V prvním úložišti vyhořelého jaderného paliva začala ražba tunelu pro uložení odpadu.  
První úložiště vyhořelého jaderného paliva na světě se postupně dokončuje a připravuje k uvedení do provozu. Podzemní úložiště Onkalo nedaleko Olkiluota obdrželo licenci na budování v roce 2015 a nyní se dostalo do fáze kdy se již začínají budovat konečné postranní tunely, kam se budou ukládat obalové soubory s vyhořelým palivem.

V prvním trvalém úložišti vyhořelého jaderného paliva byla zahájena ražba prvního tunelu určeného pro ukládání obalového souboru s jaderným odpadem (zdroj Posiva).
V prvním trvalém úložišti vyhořelého jaderného paliva byla zahájena ražba prvního tunelu určeného pro ukládání obalového souboru s jaderným odpadem (zdroj Posiva).

Finsko je první zemí, která dokončuje trvalé geologické úložiště pro vyhořelé palivo z jaderných elektráren. Nepotřebuje ho nutně už nyní, jde spíše o potřebu ukázat, že konečné  uložení jaderného odpadu z vyhořelého paliva je možné a k dispozici. Úložiště realizuje soukromá společnost Posiva. O umístění tohoto úložiště  mělo více finských míst, ale nakonec se buduje nedaleko Olkiluita, kde je i jedna z finských jaderných elektráren.

 

Výběr lokality byl ukončen v roce 2000 a v roce 2004 začaly první ražební práce. V prvních letech však šlo hlavně o zkoumání lokality. Vyražené tunely sloužily převážně ke geologickým průzkumům, prověření vhodnosti lokality a různým výzkumům a testům. V této fázi se budovaly části přístupových tunelů, které se postupně dostali do hloubky 450 m, kde bude systém finálních tunelů, ve kterých se budou umisťovat kontejnery s vyhořelým palivem, a pak až do konečné hloubky 520 m.

 

Práce na budování závodu pro plnění obalových souborů a přípravu odpadu pro uložení (zdroj Posiva).
Práce na budování závodu pro plnění obalových souborů a přípravu odpadu pro uložení (zdroj Posiva).

Licenci pro budování úložiště pak na základě realizovaných geologických a dalších analýz místa obdržela Posiva v roce 2015 a následující rok začala budovat úložiště. Napřed šlo o dokončení přístupových tunelů a instalace potřebných zařízení. Nyní se tak rozběhla další etapa, kdy se začíná razit první tunel určený pro finální ukládání jaderného odpadu. Ten úplně první je svým způsobem testovací, jeho délka tak bude kratší, pouze 80 m, další už pak budou mít délku až 350 m. Jeho výška bude 4,5 m a šířka 3,5 m. Celkově by se jich nakonec během sto let provozu mělo vybudovat 100, celková délka těchto tunelu by tak měla být okolo 35 km.

Podzemí budovaného uložiště Onkalo (zdroj Posiva).
Podzemí budovaného uložiště Onkalo (zdroj Posiva).

Testovací finální tunel by měl být dokončen v roce 2023 a budou zde čtyři díry pro uložení obalových souborů. Při testu se použijí obalové soubory bez paliva, ale vše ostatní, včetně utěsnění bentonitem bude odpovídat skutečnému ukládání. Na základě tohoto plného testu se pak začnou budovat další finální kanály se zmíněnou plánovanou délkou. V každém z nich by mělo být třicet děr pro obalové soubory. Třicet obalových souborů znamená celkově 65 tun jaderného odpadu.

 

Jaderný odpad se bude dávat do měděných obalových souborů. Provoz pro přípravu obalových souborů se začal stavět na podzim roku 2019 a dokončený by měl být v polovině roku 2022. Po dokončení tohoto závodu a testování v prvním finálním tunelu by zařízení mělo získat konečnou licenci na ukládání vyhořelého jaderného paliva. Samotné ukládání jaderného odpadu by mělo být zahájeno v polovině dvacátých let. Začátek ražby prvního finálního tunelu pro ukládání je velmi důležitým krokem ke zprovoznění úložiště, které slouží jako inspirace pro řadu dalších států, které využívají jadernou energetiku.

Plánované švédské hlubinné geologické úložiště Fosmark (zdroj Lasse Modin / SKB).
Plánované švédské hlubinné geologické úložiště Fosmark (zdroj Lasse Modin / SKB).

Finský projekt bedlivě sleduje například i Švédsko, které chce vybudovat úložiště stejného typu ve Fosmarku. V únoru 2020 zadala firma pro práci s jaderným palivem a odpadem Svensk Kärnbränslehantering AB (SKB) vypracování detailního projektu pro výstavbu tohoto geologického úložiště švédské inženýrské firmě Sweco. Švédsko se tak také významně posunulo k realizaci svého úložiště.

 

Úložiště Onkalo je důležitým krokem k prokázání schopnosti ukončit i otevřený palivový cyklus. Ten je z hlediska délky doby, po kterou vyhořelé palivo zůstává silně radiologicky nebezpečné, nejnáročnější. Pokud se přistoupí k uzavřenému cyklu a spálí se dostatečný podíl transuranů s největším radiologickým rizikem a nejdelším poločasem rozpadu pomocí pokročilých jaderných technologií, může být situace s nutnou délkou bezpečného geologického uložení i potřebným objemem méně náročná. Příklad takových pokročilých jaderných technologií je popsán v nedávném článku. Recyklace vyhořelého jaderného paliva by byla velice užitečné, protože vyhořelé palivo se při ní může stát cennou surovinou, jak je podrobněji popsáno v článku v časopise Vesmír. Podrobný rozbor likvidace jaderné elektrárny po skončení jejího provozu, který je také třeba realizovat, je popsán v dřívějším článku.

Napsáno pro servery OSEL a oEnergetice.

Datum: 09.05.2021
Tisk článku

Související články:

Kolik stojí likvidace vysloužilé jaderné elektrárny?     Autor: Vladimír Wagner (25.02.2020)



Diskuze:

článek v oslu za 94 let...

Milan Vnouček,2021-05-10 11:54:50

Rád bych požádal pana Wagnera o kostru článku, kterou dokončí jeho následovník ke 100 výročí udělení licence. Dle mého názoru budou naši potomci prstíčkem hrabat a myslet si o nás lecos. Doufám, že při navrhování našeho úložiště se počítá i s jinou variantou využití - pěstovaných žampionů není nikdy dost :-)

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace