Dublinský institut pro pokročilá studia v roce 1942: dolní řada zleva: Sheila Tinney, Pádraig de Brún, Paul Dirac, Éamon de Valera, Arthur Conway, Arthur Eddington, Erwin Schrödinger, Albert Joseph McConnell. Druhý zleva v horním řadě je čínský teoretický a jaderný fyzik Peng Huanwu, který vedl vývoj čínské atomové a vodíkové bomby. Kredit: Cecil Keaveney, former Registrar of Dublin Institute for Advanced Studies, CC BY 3.0
.

V únoru 1943 se ve velké přednáškové sále Fitzgeraldovy budovy na historické univerzitě Trinity College (1592) v irském Dublinu uskutečnila série tří přednášek na téma Co je život? Téma v té době poutavější, než ho vnímáme dnes. O fenoménu života z pohledu genetiky a fyziky k plnému sálu mluvil prominentní fyzik, nositel Nobelovy ceny, Erwin Schrödinger. Tyto přednášky byly motivací ke vzniku knihy Co je život? Duch a hmota (recenze zde). První vydání pod názvem What Is Life? s podtitulem With an Epilogue on Determinism and Free Will vydalo nakladatelství Cambridge University Press v roce 1944.

Pamětní tabule na zdi Akademického gymnázia ve Vídni. Nebude pojednou také pohoršovat a negativně působit na morální cítění gymnazistů? Kredit: Wikipedia, Gerd Eichmann (Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International)

S jménem rakouského teoretického fyzika, který významně přispěl k vlnové teorii hmoty a dalším základům kvantové mechaniky, je spjata nejen diferenciální rovnice popisující vlnovou funkci kvantově-mechanického systému, nebo  kočka, jež je v myšlenkovém experimentu zároveň živá i mrtvá do okamžiku, než otevřeme box, v kterém je zavřená. Podle Schrödingera je například nazvaná každoroční veřejná přednáška v podaní některého z významných vědců. Již po 27 let ji pod názvem The Schrödinger Lecture organizovala Královská univerzita v Londýně (Imperial College London). Bude i letos? - toť otázka. Jméno jednoho z nejvýznamnějších fyziků totiž vyvolává v části aktivizmem motivovaných mladých Irů – a snad zatím jenom Irů – nevoli až odsouzení. Jejich nátlak vedl k přejmenování v úvodě zmíněného historického přednáškového sálu, kde Nobelovkou oceněný kvantový fyzik před 79 lety vysvětloval biologicko-fyzikální podstatu života a který na jeho počest po desetiletí nesl název Schrödinger Lecture Theatre. Nyní ho však najdete pod označením Physics Lecture Theatre a na zdi chybí vědcův portrét. Na otázku „proč“ nabízí odpověď článek Jak se Erwin Schrödinger v Irsku oddával svému "Lolita komplexu“ (How Erwin Schrödinger indulged his 'Lolita complex' in Ireland), zveřejněném loni, 11. prosince, deníkem Irish Times.

Erwin Schrödinger, 1933, volné dílo.

Ze stručného vysvětlení, že Lolita komplex označuje sexuální touhu po teenagerkách, lze vytušit, že zmíněná stať představila Schrödingera jako sexuálního predátora zaměřujícího se na mladé studentky. Vědcovy nevěry a prohřešky v jeho soukromém životě nebyly dobře střeženým tajemstvím ani za jeho pobytu v Dublině, spíš opak je pravdou. Ale jen ti, co se dopodrobna zabývali jeho životopisem a měli k dispozici alespoň kopii asi dost intimního deníku, mohou posoudit, jestli nedávno zveřejněné informace jsou objektivní a přinášejí doposud neznámé fakty. Ať je to tak, nebo tak, novinové řádky vyvolaly výrazně emocionálně umocněnou reakci vyzývající k zatracení alespoň jména Erwina Schrödingera, když po něm samotném již nelze hodit kamenem.

Rozšíří se tato ostrakizace z irského Dublinu do světa? Bude se vědcovo jméno eliminovat všude, kde to na rozhraní vědy a běžného života půjde? Co třeba Schrödingerův kráter a Schrödingerovo údolí na Měsíci? Nebo Schrödingerova medaile udělovaná každoročně některému významnému teoretickému nebo výpočetnímu chemikovi? Nebo Ceny Erwina Schrödingera – jedna udělována Rakouskou akademií věd, druhá německou Helmholtzovou společností? Co když se 61 let po smrti velikána fyziky odrazu někdo vzpamatuje a „pochopí“, že přece vyznamenání výjimečných vědeckých výsledků nemůže být spjato s jménem sukničkáře?!

Jednoduchý hrob Erwina a Annemarie Schrödingerových v Tirolském Alpbachu. Manželství přetrvalo až do fyzikova skonu.  Nápis na spodní tabulce je kopie Schrödingerem napsané filozofické úvahy (viz článek) Kredit: Wikipedia, Karl Gruber.

CC BY 3.0.

Budeme nyní, v době relativizování tradičních hodnot, volných vztahů mezi různými pohlavími a otevřenou propagací kromě jiného i polyamorie, odsuzovat prastaré hříchy víc než konzervativní, silně katolická irská společnost v minulém století? Povýšíme tím morálku například současných studentů? Co jim déle a hlouběji zůstane ukotveno v hlavách, když v souvislosti se Schrödingerem propleteme složité fyzikální poznatky, jimiž vědec přispěl k pochopení subatomárního světa s informacemi o jeho nečestném partnerském životě? A co třeba Einstein a jeho vztah k manželce Milevě, k jejich dvěma synům, k milence a pak sestřenici, s nimiž udržoval milostný kontakt i v manželství? A to si na jeho štěstí a na rozdíl od Schrödingera nevedl dnes veřejný deníček s intimními poznámkami.

U Einsteina by dnešní, bezpochyby morálně křišťálově čistí novináři, aktivisté a ti, co o názvech, obrazech, bustách, památkách apod rozhodují, měli k seberealizaci ještě širší pole působností – jenom těch ulic, ústavů, škol, budov, ocenění…! A co tak proklepnout intimní život pro většinu z nás nepředstavitelně bohatých mecenášů, jejichž jmény se hrdí řada institucí?

Ne, Schrödinger nebyl nijakým svatouškem, ale jeho dnešní odsouzení nepřidá nám, natož naší době na morálnosti. Morálku stěží vyextrahujeme od spravedlivosti s jejím imperativem – všem stejným metrem.

Přepis textu na tabulce Schrödingerových náhrobku (obrázek vlevo): „Denn das, was ist, ist nicht, weil wir es fühlen,/ Und ist nicht nicht, weil wir es nicht mehr fühlen./ Weil es besteht, sind wir und sind so dauernd./ So ist denn alles Sein ein einzig Sein./ Und dass es weiter ist, wenn einer stirbt, /Sagt dir, dass er nicht aufgehört zu sein. (Erwin Schrödinger, 1942)“

Překlad: Neboť to, co je, není proto, že to cítíme, /A není to proto, že bychom to již necítili. / Protože to je, jsme my a přetrváváme (jsme tak stálí). / Takže pak bytí všeho bytím jednotlivce. / A že to existuje dál, když někdo zemře, / Řekni si, že on nepřestává být."

(Jinými, nepoetickými slovy: existence či neexistence skutečnosti není závislá od našich smyslů a my existujeme a přetrváváme díky existenci skutečnosti. A to, že tato existuje, determinuje bytí jednotlivosti (jednotlivce). A protože skutečnost pokračuje, i když někdo umře, řekni si, že on existovat nepřestal.)

Video: Deset zajímavých minut o historii a pobytu Schrödingera v Dublině. Natáčené právě v tom přednáškovém sálu, v němž laureát Nobelovy ceny mluvil o životě a který po několik desetiletí nesl jeho jméno. Letos tomu tak již není.

Zdroj: PhysicsWorld