Mosasauři z Pekelného potoka  
…aneb Mořští draci ze souvrství Hell Creek

Mosasauři byli vrcholovými predátory moří a oceánů v průběhu posledních milionů let křídové periody. Jak ukazují nové objevy, tito hadům a ještěrům příbuzní plazi žili až do samotné katastrofy na konci křídy a vyhynuli spolu s neptačími dinosaury a mnoha jejich současníky před 66 miliony let. Kredit: Vladimír Rimbala, ilustrace pro autorovu knihu Dinosauři v Čechách (nakl. Vyšehrad, 2017).
Mosasauři byli vrcholovými predátory moří a oceánů v průběhu posledních milionů let křídové periody. Jak ukazují nové objevy, tito hadům a ještěrům příbuzní plazi žili až do samotné katastrofy na konci křídy a vyhynuli spolu s neptačími dinosaury a mnoha jejich současníky před 66 miliony let. Kredit: Vladimír Rimbala, ilustrace pro autorovu knihu Dinosauři v Čechách (nakl. Vyšehrad, 2017).

Mosasauři byli velmi úspěšnou skupinou mořských predátorů, obývajících světová moře a oceány zhruba v posledních 30 milionech let křídové periody.[1] Objevili se mezi nimi skuteční giganti dlouzí přes 15 metrů, ale také specializované formy, schopné obsadit uvolněné mořské ekologické niky.[2] Také z našeho území známe jejich fosilní pozůstatky, jak jsme si zde již dříve ukázali.[3] Když si ale představíme klasického mosasaura, rozhodně si jej nespojíme s geologickým souvrstvím Hell Creek. Tato formace z nejpozdnější křídy Severní Ameriky je typická svými terestrickými sedimenty, které dochovaly zkamenělé pozůstatky ikonických druhů dinosaurů, jakými jsou Tyrannosaurus rex, Triceratops horridus, Ankylosaurus magniventris nebo Edmontosaurus annectens.[4] Ekosystémy souvrství Hell Creek si obvykle představujeme jako bažinatou krajinu protkanou sítí řek. Je pravda, že se zde vyskytovaly početné druhy ryb, krokodýlovitých plazů a dokonce i sladkovodních žraloků.[5] I tak ale mosasauři v kontextu těchto ekosystémů působí značně exoticky. Jejich existence v přiléhajících příbřežních částech tehdy již ustupujícího Velkého vnitrozemského moře je však nyní pevně doložena solidními paleontologickými objevy. Je jasné, že tyranosauři se s mosasaury běžně nesetkávali, občas ale mohli najít například jejich mršinu vyplavenou na břeh. Fosilní zuby mosasauridů byly objeveny již v minulém desetiletí na proslulé lokalitě Tanis, známé díky svému významu pro pochopení dějů následujících bezprostředně po dopadu chicxulubské planetky.[6] Podle autorů nové popisné studie však mohly být zuby mosasauridů připlaveny na tuto lokalitu odjinud v důsledku dějů rozpoutaných dopadem planetky. Ale zpět k mosasauridům ze souvrství Hell Creek. Není již překvapivou skutečností, že se tato skupina dravých mořských plazů dožila až úplného konce křídy, to ostatně dokazují i objevy z marockého naleziště v pánvi Ouled Abdoun (kde byla biodiverzita mosasauridů velmi vysoká i v posledních stovkách tisíciletí před koncem křídové periody).[7]

 

Znázornění siluet převážné části megafauny, známé ze sedimentů geologického souvrství Hell Creek. Ačkoliv zde výrazně převažují dinosauři, dnes už sem musíme zařadit také blíže neurčený druh obřího mosasaurida (tmavě modrá silueta). Kredit: PaleoNeolitic; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)
Znázornění siluet převážné části megafauny, známé ze sedimentů geologického souvrství Hell Creek. Ačkoliv zde výrazně převažují dinosauři, dnes už sem musíme zařadit také blíže neurčený druh obřího mosasaurida (tmavě modrá silueta). Kredit: PaleoNeolitic; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Také objevy z Holandska[8], Alabamy[9] a New Jersey[10] dokládají přítomnost evropských a severoamerických mosasauridů ještě na úplném konci „éry dinosaurů“. O jaké nové objevy, publikované k datu 19. srpna v periodiku PaleoBios[11], se tedy jedná? Nálezy ze sedimentů členu Breien ve spodní části souvrství Hell Creek jsou vůbec prvními in situ uloženými fosiliemi mosasauridů v této geologické formaci. Ve všech ostatních zaznamenaných případech se zatím jednalo o izolované zuby, které byly nejspíš transportovány na místo uložení odjinud. Zkameněliny byly objeveny v roce 2016 na území severo-centrální části Severní Dakoty a mají podobu úlomků lebky a jednoho izolovaného obratle neznámého druhu mosasauroida. Nález byl učiněn v pískovcích a jílovcích dávného příbřežního ekosystému na okraji tehdy již ustupujícího a větvícího se Velkého vnitrozemského moře.[12] Tvar a stavba objevených lebečních kostí i obratle dokládá, že se pravděpodobně jednalo o velkého zástupce vývojového kladu mosasaurinních mosasauridů, jako jsou rody Prognathodon nebo Mosasaurus. Tzv. „Breien Mosasaur“ byl patrně zástupcem podčeledi Mosasaurinae, přesnější zařazení ale není na základě skromného objemu dochovaného fosilního materiálu možné. Je ale jisté, že se jednalo o zástupce s velkými až obřími tělesnými rozměry. Paleontologové dnes dělí mosasaury do tří velikostních kategorií: na malé formy (délka 1 až 4 metry), středně velké formy (4,5 až 7,5 metru) a velké formy (nad 8 metrů).[13] Dochované fosilní části skeletu ukazují, že jejich původce byl s jistotou zástupcem kategorie velkých mosasaurů s odhadovanou délkou přibližně 11 metrů. V tom případě by se jednalo o jednoho z nejdelších známých severoamerických mosasauridů, většího než mnohé populární druhy této skupiny, ale menšího než například druh Mosasaurus hoffmannii s délkou až přes 15 metrů.[14]

 

Sedimenty souvrství Hell Creek uchovávají nespočetné fosilní pozůstatky posledních žijících neptačích dinosaurů, ptakoještěrů a mnoha dalších skupin tehdejších organismů. Vzácně však v nich lze objevit také zkameněliny velkých mořských obratlovců, jako byli draví mosasauři. Kredit: Vlastní snímek autora, východní Montana (červenec 2009). Pozn.: Fotografii lze využít pouze se souhlasem autora.
Sedimenty souvrství Hell Creek uchovávají nespočetné fosilní pozůstatky posledních žijících neptačích dinosaurů, ptakoještěrů a mnoha dalších skupin tehdejších organismů. Vzácně však v nich lze objevit také zkameněliny velkých mořských obratlovců, jako byli draví mosasauři. Kredit: Vladimír Socha, východní Montana (červenec 2009).

Objev tohoto velkého mosasaurida ze souvrství Hell Creek každopádně dokládá přítomnost těchto obřích vodních predátorů v tehdy již geograficky rozděleném Velkém vnitrozemském moři ještě v období nejpozdnější křídy. Datování nálezu je nejisté, patrně ale spadá do období posledního milionu let křídové periody (před 67 až 66 miliony let). Jedná se tedy o nejmladší nezpochybnitelný nález mosasaurida v celé Severní Americe (jak už bylo uvedeno, objevy na lokalitě Tanis mohou být druhotně uložené a fosilie ze sedimentů souvrství Prairie Bluff Chalk v Alabamě jsou asi o milion let starší (stáří zhruba 68 až 67 milionů let).[15] Některé další objevy ze států Mississippi a Missouri nejsou dosud řádně ověřené.[16] Podstatnou informací v nově publikované práci je také další podpora pro význam role dopadu planetky na konci křídy ve velkém hromadném vymírání, které v době před 66 miliony let dramaticky zasáhlo do průběhu vývoje života na Zemi.[17] Ukazuje se totiž, že ani regrese Velkého vnitrozemského moře a jeho rozvětvení a rozdělení na severní a jižní rameno nezpůsobilo výraznou ztrátu biodiverzity velkých mořských obratlovců v posledních milionech let křídy. Jedná se tedy o další podporu představy, že vymírání na konci křídy bylo způsobené především nebo pouze dopadem planetky, a tedy ve své podstatě šlo o náhlou událost s drastickými účinky na tehdejší biotu.[18] Představu pomalého vymírání druhů trvajícího stovky tisíc až miliony let totiž už dnes můžeme takřka vyloučit jak u suchozemských forem obratlovců (zejména extrémně úspěšných dinosaurů)[19], tak i u velkých vodních obratlovců, včetně tehdejších vrcholových predátorů v podobě mosasauridů. Tito specializovaní draví šupinatí plazi tedy přímo sdíleli tragický osud posledních neptačích dinosaurů. Po třiceti milionech let evolučního vývoje zahynuli poslední z těchto mořských draků v silně narušených post-impaktních ekosystémech raně paleocenních moří a oceánů.

Napsáno pro weby Osel a Dinosaurus Blog.


 

Dinosauři byli v mnoha ohledech výjimeční. Nikdy před nimi ani po nich se neobjevili tak dlouzí, vysocí či těžcí suchozemští tvorové. Ale celková velikost je jen jedním z fascinujících aspektů těchto druhohorních plazů. Dinosauří rekordmani vynikali například také největšími a nejdelšími krky, ocasy, trupy, končetinami, hlavami, rohy, zuby či drápy. A rozhodně nejde jen o rozměry – z dosud objevených druhů můžeme vybrat také dinosaury nejstarší, nejmladší, nejrychlejší, nejvíce obrněné, nejrozšířenější nebo třeba nejbizarnější. Právě o nich se dočtete v knize Vladimíra Sochy dinosauři – rekordy a zajímavosti.
Dinosauři byli v mnoha ohledech výjimeční. Nikdy před nimi ani po nich se neobjevili tak dlouzí, vysocí či těžcí suchozemští tvorové. Ale celková velikost je jen jedním z fascinujících aspektů těchto druhohorních plazů. Dinosauří rekordmani vynikali například také největšími a nejdelšími krky, ocasy, trupy, končetinami, hlavami, rohy, zuby či drápy. A rozhodně nejde jen o rozměry – z dosud objevených druhů můžeme vybrat také dinosaury nejstarší, nejmladší, nejrychlejší, nejvíce obrněné, nejrozšířenější nebo třeba nejbizarnější. Právě o nich se dočtete v knize Vladimíra Sochy dinosauři – rekordy a zajímavosti.

 

Short Summary in English: The first definite in-situ fossils of a mosasaur are described from the Hell Creek Formation. Fragments of a skull and an isolated vertebra of a large specimen (length about 11 m) were found in the strata of Breien Member in North Dakota back in 2016. These fossils found in the sandstones and mudstones of what was nearshore marine environment 66 million years ago represent some of the latest mosasaur fossil finds in North America.

 

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Mosasaur

https://en.wikipedia.org/wiki/Mosasaurinae

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=122598

https://www.mindat.org/paleo_strat.php?id=22935

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/m/mosasaurus.html


 

[1] Makádi, L.; Caldwell, M. W.; Ősi, A. (2012). The first freshwater mosasauroid (Upper Cretaceous, Hungary) and a new clade of basal mosasauroids. PLoS One. 7: e51781. doi: 10.1371/journal.pone.0051781

[2] Bardet, N.; et al. (2014). Mesozoic marine reptile palaeobiogeography in response to drifting plates. Gondwana Research. 26 (3-4): 869–887. doi: 10.1016/j.gr.2014.05.005

[3] Ekrt, B.; et al. (2001). Short note on new records of late Turonian (Upper Cretaceous) marine reptile remains from the Úpohlavy quarry (NW Bohemia, Czech Republic). Bulletin Czech Geological Survey. 76 (2): 101–106.

[4] Horner, J. R.; Goodwin, M. B.; Myhrvold, N. (2011). Dinosaur Census Reveals Abundant Tyrannosaurus and Rare Ontogenetic Stages in the Upper Cretaceous Hell Creek Formation (Maastrichtian), Montana, USA. PLoS ONE. 6 (2): e16574. doi: 10.1371/journal.pone.0016574

[5] Gates, T. A.; Gorscak, E.; Makovicky, P. J. (2019). New sharks and other chondrichthyans from the latest Maastrichtian (Late Cretaceous) of North America. Journal of Paleontology. 93 (3): 512–530. doi: 10.1017/jpa.2018.92

[6] DePalma, R. A.; et al. (2019). A seismically induced onshore surge deposit at the KPg boundary, North Dakota. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 116: 8190–8199. doi: 10.1073/pnas.1817407116

[7] Longrich, N. R.; et al. (2021). Pluridens serpentis, a new mosasaurid (Mosasauridae: Halisaurinae) from the Maastrichtian of Morocco and implications for mosasaur diversity. Cretaceous Research. 126: 104882. doi: 10.1016/j.cretres.2021.104882

[8] Street, H. P.; Caldwell, M. W. (2017). Rediagnosis and redescription of Mosasaurus hoffmannii (Squamata: Mosasauridae) and an assessment of species assigned to the genus Mosasaurus. Geological Magazine. 154 (3): 521–557. doi: 10.1017/S0016756816000236

[9] Kiernan, C. R. (2002). Stratigraphic distribution and habitat segregation of mosasaurs in the Upper Cretaceous of western and central Alabama, with an historical review of Alabama mosasaur discoveries. Journal of Vertebrate Paleontology. 22: 91–103. doi: 10.1671/0272-4634(2002)022[0091:SDAHSO]2.0.CO;2

[10] Gallagher, W. B. (2005). Recent mosasaur discoveries from New Jersey and Delaware, USA: stratigraphy, taphonomy and implications for mosasaur extinction. Netherlands Journal of Geosciences. 84: 241–245. doi: 10.1017/S0016774600021028

[11] Van Vranken, N. E.; Boyd, C. A. (2021). The first in situ collection of a mosasaurine from the marine Breien Member of the Hell Creek Formation in south-central North Dakota, USA. PaleoBios. 38 (0). doi: 10.5070/P938054460

[12] Berry, K. (2017). New paleontological constraints on the paleogeography of the Western Interior Seaway near the end of the Cretaceous (late Campanian-Maastrichtian) with a special emphasis on the paleogeography of southern Colorado, U.S.A. Rocky Mountain Geology. 52: 1–16. doi: 10.24872/rmgjournal.52.1.1

[13] Polcyn, M. J.; et al. (2014). Physical drivers of mosasaur evolution. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 400: 17–27. doi: 10.1016/j.palaeo.2013.05.018

[14] Driscoll, D. A.; et al. (2019). The mosasaur fossil record through the lens of fossil completeness. Palaeontology. 62 (1): 51–75. doi: 10.1111/pala.12381

[15] Kiernan, C. R. (2002). Stratigraphic distribution and habitat segregation of mosasaurs in the Upper Cretaceous of western and central Alabama, with an historical review of Alabama mosasaur discoveries. Journal of Vertebrate Paleontology. 22: 91–103. doi: 10.1671/0272-4634(2002)022[0091:SDAHSO]2.0.CO;2

[16] Farke, A. A.; Phillips, G. E. (2017). The first reported ceratopsid dinosaur from eastern North America (Owl Creek Formation, Upper Cretaceous, Mississippi, USA). PeerJ. 5 (1): e3342. doi: 10.7717/peerj.3342

[17] Schulte, P.; et al. (2010). The Chicxulub Asteroid Impact and Mass Extinction at the Cretaceous-Paleogene Boundary (PDF). Science. 327 (5970): 1214–1218. doi: 10.1126/science.1177265

[18] Goderis, S.; et al. & IODP-ICDP Expedition Scientists (2021). Globally distributed iridium layer preserved within the Chicxulub impact structure. Science Advances. 7 (9): eabe3647. doi: 10.1126/sciadv.abe3647

[19] Bonsor, J. A.; et al. (2020). Dinosaur diversification rates were not in decline prior to the K-Pg boundary. Royal Society Open Science. 7 (11): 201195. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.201195

Datum: 26.08.2021
Tisk článku


Diskuze:

Poslední svého rodu

Tomáš Novák,2021-08-26 18:04:06

Nepřekvapilo by mě, kdyby mnoho mosasaurů ještě přímo roztrhala rázová vlna z impaktu, šířící se od ground zero v proto-Karibiku. Nejspíš jich před 66,0 milionu let byly ještě plné oceány, i když jejich biodiverzita už byla pravděpodobně nižší než o pár milionů let dříve.

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace