Bílý trpaslík G238-44 požírá svůj planetární systém do značné vzdálenosti  
Detailní analýzy složení atmosféry bílého trpaslíka G238-44 prozradily, že se krmí materiálem z blízkého pásu planetek, což mohou být trosky zničených planet, a zároveň i ledovým materiálem z těles, která pocházejí ze vzdálených končin planetárního systému G238-44.
Hodující bílý trpaslík. Kredit: NASA, ESA, Joseph Olmsted (STScI).
Hodující bílý trpaslík. Kredit: NASA, ESA, Joseph Olmsted (STScI).

Co se stane se Sluneční soustavou, až Slunce zestárne, spálí hvězdné palivo a po dramatickém umírání z něj zůstane jen potměšilý oharek v podobě bílého trpaslíka? V případě Sluneční soustavy to se vší pravděpodobností potrvá ještě miliardy let. Už teď ale můžeme zkoumat planetární systémy, kde k tomu došlo a jejich přívětivá hvězda se změnila na mrtvolného bílého trpaslíka. A je to fascinující pohled.

 

Logo. Kredit: UCLA.
Logo. Kredit: UCLA.

Vedoucí výzkumu Ted Johnson z americké University of California, Los Angeles (UCLA) a jeho spolupracovníci zjistili, že se u blízkého bílého trpaslíka odehrává drama velkolepých proporcí. Bílý trpaslík G238-44 je od nás vzdálený „jen“ asi 86 světelných let. Badatelé využili archivní data Hubbleova vesmírného dalekohledu a dalších teleskopů a observatoří NASA, aby s jejich pomocí analyzovali složení atmosféry trpaslíka. Z výsledků pak odvodili, čím vším se tento trpaslík živí.

 

Ukázalo se, že trpaslík G238-44 požírá svůj planetární systém s velkým gustem. Badatelé totiž na trpaslíkovy našli stopy materiálu jak z vnitřní, tak z vnější části planetárního systému. Na trpaslíka dopadají kusy hornin s kovy, čemuž odpovídá pozorovaný velmi vysoký obsah železa a zároveň také led, jaký bychom ve Sluneční soustavě našli třeba na tělesech z Kuiperova pásu.  Jeho přítomnost vědci odvodili z neočekávaně vysokého obsahu dusíku.

Systém G238-44. Kredit: NASA, ESA, Joseph Olmsted (STScI) / UCLA.
Systém G238-44. Kredit: NASA, ESA, Joseph Olmsted (STScI) / UCLA.

 

Jak potvrzuje Johnson, je to vůbec poprvé, kdy jsme něco takového pozorovali. Ještě nikdy jsme neviděli trpaslíka, který by „kanibalizoval“ svůj planetární systém v takovém rozsahu. Pro odborníky je to pozoruhodné překvapení a také cenná informace. Pozorování je totiž v souladu s představou, že v planetárních systémech jsou běžné veliké „zásobárny“ ledových těles, podobné té ve Sluneční soustavě. Je to dobrá zpráva i pro astrobiology, protože to znamená, že ledová tělesa, o nichž si myslíme, že zásobovala vodou rodící se planety mladé Sluneční soustavy, mohla sehrát podobnou roli i v jiných planetárních systémech.

 

Obvykle si představujeme, že umírání hvězdy podobné Slunci vnese do planetárního systému chaos a zmar. Situace u bílého trpaslíka G238-44 ale prozrazuje, že je to ve skutečnosti ještě dramatičtější, než jsme si mysleli. Hvězda systému G238-44 zemřela asi před 100 miliony let a bílý trpaslík, který se z ní zrodil, současně požírá materiál jak z blízkého pásu planetek, tak i ze vzdálených oblastí s ledovými tělesy. Až vyhoří naše Slunce, tak to zřejmě bude dost podobné jako v systému G238-44.

 

Literatura

UCLA 15. 6. 2022.

Datum: 18.06.2022
Tisk článku

Související články:

Planetární trosky s vodou u bílého trpaslíka     Autor: Stanislav Mihulka (16.10.2013)
Mrtvé planety bílých trpaslíků vysílají rádiové vlny miliardy let     Autor: Stanislav Mihulka (12.08.2019)
Extrémní bílý trpaslík je nejmenší a zároveň nejtěžší ze všech     Autor: Stanislav Mihulka (02.07.2021)
Bílí trpaslíci spalují vodík a užívají si pomalé stárnutí     Autor: Stanislav Mihulka (07.09.2021)



Diskuze:

Že tam niečo padá, OK,

Vladimír Bzdušek,2022-06-20 21:18:54

ale ako sa určuje zloženie toho materiálu, ako sa zistilo, že je to práve železo a ľad?

Odpovědět

...

Gábor Vlkolinský,2022-06-18 16:05:00

Nerozumiem prečo je to prekvapivé. Gravitácia pôsobí v celom vesmíre rovnako.

Odpovědět


Re: ...

Tomáš Petrásek,2022-06-20 15:01:05

Nevím, jestli je to překvapivé, ale zajímavé určitě. Hvězda si musela projít stádiem rudého obra, kdy všechno poblíž pohltila (řekněme do vzdálenosti Země) a všechno vzdálenější rozžhavila (řekněme do vzdálenosti Pluta). Hvězda při přeměně na bílého trpaslíka ztratila hmotu, takže zbylá obíhající tělesa se od ní musela spíše vzdálit, než že by na ni spadla. Je tedy zajímavé, že a) dost materiálu přežilo a uchoval se tam i led b) je tu nějaký mechanismus, který ho na hvězdu ze značné vzdálenosti posílá - nejspíš planeta či několik planet.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace