Poznej sebe sama!  
Nejslavnější z výroků, které se připisují Sedmi mudrcům. Prý tak Apollón zdravil poutníka, přicházejícího do Delf. Co to vlastně znamená, to naznačuje odpověď Apollónovi: Jsi. Člověk je totiž jen tak trochu, pořádně je jenom Apollón. Potom se časy změní, přejde se na morální chápání, pak na hledání jistoty v sobě, a nakonec na hledání vlastní identity.

Řecký nápis na polygonální zdi opěrné terasy Apollónova chrámu popisuje propouštění otroků. Helénistická doba, snad 3. století před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons . Licence CC
Řecký nápis na polygonální zdi opěrné terasy Apollónova chrámu popisuje propouštění otroků. Helénistická doba, snad 3. století před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons . Licence CC

Nárok „Poznej sebe sama“ je nejslavnější z výroků, které jsou připisované některým ze „Sedmi mudrců“ (viz článek Sedm mudrců). Problém ovšem je, co se tím myslí. Novodobý člověk si nejspíš představí introspekci, někdo vyznání vin, někdo dokonce objevení své identity. Proto může být překvapen, že antičtí autoři přinejmenším do 2. století n. l. chápou tento nárok dost jinak. Abychom mohli sestoupit k antickému porozumění, musíme si popsat prameny, okolnosti a souvislosti.

 

Podle pozdější legendy výroky Sedmi mudrců uchovávala a šířila delfská věštírna. Nárok „Poznej sebe sama“ jim vévodil. (V řeckých textech potkáváme dva nepatrně odlišné tvary se stejným významem: Gnóthi sauton, Γνῶθι σαυτόν, resp. Gnóthi seauton, Γνῶθι σεαυτόν.) Text prý byl na stěně Apollónova chrámu vyveden ve zlatě, bronzu a dřevě.

Ze stěn chrámu se mnoho nezachovalo, zato mohutná polygonální zeď jeho opěrné terasy je popsaná na mnoha místech, což probouzí optimismus. Nápisy jsou dost drobné, protože jich je hodně. Pocházejí asi z 3. století před n. l. Jejich text je ovšem o něčem jiném, totiž o propouštění otroků, což byla také jedna z funkcí Apollóna; propouštění na svobodu se dělo pod jeho patronací.

 

Skoro všechna antická svědectví dávají výrok „Poznej sebe sama“ do spojitosti s kultem Apollóna v Delfách (viz článek Delfy v době své největší slávy, tedy v 6. století před n. l.), ale pokaždé malinko jinak. O původu i významu tohoto výroku byly už tenkrát vedeny dlouhé diskuze. Z nich se dovídáme také adekvátní reakci na tuto Apollónovu výzvu, kýženou odpověď poutníka.

Princip poznání sebe sama má sice také etickou stránku, zdaleka však není pouhou moralitou. Je to podstatný odkaz jinam, než kam směřuje lidská zvědavost a takový vztah k věcem, který je vedený každodenní praktickou potřebou. Je to odkaz k autenticitě, kupodivu ne k vlastní identitě, nýbrž k uvědomění si vlastní nicotnosti.


Poznej sebe sama podle Platóna

Nejstaršími texty, který se tímto výrokem zabývají, jsou dvě místa ze dvou Platónových dialogů, Prótagorás a Charmidés, z raného 4. století před n. l. V dialogu Prótagorás Platón vytváří legendu o Sedmi mudrcích a uvádí příklady jejich výroků (343b):

Ti také, když se společně sešli, věnovali Apollónovi do chrámu v Delfách prvotiny své moudrosti, napsavše ta slova, která opakuje celý svět: Poznej sám sebe a Nic příliš.


Souvislost s Apollónem je zde „jen“ v tom, že Sedm mudrců na jakési společné schůzce tyto své výroky věnovalo do jeho delfského chrámu, v podobě votivních nápisů, jako „prvotiny své moudrosti“.


Představa, že oněch sedm mužů se sešlo ve stejný čas na stejném místě, je trochu zvláštní, neboť pobývali v dost různých končinách egejského prostoru a měli každý své vlastní starosti. Technicky by to snad šlo někdy v raném 6. století před n. l., kdy starší z nich mohli být ještě při síle a mladší už docela dospělí. Není však nejmenší důvod, proč by to dělali. Jakési téměř kolegium z nich udělal právě až Platón. Na to později navazuje řada legend o jejich schůzkách, které vyústí ve spíše komickou představu, že se scházeli v Delfách a podobni sprejerům tam psali svá moudra na chrámové zdi. Někteří z nich možná Delfy opravdu navštívili, ale dost jistě se tam nescházeli. Lidé sice tehdy dost cestovali, přátelé se navštěvovali a významní mužové se občas setkávali nehledě na přátelství, ale jednotlivě. (Jakákoli grémia byla omezena na politickou nebo soudní úroveň v rámci jedné obce. Ani k vazbám metropolí, mateřských obcí, a jejich kolonií nepatřila společná setkání vícero jejich představitelů.) Legendy o setkáních Sedmi mudrců jsou asi výrazem snahy, jak ukázat jednotu řecké moudrosti napříč regionálními, dialektovými, politickými a ekonomickými rozdíly. (Thalés sice navrhoval, aby byla vytvořena Iónská federace, Aristotelés dokonce uvažoval o Řecké federaci městských států, ale nic z toho se nikdy neuskutečnilo ani v náznaku.)

Vraťme se ještě k Platónovi. Význam slov „Poznej sebe sama“ vysvětluje v dialogu Charmidés (164d-165a):


Jistě totiž já myslím, že právě to je rozumnost, poznávat sám sebe, a souhlasím s tím, kdo věnoval do chrámu v Delfách takový nápis. Podle mého mínění totiž ten nápis znamená, že jím bůh jakoby vítá příchozí místo obvyklým „buď zdráv”; soudě, že pozdrav „buď zdráv” není správný a že si lidé nemají navzájem přát toto, nýbrž zdravou mysl. Bůh tedy takto oslovuje příchozí do svatyně odlišně než lidé, jak – podle mého mínění – uvažoval autor věnovaného nápisu. Každému příchozímu neříká nic jiného než vždy cosi jako „Buď rozumný”. Coby věštec mluví ovšem poněkud záhadně. Vždyť „Poznej sebe sama” a „Buď rozumný” je sice totéž, jak tvrdí ten nápis i já, snadno by si však někdo mohl myslet, že to je různé, což se podle mého mínění stalo i těm, kteří věnovali pozdější nápisy: „Nic příliš” a „Ručení je blízko neštěstí”. Domnívali se totiž, že „Poznej sebe sama“ je rada, a ne uvítání příchozích od boha. Tu pak, aby také oni věnovali rady neméně užitečné, věnovali tyto nápisy.


Oslavované „věnování nápisu do chrámu“ mohlo znamenat, že někdo na své náklady nechal zhotovit reprezentativní nápis, podobně jako jindy sochu. Takový nápis citoval spíše delfský rituál než výrok dárce, podobně jako jindy votivní socha zpodobňovala boha nebo nějaký mytický děj, nikoli dárce. Později je ovšem textům rozuměno z hlediska autorství, i když původně šlo o symbolický citát z obřadní tradice.

Platón míní, že slova „Poznej sebe sama“ jsou Apollónovým pozdravem poutníkovi. Můžeme předpokládat, že Platón byl s delfskými zvyky dobře obeznámen.

 

Římská mozaika Sedmi mudrců, shromážděných kolem múzy Kalliopé. Baalbek (Libanon), 3. století n. l. Kredit: Clemens Schmillen, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Římská mozaika Sedmi mudrců, shromážděných kolem múzy Kalliopé. Baalbek (Libanon), 3. století n. l. Kredit: Clemens Schmillen, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Původ výroku „Poznej sebe sama“ podle Diogena Laertia (vsuvka pro puntičkáře)

Diogenés Laertios v 3. století n. l. (Životy a názory filosofů I, 40) referuje legendy o setkáváních Sedmi mudrců docela opatrně, prostě jako pouhé legendy. Mudrci se prý setkali například u lýdského Krále Kroisa, ale taky leckde jinde, třeba v Korintu – a samozřejmě v Delfách. Pak opatrně dodává (I, 41), že se různí také podání o jejich výrocích, které se připisují tomu či onomu. A hned udává významný příklad:


Od něho [Thaléta] je [výrok] „Poznej sebe sama”, který Antisthenés v Nástupnictvích filosofů připisuje Fémonoé, od níž jej prý převzal Chilón.


Démétrios z Faléru v 3. století před n. l. tento výrok připsal Chilónovi z Lakedaimonu (ze Sparty). Sparta sice také navýsost ctila Apollóna, ale s Delfami provazuje jejího mudrce Chilóna až zmínka o Fénomoé. To byla první delfská pythie, snad Apollónova dcera nebo sestra.


Diogenés Laertios dává přednost verzi, že výrok „Poznej sebe sama“ pochází od Theléta z Mílétu, tedy nejspíš bez vazby na Delfy nebo jiné náboženské centrum. Takže si můžeme vybrat. Jeho verze je civilnější, zatímco „delfská stopa“ je emočně zajímavější, takže literárně rozvinutější. Kupodivu se za ni přimlouvají i některá snad fakta, i když hodně záleží na jejich interpretaci.

 

Správná odpověď podle Plútarcha

Plútarchos, Apollónův kněz v Delfách v době kolem roku 100 n. l., byl v této funkci také šéfem delfských průvodců památkami. Navíc byl na slovo vzatý znalec nejen těchto památek, ale taky řecké literatury a platónské filosofie. V jeho obrovském díle najdeme krátký spis s poněkud zvláštním názvem O delfském E, titul by se dal přeložit také O nápisu E v Delfách.


V Delfách, nejspíše opět na stěně Apollónova chrámu, totiž bylo napsáno také E, prostě velké E, což probouzelo zvědavé otázky po významu takového nápisu. Plútarchos to písmeno chápe jako grafický symbol, který skrytě zjevuje tajemství Apollónova kultu; tedy jen těm, kdo chápou, kdo prošli obřadem. Pro ty je připomínkou, zatímco ostatní nechápou. Přitom přijít mohl téměř kdokoli.


Plútarchos nejprve probírá zdánlivé kandidáty na význam, např. číslo 5. Řekové totiž zapisovali cifry pomocí znaků alfabety. To by umožňovalo řadu významů, od numerologie po astrologii. Toto číslo by se našlo i v delfském rituálu, vždyť „před věštěním pythie nejprve losuje z pěti losů“ (O delfském E 16, p. 391e). Pak Plútarchos takové domněnky zavrhne a odkryje karty. Nutno vědět, že když písmeno E (epsilon) řecky hláskujeme, tak říkáme „Ei“; zatímco jako česky hláskujeme písmeno E zvukem „É“. Řecké slovo ei znamená „jsi“. Prostě stačí to písmeno hláskovat, přečíst je jako znak, a máme náležitou odpověď Apollónovi na jeho pozdrav Poznej sebe sama: „Jsi.“ Poznáváme, že my vlastně tak moc nejsme, že pořádně je pouze bůh, pouze jemu náleží naše odpověď „Jsi“.

O delfském E (17-18, p. 391f-392e):


Domnívám se, že onen nápis (E) neznamená žádné číslo (…) ani nějaký slovní druh (ei = jestliže"), nýbrž že je pozdravem a oslovením boha, který je úplný sám o sobě, a že je navíc i výrokem, jenž přivádí každého, kdo jej pronesl, k zamyšlení nad boží mocí. Neboť tento bůh každého z nás, kdo sem přicházíme, vítá pozdravem „Poznej sebe sama" (Gnóthi seauton), jenž není o nic menší, než běžné „Buď zdráv" (Chaire). Když pak my bohu odpovídáme, pravíme: „Jsi" (Ei). Tak odevzdáváme pravdivý, neklamný, jediný a jedinému příslušející pozdrav bytí.


18. Neboť my ve skutečnosti na Bytí žádnou účast nemáme. Každá smrtelná přirozenost je totiž zrozená uprostřed vzniku a zániku a poskytuje jen nejistý zjev a nezřetelné zdání sebe samé. A i když napneš celý svůj rozum ve snaze něco pochopit, je to jako kdybys prudce chmátnul do vody, stiskl ji a mačkal, takže by protekla mezi prsty a zmařilo by se vše, co jsi zachytil. A stejně tak, když se řeč honí za přílišnou zřetelností všeho nestálého a proměnlivého, bývá zmatena tím, jak to zároveň vzniká i zaniká, a nedokáže se chopit ničeho stálého a vskutku jsoucího. Vždyť podle Hérakleita „nelze dvakrát vstoupit do téže řeky" (B 91), ani se nelze dvakrát dotknout smrtelné bytosti v témže stavu, neboť ta se „rozptyluje a znovu spojuje" rychlou a hbitou proměnou. A vlastně se nespojuje ani „znovu" či někdy později, ale spíše se zároveň spojuje i opouští, „přichází i odchází".


Proto také to, co se z této bytosti zrodilo, nikdy nedosahuje bytí, neboť její vznikání nikdy neustává ani neslábne a ta se proto stále proměňuje: ze semene tvoří zárodek, potom novorozeně, pak dítě, jinocha, mladíka, muže, starce a kmeta. První zrody a období se ruší těmi, které se rodí po nich. A my se zatím směšně bojíme smrti, když jsme přitom již několikrát zemřeli a stále umíráme. Neboť nejenže je „smrt ohně vznikem vzduchu a smrt vzduchu vznikem vody", jak řekl Hérakleitos (B 76 var), nýbrž totéž je ještě jasněji vidět na nás samých: stařec totiž vzniká, když pomíjí muž, ten zas vznikl zánikem mladíka, mladík pak chlapce a chlapec nemluvněte. Včerejšek zemřel v dnešek, dnešek zemře v zítřek. Nikdo netrvá a není jedinou osobou, nýbrž se stáváme mnohými, neboť látka se prohání a klouže kolem jednoho zjevu a společného vzoru. Vždyť jestliže zůstáváme stejní, pak jak to, že máme v něčem jiném zálibu nyní a v něčem jiném jsme měli dříve, že milujeme či nenávidíme a obdivujeme či zatracujeme opačné věci, že užíváme jiných slov a máme jiné prožitky, a že už nemáme týž vzhled, tvar a smýšlení? Že by někdo prožíval něco jiného, aniž by se měnil, není příliš pravděpodobné; pakliže se ovšem mění, nezůstává stejným.

 

Jenom pozor na to, že Plútarchos možná občas následuje Platóna i v jeho roli mýtotvorné. (Platón byl zdatný tvůrce mýtů, navíc byl sám už hned při pohřbu opředen mýtem o původu od Apollóna, viz článek Blahopřání k výročí, které někteří z nás oslaví 7. listopadu.) Plútarchovy úvahy možná přestavují pokus o filosoficky založenou náboženskou reformu.


Podle Plútarchova výkladu delfského obřadu je výsledkem našeho poznání sebe sama to, že se spíše jen stále proměňujeme, než že bychom byli nějak stálí a identičtí. Stálost identity patří jen Apollónovi, proto se zobrazuje vždy mladý. Náš úděl je podobný spíše Dionýsovi, ale ten má k Apollónovi zřejmý vztah, viz O delfském E (9, p. 388e-389b):


Pokud se nyní někdo ptá, co to má co dělat s Apollónem, pak odpovídáme, že nejen s ním, nýbrž i s Dionýsem, který nemá v Delfách o nic menší podíl než Apollón. Jak totiž můžeme slyšet, vyprávějí a pějí ve verších i v próze teologové, že je bůh nezničitelný a svou přirozeností věčný, avšak že má díky jakémusi úmyslu a záměru Osudu potřebu podstupovat proměny sebe sama. Tu se svou přirozeností vznítí v oheň a činí vše podobné všemu, tu se zas ve svých tvarech, prožitcích a rozličných schopnostech stává rozmanitým, asi tak jako nyní kosmos. (…) Ti moudřejší jeho proměnu v oheň nazývají Apollón Jasný (Foibos)… A co se týče jeho přeměny a rozvržení ve vanutí, vodu, zemi, hvězdy a rody rostlin a zvířat, hovoří o tomto (jeho) prožitku a proměně v hádankách jako o jakémsi roztrhání a rozkouskování. Nazývají ho pak Dionýsos… Apollóna představují na obrazech a sochách jako nestárnoucího a věčně mladého, Dionýsa však v mnohých tvarech a podobách.


Identita je hájemstvím Apollóna – a pro všechno i všechny ostatní vede cesta k ní skrze četné proměny, navíc v mnohosti. Jakákoli předem naordinovaná nebo vyspekulovaná identita by byla jen nefunkční nápodobou, která by se zle vymstila. Hérakleitos by měl radost. (Ostatně, Plútarchos má největší podíl na zachování zlomků jeho díla, cituje skoro 40 míst jeho spisu a další parafrázuje.)

 

Ohlasy výroku v dalších epochách

Daly by se napsat celé dějiny výkladů tohoto výroku, poznamenané přesuny akcentu jeho chápání. V pozdní antice jej novoplatonik Plótínos pochopí jako obrat schopností duše směrem k intelektu, jako koncentraci; obrat směrem „do centra“, z čehož povstane výraz meditace. Křesťan Aurelius Augustinus spojí plótínovskou niternost s vyznáním vin a rozvine ji do té míry, že někteří jeho středověcí následovníci nejprve nalézají boží působení v sobě, aby pak v něm mohli poznávat svět. „Chci poznat sebe a Tebe (Boha)“, Noverim me noverim Te. Mistr Eckhart najde na dně duše božskou jiskru. Descartes to vezme zgruntu, oprostí se od úvah o jiných než formálně racionálních problémech, a na evidenci jistoty sebe sama postaví jistotu inženýrského stylu poznávání světa (zatím včetně jistoty boží existence a důkazu nesmrtelnosti duše). Jistota sebe jako východisko ostatních jistot je přímo opak delfského významu. Romantismus znovu ctí niternost (innerlichkeit)… Takhle zkráceně popsáno působí náčrt dějin těchto výkladů málem jako karikatura, přesto jde významné a vlivné myšlenky. Na výkladech nároku „Poznej sebe sama“ můžeme dobře sledovat proměny kultury v průběhu epoch, takže si každý může vybrat podle svého gusta, jen by měl vědět, do čeho tím leze.


Tato výzva patří k velice oblíbeným i v naší době. Její mnohovýznamovost působí tajemně. Nárok je to veliký a dá se z něj udělat i kvetoucí byznys. Možné konce ukazuje „osobní management“, pojatý např. takto: „Poznání sebe sama nám může odhalit spoustu nových a zajímavých informací o nás samých. Je ale také klíčem k úspěchu, radostnému, spokojenému a vyrovnanému životu – a kdo by si něco takového nepřál?“ Poměrně rozsáhlá je na webu i nabídka kurzů, takže se netřeba trmácet do Delf, natož trapně uvažovat o své pomíjivosti.


Literatura

Plútarchos: O delfském E, přeložil Radek Chlup. Praha: Herrmann a synové 1995.

Platón: Charmidés, Lachés, Lysis, Theagés. Přeložil františek Novotný. Praha: Oikúmené 2019.

Sedm mudrců na mém starém webu www.fysis.cz (antická svědectví o nich a výroky jim připisované).

Apokryfní verze, jak se mudrci vypravili do Delf.

Datum: 28.05.2022
Tisk článku


Diskuze:

Smysl života

Max Karas,2022-06-01 00:29:09

To je dobře zábavná debata :-) Jediným smyslem života je se rozmnožit, nic víc. Vše ostatní jsou nesmysly a různé obezličky, které lidem pomáhají překonat jejich neschopnost, nedostatek sebevědomí a nudu. Základem aktivity jakéhokoliv živého organismu je, a ze své podstaty musí být, rozmnožení a pokračování. Jiný smysl život nemá.

Odpovědět


Re: Smysl života

Jitka Hedencova,2022-06-01 22:36:03

Pokud nás postihne nějaká smutná událost či jiná komplikace, tak vždy hledáme smysl, abychom to překonali. Když je nám jej, tak po smyslu nepátrá nikdo. Nebo téměř nikdo.

Odpovědět


Re: Smysl života

Jitka Hedencova,2022-06-01 22:36:05

Pokud nás postihne nějaká smutná událost či jiná komplikace, tak vždy hledáme smysl, abychom to překonali. Když je nám jej, tak po smyslu nepátrá nikdo. Nebo téměř nikdo.

Odpovědět


Re: Smysl života

Jitka Hedencova,2022-06-01 22:36:07

Pokud nás postihne nějaká smutná událost či jiná komplikace, tak vždy hledáme smysl, abychom to překonali. Když je nám jej, tak po smyslu nepátrá nikdo. Nebo téměř nikdo.

Odpovědět


Re: Smysl života

Richard Pálkováč,2022-06-02 15:59:33

To, čo píšete, platí pre zvieratá. Myslia si to síce aj poniektorí naši pozitívne diskriminovaní spoluobčania, lebo sa podľa toho správajú, ale mýlia sa ako Vy.

Človek sa od zvierat líši v jednej zásadnej veci. Nie je to ani inteligencia ani vedomie, to majú aj mnohé iné živočíšne druhy. Je to práca pre blaho a rozvoj jeho spoločnosti.

Pre zvieratá platí Váš predpoklad preto, lebo evolúcia hľadá ďalší živočíšny druh, ktorý by sa mohol stať inteligentný na našej úrovni, ak by sme my zlyhali v ďalšom vývoji. Pokiaľ sme tu ale my, nedovolíme žiadnemu ďalšiemu živočíšnemu druhu stať sa inteligentný na našej úrovni (napríklad mať územné požiadavky a pod.)

Odpovědět


Re: Re: Smysl života

Max Karas,2022-06-02 17:39:20

Ať chcete nebo ne, člověk je jen jeden z živočišných druhů. Nic víc. Nebyl, je a jednou zase nebude. Že si začal něco uvědomovat, používat nástroje a přetvářet své okolí nic neznamená a nic nemění. Žádný zvláštní smysl nebo životní poslání v lidském bytí není. Ať už budete altruista a budete se chovat jako Matka Tereza, nebo střílet občany a páchat genocidu, je to úplně jedno. Až na Vás zase padne existenční chandra, tak se tam u vás postavte před Tatry a odpovězte si na otázku, kde budete za 200 let a kdy ty Tatry. A kde budete Vy budete za 10 000 let a kde ty Tatry. Člověk není nic jiného, než dočasná epizoda. I kdyby člověk zničil Zemi v jaderné válce, pořád je to jedno, kolem Slunce se bude točit s námi i bez nás. Takže to chce méně filozofovat, brát se méně vážně a více žít, tato příležitost se už vícekrát opakovat nebude.

Odpovědět


Re: Re: Re: Smysl života

Richard Pálkováč,2022-06-02 17:51:55

Pokiaľ ste ešte mladík, tak je to, čo píšete pochopiteľné a je to vlastne v poriadku, ale ak je Vám už cez 50, tak je mi Vás ľúto.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Smysl života

David Oplatek,2022-06-03 08:52:32

Počínaje mravenci, konče třeba delfíny - ti všichni jsou sociální zvěř, také se rádi obětují pro blaho své skupiny - společnosti.
Váš předřečník, na kterého reagujete, má pravdu.

Odpovědět


Re: Re: Re: Smysl života

Zdeněk Kratochvíl,2022-06-02 18:14:48

Spíš bych téma "smysl života" nechal mimo filosofii, jakožto lidové dědictví jinak sympatických stoiků. S tématem článku má něštěstí souvislost jen okrajovou. Možná však podceňujeme, že vedle např. fototaxe a chemotaxe je život přitahován také libostí, v nejrůznějších smyslech slova.

Odpovědět

Výroky v náboženstvách

Z Z,2022-05-30 13:27:58

Je to podobné v rôznych náboženstvách.
Vezme sa výrok či skutok nejakej mýtickej, alebo aspoň významnej, bytosti a toľko sa na ním "uvažuje", "pracuje", že sa dá "odvodiť" skoro hocijaké tvrdenie aj jeho úplný opak.
Pritom je výrok, skutok, príbeh obvykle aj tak vymyslený.
Môže to mať pritom veľký úžitok, no ak sa také náboženské tvrdenia berú nekriticky...

Odpovědět

Zmysel života.

Richard Pálkováč,2022-05-29 14:28:02

Zmysel života je dosiahnuť čo najväčšiu hĺbku sebauvedomenia.

Odpovědět


Re: Zmysel života.

Zdeněk Kratochvíl,2022-05-29 15:02:37

Pokud by k té hloubce patřilo i rozplynutí toho "sebe" ve prospěch proměn celku světa, pak by s tím např. Hérakleitos, Buddha a Plútarchos nadšeně souhlasili. Pokud by to znamenalo jednoduchou sebeafirmaci, tak by to bylo typické pro většinovou civilizaci euroamerického novověku (křesťanskou i ateistickou). A pokud by to znamenalo jednostranné posílení asertivity toho "sebe", tak by to vedlo k riziku asociálního jednání. Prostě hodně záleží na tom, co se těmi slovy, která píšete, myslí.

Odpovědět


Re: Re: Zmysel života.

Zdeněk Kratochvíl,2022-05-29 15:05:04

V tom výčtu osob měl být chronologicky mezi Buddhou a Plútarchem taky Ježíš. Viz "Kdo lpí na svém životě (verze překladu: na své duši), ztrácí jej (ztratí ji)."

Odpovědět


Re: Re: Zmysel života.

Richard Pálkováč,2022-05-29 15:53:59

Asertivita je skôr dôležitá pre dosiahnutie úspechu v materiálnom svete. Hĺbka sebauvedomenia (v mojom ponímaní) je skôr duchovná záležitosť, je to čisto záležitosť vedomia. Napriek tomu, to nie je žiadne náboženstvo ani nič podobné, je to veda, len v súčasnosti neobjavená.

V súčasnosti, keď ešte neustále v materiálnom svete bojuje dobro so zlom (prakticky nerozhodne), účinok sebauvedomenia jednotlivca je na tento svet nulový a je otázne či táto úvaha vôbec dáva zmysel, podľa mňa skôr nie. Pre jednotlivca to ale má základný význam.

Viac o mojom chápaní/tušení v tejto oblasti, píšem na mojej www pod heslami fotónová podstata vedomia, fotónový svet, ak by Vas to zaujímalo.

Odpovědět


Re: Re: Re: Zmysel života.

Jitka Hedencova,2022-05-29 16:57:43

Smyslem života je hledání smyslu života. Protože kdyby lidé věděli, že je náš život jen souhra náhod a žádný smysl nemá, tak bychom všichni chodili k psychologovi. Pokud se civilizace dostane do bodu, že vše budou dělat stroje a roboti, tak většina žen smysl ztratí.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Zmysel života.

Jitka Hedencova,2022-05-29 16:58:18

Oprava: ten smysl ztratí.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Zmysel života.

Zdeněk Kratochvíl,2022-05-29 17:25:36

Ono záleží na tom, co myslíte tím smyslem. Například Hérakleitos, Darwin a Nietzsche jej viděli právě v souhře náhod. A biblický Kazatel nebo zase takový Derrida se bez něj obešli, aby se vyhnuli těm zdánlivým smyslům života, které jsou lidmi umanuté. Ale pokud byste chtěla nějaký pozitivně vyjádřený smysl života, tak odpověď nabízí třeba Kléméns z Alexandrie: láska, přátelství a poznání. Ať už si vyberu kteroukoli z těchhle verzí, tak se nebojím, že by ji stroje a roboti vymítili, aspoň pokud neuděláme stroje ze sebe; tím bychom zrušili jak hru náhod, tak to, očem mluví Kléméns z Alexandrie.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zmysel života.

Jitka Hedencova,2022-05-29 18:00:03

Obávám se, že ve světě, kde by díky automatizaci byly dvě třetiny lidí bez práce, dostane láska a přátelství pěkně na frak. Bude to o tom, zda ta zbývající třetina lidstva s humanitními obory, byla ochotna živit zbytek.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zmysel života.

Jitka Hedencova,2022-05-29 18:03:25

To potom opravdu poznáme sami sebe.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zmysel života.

Zdeněk Kratochvíl,2022-05-29 18:13:10

Už před pár stoletími se dělníci bouřili proti strojům, že jim vezmou práci. Nestalo se, jen trochu ubylo nekvalifikovaných míst, spíš byli potřeba lidi k novým strojům. Zdroje nezaměstnanosti bývají jiné než technický pokrok, s výjimkou lokálních fluktuací. (Navíc málo věřím na humanitu tzv. humanitních oborů, ale to je asi můj problém.)

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Zmysel života.

David Oplatek,2022-05-30 21:58:32

O smyslu života nemá smysl hovořit, pokud je vesmír nekonečný nebo bude nekonečně dlouho existovat. Buď se tedy touhle otázkou zabývat nebudete, a nebo mu dáte takový smysl, jaký chcete, aby měl.

Život smysl nemá, pokud vesmír definitivně zanikne. Pak je na vás, jak se s tím vyrovnáte (zde asi nejlépe poslouží: žij a nech žít/svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého).

Život smysl má, pokud existuje něco jako bůh - nadčasová milující entita. Bohužel jde s největší pravděpodobnosti (Occamova břitva) a výmysl neodpovídající realitě.

--- Protože nevíme vše (a znalost všeho je aktuálně smyslem lidstva - což by mohl být i třeba Smysl váš: posunout lidstvo v nějakém vědění vpřed), předpokládejme, že může platit kterákoli z výše uvedených variant. Čili v tuto chvíli nevíme, zda život nějaký smysl má a vlastně ani nevíme (a nevíme, ani zda je to zatím nebo natrvalo), zda to vůbec lze bezpečně rozhodnout (varianta agnostického přístupu).

Můžete se s tím srovnat jakkoli. Z mého pohledu by život jedince měl být naplněn tehdy, když k tomu poznání jakkoli přispěje, předá znalosti dál, sníží míru nejistoty a přiblíží se skutečnosti. Ideální je, když zároveň zajistí, aby po něm byl fyzicky někdo další, kdo na jeho práci naváže (a nový člověk zpravidla nevznikne čtením knih). Protože kdo by chtěl žít v klamné realitě? Můžeme se o to hledání alespoň pokusit, jen si to často žádá odříkání a utrpení, což není pro mnohé komfortní. Ale dělají takovou práci rádi. A nebo to vzdát a neřešit to - pak si určit smysl života vlastní (pochopitelné, chcete-li se radovat bez utrpení, jen je to snad trochu sobecké vůči ostatním, kteří se snaží - jste v podstatě pouhým konzumentem toho, co oni vytvořili, až cizopasníkem, chtělo by se říct), a nebo se uchýlit k pohádkám (to je z těch ta nejhorší varianta - jste nuceni nazývat utrpení radostí a jako radost to i tak cítit, přestože to vše děláte zcela zbytečně, navíc cizopasnicky).

A život vznikl, protože mohl, měl k tomu vhodné podmínky. A zanikne, jakmile tyto podmínky odezní. Vesmír bude existovat nezávisle na tom, zda v něm existuje život. Zdá se, že existuje, protože zkrátka existovat může (vznikl s ním i čas a bavit se o "před" a "po" nedává z pohledu matematiky a fyziky smysl).

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Zmysel života.

Richard Pálkováč,2022-05-31 15:16:04

Mladý človek, by podľa môjho názoru, mal začínať vždy ako materialista. Snažiť sa podľa svojich schopností a možností, vstrebať/naštudovať do seba, čo najviac informácií a vedomostí, ktoré poskytuje materialistická veda jeho súčasnosti. Potom sa môže, vo svojej vedomostnej dospelosti, čo je podľa môjho názoru niekedy medzi 40. až 50. rokom jeho života, skutočne slobodne rozhodnúť, ako majiteľ potrebných vedomostí a informácií, čomu bude veriť.

Možno, potom pochopí, ako ja, že neexistuje logický, materialistický dôvod, aby hmota/energia/matéria, vnímala toto všetko, vnímala samú seba.

Odpovědět

Eva M,2022-05-29 09:44:08

/skutečného prožitku té nesetrvalosti však lze dosáhnut až s nastupujícím stářím... delfy, koučové, kazatelé a pod. jsou patrně "vývojově" nutní... obávám se, že kdo nikdy nepotřebuje "průvodce", jest častován přízviskem "psychopat"...../

/v knihovničce nalezeni Tygři z Mompracemu - patrně odraz historických událostí, z nichž ne všechny jsou dohledatelné, na wiki pouze mapka expanze sarawaku... posléze vzpomenut Conrad a Somerset Maugham, kteří v bouřlivém regionu byli a psali o něm... nemohu si pomoci, na druhé straně "a neuveď nás v pokušení". Po zašlápnutí těžkou botou dějin zůstane fakt houby s octem, stejně jako po nutnosti poznat onu osobu, která se za chvíli stane někým jiným.../

Odpovědět


Re:

Zdeněk Kratochvíl,2022-05-29 13:53:29

Problém, jak skloubit autonomní svobodu s tradicí a pomocí v nesnázích, je přítomný v každé době a v každé kultuře. Bez přinejmenším orientační pomoci se v dětství a raném mládí neobejdeme, občas ji potřebujeme i v dospělosti, v nesnázích nejrůznějšího typu. (Možná je to v různých malérech trochu podobné, jako když se při banální nemoci stahujeme do dětských reakcí typu postýlky, čajíčku, pohádek a péče.) Problém je, jak tuto pomoc dávat a přijímat, aniž by se vytvářelo neúnosné riziko závislosti a zneužívaných vlivů. To platí jak v širší rodině a přátelském okruhu, tak u profíků. Že se tím živí, jim nelze zazlívat, pokud něco poskytují a současně dávají alespoň elementárně pozor na to, aby svou pozici nezneužili.
V Delfách asi uměli poskytnout pomoc, kterou bychom dnes nazvali psychologickou, ne však psychiatrickou, ale to je jenom odhad. Dotyčný se tím sice dostal pod moc Apollóna a jeho kněží, ale to v dané době moc nevyčnívalo. Drsnější to bylo u platoniků a hlavně u pythagorejců, kteří vypracovali plánovitou psychagogii ve stylu metodické pastorace. Tehdy je roziko závislosti na firmě nebo dokonce osobě podobně velké jako v církevním prostředí nebo u (některých) koučů.
Hlavní rozdíl mezi novověkem a ranější antikou je z tohoto hlediska v tom, že dnes hodně lidí předpokládá nějakou jednoznačnou identitu (i jinou než rodné číslo), zatímco tehdy se lidi chápali méně sebestředně, víc v průběhu dějů v sobě i okolí. Každé má svoje, pokud se o tom ví a zachází se s tím adekvátně.

Odpovědět


Re: Re:

Eva M,2022-05-29 16:49:29

Patření do své doby a do své kultury - nojo, to je to.

Ta historie Bornea a spol. a její odrazy v literatuře apod. je v tomto směru – střety zájmů a kultur, „kulturní nátěry“ a jejich oprýskávání, historický průběh - zajímavá (ač nepovzbudivá).

/uznávám, Řecko to není, a otázka, zda a jaký historický předobraz měl Sandokan a proč je to poměně těžké zjistit, ač uplynulo pouhých cca 170 let, významu pátrání po Odysseovi nedosahuje :)/

Odpovědět


Re: Re: Re:

Zdeněk Kratochvíl,2022-05-29 18:16:21

Já se do zdrojů Sandokana nepouštím ani ne tak pro údajnou menší důležitost, ale protože Borneu nerozumím. Bylo by to asi zajímavé a hodně smutné.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re:

Eva M,2022-05-29 19:11:40

Já pochopitelně Borneu také nerozumím, ale možná je to celkem pěkný dějinný model, a z poměrně nedávné doby.

Že jsme tim, čím jsme, je od prvních let života vystavěná samozřejmost, a v jejích limitech se nevědomky pohybujeme; kdo ví, jak by mělo zrcadlo našeho sebepoznání vypadat, abychom si řekli "konečně to sebepoznání mám"..... :) Borneo je jakási vzdálená exotická díra, o kterou svého času sice byl ze strategických důvodů z více stran zájem, ale co se tam semele mezi/stane s místními exoty, kteří se z nejasných důvodů považují za civilizované a mají ambice, nikomu žíly netrhalo... :) viděno odjinud, možná jsme na tom stejně...

/konec okénka do dětské literatury, ale aspoň Vám stoupne návštěvnost a třeba jiné větve diskuze něco zajímavého přinesou. pěkný den./

Odpovědět

Gnóthi seauton

Jitka Hedencova,2022-05-29 09:26:33

Dobrý den, z Vašeho článku je patrné, že jsme stále stejní a jakýkoliv historický nález jsme schopni napasavat na to, co se nám v současné době hodí a pak tvrdit, že je to známá věc už přes tisíce let. V posledním odstavci jste to vystihl úplně přesně.
Možná by se skutečný autor výroku divil, k čemu toto jednoduché prohlášení povede a nakonec by se zasmál a řekl, že tím ve skutečnosti myslel úplně něco jiného mnohem jednoduššího, například "podle sebe soudím tebe" apod.

Odpovědět


Re: Gnóthi seauton

Zdeněk Kratochvíl,2022-05-29 13:40:10

Často to bohužel funguje přesně tak, jak píšete. Na druhou stranu ovšem není vždy dobré bazírovat na historicky původním významu jako na jediném možném, zvlášť když nemáme úplnou jistotu, že není už ve svém zdroji modifikován nějakou mytologizací nebo dokonce ideologizací tradice.
Každá kultura si to samozřejmě vyloží po svém, funguje to jako zrcadlo. To může být někdy přínosné, často ovšem naopak. Každopádně je to zrcadlo té či oné doby.
To je taky základní problém jakýchkoliv dějin filosofie, jak skloubit hledání dobového významu, dějiny motivací daným tématem a současné významy.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace