Alkyoneus se svými nezměrnými rádiovými laloky. Kredit: Oei et al. (2022), arXiv.

Radioastronomové našli monstrum. Ve vzdálenosti asi 3 miliardy světelných let objevili obří rádiovou galaxii, anglicky „giant radio galaxy“, která je tentokrát opravdu gigantická. Má velikost 16,3 milionů světelných let, což z ní dělá největší známou kosmickou strukturu galaktického původu.

Rekordně obří rádiovou galaxii pojmenovali Alkyoneus, podle nejsilnějšího z Gigantů, obludných, nesmírně silných a pyšných obrů řecké mytologie, kteří se zrodili z bohyně Země Gaii a boha prvotní propasti Tartara. Giganti povstali proti olympským bohům, o čemž vypráví gigantomachie (čili „válka gigantů“). Zpočátku se jim dařilo a nebýt Hérakla, kdoví jak by to dopadlo. Když se Diův syn zapojil do boje, jako první to odnesl právě Alkyoneus, k jehož likvidaci nestačily svaly, ale bylo nutné zapojit i mozek.

Martijn Oei. Kredit: Universiteit Leiden.

Obří rádiové galaxie jsou samy o sobě záhadou. Základní mechanismus chápeme. Supermasivní černá díra žere hmotu – ne všechnu ji spolkne – část hmoty odpálí z vnitřní oblasti akrečního disku jako polární jety ionizovaného plazmatu – jety letí ďábelskou rychlostí a vytvářejí kosmický synchrotron, který generuje veliké rádiové laloky (radio lobes). Na tom není nic divného. I Mléčná dráha má svoje rádiové laloky, i když nejsou nijak zvlášť monumentální.

Divné ale rozhodně jsou některé galaxie, u nichž rádiové laloky narostly do naprosto zvířecích velikostí a táhnou se miliony světelných let. Právě takové jsou obří rádiové galaxie. Podle astronomů ale nejsou důvodem ke znepokojení, nýbrž nadějí, že se nám jako extrémní příklady pomohou objasnit, co pohání gigantický růst rádiových laloků.

Původní budova Sterrewacht Leiden. Kredit: AWossink / Wikimedia Commons.

Jak uvádí vedoucí výzkumu Martijn Oei z nizozemské Sterrewacht Leiden (Leiden Observatory), pokud existují vlastnosti galaxie, které souvisejí s tvorbou extrémních rádiových laloků, tak je pravděpodobné, že budou nápadné u těch největších rádiových galaxií. Podobně lze předpokládat, že pokud gigantické rádiové laloky souvisejí s určitými vlastnostmi mezigalaktického prostředí, mělo by se vyskytovat právě kolem nejvíce extrémních rádiových galaxií.

Oei s kolegy prohledávali oblohu s evropskou sítí radioteleskopů LOFAR (LOw Frequency ARray), tvořenou asi 20 tisíci rádiovými anténami soustředěnými na 52 lokalitách. Výsledné snímky, které ještě prošly náročným zpracováním, představují doposud nejvíce detailní pátrání po rádiových lalocích.

Badatele nejvíc zarazilo, jak je galaxie Alkyoneus ve všech parametrech, kromě šílených rádiových laloků, normální, průměrná a občas i spíše podprůměrná. Je to taková obyčejná eliptická galaxie ve vláknu kosmické pavučiny, se supermasivní černou dírou o hmotnosti asi 400 milionů Sluncí. Nijak extrémně nezáří. Kde se tedy, pro všechna kosmická božstva, vzaly tak extrémní rádiové laloky? Záhada trvá, ale nevěšte hlavu, radioastronomové to nevzdávají.

Literatura

Science Alert 15. 2. 2022.

arXiv:2202.05427.