Vymírali dinosauři už před koncem prázdnin?  
…aneb Nová vědecká práce pro červencové zamyšlení

Tyto dva dinosaury (druhy Eoraptor lunensis a Tyrannosaurus rex) dělí zhruba 165 milionů let geologického času. Podle některých výzkumů byli dinosauři na výrazném evolučním ústupu už nejméně deset milionů let před koncem křídy, jasno ale v této záležitosti stále nemáme. Kredit: Vladimír Rimbala, ilustrace k autorově knize Legenda jménem Tyrannosaurus rex (nakl. Pavel Mervart, 2019).
Tyto dva dinosaury (druhy Eoraptor lunensis a Tyrannosaurus rex) dělí zhruba 165 milionů let geologického času. Podle některých výzkumů byli dinosauři na výrazném evolučním ústupu už nejméně deset milionů let před koncem křídy, jasno ale v této záležitosti stále nemáme. Kredit: Vladimír Rimbala, ilustrace k autorově knize Legenda jménem Tyrannosaurus rex (nakl. Pavel Mervart, 2019).

Název článku berte milí čtenáři pouze jako nadsázku, představující malý oslí můstek k začínajícím letním prázdninám. Dobře ale shrnuje hlavní téma tohoto příspěvku, který je věnován nové vědecké studii o biodiverzitě dinosaurů a jejich evolučních trendech před katastrofickým koncem křídové periody druhohorní éry.[1] Zmíněná práce jde poněkud proti proudu, ačkoliv ne ve všech ohledech. Většina vědeckých výzkumů z poslední doby totiž jasně naznačuje, že neptačí dinosauři byli takříkajíc „v plné síle“ i na samotném konci křídy, řekněme v průběhu posledních pěti milionů let tohoto období. Tato představa v posledním desetiletí poněkud nahradila starší hypotézy, které už jsou překonané. Ty postulovaly, že dinosauři ve skutečnosti vymírali dlouho před koncem druhohor a jejich rozmanitost i „životaschopnost“ klesala celé miliony nebo dokonce desítky milionů let před příletem osudné planetky.[2] I když podobný názor poněkud narušila impaktní teorie Luise Alvareze a jeho kolegů, publikovaná v roce 1980[3], přesto se i ve stínu šokující a dříve netušené kosmické katastrofy jevilo pravděpodobné, že dinosauři před 66 miliony let (dříve bylo obvykle uváděno 65 milionů let) už byli pouze značně oslabenou a druhově nepočetnou skupinou, odsouzenou beztak k brzkému zániku[4]. Že se jedná o naprosto nesprávnou představu, je s pokračujícím výzkumem stále více pravděpodobné.[5] Nyní už ale tedy k nové studii, která poněkud oživuje zmíněné starší představy a navazuje tak do určité míry na jinou zajímavou práci z roku 2016. Podle té dokonce dinosauři jako skupina směřovali k vyhynutí už mnoho desítek milionů let před kritickým předělem mezi druhohorami a kenozoikem.[6] Mezinárodní tým vědců publikoval novou práci dne 29. června v periodiku Nature Communications a vzbudil značný ohlas. Podle kanadského paleontologa Philipa J. Currieho a jeho tří evropských kolegů je totiž pravděpodobné, že před 76 miliony let, tedy rovných 10 milionů let před hromadným vymíráním na konci křídy, nastal drastický zlom v diverzifikačním trendu neptačích dinosaurů. Nasvědčují tomu ostatně i některé další výzkumy z novější doby.[7]

 

 

Jinými slovy, před 76 miliony let se najednou z jakéhosi důvodu významně snížila schopnost dinosaurů vytvářet postupným vývojem nové druhy a nahrazovat tak ty vyhynulé. Autoři vytvořili modely speciací a extinkcí pro šest nejvýznamnějších vývojových skupin dinosaurů a zkoumali možné ekologické i fyzikální faktory, které je ovlivňovaly. Jejich obecným závěrem je tvrzení, že výrazný propad ve schopnosti udržovat úroveň biodiverzity, který nastal v době před 76 miliony let, byl způsoben tehdejší vlnou globálního ochlazování[8] a také rychlejším vymíráním býložravých druhů. To mělo být vyvoláno příliš silnou konkurencí a následně i postupným vytlačením ze strany extrémně úspěšných kachnozobých dinosaurů. Tomu ale odporují závěry některých jiných studií, publikovaných v posledních letech.[9] Významným faktorem pak měl být také vysoký „věk“ tehdejších biologických druhů, které tak byly podstatně náchylnější k vyhynutí v případě ztížení životních podmínek. Neptačím dinosaurům v období pozdního kampánu a maastrichtu (tedy v oněch posledních deseti milionech let existence) zkrátka měla chybět „evoluční svěžest“ a pružnost při vývoji anatomických a fyziologických adaptací potřebných ke zvládnutí podmínek měnícího se světa. Autoři práce uzavírají shrnutí svých poznatků tvrzením, že dinosauři byli dlouho před koncem křídy vystavováni oslabujícím faktorům, zejména v podobě celosvětových klimatických změn, které je významně zasáhly a způsobily kritický pokles jejich rozmanitosti a početnosti.[10] V době příletu planetky o deset milionů let později tak bylo mnohem pravděpodobnější, že dinosauři extrémní zatížení ekosystémů při katastrofě K-Pg nedokážou překonat. Je třeba přiznat, že se jedná o velmi zajímavou práci, která přináší nový pohled na některé dosud přehlížené aspekty otázky vymírání dinosaurů i jejich populační dynamiky před koncem křídy. Autoři analyzovali na 247 druhů pozdně křídových dinosaurů a podrobili data analýzám za pomoci moderních postupů i inovativních metod výzkumu (např. Bayesovská statistika kombinovaná s vyspělou informační technologií).

 

Rekonstrukce dávného ekosystému a jeho dinosauří megafauny v rámci geologického souvrství Dinosaur Park. Množství ankylosaurů, hadrosauridů, ceratopsidů i teropodů obývalo v době před 76 miliony let západ severoamerického kontinentu. Právě v této době, reprezentované i zmíněným souvrstvím, byla dinosauří biodiverzita údajně největší. Kredit: Julius Csotonyi; Wikipedia (CC BY 2.5)
Rekonstrukce dávného ekosystému a jeho dinosauří megafauny v rámci geologického souvrství Dinosaur Park. Množství ankylosaurů, hadrosauridů, ceratopsidů i teropodů obývalo v době před 76 miliony let západ severoamerického kontinentu. Právě v této době, reprezentované i zmíněným souvrstvím, byla dinosauří biodiverzita údajně největší. Kredit: Julius Csotonyi; Wikipedia (CC BY 2.5)

 

Zajímavé jsou také víceméně nové poznatky o roli, kterou pro vývojové trendy a druhovou rozmanitost v průběhu času sehrávají klimatické a biologické faktory (v podobě globálních změn klimatu a mezidruhové kompetice, resp.). S celkovými závěry této práce lze bez větších námitek souhlasit a nepochybně jde o cenný příspěvek ke zmíněné problematice. Na druhou stranu však autoři nezohledňují některé stěžejní poznatky, které byly o populacích nejmladších druhohorních dinosaurů shromážděny v posledních letech. Onen výrazný pokles biodiverzity neptačích dinosaurů na konci křídy totiž může být docela dobře pouhým mýtem nebo spíše výsledkem absence dostatečně velkého a kvalitního vzorku fosilního materiálu.

 

Titanosaurní sauropod druhu Yamanasaurus lojaensis, formálně popsaný roku 2019 z ekvádorského souvrství Río Playas. Tento zástupce čeledi Saltasauridae se stal prvním neptačím dinosaurem popsaným ze zmíněného státu a při svém stáří 66,9 milionu let představuje jednoho z nejmladších sauropodů, známých z Jižní Ameriky. Patří tak k množství nových druhů, které poněkud nabourávají představu, že se dinosauří biodiverzita na konci křídy razantně snížila. Kredit: Prehistopia; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)
Titanosaurní sauropod druhu Yamanasaurus lojaensis, formálně popsaný roku 2019 z ekvádorského souvrství Río Playas. Tento zástupce čeledi Saltasauridae se stal prvním neptačím dinosaurem popsaným ze zmíněného státu a při svém stáří 66,9 milionu let představuje jednoho z nejmladších sauropodů, známých z Jižní Ameriky. Patří tak k množství nových druhů, které poněkud nabourávají představu, že se dinosauří biodiverzita na konci křídy razantně snížila. Kredit: Prehistopia; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Zatímco na západě Severní Ameriky, kde je fosilní záznam z terestrických sedimentů tohoto stáří nejkompletnější, je určitý trend v poklesu dinosauří biodiverzity patrný, rozhodně to nemusí platit pro další části světa.[11] Ale ani v někdejší Laramidii ve skutečnosti k výraznému propadu nemuselo dojít – fosilní záznam z období geologického věku kampán je prostě jen bohatší a lépe dochovaný než ten z pozdějšího věku maastricht (stačí si v tomto směru porovnat například geologická souvrství Dinosaur Park a Hell Creek).[12] Je tedy pravdou, že k pozorovatelnému poklesu počtu dinosauřích druhů zde skutečně dochází, otázka ale zní, nakolik je tento fakt ovlivněn právě kvalitou a kvantitou fosilního záznamu. Především však víme, že dinosauři byli na úplném konci křídy stále početnou a druhově rozmanitou skupinou také na území dnešní Asie (souvrství Lameta v Indii, souvrství Nan-siung v Číně, ad.)[13], Evropy (souvrství Tremp ve Španělsku, souvrství Sebeș v Rumunsku, ad.)[14], Afriky (pánev Ouled Abdoun v Maroku, souvrství Maevarano na Madagaskaru, ad.)[15] a také na některých místech Jižní Ameriky (souvrství Río Playas v Ekvádoru, souvrství La Colonia v Argentině, ad.)[16]. Zatím tedy stále nedokážeme s jistotou konstatovat, zda planetka, která vytvořila obří kráter Chicxulub, byla skutečně pro neptačí dinosaury onou pověstnou ranou z milosti.

 

Napsáno pro OSEL a Dinosaurusblog

 

 

Short Summary in English: In a new study, published in the journal Nature Communications, an international team of scientists shows that non-avian dinosaurs were perhaps already in decline for about ten million years before the final death blow by an asteroid impact 66 million years ago.

 

Odkazy:

https://phys.org/news/2021-06-dinosaurs-decline.html

http://www.bris.ac.uk/news/2021/june/dinosaurs-in-decline-.html

https://www.newscientist.com/article/2282511-dinosaurs-may-have-already-been-going-extinct-before-the-asteroid-hit/

https://scitechdaily.com/new-research-shows-dinosaurs-were-in-decline-for-million-years-before-the-final-asteroid-death-blow/

https://www.livescience.com/dinosaur-diversity-decline-before-asteroid-strike.html


 

[1] Condamine, F. L.; Guinot, G.; Benton, M. J.; Currie, P. J. (2021). Dinosaur biodiversity declined well before the asteroid impact, influenced by ecological and environmental pressures. Nature Communications. 12: 3833. doi: 10.1038/s41467-021-23754-0

[2] Ryan, M. J.; Russell, A. P.; Eberth, D. A.; Currie, P. J. (2001). The taphonomy of a Centrosaurus (Ornithischia: Ceratopsidae) bone bed from the Dinosaur Park formation (Upper Campanian), Alberta, Canada, with comments on cranial ontogeny. PALAIOS. 16 (5): 482–506. doi: 10.1669/0883-1351(2001)016<0482:ttoaco>2.0.co;2

[3] Alvarez, L. W.; Alvarez, W.; Asaro, F.; Michel, H. V. (1980). Extraterrestrial cause for the Cretaceous–Tertiary extinction. Science. 208 (4448): 1095–1108. doi: 10.1126/science.208.4448.1095

[4] le Loeuff, J. (2012). Paleobiogeography and biodiversity of Late Maastrichtian dinosaurs: How many dinosaur species became extinct at the Cretaceous-Tertiary boundary?. Bulletin de la Société Géologique de France. 183 (6): 547–559. doi: 10.2113/gssgfbull.183.6.547

[5] Bonsor, J. A.; Barrett, P. M.; Raven, T. J.; Cooper, N. (2020). Dinosaur diversification rates were not in decline prior to the K-Pg boundary. Royal Society Open Science. 7 (11): 201195. doi: 10.1098/rsos.201195

[6] Sakamoto, M.; Benton, M. J.; Venditti, C. (2016). Long-term decline of dinosaurs. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 113 (18): 5036-5040. doi: 10.1073/pnas.1521478113

[7] Dean, C. D.; Chiarenza, A. A.; Maidment, S. C. R. (2020). Formation binning: a new method for increased temporal resolution in regional studies, applied to the Late Cretaceous dinosaur fossil record of North America. Palaeontology. 63 (6): 881-901. doi: https://doi.org/10.1111/pala.12492

[8] Mitchell, J. S.; Roopnarine, P. D.; Angielczyk, K. D. (2012). Late Cretaceous restructuring of terrestrial communities facilitated the end-Cretaceous mass extinction in North America. Proceedings of National Academy of Sciences of the United States of America. 109: 18857-18861. doi: 10.1073/pnas.1202196109

[9] Nordén; K. K.; Stubbs, T. L.; Prieto-Márquez, A.; Benton, M. J. (2018). Multifaceted disparity approach reveals dinosaur herbivory flourished before the end-Cretaceous mass extinction. Paleobiology. 44 (4): 620-637. doi: 10.1017/pab.2018.26

[10] Linnert, C.; et al. (2014). Evidence for global cooling in the Late Cretaceous. Nature Communications. 5: 4194. doi: 10.1038/ncomms5194

[11] Archibald, J. D.; et al. (2010). Cretaceous extinctions: Multiple causes. Science. 328 (5981): 973. doi: 10.1126/science.328.5981.973-a

[12] Starrfelt, J.; Liow, L. H. (2016). How many dinosaur species were there? Fossil bias and true richness estimated using a Poisson sampling model. Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences. 371 (1691): 20150219. doi: 10.1098/rstb.2015.0219

[13] Buck, B. J.; Hanson, A. D.; Hengst, R. A.; Shu-sheng, H. (2004). ”Tertiary Dinosaurs“ in the Nanxiong Basin, Southern China, Are Reworked from the Cretaceous. The Journal of Geology. 112 (1): 111–118. doi: 10.1086/379695

[14] Fondevilla, V.; et al. (2019). Chronostratigraphic synthesis of the latest Cretaceous dinosaur turnover in South-Western Europe. Earth-Science Reviews. 191: 168-189. doi: 10.1016/j.earscirev.2019.01.007

[15] Longrich, N. R.; Suberbiola, X. P.; Alexander; P. R.; Nour-Eddine, J. (2020). The first duckbill dinosaur (Hadrosauridae: Lambeosaurinae) from Africa and the role of oceanic dispersal in dinosaur biogeography. Cretaceous Research. 120: 104678. doi: 10.1016/j.cretres.2020.104678

[16] Clyde, W. C. ; et al. (2021). New South American record of the Cretaceous–Paleogene boundary interval (La Colonia Formation, Patagonia, Argentina). Cretaceous Research. 126: 104889. doi: 10.1016/j.cretres.2021.104889

Datum: 02.07.2021
Tisk článku


Diskuze:

Délka existence

Tomáš Novák,2021-07-04 12:26:44

Dinosauři vznikli už před asi 245 miliony let, byli tu tedy ještě déle. Fantasticky úspěšná skupina obratlovců...

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace