Karety pravé při migraci nejednou bloudí  
Výsledky studie, kterou zveřejnil britský odborný měsíčník Journal of The Royal Society Interface naznačují, že navigační schopnosti mořských želv zdaleka nejsou dokonalé a svůj cíl někdy složitě hledají.

Kareta pravá (Eretmochelys imbriocota) na korálovém útesu u břehů Venezuely Kredit: Wikipedia, Pedrosanch CC 3.0
Kareta pravá (Eretmochelys imbriocota) na korálovém útesu u břehů Venezuely Kredit: Wikipedia, Pedrosanch CC 3.0

Asi nejznámější mořská želva, kareta pravá (Eretmochelys imbricata) žije na několika místech jak Atlantského, tak i Tichého oceánu. Přesto jde o kriticky ohrožený druh. Nohy evolučně přetvořené k plavání na úkor pohybu po suché zemi dokládají, že jejím hlavním životním prostředím je moře a se souší ji spojuje jenom kladení vajec do teplého písku na pobřeží. Kvůli dostupnosti potravy kareta pravá dává přednost spíše mělčím lagunám a okolí korálových útesů, kde byla lehkým cílem lidských predátorů. Stejně jako její zahrabaná vajíčka. Přitom ji máme být zač vděčni. Do jejího jídelníčku patří i jedovaté druhy mořských hub, žebernatky, medúzy a zaútočí i na nebezpečnou měchýřovku portugalskou.

 

Posvítit si na podrobnosti migračních cest malé skupiny karet pravých se rozhodl osmičlenný, podle pracovišť italsko – ameritsko – britsko – australský tým. Vybrali si populaci na ostrově Diego García, jenž je největším pláckem souše v souostroví Čagos (Čagoské ostrovy, Chagos Archipelago). Jde o skupinu více než 60 malých ostrovů a sedmi atolů roztroušených v Indickém oceáně, asi 500 km jižně od Malediv a ve V-Z směru v polovině cesty mezi Afrikou a Indonésií. Na ostrově Diego García se nachází strategická britsko-americká vojenská základna. Mnohem mírumilovnější informací je, že sem pravidelně připlouvají mořské želvy naklást do pobřežního písku svá drahocenná vajíčka. Po takové namáhavé povinnosti bylo několik jedinců v létech 2018 a 2019 biology na chvíli odchyceno a opatřeno malými satelitními přístroji. Díky těm vědci mohli po dobu několika měsíců kontrolovat pohyb 22 želv. Pro posouzení navigačních schopností karet pravých je potřebné dodat, že po nakladení vajec želvy odplouvají na určitá místa, kde se dlouhodobě krmí v mělkých vodách s dostatkem vhodné potravy. A že vzhledem k věku měl každý sledovaný jedinec za sebou již několik rozmnožovacích cyklů, a tedy i zkušenosti s cestami na své podmořské „pastviny“.

 

Na základě medializovaných informaci o téměř dokonalých navigačních schopnostech mořských želv byste mohli očekávat, že karety opakovanou cestu na vzdálenost kratší 200 km překonají téměř přímočaře. Výsledky výzkumu ale prokázaly, že tomu tak není a želvy někdy doslova bloudí, než připlují k cíli. Tím pro většinu (17) karet byla nejrozlehlejší atolová struktura na světě, Great Chagos Bank (Velké čagoské pobřeží), jež je také součástí Čagoských ostrovů. Dvanáct želv (žluté trasy na obrázku) se zůstalo krmit v jižní části, necelých 100 km daleko od ostrova Diego Garcia, pět dalších si vybralo o něco vzdálenější, severnější místa (červené křivky a hvězdičky cílů). Jiných pět sledovaných želv doplulo k dalším dvěma atolům, většímu Pitt Bank (modré značení želvích cest) a menšímu Centurion Bank (šedé značky a trasy), ležících západně od hnízdního ostrova.

 

Trajektorie 22 mořských želv karet pravých z hnízdních pláží na ostrově Diego Garcia do míst, kde hledají potravu v oblastech atolů Great Chagos Bank, Pitt Bank a Centurion Bank. Hvězdičky označují místo dlouhodobého setrvání. Barvy slouží pouze k lepší p

 

 

Trajektorie 22 mořských želv karet pravých z hnízdních pláží na ostrově Diego Garcia do míst, kde hledají potravu v oblastech atolů Great Chagos Bank, Pitt Bank a Centurion Bank. Hvězdičky označují místo dlouhodobého setrvání. Barvy slouží pouze k lepší přehlednosti a odrážejí cíl, tj. místo hledání potravy každé želvy. Oblasti s hloubkou vody menší než 200 m jsou vyznačeny modrou barvou. Šipky označují směr cesty při nejdelší trase. Kredit: Journal of The Royal Society Interface (2022). DOI: 10.1098/rsif.2021.0859

 

Mapa souostroví Čagos v Indickém oceánu. Kredit: Wikipedia, NOAA, adapted Ratzer.
Mapa souostroví Čagos v Indickém oceánu. Kredit: Wikipedia, NOAA, adapted Ratzer.

Žádná z ostře sledovaných karet nezamířila ke své potravní lokalitě přímo. Spíše jen vyrazily rámcově správným směrem a trajektorii se snažily časem více, či méně úspěšně korigovat. Ty, které zamířily na sever až severozápad bloudily nejméně, protože na mělké vody obrovského Great Chagos Bank natrefily nejsnáze, a to jim další orientaci zjednodušilo. Výrazně klikatější trasou se pohybovaly tři želvy k menšímu Pitt Bank a to, co předvedly dvě, které nakonec dopluly až k atolu Centurion Bank, lze nazvat doslova blouděním. Jedna z nich k cíli, vzdálenému od břehu rodného ostrova vzdušnou čarou 176,4 km, naplavala 1306,2 km po obrovské oklice přes hluboké moře, kde jen stěží mohla najít potravu. Prodloužila si tedy svoji pouť více než sedminásobně. Podrobnější pohled na obrázek odhalí, že obě nejvíce bloudící želvy (šedé křivky) při své migraci narazily i na atoly soukmenovkyň. Proč v nich nezůstaly, i když absolvovaly dlouhou únavnou pouť bez potravy? Mají cíl, který vědomě hledají? Jak k němu přišly? Žádná želva se přece nerodí s mapou v hlavě, navíc s označeným atolem, kde má hledat potravu. Jde tedy o vtištění zkušeností z nejdelší a nejnebezpečnější cesty od narození po první snůšku vajíček? Z cesty, z níž se k rodnému břehu vrátí jen některé, i proto se vhodná potravní lokalita, jež umožnila úspěšně přežít dětství a dospívání, hluboce vryje do paměti? Oblast, kterou na rozdíl od jiných důvěrně zná? Hledá ji pak každým rokem, nebo se někdy rozhodne pro jiné „pastviny“?

 

Lokalizace souostroví Čagos Kredit: mapy.cz.
Lokalizace souostroví Čagos Kredit: mapy.cz.

Odpovědi vyžadují sledování skupin karet pravých v různých populacích po několik let. Výsledky této studie jsou jistě pro takové další i delší studium inspirující. Právě proto, že odhalují nedokonalosti v orientačních schopnostech ohrožených mořských želv. Autoři nepochybují, že k nim patří i vnímání geomagnetického pole. Dokud se ale nevysvětlí podstata takového smyslu a neidentifikuje jeho orgán, zůstává to otevřenou otázkou. Lokální geomagnetické pole může být hodně složité a porušené různými anomáliemi. Na určení základních směrů snad, ale pro detekci konkrétní polohy zejména na krátké vzdálenosti, a navíc kolem rovníku, je to pro jakýkoli biologický systém nedostupně složité. Další otázkou je vliv mořských proudů. V oblasti Čagoských ostrovů směřují k jihozápadu. Navigační schopnosti karet pravých je neumí dostatečně korigovat, a to pravděpodobně vysvětluje mírný západní odklon mnohých drah (na obrázku žlutých a červených), co vedly do atolů Great Chagos Bank.

 

Literatura: Journal of The Royal Society Interface, Phys.org

Datum: 17.05.2022
Tisk článku

Související články:

V ptačích zobácích magnetoreceptory nejsou     Autor: Dagmar Gregorová (25.04.2012)
Holubi magnetické pole „slyší“?     Autor: Dagmar Gregorová (05.05.2012)
Holubi jsou "pravičáci"     Autor: Josef Pazdera (20.11.2015)
Kukačky odhalují tajemství ptačí migrace     Autor: Josef Pazdera (24.11.2015)



Diskuze:

Rušení měřením?

Daniel Čižinský,2022-05-18 14:30:04

Zajímalo by mě, zda a jak se zohledňuje vliv těch zařízení na sledování polohy. Třeba u včel je již prokázáno, že elektromagnetické vyzařování docela pěkně zamává s jejich orientačním smyslem.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace