Akrotiri na Théře (Santorini)  
Minojský překryv starokykladské kultury na sopečném ostrově, s katastrofickým koncem. Možná předloha literárního tématu Atlantidy, spíš ale takový menší Singapur, zato už začátkem pozdní doby bronzové. Vše nasvědčuje tomu, že tam opravdu uměli žít!

Zásobnicová nádoba (pithos) s malbou delfínů. Muzeum prehistorické Théry. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons.
Zásobnicová nádoba (pithos) s malbou delfínů. Muzeum prehistorické Théry. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons.

Akrotiri na ostrově Théra (alias Thira, Fira, Phira, Santorini i lecjak jinak) patří mezi nejvýznamnější památky egejského prostoru a mezi nejkrásnější odkazy dávných kultur. Vrcholný blahobyt u paty činné sopky na okraji polopouště, pravda jen na sotva století mezi chudšími poměry předtím i potom. Je až zarážející, v jak extrémním prostředí a s jak malým zázemím žilo tak velkolepé město. Vysvětluje se to námořním obchodem, včetně třeba velkoobchodu s textilem.

 

Došlo zde ke slinutí (v téměř metalurgickém smyslu slova) starokykladské a minojské estetiky a nejspíš i řady dalších motivů z egejského prostoru i východního Středomoří. Na krátkou dobu rozkvetla unikátní kultura, po které zůstaly nádherné fresky a keramika. Z města samotného se zachovaly jen trosky, i když dost rozsáhlé. Místy se tyčí až do pater domů.

Občas někdo přirovnává Akrotiri k Pompejím. Taky se nejlíp zachovaly fresky, k tomu něco přirozených odlitků nábytku. Akrotiri je ovšem menší, vždyť je taky asi o 17 století starší, ale přitom pohodovější, přes všechno bohatství nepůsobí nabobsky. Navíc se muselo vykopat z pod mohutné vrstvy tufu, protože erupce Théry byla řádově silnější než erupce Vesuvu. Další rozdíl je v tom, že obyvatelé Akrotiri stačili před zničující pohromou zmizet, i když nevíme, jestli jim to bylo co platné. Měli s životem na sopce své zkušenosti. Každopádně si stačili pobrat drobné cennosti. Na místě se nenašly ostatky lidí zabitých katastrofou a s jedinou významnou výjimkou ani šperky.

Není divu, že v mysli řady lidí vyvolává Akrotiri a vůbec celý ostrov Théra asociace s Atlantidou. Ostrov možná Platóna inspiroval k některým rysům jeho literární utopie; o Akrotiri tehdy nevěděli, zaniklo nejpozději 12 století před Platónem. Nebudu teď opakovat, co jsem už napsal v článku Kdy poprvé vyšlo slunce nad Atlantidou?.

 

Široký džbán z Akrotiri s malbou ptáka. Národní archeologické muzeum v Athénách, Akr 1838. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Široký džbán z Akrotiri s malbou ptáka. Národní archeologické muzeum v Athénách, Akr 1838. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Kdy to bouchlo?

O tom máme jistotu: asi tak sto let po začátku pozdní doby bronzové. Horší je to s absolutní datací, tedy s letopočtem. Seriosní prameny uvádějí různá data uvnitř rozpětí 1650 až 1450 před n. l. Archeologové dlouho říkali, že v době kolem roku 1500 nebo spíš až během 1. poloviny 15. století před n. l., aby to rozumně sedělo do obecnějších škál. Přírodovědci zase přísahají na radiokarbonové datace v rozpětí 1625-1600 (prý dobrá statistika z většího počtu méně přesných údajů) nebo na dendrochronologický údaj 1628 před n. l.; geologové jsou opatrnější, prý v 2. polovině 17. století před n. l. Každopádně se popisky předmětů z evidentně téže vrstvy v různých muzeích po světě rozcházejí až o 160 let. Neobvyklé je i to, že zde přírodovědné metody dávají starší data než ty tradiční. (Soukromě věřím na 1628, ale to je vedlejší.)

 

Stručné dějiny sopky

Od geologického času do aspoň trochu krátkodobějšího uvádí návštěvníky Muzea prehistorické Théry jeho paleobotanická expozice. Značná část zdejších fosilií rostlin je stará 60 až 50 tisíc let, což možná značí dobu předposlední důkladnější erupce.

„Rybářská freska“ z Akrotiri. Možná představuje mladíka, který nabízí ryby jako součást náboženského obřadu, spíše než rybáře. Z místnosti 5 Západního domu v Akrotiri. Muzeum prehistorické Théry. Kredit: Zde, Wikimedia Commons
„Rybářská freska“ z Akrotiri. Možná představuje mladíka, který nabízí ryby jako součást náboženského obřadu, spíše než rybáře. Z místnosti 5 Západního domu v Akrotiri. Muzeum prehistorické Théry. Kredit: Zde, Wikimedia Commons
Fragment nástěnné malby: Dáma, detail. Akrotiri, „Dům dam“. Muzeum prehistorické Théry, 261-265. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Fragment nástěnné malby: Dáma, detail. Akrotiri, „Dům dam“. Muzeum prehistorické Théry, 261-265. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Artefakty vyrobené lidmi se zde vyskytují počínaje neolitem (viz článek Egejský neolit) a nejpozději od začátku rané doby bronzové (3200 před n. l.) tady fungovala Kykladská civilizace rané doby bronzové. Pravda chudší a specifická, protože specifické jsou i zdejší podmínky, jiné dostupné materiály, navíc je Théra od center této kultury trochu z ruky. Tato kultura zde – stejně jako jinde na Kykladách – zaniká koncem rané doby bronzové, tedy v letech 2200 až 2000 před n. l. Jedním z vážných kandidátů na příčinu jejího konce je invaze Minojců z Kréty. Ostatně, měli to sem jen 150 km a na rozdíl od řady jiných kykladských ostrovů se tu možná ani nesetkali s odporem. Jižní výspa Kyklad se nejspíš nechala zabrat, za což se jí Minojci v dobrém odvděčili. Starokykladská vrstva tady přes svou krásu působí spíše jako chudý předchůdce pozdější velkoleposti.

Ve střední době bronzové to ještě nevypadá na nějakou velkou slávu, spíše na jeden z vícera minojských překryvů starokykladské kultury.

Nástěnná malba s opicemi z místnosti Beta 6 v Akrotiri. Muzeum prehistorické Théry, 344-346. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Nástěnná malba s opicemi z místnosti Beta 6 v Akrotiri. Muzeum prehistorické Théry, 344-346. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Květ šafránu. Fragment nástěnné malby z Akrotiri: Muzeum prehistorické Théry. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons
Květ šafránu. Fragment nástěnné malby z Akrotiri: Muzeum prehistorické Théry. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons.

To hlavní přijde začátkem pozdní doby bronzové, jako labutí píseň před zkázou: Velkolepé století nesmírně bohatého a příjemného přístavního města, naprosto svébytný výsledek předchozího prolínání kultur. Právě tuto vrstvu chci ukázat.

Po výbuchu byl ostrov pustý, trochu se tu ochomítli Féničané, až v 9. století se tady vylodili řečtí Dórové. Ti si založili jiné město, jehož rozsáhlé trosky na výšině se dnes nazývají Dórská Théra, případně Antická Fira. To fungovalo do starokřesťanské doby. V byzantské epoše pak ostrov získal své novodobé jméno Santorini, podle kostela Ag. (= Sant) Irini, z něhož zůstalo jen torzo v dnes pustých místech. V 13. století sem okrajově dosáhla moc Vévodství Archipelagu („Arcivévédství naxijského“) a s ním benátské a francouzské vlivy. V době Osmanské říše se zavládla na ostrově naprostá bída, která pokračovala až do 20. století. Po polovině 19. století se zdejší přírodní zdroje využily pro stavbu Suezského průplavu. Za 2. světové války se měl ostrov stát podzemní a podmořskou základnou německých ponorek, přímo ve stylu Vynález zkázy. Roku 1956 přišlo silné zemětřesení. A aby pohrom nebylo málo, přišli turisté, což by bylo vítané, kdyby to nebylo v podobě přebujelého těžkého průmyslu s průvodem neorientovaných celebrit. Natáčení bondovky Jeden svět nestačí a dalších filmů s přízračnou scenérií kaldery už bylo spíš osvěžením. Příjemné je ovšem udržování tradice polopouštních vín nejvyšší kvality (bohužel i ceny) a sběru přírodního šafránu.

 

Dávné město

Když vejdeme do areálu v Akrotiri, tak chvíli trvá, než se zorientujeme ve struktuře hlavních ulic, náměstí a spletitých uliček dávného města. Je to jinačí „labyrint“ než krétská palácová města, např. Knóssos. Po kykladském způsobu je tu schodišť ještě víc než na Krétě, prostor města je velice členitý a působí natěsnanějším dojmem. Snad je to urbanistický kompromis mezi starokykladským a minojským městem, ovšem přerostlý a výstavný.

Akrotiri, Trojúhelníkové náměstí se Západním domem. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Akrotiri, Trojúhelníkové náměstí se Západním domem. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Část „Jarní fresky“ z místnosti D1 v Akrotiri. Národní archeologické muzeum v Athénách, BE 1974.29. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Část „Jarní fresky“ z místnosti D1 v Akrotiri. Národní archeologické muzeum v Athénách, BE 1974.29. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Místo prý bylo obydlené už 4 nebo 5 století před katastrofou (tedy od konce pozdní doby bronzové) a snad od té doby mělo charakter městečka. Ale naprostá většina toho, co bylo zastiženo jednorázovou zkázou, byla tehdy mladší než sto let. Bylo to jakési „Nové město“, postavené velkoryse a poměrně rychle. Zůstal snímek tehdy moderního města v okamžiku katastrofy. Je otázka, kolik toho ještě úpatí zbytků roztržené sopky skrývá.

Zlatý kozorožec, 17. století před n. l. Délka 11 cm, váha 180 g. Muzeum prehistorické Théry, 434. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Zlatý kozorožec, 17. století před n. l. Délka 11 cm, váha 180 g. Muzeum prehistorické Théry, 434. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

 

Zdejší domy nesou stopy různých způsobů destrukce. Napřed šílená erupce, provázená těžkým zemětřesením a zasypáním žhavým popelem. Pak dlouhodobý tlak mocné vrstvy tufu, včetně posunů při dalších zemětřeseních i dlouhodobých pnutích. Některá masivní schodiště jsou doslova pokroucená, nejen polámaná. Díky důkladnosti stavitelů se přesto zachovalo nejen dost poměrně vysokých zdí, ale místy dokonce s polychromií a občas i s nástěnnými malbami v interiérech.

 

Zlatý kozorožec

Už jsem popsal, že obyvatelé města stačili při evakuaci odnést drobné cennosti. K výjimkám patří několik polodrahokamových pečetních gem – a především zlatý kozorožec. Toho někdo schoval pod podlahu domu tak dobře, že jej archeologové našli až roku 1999.

 

Detail z malby námořní slavnosti v Západním domě na Trojúhelníkovém náměstí v Akrotiri. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: library.thinkquest.org/04oct/01181/images/flotila.GIF via Wikimedia Commons.
Detail z malby námořní slavnosti v Západním domě na Trojúhelníkovém náměstí v Akrotiri. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: library.thinkquest.org via Wikimedia Commons.

Tento jediný zlatý předmět nalezený v Akrotiri je docela velký, měří 11 cm a váží 180 g. Kozorožci patří k častým tématům starokykladského, minojského i řeckého archaického umění. Jsou to opravdu vznešená zvířata hor.

 

Fresky

Nástěnných maleb se naštěstí zachovalo mnohem víc, než tady můžu ukázat. Ta kvantita je důležitá i pro správné restaurování podle analogií. Bohužel nemám fotku dívky sbírající šafrán a z nádherné velké malby námořní slavnosti je k volné dispozici jen několik nekvalitních snímků detailů. To je zvlášť škoda, protože tahle malba názorně ukazuje, jak to v Akrotiri vypadalo ve svátky. Ostatní popisuju u obrázků.

Oděv dam silně připomíná minojskou Krétu, ale „oděv“ mužů je mírně odlišný. Minojské ithyfalické „plavky“ nebo obřadní roucho mají jen při slavnosti, zatímco jindy nejčastěji vůbec nic.


Keramika

Vedle zajímavých kamenných a bronzových nádob zůstalo ve městě také hodně keramiky, od užitkové přes luxusní po rituální. Typické jsou rostlinné motivy, zvláště šafrán, ale i obilí a víno, nebo zase ptáci. Dalším specifikem jsou džbány tvarované jako kompromis mezi ptačí a dívčí postavou.

Rhyton tvaru lví hlavy. Muzeum prehistorické Théry. Kredit: Klearchos Kapoutsis, Wikimedia Commons.
Rhyton tvaru lví hlavy. Muzeum prehistorické Théry. Kredit: Klearchos Kapoutsis, Wikimedia Commons.
Rituální nádobky s malovanými květinami, asi šafránem. Muzeum prehistorické Théry. Kredit: Zde, Wikimedia Commons
Rituální nádobky s malovanými květinami, asi šafránem. Muzeum prehistorické Théry. Kredit: Zde, Wikimedia Commons
Štíhlý džbán s ptačími a ženskými rysy, z Akrotiri. Takové se užívaly k úlitbám. Národní archeologické muzeum v Athénách, N 877. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Štíhlý džbán s ptačími a ženskými rysy, z Akrotiri. Takové se užívaly k úlitbám. Národní archeologické muzeum v Athénách, N 877. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Široký džbán s rostlinnými motivy, z Akrotiri. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Široký džbán s rostlinnými motivy, z Akrotiri. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Široký džbán s třemi klasy, z Akrotiri. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons
Široký džbán s třemi klasy, z Akrotiri. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Akrotiri, pohled do archeologického areálu od vchodu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Akrotiri, pohled do archeologického areálu od vchodu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

Vykopávky

Už německé výkopy v posledních letech 19. století u Dórské Théry, narazily ve svahu sedla Sellada také na starokykladské památky. V kontextu dobových objevů na jiných kykladských ostrovech to nebylo až tak překvapivé. Nacházela se i keramika ze střední doby bronzové, podobná minojské. Navíc bylo stále zřejmější, že ostrov má za sebou těžce katastrofickou minulost. Zásadní objev však přineslo až odkrytí Akrotiri zpod mohutné vrstvy sopečného tufu.

Spiridon Marinatos (1901-1974) zde začal pracovat roku 1967 a našel ještě víc, než čekal. Bohužel v roce 1974 zemřel při práci, přímo v areálu. Jedna verze říká, že ho postihla těžká mrtvice. Podle jiné verze (nejspíš pravděpodobnější) jej zasáhla zřícená zeď. Na jeho dílo interpretačně navázala jeho dcera Nannó. Velení pokračujících prací v Akrotiri převzal jeho asistent Christos Doumas.

Areál byl zpřístupněn na způsob zastřešeného povrchového dolu v části pahorku. V roce 2005 došlo k rozsáhlému neštěstí, včetně ztrát na životech, když se část konstrukce zřítila a s ní i něco zdí, dávných i novodobých opěrných. (Jelikož se nechtěně často připletu k lecčemu, tak mám i fotky pořízené dva dny před pádem, měl jsem štěstí.) Nová ochranná konstrukce prý představovala značnou technologickou výzvu, ale roku 2017 jsem už zastihl areál opět otevřený.

Archeologický areál Akrotiri – fotogalerie v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Obřadní kónické rhyton z Akrotiri, import z minojské Kréty. Kvetoucí šafrán (krokus) a vlny. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.
Obřadní kónické rhyton z Akrotiri, import z minojské Kréty. Kvetoucí šafrán (krokus) a vlny. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons.

 

Muzea s nejlepšími památkami z Akrotiri

Nálezy z Akrotiri jsou ozdobou předních muzeí, avšak většina jich zůstala v Řecku. V hlavním městě ostrova, tedy v Chóře, častěji dnes nazývané Santorini jako celý ostrov, jsou krom jiných také dvě poměrně velká archeologická muzea nejlepší pověsti, jejichž jména a určení se snadno pletou, což je umocněno zmatkem v místních jménech.

Přímo pro nálezy z Akrotiri je určené Muzeum prehistorické Théry, Museum of Prehistoric Thera (alias Phira) at Santorini. Viz fotogalerie v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.


Starší Muzeum antické Théry, Museum of Ancient Thera, ale zvané taky Archaeological Museum of Thera, shromáždilo nálezy ze starších vykopávek, především z Dórské Théry, ale ne jenom. Přes své zaměření na řeckou antiku obsahuje i nálezy z doby bronzové. Viz fotogalerie v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.


Část nejlepších fresek a keramiky vystavuje ve své Kolekci nálezů z Akrotiri Národní archeologické muzeum v Athénách. Viz fotogalerie v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

 

Literatura

Nanno Marinatos: Art and religion in Thera; reconstructing a Bronze Age society. Athens: D. & I. Mathioulakis, 1984. (Kunst und Religion im Alten Thera – Zur Rekonstruktion einer bronzezeitlichen Gesselschat, 1988.)

Kapitola Théra (Santorini) v mé elektronické publikaci Pouť na Kyklady na doméně www.keros.cz.

 

 


Datum: 20.01.2021
Tisk článku


Diskuze:

umět žít

Eva M,2021-01-22 10:43:38

předpokládá umět se narodit na vhodném místě - a umět odtamtud včas vypadnout, než to bouchne... fáze 2 se na kykládách patrně nepovedla - a zřejmě je problematická obecně....

.......a to by se jistě kdekoli uživili; tak zruční hrnčíři, to se hned tak nevidí.
takový džbán s rostlinnými motivy - zdali to vůbec má ve starověkých nálezech obdobu...(snad tedy pochází z těch dob před naším letopočtem, ani se nechce věřit)

Odpovědět


Re: umět žít

Zdeněk Kratochvíl,2021-01-22 13:07:35

Asi tak, a na Kykladách je obojí dost vyhrocené.
Tomu džbánu je teď určitě mezi 35 až 37 století. O přsné století sice planou spory, ale to je celkem fuk, strašlivě starý zaručeně je. Naštěstí není jediný, podobných se našlo celkem dost. Kromé Théry taky na jiných ostrovech, např. na Mélu (Milosu).
Nejspíš je to tím spojením minojského důrazu na kvalitní keramiku (na Krétě taky měli "rostlinný styl") a kykladské elegance, která tomu dvá šmrnc. Mimo egejský prostor se prý něco podobného najde ve srovnatelné době nejblíž v Číně, což je docela sranda, když si uvědomíme řádově jinou velikost populace i území.

Odpovědět


Re: Re: umět žít

Eva M,2021-01-22 16:29:36

že by? no přinejmenším to podle wikipedie vypadá, že někdy v té době bylo z Číny před čím utíkat...

:) stejně ten Zeus podle pověstí působí spíš jako velitel stráže, který se vypracoval z malých poměrů, a oženili ho s "princeznou" a poslali hlídat obchodní stanici.....než jako nějaké všemocné božstvo
.... ale to si člověk trochu připadá jako Thor Heyerdal...:)

Pokud jde o obchodní stezky a obchodní styky, bohužel jste dějepisci těchto dob asi odkázáni na to, co kdo kde ztratí a rozbije....

Odpovědět

Datování erupce

Jiří Brtnický,2021-01-20 19:42:43

Ty nesrovnalosti v datování erupce uhlíkovou metodou se nikdy neodstraní. Dnes se již ví, že dlouho před erupcemi tohoto rozsahu uniká přes horniny z natlakovaného magmatického krbu oxid uhličitý. Uhlík v něm má starší původ než uhlík v oxidu uhličitém v atmosféře. Rostliny váží do svých těl jak uhlík atmosferický, tak částečně i uhlík unikající z magmatického krbu. Jinými slovy, veškeré organické zbytky vzniklé v té době jsou kontaminovány starším uhlíkem z magmatického krbu. To uhlíkovou metodu určování stáří zkresluje směrem ke staršímu datu. Jak se vzorky vzdalují od epicentra erupce, zkreslení se zmenšuje. Proto v tomto případě budou blíže pravdě data archeologů.

Odpovědět


Re: Datování erupce

Zdeněk Kratochvíl,2021-01-20 22:01:03

To zní velice racionálně a přesvědčivě, díky.
Nicméně je problém, proč prý s C14 jdou slušně dohromady i jiné přírodovědecky postavené metody. Ale nerozumím jim dost na to, abych se k tomu mohl vyjadřovat.
(Možný problém je, že na Kykladách strašlivě fouká, i když zrovna na Théře jsou dnes místa, kde naopak vůbec ne - a dělá se tam žhavo.)
Problém s archeologickými datacemi je např. v nastavení škál pro Krétu a Kyklady, nemluvě o mykénské kultuře. Kdyby ta exploze měla zničit "nové" (= "druhé") paláce, musela by se udát až 1450 před n. l., nebo posunout jejich zánik trochu zpátky. Prý o tom není shoda a řada lidí míní, že vlastně nerozumíme tomu, jakou roli a kdy ta exploze sehrála. V Mykénách a okolí to 17. a 16. století stejně "zlobí" a na Kykladách nejspíš taky. Třeba ve Fylakopi na Mélu (Milos) vrcholí (nikoli začíná) minojský vliv od ca 1700 a pak tam od 15. a hlavně 14. století přicházejí z pevniny Achájci. Ale nejsilnější zdroj pro staré Kyklady, Naxos, má z celé střední doby bronzové jenom 2 střepy, nakolik vím, zatímco raná doba bronzová je tam mohutná a později mykénská kultura taky - a kdysi posvátný Keros patrně vůbec skončil už před 2000 před n. l., možná už 2300. Prostě nevím - a obávám se, že je v tom nějak víc nejasností, než by člověk čekal.

Odpovědět


Re: Re: Datování erupce

Jiří Brtnický,2021-01-21 19:53:38

Děkuji za dovysvětlení, těch nejasností je hodně. Nejsem odborník na historii, nemohu na toto téma vést rovnocennou diskusi. Téma mě zajímá a jsem zvědavý jestli se to někdy vyřeší. U těch velkých erupcí snad existuje i nějaká kalibrace která by měla odhadnout k jakému zkreslení dochází. Ale nevím to přesně, možná že každá erupce potřebuje kalibraci svou. Škoda že se nenašel zbytek nějakého starého stromu s letokruhy. Bylo by zajímavé se dívat na to, jak mladé letokruhy udávají starší data než ty ty staré. Je ale divné, že se tato data nepodařilo dát do souladu z údajů ze vzdálenějších zdrojů od erupce. Několik set na sobě nezávislých údajů by snad mohlo stačit. Zkoušel někdo vrty do mořského dna na více místech ve větších hloubkách? Vrstvičky sedimentu na vrstvě z erupce v nějaké poklidné podmořské pánvi by měly možná jít spočítat. Děkuji za vaše články, velmi rád je čtu.

Odpovědět


Re: Re: Re: Datování erupce

Zdeněk Kratochvíl,2021-01-21 21:36:18

V těchhle článcích nemám o moc větší ambice než podělit se o fotky pěkných věcí v muzeích a zajímavých areálů, a využít to k nějakému bazálnímu počení o určité kultuře, co možná konsenzuálně. Jsem v tom jenom poučený amatér a překvapuje mě, jak ve většině věcí si za nejasnosti můžu sám, zatímco když jde třeba o Théru, tak je to jinak. Našlo se toho prý spousta, ale jako kdyby to bylo zakleté, každý tomu rozumí jinak, pokud vůbec nějak. Ptal jsem se teď jednoho archeologa a odepsal (zkráceně), že je velké štěstí, že jsou ty doklady o veliké erupci hodně masivní, a že se z ní nestalo politické téma, jinak bychom už díky absenci přímých stop na vnitřních Kykladách měli popírače a díky sopečným pumám až na Krétě zase apokalyptiky. O vrtech v moři bohužel nevím.

Odpovědět

Jan Moravec,2021-01-20 18:47:33

Moc díky za další skvělé články. (Nestíhám reagovat.) A další tipy, kam se rozhodně vypravit.
Zřejmě i zde platí: absence monumentality jako demonstrace moci, absence zbraní a zobrazování násilí, že? Našly se nějaké pozůstatky řemeslné výroby? A texty (hieroglyfy, lin. p. A)? Nějaké zboží asijského/egypt. původu? Pod popelem by se (laickou úvahou) mohly zachovat i nějaké textilie nebo jejich otisky...
Máte nějaký odkaz na literaturu k těm paleoklimatickým údajům? Ono překvapuje, že nemáme datovatelnou vrstvu sopečného popela z celé širší oblasti od Malé Asie po alpské ledovce, takové vrstvy máme u kdejaké erupce či impaktů. Tedy, možná že máme - kdo se moc ptá, málo googlí...
Ještě jednou díky, těším se na pokračování.

Odpovědět


Re:

Zdeněk Kratochvíl,2021-01-20 21:42:53

K 1. řádku: Díky, já Vám zase vděčím za ten akcent na nezaobrazování násilí. Díky Vám mi to tém vyvstalo plastičtěji.
Výprava na ten ostrov skutečně stojí za pozornost, ale musíte se připravit na nejhorší stran "turistického ruchu" a na útok na peněženku, a to ne od kapesních zlodějů. Chce to bydlet někde stranou, nebo to omezit na 2 dny (areál a muzea) a pak zmizet do nádhěrně klidného okolí, třeba na Anafi.

k 2. ř: Asi tak... Kdo se cítí na světě bezpečně, nemusí všude ukazovat monumenty a zbraně. Trochu problém by mohl být s tou freskou "Boxující chlapci", co ji mají v Athénách, ale to je sport, ne násilí, navíc je u ní nějaký problém se správností rekonstrukce.
O jiných řemeslných výrobcích než keramice, bronzovém a kamenném nádobí a nábytku (zůstaly "odlitky") nevím, ale to neznamen, že není.
O importech vím jenom z Kréty, ale čekal bych, že budou i odjinud, když jsou třeba až v Naupliu na Peloponésu(kanaánská nádoba z podobné doby). Problém je asi v tom, že byl vykopaný jenom kousek a já navíc znám jenom tu jeho podmnožinu, co se vystavuje.
Časově vzato bych tam čekal lineární písmo A. Nevím o žádném nápisu. Razítka a otisky razítek v muzeu mají zčásti skoro realistické obrázky, zčásti něco mezi obrázkem a hieroglyfem (ale ty já nemusím poznat) a jedno má cosi, co nevím, jestli je schematický znak nebo znak lineárního A. Viz:
https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Minoan_seals_from_Akrotiri_in_the_Prehistoric_Museum_of_Thira

Jinou než odkazovanou literaturu k témtu neumím. Ty věci kolem datací mám z dost náhodně přečených článků v posledních dvou desetiletích a z hovorů s archeology, zajímalo mě to čistě amatérsky ze zvědavosti. Prý je problém, že ta vrstvička často chybí právě tam, kde by bylo s čím ji spárovat, což se vysvětluje stavební činností už ve staré době, kdy ji prostě zrušili nebo zamíchali. Navíc prý musel vítr foukat na jihovýchod, protože tím směrem je silnější. Další problém je, že na Kykladách se nenašly žádné stopy po zkáze, což se prý dá vysvětlit fraktálně členitou krajinou plus nasměrováním hlavní síly expolze jinam. Na Krétě, která to musela zle schytat, je zase problém se synchronizací s epochou nových paláců, ta se většinou udává 1700-1450. Prý tam jsou důkladné známky poškození, ale není jednota v tom, jak je zařadit do obecné minojské chronologie.
Jak je to s tímhle popelem mimo Egeidu a východní Středomoří, nemám tušení. Předpokládá se vliv na globální klima na roky až desítky let, ale víc nevím.

Odpovědět

Zdeněk Kratochvíl,2021-01-20 16:37:58

Připřadit k mýtu reálnou událost je podobný problém jako přiřadit minulou událost k básni, písničce, obrazu nebo snu. V (menší) části případů je to jasné, většinou se to ale cucá z prstu bez možnosti rozsuzující instance.
V daném případě není jasné vůbec nic. Někdo to spojuje s některou z řeckých potop, jiný dokonce s židovským exodem z Egypta. Zvlášť pikantní případ: Tma v Egyptě byla následkem exploze Théry, přechod Rákosovým mořem byl možný díky odlivu před tsunami, které pak spláchlo egyptské vojsko... Moc vtipné, aspoň pokud by vlna tsunami následovala pár týdnů po výbuchu, pokud by exodus byl takhle brzo a ne o 4 až 5 století pozdjěi... (tedy ve smyslu časové epochy, kam by seděl, nezávisle na tom, jestli jde o historickou událost nebo ne). Podobných blábolů lze pro obveselení publika vymyslet značný počet a není úplně jisté, jetli každý miliontý nechtěně neosahuje kousek pravdy.

Théra strašně zlobí v každém ohledu. Naivně jsem si myslel, že když v řadě různých oblastí je detekovatelná vrstviška popele z téhle exploze, tak že s datací nebudou problémy, naopak že se tím budou kalibrovat rozličné jiné lokální datace. Možná někdy...
On je totiž problém spojit s touhle expolozí i reálné události, nejen mýty.
Snad nejvěrohodněji působí krátkodobé globální ochlazení a jeho vliv na pokles úrody na severní polokouli. Když jsou klimatologické a paleoekonomické údaje ty nejspolehlivější z dostupných, tak si snad dovedete představit, že o tom víme celkem houby.

Odpovědět

Hněv bohů

Tomáš Novák,2021-01-20 15:02:33

Napadá mě, že tato katastrofická událost se musela odrazit i v mytologii, legendách a příbězích tehdejších (nejen) středomořských populací. Možná by pomohla geomytologie. Existují nějaké (třeba i pozdější antické) mýty, které lze přiřadit právě k této události? Vesuv v roce 79 n. l. určitě něco takového přinesl, ale tato událost je přeci jen trochu staršího data :-)

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace