Minojské bohyně, kněžky a ctitelky  
Jenom drobná přehlídka jejich zpodobnění v minojské kultuře na Krétě.

Tanec žen. Uprostřed je jedna s lyrou (ne s hady, i když to tak trochu vypadá). Palaikastro, postpalácové období, 1350-1300 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons
Tanec žen. Uprostřed je jedna s lyrou (ne s hady, i když to tak trochu vypadá). Palaikastro, postpalácové období, 1350-1300 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons

Minojská Kréta bohyněmi přímo oplývá. Odvěká úcta k plodnosti byla už v neolitu doplněna o zemědělské metafory, tedy o analogie s plodností zvířat a polí, včetně paralely mezi lidským životem a vegetačním cyklem. Nyní, v době bronzové, nabývá zpodobnění bohyň formy, které se začínají podobat i o něco pozdějším řeckým bohyním. U Řeků bude Velká bohyně rozdělena mezi řadu postav: Hekaté vládnoucí nebi a rozcestím, Artemis panenské přírodě, Démétér polím, Afrodíté erotice a sexu, Eileithýia porodům, Athéna jako kamarádka městských mužů v řemeslech i ve válce a přítelkyně dívek… Definitivní rozdělení božstev podle „rezortů“ ovšem provedou až Římané. Protože minojské písmo – hieroglyfy a pak hlavně lineární A – není rozluštěné, tak pramenně známe jen výtvarné podoby minojských bohyň a některé kultovní náležitosti. K tomu pak pozdější řecké pochopení minojské kultury, písemně zaznamenané v rané antice. To se opírá o tradici z konce doby bronzové a snad i o kontakty s Minojci, kteří na některých místech Kréty dlouho přežívali v pořečtěném prostředí. Přesto musíme řeckou interpretaci minojského náboženství brát s velkou rezervou.

 

Jak své bohyně rozlišovali Minojci, to moc nevíme, známe až jejich řecké přeznačení. Víme však, že jejich kult byl spojen s přechodovými rituály (narození, svatba, pohřeb); že jejich ctitelé se občas identifikovali jako jejich děti prostřednictvím symbolického „kojení“; že jejich kult byl kromě jiných zvířat (býci, medvědi, včely, ptáci) spojen s hady, povětšinou to byly bohyně velice zemité.

Bohyně z Myrtu. Rhyton ve tvaru ženské postavy, terakota z rané doby bronzové (raně minojské období II), 2500-2300 před n. l. Archeologické muzeum v Ag. Nikolau. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Bohyně z Myrtu. Rhyton ve tvaru ženské postavy, terakota z rané doby bronzové (raně minojské období II), 2500-2300 před n. l. Archeologické muzeum v Ag. Nikolau. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

K bohyním samozřejmě patřil mužský bůh, vše oplodňující. Byl ctěný hlavně na vrcholcích a Řekové v něm viděli Dia. Bohy a vůbec muže nechám na příště, protože je s tím spojeno i jedno téma, které bylo před sto lety výrazně aprílové a pro leckoho pohoršlivé, leč nyní je spíše veselé.

 

V předpalácovém období

Figurky bohyň samozřejmě provázejí všechny fáze minojské kultury, tedy už i ranou, v průběhu rané doby bronzové. Když přeskočíme ty, které patří spíš k vlivu starokykladské kultury na Krétě, tak nás zaujme Bohyně z Myrtu. Našla se v domácí svatyni, prý nejstarší známé, přinejmenším na minojské Krétě. Byla v sídlišti, které stálo na vršku Fournou Koryfi u lokality Myrtos. Pochází z let 2500-2300 před n. l. a původně tam stála na oltáři. Nese velký džbán a mohla sloužit i jako rhyton. Má zvonovité tělo, dlouhý krk a drobnou hlavičku; je bez nohou, zato s namalovaným oděvem na bocích a s odhaleným odvěkým ženským trojúhelníkem. Vystavuje ji Archeologické muzeum v Ag. Nikolau.

 

Rhyton z hrobu u Mochlos. Předpalácové období (raně minojské období III), 2300-2000 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Olaf tausch, Wikimedia Commons.
Rhyton z hrobu u Mochlos. Předpalácové období (raně minojské období III), 2300-2000 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Olaf tausch, Wikimedia Commons.

Rhyta

Rhyta všeho druhu jsou na Krétě mimořádně oblíbená. Řecké slovo rhyton souvisí s „prouděním“ kapaliny, ve smyslu nalévání i vylévání. Věcně vzato však mají tyto nádoby, často figurální, dost široké pole různých použití, takže také slovo rhyton má široké pole významů. V nejjednodušším významu je to nádoba na slavnostní pití. Častěji se tím slovem označuje nádoba na úlitbu božstvům nebo mrtvým. (I v soudobé literatuře se to užívá takhle široce, často proto, že pak vypadáme učeně, aniž bychom museli přesněji vědět, k čemu ta věc byla.)


Jak se rhyton řeklo minojsky, nevíme, protože o tom jazyku víme jenom to, že není indoevropský ani semitský. Víme však, že Minojci měli rhyt hodně a často pěkných, protože se zachovala, když byla z kamene, keramiky nebo ušlechtilých kovů. A Minojci jsou slavní, takže četná populární literatura jim dokonce připisuje „objev“ rhyt. Jenže rhyta jsou jevem obecnějším a taky výrazně starším! Viz např. starokykladská rhyta (viz Kykladská keramika rané doby bronzové) a podobně i jinde. Rhyta najdeme napříč mnoha kulturami.

Některá rhyta se se dala nalít a vylít snadno, jiná se plnila dost komplikovaně a „vylévala“ specificky. Doložené tekutiny jsou: víno, mléko, med (ředěný), voda, zvířecí krev.

 

Figurka ženy v postoji uctívání. Chamezi, Kréta, 1900-1700 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons
Figurka ženy v postoji uctívání. Chamezi, Kréta, 1900-1700 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Některá nejspíš sloužila k identifikaci s božstvem, např. dutá soška bohyně s otvorem na nalévání mléka a s menšími otvory v ňadrech pro nápodobu kojení a la svaté přijímání. Minojci se v tom opravdu vyblbli. Rhyta mají tvar zvířat (býk, lev, medvěd...) i lidských postav, většinou žen, i když nejen.

 

Jako ukázku minojského rhyta z raně minojského období (z poslední fáze rané doby bronzové), jsem vybral jedno z hrobu u lokality Mochlos. Otvory v ňadrech stylizované ženské postavy jsou snad dostatečně názorné. Mohly sloužit k úlitbám, ale nejspíš k rituálnímu „kojení“, k identifikaci sebe jako dítěte bohyně.

 

V období prvních paláců

Z této fáze minojské střední doby bronzové stojí za pozornost například terakotová figurka ženy, zobrazené v postoji uctívání. Měla by to tedy být spíše kněžka nebo prostě ctitelka, nikoli samotná bohyně. Ale těžko říct.

 

V období nových paláců

Z období nových (alias druhých) paláců pocházejí nejslavnější podoby minojských bohyň nebo kněžek, totiž dvě takzvané Hadí bohyně, nalezené v Knóssu, obě z let 1650-1550 před n. l. První z nich jsem už dříve ukazoval, takže ji připomínám jenom dalším detailem. Na tu druhou přichází řada až nyní. Hady je přímo polezlá. (Někteří z hyperkritiků občas pochybují o její pravosti, ale to teď nechávám stranou.)

Hadí kult byl v Knóssu evidentně důležitý. Krom obecně častého zobrazování hadů lze potkat i svatyni určenou kultu posvátného hada, například v Knóssu.

Takzvaná Hadí bohyně z Knóssu, období nových paláců, 1650-1550 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion), skříň 83. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Takzvaná Hadí bohyně z Knóssu, období nových paláců, 1650-1550 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion), skříň 83. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Druhá Hadí bohyně z Knóssu, období nových paláců, 1650-1550 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion), skříň 83. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Druhá Hadí bohyně z Knóssu, období nových paláců, 1650-1550 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion), skříň 83. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.


V jiných sakrálních prostorách Knóssu se zase našly fajánsové šatičky, nejspíš maketa oblečků pro figury bohyň. Oblékání figurek je obvyklou procedurou, a to v různých kulturách, přinejmenším od doby bronzové po baroko.

Terakotový model divoké včelí plástve, kupodivu s hady. Knóssos, ze svatyně spojené s kultem posvátného hada, 1700-1600 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Terakotový model divoké včelí plástve, kupodivu s hady. Knóssos, ze svatyně spojené s kultem posvátného hada, 1700-1600 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Model bohatě zdobených šatů může zobrazovat skutečné oděvy určené bohyni. Fajáns. Knóssos, Temple Repositories, 1650-1550 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons
Model bohatě zdobených šatů může zobrazovat skutečné oděvy určené bohyni. Fajáns. Knóssos, Temple Repositories, 1650-1550 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.


V post-palácovém období

Docela reprezentativní ukázkou minojských bohyň nebo kněžek sklonku pozdní doby bronzové (13. století před n. l.) je kolekce sakrálních terakot ze střední Kréty. Opět ti hadi! Za zvláštní pozornost stojí figura s hady v rukou, dokonce i ve vlasech.

Podobných najdeme mnohem víc. Zrovna tak se ale vyskytují i bohyně nebo kněžky, které mají na své čelence ptáky, jako ty Gazi, z téže nebo o málo pozdější doby.

Kolekce sakrálních terakot. Kania, Gortys, 1300-1200 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Kolekce sakrálních terakot. Kania, Gortys, 1300-1200 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Bohyně s rozepjatýma rukama a s hady, terakota. Kania, Gortys, 1300-1200 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Bohyně s rozepjatýma rukama a s hady, terakota. Kania, Gortys, 1300-1200 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Bohyně s rozepjatýma rukama a ptáky na čelence, terakota. Gazi u Iraklia (Herakleonu), 1300-1100 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Bohyně s rozepjatýma rukama a ptáky na čelence, terakota. Gazi u Iraklia (Herakleonu), 1300-1100 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Bohyně s rozepjatýma rukama a ptáky na čelence, terakota. Gazi u Iraklia, 1300-1100 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Bohyně s rozepjatýma rukama a ptáky na čelence, terakota. Gazi u Iraklia, 1300-1100 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Důležitou památkou k poznání minojských rituálů jsou malby na vápencovém sarkofágu z Ag. Triády na jižní Krétě. Sarkofág se dnes datuje do rozpětí let 1370 až 1320 před n. l. Patrně navazuje na starší minojské tradice, ale je už ovlivněn mykénskými (achájskými) pohřebními zvyky a egyptskými prvky.

Sarkofág z Agia Triady, strana 1. Detail z pohřební scény: Kněžka u oltáře, asi očišťování nebo promluva k duši mrtvého. Košík ovoce a černý pták odkazují na chtonická božstva. 1370 až 1320 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Sarkofág z Agia Triady, strana 1. Detail z pohřební scény: Kněžka u oltáře, asi očišťování nebo promluva k duši mrtvého. Košík ovoce a černý pták odkazují na chtonická božstva. 1370 až 1320 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Sarkofág z Agia Triady, strana 2. Úlitby a průvod žen. Nad nádobou sedí zlatí ptáci. Hra na lyru, prý jedno nejstarších zobrazení lyry, 1370 až 1320 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Sarkofág z Agia Triady, strana 2. Úlitby a průvod žen. Nad nádobou sedí zlatí ptáci. Hra na lyru, prý jedno nejstarších zobrazení lyry, 1370 až 1320 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Heraklion). Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

 

Subminojská dojížděčka nebo významný typus odjinud?

Model okrouhlé svatyně s ženským božstvem uvnitř z hrobu v oblasti ve Fyties u Archanes, protogeometrické období B (II), 850 až 800 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleon), Giamalakisova sbírka, ΑΕ 376. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Model okrouhlé svatyně s ženským božstvem uvnitř z hrobu v oblasti ve Fyties u Archanes, protogeometrické období B (II), 850 až 800 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleon), Giamalakisova sbírka, ΑΕ 376. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Minojci na Krétě nevymřeli, ba ani jejich kultura nezanikla hned po nástupu řecké dominance nad palácovými centry. Takzvaná subminojská kultura žije na Krétě ještě velice dlouho, ale krom jednoznačných případů, kdy je provázena nápisy v lineárním písmu A, míváme problémy s její jednoznačnou identifikací. Vedle patrného dožívání minojských motivů a inspirací dobovou řeckou kulturou se vyznačuje i řadou zvláštností.

 

Nechám teď stranou jízdní bohyni, trochu analogickou Europě nebo keltské Eponě, protože ta se v rané době železné objevuje napříč kulturami, to by bylo na jiné říkání. Chci raději okomentovat terakotový model okrouhlé svatyně s ženským božstvem uvnitř, malovaný trochu v geometrickém stylu. Tomu odpovídá i doba, totiž 9. století před n. l., spíš jeho druhá půlka.

 

Figurka bohyně se zdviženýma rukama, asi v transu, byla nejspíš po většinu doby zakryta dvířky, ale při obřadu (nebo ve svátek?) se odkryla a bohyně byla vidět. Nádoba zobrazuje kruhový chrámek, ale způsobem, který evokuje dávná anatolská zpodobnění bohyně pod klenbou, třeba nebeskou klenbou, – na druhé straně zase připomíná řecké legendy o nalezení věštírny skryté ve skalní dutině, například v Delfách. Dva mládenci (v řeckých legendách pastýři) seshora nakukují otvorem, málem jak puberťáci u dívčí šatny. Scéna, kterou vidí, ovšem není erotická, ale ryze sakrální. Přece jenom vidí něco tajemného. Vedle si hoví jejich pes.

 

Nejbližší analogie se potkají v Malé Asii v mnohem starších dobách, ale taky na levanstkém pobřeží od střední nebo pozdní doby bronzové, méně kompletní kousky pocházejí i z minojské Kréty předchozích epoch. (Privátně tomuto typu zobrazení říkám „hrnec na fysis“, to pro souvislost se skrytím bohyně typu Paní zvířat, Paní přírody. Připomíná mi totiž Hérakleitův zlomek B 123: „Přirozenost se ráda skrývá.“) Další komplikací je, že nález pochází z oblasti kolem Archanes na úpatí krétské svaté hory Júktás (Iouktas), což je staroslavná minojská lokalita, ale předtím místo trochu záhadného výskytu starokykladských památek v rané době bronzové notný kus od pobřeží, později zase řady netypičností, včetně téhle.

Datum: 26.12.2020
Tisk článku


Diskuze:

/k předchozímu článku/

Eva M,2020-12-29 21:22:25

Dobrý den, pane Kratochvíle, Vy jste již uzavřel diskuzi k článku Milevský relikviář?

/mám k němu poznámku - z orientálních zemí si každý přiveze nějaký ten suvenýr; ona ta mentalita tam vždy byla obchodní...tož jestli chtěl středověký návštěvník "vzácný svatý hřeb", jistě mu dodali "vzácný svatý hřeb" - v době, kdy se ony události děly, a celkem i pár století poté, patrně měli zúčastnění jiné starosti a jiný pohled na ně; původním symbolem křesťanů byla ryba, nikoli kříž - tj. domnívám se, že ten předmět odpovídá spíš středověkému pojetí/myšlení... /

Odpovědět


Re: /k předchozímu článku/

Zdeněk Kratochvíl,2020-12-29 21:47:20

Dobrý večer, já nic neuzavírám, vždycky se dívám tak nejmíň 2 články zpátky. Ale když už jste napsala sem, tak zkusím krátce reagovat.
S tou mentalitou plný souhlas. Takhle se dalo jistě získat mnoho "relikvií". Problém ale je, že přinejmenším kousek dubového dřeva je výrazně starší než křižácké výpravy, z konce antiky nebo samotného začátku Byzance. Nejspíš celá ta krabička, patrně i z obsahem.
Taková věc se v době křížových výprav jen tak nepotkala. Nejspíš v Konstantinopoli, kde takové věci mohli mít, ale Konstantinopol křižáci vyplenili až při nějakém dalším tažení. Nezávisle na tom, co si kdo myslí o "pravosti", tak jisté je, že přinejmenším ta krabička notně vybočuje z všemožných cetek, jak stářím, tak materiály a zpracováním.
Kříž se jako symbol křesťanství užívá už přinejmenším v tom 4. století, něco jiného jsou starší doby. Už pohled na výtvarno a popis materiálů odpovídá 4. století a radiokarbon taky, což je podstatné. Jiný problém je, jaký to má nebo nemá vztah k událostem před 4. stoletím, ale to nemáme jak věcně diskutovat. A další problém je středověký způsob transportu a uchování. To jsou různé časové i tematické vrstvy: 1. století - nevíme nic, ani jestli se ho to vůbec týká. 4. století - ta krabička. Středověk - všechno ostatní kolem.

Odpovědět


Re: Re: /k předchozímu článku/

Eva M,2020-12-30 12:21:16

Dobrý den,
nešlo mi zareagovat na jiný než poslední článek - nejen u Vás - což mne překvapilo...napsala jsem sem i proto, abych se Vás zeptala, zda je to důsledek Vaší akce...

(jinak - představa účastníka událostí, který si bere pro svou potřebu onen hřeb, se mi zdá - dnešním uvažováním, což je možná "ta chyba" - no, podivná; a později se jaksi nabízela možnost záměn ve stejné lokalitě - co by symbolicky znamenalo ctění takto zaměněného materiálu... :) no, nevím, raději si přečtu zase nějaký přírodovědný článek :) )

Mnoho zdraví a štěstí do r.2021

Odpovědět


Re: Re: Re: /k předchozímu článku/

Zdeněk Kratochvíl,2020-12-30 12:58:48

Díky, Vám taky zdraví a štěsí!
S tou registrací to je problém pro redakce, předám to.
A k textu v závorkách: Právě proto z metodických důvodů odmítám v daném případě uvažovat před pokročilé 3. století, kdy se mentalita křesťanského prostoru dost proměnila.

Odpovědět

Pôvod Minojcov

Peter Kopriva,2020-12-29 12:44:30

Rád čítam vaše články, ale všimol som si ako akcentujete etnickú neznámosť Minojskej civilizácie a taktiež nerozlúštené lineárne A.
Neviem či aj lingvistika je vo vašom veľkom zábere znalostí, ale chcel by som sa opýtať na váš názor na výskumy hlavne holandskej školy IE lingvistov, menovite napr. Freda Woudhuizena. Podľa ich teórie sú Minojci tvorení luwijským substrátom najmé v južnách oblastiach ostrova, kým v severnej časti je náznak trácko-frýžskeho vplyvu (aka. pelasgického). V každom prípade prisudzujú Minojcom primárne IE anatólsky pôvod.
A v tejto súvislosti by som aj upozornil na ich téoriu o etnogenéze Grékov alias Achajcov alias Danajcov, ktorá zahŕňa nielen lingivistické pozorovanie ale dáva do súladu aj bájoslovie (legenda o Aigyptovi a Danaovi) spolu s historickou dokumentáciou (archívy levanty, faraónskeho Egypta a chetitské pramene) a materiálne kultúry a ktorá je podľa mňa kúzelná. Gréčtina podľa nich vykazuje rysy, ktoré ju výrazne odlišujú od pôvodnej trácko-frýžskej skupiny (najbližší dnešní príbuzní Arméni su potomokovia Muškov alias Frýgov, ktori sa presúvali v malej ázii) a ktorý pripisuje k elementu z vonku IE. Podľa tejto téorie išlo o inváziu malej skupiny non-IE, ktorá si podmanila okolité kmene. Dostatočne malá, aby bola asimilovaná, ale dostatočne vpylvná aby spôsobila jazykový posun. A identifikujú aj pôvod tejto skupiny a to exilových Hyksósov z Egypta. Tu sa tak dávajú do súvislosti báje ako aj záhada kam sa podeli Hyksósi po ich vyhnaní, levantské pramene o nich mlčia. Každopádne Hyksóska skupina nebola IE, ale s veľkou pravdepodobnosťou semitská a špekuluje sa aj o churritskom prvku.
S pozdravom a všetko dobré do roku nového Vám aj čitateľom Osla.

Odpovědět


Re: Pôvod Minojcov

Zdeněk Kratochvíl,2020-12-29 13:16:37

Děkuji za vstřícnou reakci, ale zklamu Vás. Filologii neumím, ba i řecky vládnu jen na míru problémům, rozhodně ne ve filologickém stupni. V téhle serii o Minojcích jenom referuju, hlavně muzejní popisky. Fandím si co do zkušenosti muzeí a krajiny, ale ne pokud jde o nesčetné teorie, na ty mi bohatě stačí presokratická filosofie.
Kdo by rozluštil lineární A, tomu by archeologové ruce zulíbali. Počítače prý odhalily na jedné straně formální znaky, které máme i v indoevropských jazycích, i když zdaleka nejen v nich, např. občasnou reduplikaci v kmeni. Na druhé straně ale taky znaky úplně jiné, např. aglutinační strukturu.
Další problém je, že nikdo neví, do jaké míry a jestli Minojci navazují na krétký neolit, jetli se smíchali s Kyklaďáky, kteří tam v rané době bronzové taky byli..., nebo jestli přišla nějaká nová vlna, případně vlny. Pokud vím, tak analogie se hledají v oblasti jižní Malé Asie nebo jižně od Kavkazu. Ale analogie ještě nemusí znamenat "původ", což je navíc dost ošemetná kategorie. Vždyť i od nás známe, jak jazyková, kulturní a biologická identifikace jsou trochu různé věci, které spolu ladí jen z menší části. A co teprve na příslovečně zamotané Krétě!
Pokud jde o řečtinu, tak většinou od filologů slýchám, že její zvláštnosti vykládají spíše zvláštním substrátem než vpádem nějakého adstrátu. Tedy: většině se spíš zdá, že tam indoevropané přišli do hodně specifického prostředí - než že by tam do IE prostředí někdo příšel odjinud. Problém je, že i z těch standardních IE jazyků kolem Řeků známe dohromady jenom několik slov. Proto sice nic z toho, co píšete, nevylučuju, ale navrhuju velikou míru skeptické opatrnosti.

Odpovědět

Zdeněk Kratochvíl,2020-12-29 11:01:57

Odkaz na na článek o Atlantidě z loňského listopadu už sem důvtipný čtenář dal.
Problém je s přesnou datací exploze, ten jsem trochu zreferoval v tom článku. Ale mnohem větší problém je dát dohromady datum exploze s většími změnami v okolních kulturách. Sopečné pumy lítaly stovky km, nacházhejí se prý na Krétě i jinde, prach mnohem dál. Přesto to pořád nějak nejde dohromady.
Běžně rozšířený model je, že exploze minojskou kulturu zle pocuchala, takže tam pak o nějaké století později řečtí Achájci nenarazili na větší odpor a byli málem vítaní jako čerstvá krev a nová ekonomická síla, a půda se mezitím zůrodnila sopečným popelem. Možná to tak bylo, ale blbě to sedí do různých předělů minojské kultury. Problém je synchronizovat v této epoše časovou škálu pro Kyklady s tou pro Krétu. To je dokonce dost obecný problém začátku egejské pozdní doby bronzové. Různá muzea uvádějí pro předměty z evidentně téhož nálezu datumy různé až o 150 let, podle toho, jakého rastru se chytí.
O směsné kykladsko-minojské kultuře v Akrotiri na Théře (Santorini) chystám na leden článek, asi tak ob dva příští. Byla úžasná, ta exploze na začátku pozdní doby bronzové ji nejspíš úplně vymazala. Dloouho tam pak není nic, pak něco málo Féničanů, až od 9. století před n. l. řečtí Dórové.
(A dejte už pokoj s tím docentem, nebo se začnu vyjadřovat o dinosarech.)

Odpovědět

Atlantida

Tomáš Novák,2020-12-29 08:47:22

Pane Docente, jaký máte názor na mýtus o Atlantidě? A nakolik exploze Théry ("ostrova" Santorini) ovlivnil další budoucnost Středomoří a jeho starověkých civilizací? Děkuji!

Odpovědět


Re: Atlantida

Martin Ondracek,2020-12-29 09:53:20

https://www.osel.cz/10876-kdy-poprve-vyslo-slunce-nad-atlantidou.html

Odpovědět


Re: Atlantida

Zdeněk Kratochvíl,2020-12-29 12:41:20

Tu explozi a datace jsem popsal vlastně tady:
http://142521.w21.wedos.ws/domains/keros.cz/index.php?title=Erupce_Th%C3%A9ry

Odpovědět

Děkuji

Martin Krejzl,2020-12-28 14:29:03

Vaše články moc rádi doma všichni čteme. Můj příjem nám moc nedovoluje cestovat, Vy nám to zprostředkováváte. S vámi cestujeme nejen do míst ale i v čase :) Za obojí děkujeme.

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace