedia Commons
Intarzie z fajáns: létající ryby a malované mušle. Knóssos, Temple Repositories, 1650-1550 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu), skříň 82. Kredit: Zde, Wikimedia Commons
Intarzie z fajáns: létající ryby a malované mušle. Knóssos, Temple Repositories, 1650-1550 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu), skříň 82. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Samostatnou kapitolou jsou keramické plastiky, tedy terakoty. Dost často hrály roly při obřadu, jindy jej alespoň zobrazovaly, takže jsou také cenným zdrojem pro naše poznání minojského náboženství. Figurky bohyň a občas i bohů nechám na jindy, stejně jako drobné plastiky rituálních tanců, třeba s hady. Býčí rhyta však ukázat musím.

Rituální býčí rhyton z Gournie, 1600-1450 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu). Kredit: Jebulon, Wikimedia Commons.
Rituální býčí rhyton z Gournie, 1600-1450 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu). Kredit: Jebulon, Wikimedia Commons.
Nádoba na úlitby, rhyton tvaru býka, minojská terakota. Namalovaná síť a uříznuté rohy s kroužky zobrazují chyceného divokého býka, určeného pro oběť. Pseira (Kréta), 1500-1450 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Nádoba na úlitby, rhyton tvaru býka, minojská terakota. Namalovaná síť a uříznuté rohy s kroužky zobrazují chyceného divokého býka, určeného pro oběť. Pseira (Kréta), 1500-1450 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Keramická hlína umožňuje leccos, třeba i model domu, jaký se našel v Archanes. (Fajánsové plakety jakéhosi pexesa řady průčelí městských domů jsem už představil na konci článku Minojská Kréta link na článek.)

 

Post-palácové období (alias třetí palácové období, 1450 až 1150 před n. l.) v pokročilejší fázi pozdní doby bronzové je už z valné části poznamenáno přítomností achájských Řeků, tedy nositelů mykénské kultury, která sama už byla mohutně ovlivněná minojskou Krétou. V keramice se rozdíly rozpoznávají špatně, zvláště když na Krétě docházelo k prolínání mezi nimi i se vším možným dalším. Nádoba na zásobu vody při obřadu, i s příručním stojanem nebo vařičem, snad stojí za ukázku tak jako tak.

Keramický model domu. Střecha je novodobá rekonstrukce. Archanes, 1700 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu), 19410. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Keramický model domu. Střecha je novodobá rekonstrukce. Archanes, 1700 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu), 19410. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Velká nádoba na zásobu vody při obřadu. 1350-1300 před n. l. Archeologické muzeum v Ag. Nikolau, no. 12684. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Velká nádoba na zásobu vody při obřadu. 1350-1300 před n. l. Archeologické muzeum v Ag. Nikolau, no. 12684. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

 

Místo literatury přikládám link na největší koncentraci minojské keramiky:

Fotogalerie Archeologické muzeum v Irakliu (Hérakleion) na Krétě.v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Datum: 12.12.2020
Tisk článku


Diskuze:

Rhyton

Tomáš Novák,2020-12-14 16:52:46

Je to prosím pojem řecký? Trochu mi to připomíná "rhinos" (roh, rypák?) Jak tomu asi říkali sami Mínoané? Děkuji!

Odpovědět


Re: Rhyton

Zdeněk Kratochvíl,2020-12-14 19:46:28

Je to řecky, většinou se předpokládá, že slovně vzato souvisí s "prouděním" kapaliny ve smyslu nalévání i vylévání. Slovo samo je neutrum, to rhyton, plurál rhyta. Se slovem rhinos (nos, čenich; v plurálu rhines: chřípí, mnozdry, čich) nijak nesouvisí, je to jen náhodná podobnost.

Trochu problém je s věcným určením, co všechno rhyton může být, protože významové pole je dost široké. V populárnější literatuře se takto označují nádoby, které známe v prostoru Středomoří a Blízkého i Středního východu počínaje střední dobou bronzovou. Někteří spekulují právě o minojském původu té věci, ale na tom je nejspíš jenom tolik, že Minojci měli rhyt hodně, často pěkných, a zachovaly se, když byly z kamene, keramiky nebo ušlechtilých kovů. A jsou slavní. Jak se to řeklo minojsky, to nevíme, protože o tom jazyku víme jenom to, že není indoevropský ani semitský... Jenže rhyta jsou jevem obecnějším a taky výrazně starším! Viz např. starokykladská rhyta a podobně i jinde.

Nejjednodušíí význam ("původní") slova rhyton je nádoba na slavnostní pití. Ale častěji se tím slovem myslí nádoba na úlitbu božstvům nebo mrtvým. I v soudobé literatuře se to užívá takhle široce, často proto, že pak vypadáme učeně, aniž bychom museli přesněji vědět, k čemu ta věc byla.
Některá rhyta se plnila dost komplikovaně. Doložené tekutiny jsou: víno, mléko, med (ředěný), voda, zvířecí krev.
Některá rhyta evidentně sloužila k identifikaci s božstvem, např. dutá soška bohyně s otvorem na nalévání mléka a s menšími otvory v ňadrech pro nápodobu kojení a la svaté přijímání. Minojci se v tom opravdu vyblbli. Rhyta mají tvar zvířat (býk, lev, medvěd...) i lidských postav, většinou žen, i když nejen.

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace