Divoká dvojhvězda HD265435 neodvratně směřuje k supernově  
Ve vzdálenosti 1 500 světelných let kolem sebe krouží ve velmi těsné blízkosti horký podtrpaslík s bílým trpaslíkem. Tahle hvězdná soustava už zažila mnohé, ale ještě ji čeká pompézní finále. Během 70 milionů let se hvězdní partneři srazí a splynou, aby vzápětí odpálili supernovu typu Ia.
Exotický hvězdný systém HD265435. Kredit: University of Warwick/Mark Garlick.
Exotický hvězdný systém HD265435. Kredit: University of Warwick/Mark Garlick.

Těsná dvojhvězda HD265435 je od nás vzdálená asi 1 500 světelných let. Tvoří ji horký podtrpaslík (hot subdwarf), tedy hvězda v pozdní fázi vývoje, s bílým trpaslíkem, čili hvězdou, která už má svůj život prakticky za sebou. Krouží kolem sebe v divokém tanci, přičemž se oběhnou jednou za 100 minut. Navzdory matoucímu názvu je podtrpaslík ve skutečnosti větší než bílý trpaslík.

 

Dotyčný horký podtrpaslík nevypadá jako normální hvězda. Má výrazně protažený tvar, takže připomíná gigantickou slzu. Viníkem je jeho partner, tedy bílý trpaslík, který je natolik hmotný a tak blízko, že drásá tvar podtrpaslíka. Bílý trpaslík váží asi jako Slunce, ale velký je jen jako Země. Hmota horkého podtrpaslíka odpovídá asi 0,6 Slunce. Celková hmotnost této dvojhvězdy je asi 1,65 Slunce, což překračuje takzvanou Chandrasekharovu mez, která určuje maximální možnou hmotnost stabilního bílého trpaslíka.

 

Ingrid Pelisoli. Kredit: University of Warwick.
Ingrid Pelisoli. Kredit: University of Warwick.

Podle Ingrid Pelisoli z britské University of Warwick a jejích kolegů tahle vesmírná show nebude trvat věčně. V průběhu příštích 70 milionů let se podtrpaslík s trpaslíkem srazí a splynou do jediného tělesa, přičemž se vesmírem rozeběhnou mohutné gravitační vlny. V té chvílí se celý systém HD265435 velmi pravděpodobně odpálí v ohromující vesmírné termojaderné explozi.

Logo. Kredit: University of Warwick.
Logo. Kredit: University of Warwick.

 

Bude to supernova typu Ia, která nejspíš anihiluje bílého trpaslíka i podtrpaslíka. Pro astronomy je to výjimečný úspěch. Doposud totiž známe jen velmi málo podobných hvězdných systémů, které neodvratně směřují k explozi supernovy tohoto typu. Takový objev je tudíž nesmírně cenný. Jak uvádí Pelisoliová zatím ještě úplně nechápeme, jak dochází k supernovám typu Ia, i když jsou pro nás velmi důležité, protože je využíváme jako standardní svíčky pro měření vzdáleností v hlubokém vesmíru. Pozorování hvězdných systémů jako je HD265435 by mohlo některé věci objasnit.

 

Badatelé využili data amerického vesmírného teleskopu TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite). V nich je patrný pouze horký podtrpaslík, který je mnohem jasnější než bílý trpaslík. Zároveň bylo ale zřejmé, že jeho jasnost kolísá, protože má protažený tvar, kvůli přítomnosti blízkého hmotného objektu. Díky měřením provedeným na pozemních observatořích Palomar Observatory a W. M. Keck Observatory, a následnému modelování se vědcům podařilo rekonstruovat uspořádání této neobvyklé hvězdné soustavy. Můžeme jen litovat, že už tady nejspíš nebudeme, až HD265435 vybuchne. Bude to pořádná pecka.

 

Literatura

University of Warwick 12. 7. 2021.

Nature Astronomy online 12. 7. 2021.

Datum: 13.07.2021
Tisk článku

Související články:

Splašený bílý trpaslík je přeživším vzácné supernovy     Autor: Stanislav Mihulka (21.08.2017)
Odpalují supernovy bílých trpaslíků černoděrové detonátory z temné hmoty?     Autor: Stanislav Mihulka (07.12.2019)
Radioaktivní vločky uranu fungují jako nejmenší jaderné pumy vesmíru     Autor: Stanislav Mihulka (11.03.2021)



Diskuze:

Jará Šustr,2021-07-13 08:52:22

https://youtu.be/dMVP_INDJE0?t=207

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace