Ultra rychlé rádiové záblesky ještě více prohlubují záhadu  
V lednu 2020 jsme detekovali rychlé rádiové záblesky, které jsou asi milionkrát kratší, než by měly být a přiletěly z místa, kde by neměly vznikat. Vřeští jen pár nanosekund a pocházejí z kulové hvězdokupy na periferii blízké spirální galaxie Messier 81. Jako by si vesmír griloval astrofyziky na pomalém ohni.
Ultra-rychlý rádiový záblesk z kulové hvězdokupy. Kredit: Daniëlle Futselaar/ASTRON.
Ultra-rychlý rádiový záblesk z kulové hvězdokupy. Kredit: Daniëlle Futselaar/ASTRON.

V posledních letech se ve vesmíru objevilo hned několik pozoruhodných záhad, s nimiž si vědci zatím příliš nevědí rady. Náležejí k nim i rychlé rádiové výtrysky FRB (Fast Radio Bursts), čili krátká a zároveň velmi intenzivní rádiová zařvání, která slyšíme z hlubokého vesmíru. Už jsme jich detekovali celou řadu, ale bohužel se zdá, že se s každým novým pozorováním a výzkumem tahle záhada prohloubí. Rychlým rádiovým zábleskům stále nerozumíme a možná nám uniká něco podstatného.

 

Franz Kirsten. Kredit: F. Kirsten.
Franz Kirsten. Kredit: F. Kirsten.

V tomto pozoruhodném trendu pokračuje i nový výzkum mezinárodního týmu, který vedl Franz Kirsten ze švédské Chalmers University of Technology. Nedávno detekovali další rychlé rádiové záblesky – a nestačili zírat. Jsou tak odlišné od doposud známých, že možná představují celou novou třídu těchto signálů. Nové signály jsou asi tak milionkrát kratší, než je u rychlých rádiových záblesků obvyklé, což naznačuje, že jich možná veliké množství doposud přehlížíme. Další pozoruhodností je, že přiletěly z oblasti, odkud by je prakticky nikdo nečekal.

 

Jde o rádiové signály z prostoru souhvězdí Velké Medvědice, které byly detekovány v lednu 2020. Badatelé k tomuto výzkumu využili radioteleskopy sítě European VLBI Network, s jejichž pomocí stopovali rádiový výkřik k jeho zdroji. Ukázalo se, že přilétl z okraje spirální galaxie Messier 81, která je od nás vzdálená asi 12 milionů světelných let. Na první pohled to vypadá impozantně, ale většina rychlých rádiových výtrysků přilétá z mnohem větších vzdáleností, nezřídka i v řádu miliard světelných let.

 

Elegantní spirální galaxie Messier 81. Kredit: Ken Crawford / Wikimedia Commons.
Elegantní spirální galaxie Messier 81. Kredit: Ken Crawford / Wikimedia Commons.

Kirsten s kolegy dokonce zjistili, že zmíněný ultra-rychlý rádiový záblesk pochází z kulové hvězdokupy, tedy z hustě uspořádaného hejna starých hvězd. To je pro doposud známé rychlé rádiové výtrysky zcela netypické. Obvykle je opak pravdou. Mezi hlavními podezřelými z produkce rychlých rádiových záblesků jsou magnetary, tedy pulsary s extrémními magnetickými poli. Jenomže kulová hvězdokupa je místo, kde byste magnetar rozhodně nehledali.

 

Kde se tedy vzal ultra-rychlý rádiový záblesk? Kirsten upozorňuje, že se během miliard let evoluce kulové hvězdokupy mohla přihodit řada zvláštních věcí. S kolegy se domnívají, že by původce, detekovaných signálů mohla být hvězda (nebo její pozůstatek) s výjimečnou historií. Pokud jde o magnetar, tak určitě není „obyčejný“ – i když tahle fráze zní dost divně u tak extrémních a vzácných objektů, jako jsou magnetary. V tomto případě mohlo jít o dvojhvězdu s bílým trpaslíkem, který kradl hmotu svému partnerovi. Nevybuchl jako supernova, ale mohl zkolabovat do podoby magnetaru. Něco takového by mělo být zcela výjimečné – ale je to údajně nejsnazší vysvětlení zdroje rychlých rádiových záblesků ve hvězdokupě.

 

Uvedená hypotéza je ale zároveň dost na vodě. Když se ukázalo, že některé ze signálů tohoto ultra-rychlého rádiového záblesku trvaly jen pár nanosekund, ocitli jsme se zase ve tmě. Tak nesmírně krátký signál by měl pocházet z velice malého tělesa, podle propočtů o průměru snad jen pár desítek metrů – a zároveň nesmírně energetického. Záhada trvá, jen kromě klasických rychlých rádiových záblesků lovíme i jejich ultrakrátkou verzi.

 

Literatura

New Atlas 27. 2. 2022.

Nature 602: 585–589.

Nature Astronomy online 23. 2. 2022.

Datum: 01.03.2022
Tisk článku



Diskuze:

Vědecký trdla

Stojan Drandic,2022-03-04 07:56:21

Cca 50 let naši vědci neustále hledají ufouny a když konečně ufouni vyšlou nějaký signál (že tam jsou),tak ty naše vědecké trdla to vyhodnotí tak že to musí být nějaká porucha umírající hvězdy!
Položte si tedy otázku:
Jak by musel vypadat signál od ufounů ,aby vám to docvaklo?
Ufouni mají trochu jiný vývoj, tedy budou mít i trochu jiný druh komunikace z pravěkým druhem
na planetě zemi!

Odpovědět


Re: Vědecký trdla

D. Hruška,2022-03-04 10:55:50

To si o pulzarech mysleli také, než se pro ně našlo přirozené vysvětlení.

Odpovědět

Jan Janson,2022-03-03 09:16:55

Jestli to neco nebo nekdo nevysila kvuli ultra rychlym radiovym odrazum toho zablesku.

Odpovědět

Petr Petr,2022-03-02 04:59:44

Vzdálenosti radiových záblesků se určují pomocí disperze (dispersion mesure). I tento puls desítky ns dlouhý (a jen několikrát větší než šum) má disperzí rozmazané okolí na desítky mikrosekund. To jen proto, že pochází z blízka, protože vzdálené FRB jsou rozmazané na milisekundy.
Otázku je mechanismus zdroje. Klidně pulzar (několik světelných mikrosekund velký) se "skvrnou" výtrisku cca 100 m velkou. Určitě nic nepředstavitelného. V každém případě lze použít spekulativní temnou hmotu a je vysvětleno cokoli.

Odpovědět


Re:

Dalibor Šebestík,2022-03-02 21:09:59

Mám dotaz.V jakém frekvenčním rozsahu "FRB" přicházejí?
Za odpověď děkuju.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce







Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace