Jak na periferní neuropatie? Nejlépe transferovou RNA!  
Příroda to tak zařídila, že život se bez mutací neobejde. Stojí na nich přizpůsobování se změněným podmínkám, tedy evoluce. Procesy založené na náhodě nevedou jen k mutacím dobrým, ale i těm z toho druhého konce. Pravidlo padni komu padni, tomu všemu občas nasadí korunu, když s vyloženě škodlivou mutací padne na nás, nebo naše blízké. Platí to i pro široké spektrum poruch, jimž se říká neuropatie.
Amila Zuko, neurobioložka, první autorka výzkumné zprávy. Donders Institute, Kredit:  Radboud University.
Amila Zuko, neurobioložka, první autorka výzkumné zprávy. Donders Institute, Kredit: Radboud University.

Neuropatií je celá řada, dnes si vybereme jen ty, kterým se říká periferní. Nesužují jen dospělé, kteří si na ně zadělávají alkoholem a kouřením, ale i děti, pokud k ní mají genetické predispozice. U našich ratolestí se na neuropatii přijde často náhodou. Třeba když maminka s dítkem zavítá k lékaři kvůli banalitě, jakou je pomočování, nebo když se jí zdá, že potomek občas šilhá, případně začíná divně našlapovat, a nebo tu a tam ztrácí rovnováhu. Tím spektrum příznaků periferní neuropatie nekončí, varovnými signály mohou být i nevolnosti, nechutenství, záchvaty zvracení,... Určit diagnózu u něčeho, co má projevy „od Šumavy k Tatrám“ (klinickým projevem může být jak necitlivost tak i palčivá bolest), když navíc podobné problémy nám mohou přivodit i virové a bakteriální infekce a dokonce může jít i o následky dávných poranění, není snadné ani pro neurologa.

 

Neméně obtížným bývá zjistit, co je tím spouštěcím agens. Někdy se dává vina špatné funkci štítné žlázy, jindy  cukrovce. Hodně zastánců se kloní k pomýleným bílým krvinkám a autoimunitě. Hitem poslední doby je svalování viny na stereotypní vysedávání u počítače s křečovitým svíráním myšky a joysticku při hraní her. Vždy ale je dobré mít na paměti, že těmi rozhodujícími hráči jsou  genetické faktory. Současně jsou také těmi nejzákeřnějšími, protože když nám sudičky dají do vínku špatné karty, moc se s nimi toho pak uhrát nedá.


Ať už je ale na vině cokoliv, u neuropatií jde vždy o to samé – neuronům se jejich týrání přestane po čase líbit a podle toho o jakou lokalitu jde, tam se provalí problémy. V případě geneticky podmíněných neuropatií lze s prvními příznaky počítat mezi 5. až 15. rokem věku. Prognóza je vždy špatná neboť zhoršování zdravotního stavu jde léčbou jen oddalovat. I tak ale není radno se za návštěvu u neurologa stydět a odkládat ji. Ať už v případě výše uvedených symptomů, nebo i jen „prkotin“ v podobě brnění v končetině s typickým začínáním u palců a šířícím se nahoru. Nebo když se nám u ratolesti začne zdát, že má zvýšenou citlivost i k jemným dotekům, a stejně tak když i měkká přikrývka u něj začne vyvolávat nepříjemné pocity. 
Ale dost už teorie a strašení, je důvod k optimismu. Z dílny genetických manipulátorů vypadly výsledky, které popsali ve vědeckém časopise Science. Vyplývá z nich, že se jim nad jedním typem neuropatie podařilo vyzrát.

Erik Storkebaum, profesor molekulární neurobiologie, vedoucí výzkumného kolektivu.  Donders Institute, Kredit:  Radboud University.
Erik Storkebaum, profesor molekulární neurobiologie, vedoucí výzkumného kolektivu. Donders Institute, Kredit: Radboud University.


Kladivo na na periferní neuropatii
Abychom pronikli do tajů léčby pomocí nástroje, kterému se říká transferová RNA, bude dobré si podrobněji popsat, čím že se to tým vedený Erikem Storkebaumem z Donders Institute Radboud University zabývá. Luští  molekulární mechanismus, který za periferní neuropatii může. Nejdál to dotáhli u typu spadajícího pod onemocnění označované jako syndrom CMT. Celým jménem: Charcot-Marie-Tooth. Tak dlouhý název choroba dostala podle tří jmen lékařů, kteří onemocnění popsali jako první. U této nemoci rozhodně není o co stát, postihuje totiž jak motorické, tak i senzorické nervy. Tím, že postihuje oba typy nervů, mstí se jak slabostí svalů, tak i porouchanými smysly. Začíná to pocitem ztráty pevné půdy pod chodidly, což spolu s ochabujícími svaly zpočátku jen deformuje „styl“ chůze. Postupně ale nezadržitelně se zhoršující mobilita posouvá postiženého blíž a blíž k invalidnímu vozíku. Na lidech se genetické pokusy dělají těžko, a proto si vědci i v tomto případě ke svým pokusům přizvali dobrovolníky z řad hlodavců, a ne jen tak ledajaké. Vylepšené o stejné geny, jako jsou ty naše - lidské. Vlastní objev se v maximálním zestručnění vejde do jediné věty: Pravou příčinou CMT jsou mutace v šesti genech kódujících enzymy označované jako tRNA syntetázy.

 

K čemu jsou syntetázy?
Pracovní náplní t-RNA syntetáz je navazovat aminokyseliny (stavební bloky proteinů) na jejich přenosovou ribonukleovou kyselinu. Je to základní krok, na němž stojí produkce proteinů. Laborováním s mutantní verzí tRNA syntetázy (konkrétně: glycyl-tRNA syntetázy) si vědci ověřili, že u postižených jedinců jejich vadný enzym (syntetáza) sice naváže aminokyselinu na ribonukleovou kyselinu, ale pak už ji nedokáže uvolnit. Bez možnosti se od ní (aminokyseliny) odpoutat, začnou dodávky suroviny do ribozomů váznout a molekulární stroj vyrábějící proteiny, se (v místě kodonu pro aminokyselinu glycin) začne zadrhávat. A protože jde o záležitost nervových buněk, výsledkem je neuropatie.


Proč se o tom tak podrobně zmiňujeme?

Protože to má praktické využití, jak už si ostatně vědátoři stihli ověřit. Nejen na transgenních myších ale dokonce i na ovocných muškách poruchu lidských genů zvládli napravit. Jinak řečeno, teď už půjde jen o to, aby zvyšování hladiny glycyl-tRNA proběhlo co nejdříve klinickými testy, jak to ukládá zákon. Že by prověření nedopadlo dobře, nepředpokládají ani ti největší skeptici.

Příčina neuropatie a její léčba posaná mluvou molekulárních genetiků. Kredit: DOI: 10.1126/science.abb3356,  Zuko, A.
Příčina neuropatie a její léčba popsaná mluvou molekulárních genetiků. Kredit: DOI: 10.1126/science.abb3356, Zuko, A.


Tou horší zprávou je, že se v tuto chvíli jedná jen o jednu z celého spektra neuropatií, a ne zrovna tu nejrozšířenější. Mezi napsáním článku a jeho otištěním ale vždy uplyne nějaký ten čas, v němž výzkum jede dál. Zvláště v případě, že se jedná o něco, co se jeví velice nadějným. Nebude na škodu tady doplnit, jak výsledek komentuje šéf týmu Storkebaum, protože již může mít další, dosud nepublikované poznatky. Z jeho slov totiž vyplývá, že i dalších pět forem neuropatií je založeno na podobném mechanismu. A že když se nyní přišlo na kloub jedné, je už jen otázkou času, než se i ty další podaří zmapovat na molekulární úrovni a otevřít tím cestu i k jejich léčbě. Ba co víc, podobný mechanismus by podle  Storkebauma mohl stát i za takovými zloduchy, jakými jsou ničitelé neuronů v mozku - zákeřným Parkinsonem a škodolibým Alzheimerem. Pokud by pan profesor měl i v tomto věštění pravdu, potom by i léčba dvou nejčastějších neurologických onemocnění mozku mohla být takříkajíc na dohled. A to by bylo hodně dobře, protože stav demence společnosti se jeví býti hodně na pováženou.

 

Jak rychle se s léčbou transferovou RNA u neuropatických pacientů začne, bude do jisté míry záviset i na postoji veřejnosti. Soudě podle nynějšího odporu vůči očkování, u něhož jde o záchranu životů, je těžko odhadnout s jakým pochopením se setká aplikace ribonukleové kyseliny do ještě neplnoletých, když navíc tu nejde o život, ale „jen“ o jeho kvalitu.

 

Literatura
Amila Zuko et al, tRNA overexpression rescues peripheral neuropathy caused by mutations in tRNA synthetase, Science (2021). DOI: 10.1126/science.abb3356

Datum: 17.10.2021
Tisk článku

Související články:

Kmenové buňky léčí „chemobrain"     Autor: Josef Pazdera (16.02.2015)
Jsou centrioly nositelkami informace?     Autor: Josef Pazdera (01.07.2015)



Diskuze:

Jenže

Miroslav Stuchlík,2021-10-17 23:48:30

vývoj takovýchto léků je extrémně drahý, pacientů je málo a proto jsou léky extrémně drahé.
Je to problém řady vzácných onemocnění. Třeba u DMD už je v USA řadu let k dostání lék Exondys 51, který by přinejmenším mohl zpomalit progresi u některých typů mutací dystrofinu (cca 10-15% DMD populace), dokázal by zpomalit progresi, prodloužit a zkvalitnit život dětským pacientům. Ale EMA jej zamítla. Samozřejmě, že to bylo zdůvodněno nedostatečnými klinickými testy, ale fakticky jde o to, že v EU takové léky platí ZP a ty nemají zájem proplácet extrémně drahé léky. Takže lék je k dispozici v USA, Izraeli a v off-label režimu těm, kteří jsou schopni zaplatit ročně řádově desítky milionů Kč.
Zdravotní systém EU zřejmě raději zachraňuje feťáky a alkoholiky než děcka. Dystrofici nejsou tak početná, agresivní a uřvaná skupina.

Přeji pacientům s CMT co nejrychlejší průběh klinických zkoušek a úspěšnou registraci léku. Pak bude možno jásat. Zatím pacienti důvod k oslavám nemají.

Odpovědět


Re: Jenže

L. Pelej,2021-10-18 02:01:54

Dnes už technická stránka nehraje roli. To co před deseti lety stálo miliony, dnes syntetizují automaty za pár dolarů. Většinu nákladů činí patentová minová pole. Problém je u farmaceutických firem vlastnících práva k postupům, které souvisí s výrobou takových léků jen okrajově. Obvyklým řešením pro méně majetné jsou v podobných záležtostech poznávací zájezdy s deklarovanou prohlídkou Čínské zdi.

Odpovědět


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace