Největší nesmysly tradované o druhu Tyrannosaurus rex  
…aneb Jaké hlouposti jsou tradovány o králi dravých dinosaurů

    Byl největším dinosaurem vůbec

Tyrannosaurus rex byl patrně nejhmotnějším známým dravým dinosaurem všech dob (ačkoliv nebyl nejdelší a neměl ani největší lebku). Rozhodně ale nebyl největším dinosaurem vůbec, jak je stále v některých nekvalitních publikacích uváděno. Tento primát samozřejmě patří gigantickým sauropodům. Kredit: RJPalmerArt; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)
Tyrannosaurus rex byl patrně nejhmotnějším známým dravým dinosaurem všech dob (ačkoliv nebyl nejdelší a neměl ani největší lebku). Rozhodně ale nebyl největším dinosaurem vůbec, jak je stále v některých nekvalitních publikacích uváděno. Tento primát samozřejmě patří gigantickým sauropodům. Kredit: RJPalmerArt; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Ačkoliv je to pro každého poučeného milovníka dinosaurů zcela absurdní, v mnoha knihách a článcích bývá uvedeno, že tyranosauři byli největšími dinosaury vůbec. V tom případě by ovšem museli být také největšími suchozemskými živočichy všech dob, protože největší dinosauři byli s přehledem těmi nejdelšími, nejvyššími a nejhmotnějšími obratlovci, kteří kdy kráčeli po pevninách naší planety.[1] I ti největší tyranosauři ale v porovnání s nimi vypadali doslova jako trpaslíci! Řeč je samozřejmě o plazopánvých dinosaurech ze skupiny Sauropoda, zejména pak o obří titanosaurní sauropody. Někteří z těchto dlouhokrkých gigantů (jako byl zde již mnohokrát zmiňovaný druh Argentinosaurus huinculensis) dorůstali délky až kolem 40 metrů, jiní zase výšky kolem 20 metrů a další hmotnosti blížící se stovce tun![2] Oproti tomu největší známé exempláře druhu Tyrannosaurus rex dorůstaly „pouze“ do délky necelých 13 metrů a hmotnosti kolem 9000 kilogramů.[3] To ale není vůbec málo – s takovými mírami můžeme tyranosaura označit za pravděpodobně nejhmotnějšího bipedního (po dvou se pohybujícího) tvora všech dob! Ačkoliv nebyl nejdelší a neměl ani největší lebku, byl tak severoamerický tyranosaurid také největším dosud známým teropodem a suchozemským masožravcem vůbec.[4]

 

    Měl zcela zbytečné přední končetiny

Jednou z nejlépe zapamatovatelných vlastností tyranosaura jsou i jeho extrémně zakrnělé a redukované přední končetiny. Ty měřily na délku zhruba rovný metr a nebyly tedy o moc delší než paže vzrostlého muže. Dinosaurus se s nimi nemohl dotknout navzájem ani si s nimi například nedosáhl do tlamy. V porovnání s obřím tělem o velikosti sloního tak přední končetiny pravěkého dravce působí až téměř komicky. Ve skutečnosti ale i přes své skromné rozměry byly tyto „pracky“ velmi silné – kost pažní je výrazně mohutnější než lidská a vědci předpokládají, že například dvojhlavý sval pažní (onen populární biceps) byl u tyranosaura asi 3,5krát silnější než u zdatného muže. Tyranosauři by pak jednou „rukou“ uzvedli asi 200 kilogramů.[5] V poslední době se ukazuje, že funkcí pro krátké, ale relativně silné paže mohlo být několik – přidržování kořisti při jejím dobíjení nebo samice při kopulaci, signalizační funkce (zvláště, pokud byly pracky „opeřené“) nebo kombinace některých uvedených možností.[6] Začátkem letošního roku pak byla možná potvrzena i další z dlouhodobě tradovaných eventualit – přední končetiny mohly sloužit jako malé kotvy pro stabilizaci při vstávání ze země. Nasvědčují tomu nedávno objevené fosilní otisky předních i zadních končetin tyranosaura z Nového Mexika.[7]


    Nebyl příliš početný

Ekosystém geologického souvrství Hell Creek s obřím jedincem druhu Tyrannosaurus rex (proslulý exemplář „Sue“), kachnozobými edmontosaury, tlustolebým pachycefalosaurem a srpodrápým dakotaraptorem. Ačkoliv to stále mnoho lidí ani netuší, tyranosauři patřili k nejinteligentnějším a vytříbenými smysly nejlépe vybaveným zástupcům této poslední dinosauří megafauny. Kredit: ABelov2014; Wikipedia (CC BY 3.0)
Ekosystém geologického souvrství Hell Creek s obřím jedincem druhu Tyrannosaurus rex (proslulý exemplář „Sue“), kachnozobými edmontosaury, tlustolebým pachycefalosaurem a srpodrápým dakotaraptorem. Ačkoliv to stále mnoho lidí ani netuší, tyranosauři patřili k nejinteligentnějším a vytříbenými smysly nejlépe vybaveným zástupcům této poslední dinosauří megafauny. Kredit: ABelov2014; Wikipedia (CC BY 3.0)

Přesně podle tradovaného ekologického přísloví, že velká zvířata (a zejména pak ta masožravá) bývají málo početná až vzácná, o tyranosaurovi se často psalo jako o nepříliš hojném druhu, kterého byste v nejpozdnější křídě Severní Ameriky téměř neměli šanci potkat. Oproti ohromným (snad až tisícihlavým) stádům rohatých triceratopsů a kachnozobých edmontosaurů bychom na území o rozloze stovek kilometrů čtverečních měli potkat pouze několik málo kusů. Novější výzkumy z posledního desetiletí ale ukazují něco jiného. Tyranosauři byli naopak extrémně početní! Dokonce natolik, že představují hned druhý nejpočetnější druh v ekosystémech geologického souvrství Hell Creek. Tomuto zjištění ze „sčítání“ v roce 2011 původně mnozí paleontologové nevěřili, ale pozdější výzkumy ukázaly, že jsou téměř s jistotou pravdivé.[8] Nyní totiž víme, že tyranosauři byli natolik početní a ekologicky úspěšní, že v posledních dvou milionech let křídového období doslova zaplavili ekosystémy někdejší Laramidie a jako lavina se rozšířili od současné Britské Kolumbie v Kanadě až po dnešní Mexiko.[9] V průběhu existence druhu T. rex žilo na naší planetě řádově až několik miliard těchto dinosaurů[10] a jejich mláďata a subadultní jedinci vyplnili potravní niky menších a středně velkých predátorů[11].

 

    Dokázal by předběhnout profesionální atlety

Naše představy o rychlosti pohybu krále dravých dinosaurů navždy změnila slavná scéna z Jurského parku, kdy obří dospělý tyranosaurus honí jedoucí džíp rychlostí kolem 50 km/h. Tato fascinující filmová sekvence vychází zejména z prací paleontologů Roberta T. Bakkera a jeho kolegy Gregoryho S. Paula, kteří v 70. a 80. letech minulého století přišli s představou extrémně rychlých tyranosaurů, schopných sprintovat po pláních pravěké Severní Ameriky rychlostmi až kolem 72 km/h![12] Vycházeli přitom zejména z několika anatomických adaptací pro rychlý pohyb, který u tyranosaurů a jejich příbuzných skutečně nalézáme (například přítomnost tzv. arktometatarzu, absorbujícího lépe otřesy při běhu). Ačkoliv mláďata tyranosaurů o délce kolem 6 metrů a hmotnosti mezi 500 a 1000 kilogramy mohla být skutečně extrémně rychlá (možná přes 50 km/h), u dospělců s hmotností nad 5 tun už dosažení takové rychlosti nebylo možné.[13] Dnes už nejspíš s jistotou nezjistíme, jak rychle se skutečně dospělí rexové mohli pohybovat, většina novějších odborných prací, vycházejících z počítačových modelů a získaných údajů z pozorování současných živočichů, ukazují, že tyranosauři snad na kratší dobu mohli zrychlit na nějakých 17 až 27 km/h.[14] Jejich skutečnou předností pak měla být spíše „silová“ chůze, kterou dokázali udržet po dlouhou dobu.[15]


    Měl poměrně slabý zrak a viděl pouze pohybující se objekty

Další tradovaný nesmysl má rovněž svůj původ v prvním filmovém Jurském parku. V tomto případě jsou však tvůrci snímku bez viny, protože kopírovali myšlenku autora knižní předlohy Michaela Crichtona. Chybějící části DNA dinosaurů byly totiž doplněny DNA současných obojživelníků (zejména žab), z nichž některé druhy zrakově vnímají pouze pohybující se objekty. Se vší pravděpodobností by to v genetickém inženýrství takto nefungovalo a rozhodně taková představa neplatí ani o skutečném tyranosaurovi. Paleontologové už dnes předpokládají, že tento gigantický dravec měl naopak velmi dobrý zrak, doplněný ještě lepším čichem a dalšími vytříbenými smysly.[16] Je dokonce možné, že tyranosauří zrak byl až třináctkrát ostřejší než u člověka![17] Samotná oční bulva teropoda byla velká asi jako pomeranč a oči díky rozšířené bázi lebky směřovaly poněkud dopředu, což propůjčovalo tyranosaurům schopnost binokulárního (stereoskopického) vidění. Mohli tak lépe odhadovat vzdálenosti, a to z nich patrně činilo ještě efektivnější lovce. Paleontolog Jack Horner se dříve domníval, že dospělí tyranosauři byli výlučnými mrchožrouty, a i proto měli mít „malé, korálkovité“ oči.[18] Dnes je pohled na kvalitu tyranosauřích očí většinou zcela opačný – ikonický dravec měl velmi dobrý zrak i další smysly, a to nejen na dinosauří poměry.


Napsáno pro weby OSEL a DinosaurusBlog.


 


 

[1] Paul, G. S. (2019). Determining the largest known land animal: A critical comparison of differing methods for restoring the volume and mass of extinct animals (PDF). Annals of the Carnegie Museum. 85 (4): 335–358. doi: 10.2992/007.085.0403

[2] González Riga, B. J.; et al. (2016). A gigantic new dinosaur from Argentina and the evolution of the sauropod hind foot. Scientific Reports. 6: 19165. doi: 10.1038/srep19165

[3] Persons, W. S.; et al. (2020). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. 303 (4): 656–672. doi: 10.1002/ar.24118

[4] Hutchinson, J. R.; et al. (2011). A Computational Analysis of Limb and Body Dimensions in Tyrannosaurus rex with Implications for Locomotion, Ontogeny, and Growth. PLoS ONE. 6 (10): e26037. doi: 10.1371/journal.pone.0026037

[5] Carpenter, K.; Smith, M. (2001). Forelimb Osteology and Biomechanics of Tyrannosaurus rex. In Tanke, D. H.; Carpenter, K. (eds.). Mesozoic vertebrate life. Bloomington: Indiana University Press. str. 90–116. ISBN 978-0-253-33907-2.

[6] Arp, D. (2020). Developing an Assessment to Evaluate Tyrannosaurus rex Forelimb Use Cases. Biosis: Biological Systems. 1 (3): 102-108. doi: 10.37819/biosis.001.03.0060

[7] Caneer, T.; et al. (2021). Tracks in the Upper Cretaceous of the Raton Basin possibly show tyrannosaurid rising from a prone position. In: Lucas, S. G., Hunt, A. P. & Lichtig, A. J., 2021, Fossil Record 7. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 82: 29–37.

[8] Horner, J. R.; et al. (2011). Dinosaur Census Reveals Abundant Tyrannosaurus and Rare Ontogenetic Stages in the Upper Cretaceous Hell Creek Formation (Maastrichtian), Montana, USA. PLoS ONE. 6 (2): e16574. doi: 10.1371/journal.pone.0016574

[9] Holtz, T. R., Jr. (2021). Theropod guild structure and the tyrannosaurid niche assimilation hypothesis: implications for predatory dinosaur macroecology and ontogeny in later Late Cretaceous Asiamerica. Canadian Journal of Earth Sciences. doi: 10.1139/cjes-2020-0174

[10] Marshall, C. R.; et al. (2021). Absolute abundance and preservation rate of Tyrannosaurus rex. Science. 372 (6539): 284-287. doi: 10.1126/science.abc8300

[11] Schroeder, K.; et al. (2021). The influence of juvenile dinosaurs on community structure and diversity (PDF). Science. 371 (6532): 941-944. doi: 10.1126/science.abd9220

[12] Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies. Zebra Books, str. 218.

[13] Hutchinson, J. R.; Garcia, M. (2002). Tyrannosaurus was not a fast runner. Nature. 415 (6875): 1018–21. doi: 10.1038/4151018a

[14] Sellers, W. I.; et al. (2017). Investigating the running abilities of Tyrannosaurus rex using stress-constrained multibody dynamic analysis. PeerJ. 5: e3420. doi: 10.7717/peerj.3420

[15] van Bijlert, P. A.; et al. (2021). Natural Frequency Method: estimating the preferred walking speed of Tyrannosaurus rex based on tail natural frequency. Royal Society Open Science. 8 (4): 201441. doi: 10.1098/rsos.201441

[16] Carr, T. D.; et al. (2017). A new tyrannosaur with evidence for anagenesis and crocodile-like facial sensory system. Scientific Reports. 7: 44942. doi: 10.1038/srep44942

[17] Stevens, K. A. (2006). Binocular vision in theropod dinosaurs. Journal of Vertebrate Paleontology. 26 (2): 321–330. doi: 10.1671/0272-4634(2006)26[321:BVITD]2.0.CO;2

[18] Horner, J. R. (1994). Steak knives, beady eyes, and tiny little arms (a portrait of Tyrannosaurus as a scavenger). The Paleontological Society Special Publication. 7: 157–164. doi: 10.1017/S2475262200009497

Datum: 12.11.2021
Tisk článku


Diskuze:

Dobrý přehled

Tomáš Novák,2021-11-15 13:58:41

Určitě je toho víc - rex nebyl jedovatý, nežil ve velkých smečkách, neútočil čelně a plnou silou apod. Každopádně zajímavé čtení, jako vždy! :-)

Odpovědět

Žáby

Tomáš Petrásek,2021-11-13 22:43:21

S těmi žábami je to složitější. Pokud žába sedí, její oko vidí jen pohybující se objekty, zatímco na ty nehybné se zrak adaptuje a dále je neregistruje. Není to ale ani tak "konstrukční nedostatek" jejího oka, ale spíš šikovná taktika - žába nevnímá pozadí, které je pro ni irelevantní, ale o to lépe vidí letící mouchu (nebo čápa). Lidské oko by mimochodem dopadlo podobně, jenže my očima neustále drobně pohybujeme, aby k takové adaptaci nedošlo (pokud zrovna "nekoukáme do blba"). Když se žába sama pohybuje, pak pochopitelně vidí normálně, jinak by narážela do stromů a netrefila do vody.
Ale fakt je, že dravci zpravidla raději útočí na pohybující se objekty, takže strategie "ztuhnu a doufám, že si mě nevšimne" dává docela dobrý smysl, i když po vás nejde zrovna žába nebo GMO tyrannosaurus.

Odpovědět


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace