Když hinduisté uctívali teropody  
…aneb Zajímavá historie rodu Rajasaurus

Hinduistické božstvo Šarabha (vpravo), vykazuje množství ptačích tělesných znaků. Podle Adrienne Mayorové je pravděpodobné, že tato zobrazení byla ovlivněna náhodnými předvědeckými objevy fosilií pozdně křídových dinosaurů. Jedním z nich mohl být i abelisaurid Rajasaurus narmadensis. Kredit: Pahari/Kangra School; Wikipedie (volné dílo)
Hinduistické božstvo Šarabha (vpravo), vykazuje množství ptačích tělesných znaků. Podle Adrienne Mayorové je pravděpodobné, že tato zobrazení byla ovlivněna náhodnými předvědeckými objevy fosilií pozdně křídových dinosaurů. Jedním z nich mohl být i abelisaurid Rajasaurus narmadensis. Kredit: Pahari/Kangra School; Wikipedie (volné dílo)

V průběhu doby jsem na tomto webu popsal různé případy nevědomého adorování či alespoň neobvykle uctivého zacházení s různými fosiliemi druhohorních dinosaurů, a to na území dnešní Číny a Tibetu, Portugalska, Polska nebo Spojených států amerických. Podobných případů, kdy se lidé potkávali se zkamenělinami dinosaurů, ať již v podobě ichnofosilií (zejména otisků jejich stop) nebo i kosterních pozůstatků, je však mnohem více.[1] K některým z nich se ještě v budoucnu určitě dostaneme, ať už jde o muže-emu v Austrálii[2] nebo o zpodobňování původců dinosauřích stop na území současné Jihoafrické republiky[3]. Velmi zajímavým případem je ale také údajné uctívání fosilních vajec a kostí velkého pozdně křídového abelisaurida druhu Rajasaurus narmadensis v Indii. Zkameněliny tohoto dravého dinosaura byly paleontology objeveny na počátku 80. let minulého století a formálně popsány v roce 2003.[4] Této „vědecké“ historii ale předcházel patrně mnohem delší časový úsek, po který byly zkameněliny rajasaura a nejspíš i fosilie některých jiných dinosaurů opatrovány a uctívány v některých hinduistických chrámech zejména na území svazového státu Gudžarát na západě Indie. Americká folkloristka a etnoložka Adrienne Mayorová ze Stanfordovy univerzity, známá zejména svými výzkumy předvědeckých setkávání člověka a fosilií vyhynulých organismů[5], získala zajímavé informace také o podobných událostech, týkajících se zkamenělin z geologického souvrství Lameta. To uchovává fosilie jedněch z posledních indických dinosaurů, žijících na tomto někdejším velkém ostrově v období nejpozdnější křídy, asi před 70 až 66 miliony let.[6] Sedimentární výchozy tohoto souvrství se rozkládají na velkém území o rozloze kolem 5000 km2 a bylo odtud popsáno již asi patnáct rodů neptačích dinosaurů, ačkoliv ne všechny jsou možná vědecky platné.[7] Podle Mayorové začal tento zajímavý příběh prvními objevy paleontologů v oblasti údolí Narmada v roce 1981, kdy indičtí vědci poprvé zkoumali velké kamenné „koule“, ke kterým je přivolali místní dělníci. Ti na zkameněliny dinosauřích vajec náhodně narazili při práci ve vápencovém lomu a některé z nich si pravidelně odnášeli domů k ozdobení svých zahrad. Paleontologové následně určili, že se jedná o fosilní vejce dinosaurů, a to možná právě později popsaného rodu Rajasaurus. Zkamenělá vajíčka dinosaurů jsou v Indii objevována na některých místech ve velkém množství.[8]

 

 

Rekonstrukce přibližného vzezření abelisaurida druhu Rajasaurus narmadensis, žijícího na území současné západní Indie v období nejpozdnější křídy, zhruba před 70 až 66 miliony let. Tento asi 6,6 metru dlouhý dravec mohl být jedním z dominantních predátorů v dávných ekosystémech, jejichž zkamenělé střípky se nám dochovaly v geologickém souvrství Lameta. Kredit: Paleocolour; Wikipedia (CC BY-SA 3.0)
Rekonstrukce přibližného vzezření abelisaurida druhu Rajasaurus narmadensis, žijícího na území současné západní Indie v období nejpozdnější křídy, zhruba před 70 až 66 miliony let. Tento asi 6,6 metru dlouhý dravec mohl být jedním z dominantních predátorů v dávných ekosystémech, jejichž zkamenělé střípky se nám dochovaly v geologickém souvrství Lameta. Kredit: Paleocolour; Wikipedia (CC BY-SA 3.0)

Co je však v tomto směru nejzajímavější, je fakt, že podobná zkamenělá vejce i kosterní fosilie byly běžně umisťovány do hinduistických chrámů a svatyň, a to zejména do svatostánků božstva zvaného Šarabha (zobrazovaného často jako „třírohého draka“). Možná ještě zajímavější je, že tato významná postava hinduistické mytologie představuje jakousi chiméru s tělesnými prvky dravých savců (šelem), ptáků i plazů.[9] Zpodobnění božstva přesně v tomto duchu, vytvořené na zdech svatyní již kolem roku 1700, může být podle Mayorové ovlivněno podobou fosilií, které již byly patrně v té době v některých chrámech uchovávány. Folkloristka se domnívá, že smíšené ptačí, plazí i savčí znaky (zejména hlava s velkými zuby) mohly být vytvořeny na základě lebky rajasaura či jiného teropoda, kterou možná obyvatelé chrámu náhodně objevili a následně opatrovali. Lebka abelisaurida má skutečně podobné zuby a kostěný základ pro výrazný růžek nad čenichem[10], což poměrně dobře odpovídá zobrazené podobě božstva, v tomto ohledu ale není možné přímou souvislost prokázat. K tomu by bylo nezbytné objevit lebku přímo v některém z hinduistických chrámů, zasvěcených právě božstvu Šarabha. Svědectví o uchovávání dinosauřích fosilií v těchto chrámech, zejména pak nápadných fosilních vajec kulovitého tvaru, je ale nejspíš pravdivé. Lidé zkrátka odedávna znali zkameněliny dinosaurů na mnoha místech Indie, podle některých neověřených informací je dokonce ve starověku mohli používat jako zbraně![11] Vraťme se ale k faktům. Rajasaurus narmadensis, ať už se jeho fosilie staly předlohou k zobrazení božstva Šarabha, nebo nikoliv, byl skutečným zástupcem teropodních dinosaurů z čeledi Abelisauridae a podčeledi Majungasaurinae.[12] Žil na území dnešní západní Indie v období pozdního věku maastricht (asi před 67 miliony let) a původně byla jeho délka odhadována na 9 až 11 metrů a hmotnost asi na 3 až 4 tuny.[13] Pozdější revize fosilního materiálu abelisauridů však ukázala, že byl dlouhý spíše jen kolem 6,6 metru, spadal tedy do kategorie středně velkých teropodů.[14] Objevena byla částečně dochovaná lebka i postkraniální kostra, což je u indických teropodů spíše neobvyklé. Je dokonce možné, že hůře známé rody Lametasaurus a Indosaurus ve skutečnosti představují stejného dinosaura jako Rajasaurus.[15] A co znamená v překladu toto rodové jméno? „Vládce“, „panovník“, „král“ nebo „nejlepší mezi svými“. A to je více než trefné označení pro dinosaura, jehož zkameněliny byly možná uctívány po dlouhá staletí před jeho objevením pro vědu.


 

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.

 

Short Summary in English: According to some sources, fossil remains of dinosaurs like Rajasaurus were kept in Indian Hindu shrines of the deity Sharabha. This deity displayed anatomic features of mammals, birds and reptiles, and the dinosaur fossils were perhaps an inspiration for its unusual appearance on paintings in certain shrines and temples.

 

Odkazy:

Viz odkaz http://dml.cmnh.org/2007Apr/msg00066.html (Adrienne Mayorová na platformě Dinosaur Mailing List)

http://www.dinohunters.com/History/Rajasaurus.htm

https://en.wikipedia.org/wiki/Rajasaurus

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_r/rajasaurus.php

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/r/rajasaurus.html

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=54432


 

[1] Xing, L.; Mayor, A.; Chen, Y.; Harris, J.; Burns, M. (2011). The Folklore of Dinosaur Trackways in China: Impact on Paleontology. Ichnos-an International Journal for Plant and Animal Traces – ICHNOS. 18: 213-220. doi: 10.1080/10420940.2011.634038

[2] Salisbury, A. R., Herne, M. C.; Tucker, R. T.; Nair, J. P. (2016). The Dinosaurian Ichnofauna of the Lower Cretaceous (Valanginian–Barremian) Broome Sandstone of the Walmadany Area (James Price Point), Dampier Peninsula, Western Australia. Journal of Vertebrate Paleontology. 36 (1): 1-152. doi: 10.1080/02724634.2016.1269539

[3] Ellenberger, P.; Mossman, D.; Mossman, A.; Lockley, M. (2005). Bushmen Cave Paintings of Ornithopod Dinosaurs: Paleolithic Trackers Interpret Early Jurassic Footprints. Ichnos. 12: 223-226. doi: 10.1080/10420940591008971

[4] Wilson, J. A.; Sereno, P. C.; Srivastava, S.; Bhatt, D. K.; Khosla, A.; Sahni, A. (2003). A new abelisaurid (Dinosauria, Theropoda) from the Lameta Formation (Cretaceous, Maastrichtian) of India (PDF). Contributions from the Museum of Paleontology University of Michigan. 31 (1): 1–42.

[5] Viz odkaz https://web.stanford.edu/dept/HPS/Mayor.html

[6] Weishampel, D. B.; Dodson, P.; Osmólska, H. (eds.). (2004). The Dinosauria (2nd Edition): 1–880. Berkeley: University of California Press.

[7] Novas, F.; Agnolin, F.; Bandyopadhyay, S. (2004). Cretaceous theropods from India: A review of specimens described by Huene and Matley (1933). Revista del Museo Argentino de Ciencias Naturales, nuevo serie. 6 (1): 67–103.

[8] Wilson, J. A.; Mohabey, D. M.; Peters, S. E.; Head, J. J. (2010). Benton, Michael J. (ed.). Predation upon Hatchling Dinosaurs by a New Snake from the Late Cretaceous of India. PLoS Biology. 8 (3): e1000322. doi: 10.1371/journal.pbio.1000322

[9] Kramrisch, S. (1994). The Presence of Siva. Princeton University Press. (str. 436). ISBN 978-0-691-01930-7.

[10] Delcourt, R. (2018). Ceratosaur Palaeobiology: New Insights on Evolution and Ecology of the Southern Rulers. Scientific Reports. 8 (9730): 9730. doi: 10.1038/s41598-018-28154-x

[11] Viz odkaz http://dml.cmnh.org/2012Jun/msg00097.html

[12] Tortosa, T.; Buffetaut, E.; Vialle, N.; Dutour, Y.; Turini, E.; Cheylan, G. (2014). A new abelisaurid dinosaur from the Late Cretaceous of southern France: Palaeobiogeographical implications (PDF). Annales de Paléontologie. 100: 63–86. doi: 10.1016/j.annpal.2013.10.003

[13] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (Second Edition). Princeton University Press. (str. 86).  ISBN 978-0691167664

[14] Grillo, O. N.; Delcourt, R. (2016). Allometry and body length of abelisauroid theropods: Pycnonemosaurus nevesi is the new king. Cretaceous Research. 69: 71–89. doi: 10.1016/j.cretres.2016.09.001

[15] Carrano, M. T.; Sampson, S. D. (2008). The phylogeny of Ceratosauria (PDF). Journal of Systematic Palaeontology. 6 (2): 183–236. doi: 10.1017/S1477201907002246

Datum: 19.04.2021
Tisk článku

Související články:

Vznikla Církev hudby     Autor: Jindřich Solovej (01.04.2006)
Viera v nadprirodzeno je prirodzená     Autor: Dagmar Gregorová (21.05.2009)
Zahrada draků     Autor: Jan Kašinský (09.05.2020)
Dinosauři nejsou draci     Autor: Vladimír Socha (02.04.2021)



Diskuze:

Rajasaurus

Tomáš Novák,2021-04-19 11:32:09

V chrámech a svatyních byly fosilie různých pravěkých živočichů uchovávány od starověku - už někteří římští cisařové měli takové "kabinety kuriozit". Toto je ale ještě zajímavější spojení mezi člověkem a dinosauřími fosiliemi v předvědecké době. Jen škoda, že se toho dnes už nedá zjistit víc...

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace