Ještě k mykénským zlatým maskám (a dalším pokladům)  
Náprava omylů a nejasností kolem tzv. Agamemnonovy masky. Pak další zlato, včetně jemně rytých scén na prstenech, dále náhrdelníky zlaté, jantarové a z polodrahokamů; hřeben ze slonoviny, předělávané kamenné nádoby, váhy a závaží, rituální dýky.

Pohřební maska z Mykén, hrob V, hrobový okruh A. Zlatý plech. Schliemann se domníval, že je to maska Agamemnona, ale je starší, z 16. století před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, NAMA 624. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Pohřební maska z Mykén, hrob V, hrobový okruh A. Zlatý plech. Schliemann se domníval, že je to maska Agamemnona, ale je starší, z 16. století před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, NAMA 624. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Letní čas svádí k revitalizaci žánru článků, kterým se v minulých generacích říkalo „ještěky“. Býval to zdroj mírného poučení i trochu ironických úsměvů. Například Ještě k výskytu dřípatky horské na Jindřichohradecku, nebo Ještě k sluneční erupci dne…

 

Vhodnou příležitostí je problém, který vyvstal v loňském článku Mykénské hrobky a zlaté pohřební masky vládců. Při popisu „Agamemnonovy“ masky jsem pečlivě leč nemoudře opsal údaje z katalogu: „Je vyrobena ze zlatého plechu tloušťky 1,7 mm, má průměr 26 cm a váží 169 g.“ Velikost je dobře, ale tloušťka nebo hmotnost je o jeden řád špatně, takže jsem byl právem za blbce. Na bohatou diskuzi jsem reagoval hledáním v dostupných oficiálních zdrojích, což ukázalo ještě větší zmatek. Zřejmě kdysi někdo špatně vyplnil formulář a pak se chyby už jenom vršily. Zkušení lidé v okolí se přimlouvali za řádově menší tloušťku, ale jistota chyběla a muzejní úřad mlčel a neodpovídal.


Šťastná náhoda mě letos v červnu do Národního archeologického muzea v Athénách přivedla znovu. Sice tam zrovna nebyl člověk, kterého jsem se chtěl dotázat, ale předmět sám jsem si prohlídnul už s myšlenkou na tento problém. Odhadem je to tlusté kolem čtvrt milimetru. To je samozřejmě jen orientační, ale když předpokládáme chybu pouze v desetinné čárce, tak to vede k údaji 0,17 mm. Ten dobře odpovídá popsané velikosti a hmotnosti, a to je hlavní. V některých případech není nad autopsii, i když to v kontextu vědeckých databází (bohužel ne vždy bezchybných) může působit trapně.

 

Děkuji tedy loňským diskutujícím a příležitost teď využiju k dalším ukázkám, které se do původního článku i některých dalších nevešly. Navíc uplatním nové a lepší fotky.

Zlatý prsten z hrobu IV (hrobový okruh A) v Mykénách, s bojovou scénou. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Zlatý prsten z hrobu IV (hrobový okruh A) v Mykénách, s bojovou scénou. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Zlatý prsten s reliéfem: Lov jelena z vozu, 1500-1200 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, NAMA 240. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Zlatý prsten s reliéfem: Lov jelena z vozu, 1500-1200 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, NAMA 240. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Zůstaneme ještě u zlata, napřed u zlatých prstenů s rytými reliéfy. To je původně minojský žánr i technika. Tyhle dva prstýnky jsou relativně malé, plošky měří něco přes 1 cm. Zobrazit v tom s úžasnou přesností bojovou nebo zase loveckou scénu nebyla legrace. Přitom obě scény působí velice dynamicky, jejich tvůrce zvládal techniku natolik bravurně, že si mohl dovolit takovýto výtvarný projev.

Zlatý prsten z Tíryntu. 15. století před n. l. Sedící bohyně přijímá procesí mořských koníků. Národní archeologické muzeum v Aténách, NAMA 6208. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Zlatý prsten z Tíryntu. 15. století před n. l. Sedící bohyně přijímá procesí mořských koníků. Národní archeologické muzeum v Aténách, NAMA 6208. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Zlaté poháry z hrobů IV a V hrobového kruhu A v Mykénách. Národní archeologické muzeum v Aténách, NAMA 6208. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Zlaté poháry z hrobů IV a V hrobového kruhu A v Mykénách. Národní archeologické muzeum v Aténách, NAMA 6208. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Trochu masivnější zlatý prsten z Tíryntu (NAMA 6208), má přes 2 cm, jsem možná už někdy ukazoval. Je rytý s úžasnou přesností. Sedící bohyně přijímá procesí mořských koníků.

Zlata je tam opravdu spousta. Například zlaté poháry z mykénských hrobů, tedy jiné než ty slavné z Vafia, které jsem už ukazoval v článku Mykény a zrození první řecké civilizace.

Zlaté šperky z mykénských komorových hrobů. Náhrdelníky. Národní archeologické museum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Zlaté šperky z mykénských komorových hrobů. Náhrdelníky. Národní archeologické museum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Šperky a doplňky k šatům, především náhrdelníky. Komorové hroby v Mykénách, 15. až 12. století př. n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Šperky a doplňky k šatům, především náhrdelníky. Komorové hroby v Mykénách, 15. až 12. století př. n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

K tomu zlaté náhrdelníky a další šperky z mykénských hrobů.

A nejen zlaté. Uplatnily se samozřejmě polodrahokamy, a dokonce i jantar, import ze severovýchodní Evropy (nahoře uprostřed, NAMA 6523, 6433).

Hřeben se sfingami z hrobu u Spaty v Attice, slonovina, 1400 až 1200 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, Π 2044. A kostěné hřebeny z Mykén z téže doby, Pi 2579.1,2. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Hřeben se sfingami z hrobu u Spaty v Attice, slonovina, 1400 až 1200 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, Π 2044. A kostěné hřebeny z Mykén z téže doby, Pi 2579.1,2. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Dřevěná pyxis obložená tepaným zlatem. Našla se v Mykénách, v šachtovém hrobě V, hrobového okruhu A, pochází z 16. století před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Xuan Che, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.
Dřevěná pyxis obložená tepaným zlatem. Našla se v Mykénách, v šachtovém hrobě V, hrobového okruhu A, pochází z 16. století před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Xuan Che, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.

Vedle šperků se vystavují také luxusní kosmetické potřeby. Například hřeben ze slonoviny, s reliéfem sfing, ale taky obyčejnější kostěné hřebínky.

K uchovávání šperků mohla sloužit pyxis, schránka na drobné předměty.

Kamenná třmínková nádoba, importovaná z minojské Kréty. Národní archeologické muzeum v Athénách, NAMA 4922. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Kamenná třmínková nádoba, importovaná z minojské Kréty. Národní archeologické muzeum v Athénách, NAMA 4922. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Kamenná třmínková nádoba, importovaná z minojské Kréty. Národní archeologické muzeum v Athénách, NAMA 3050. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Kamenná třmínková nádoba, importovaná z minojské Kréty. Národní archeologické muzeum v Athénách, NAMA 3050. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

V oddělení mykénské kultury vystavuje Národní archeologické muzeum v Athénách taky dvě kamenné nádoby krásně vybroušené ze žuly nebo dioritu; takzvané třmínkové nádoby, vlastně konvice. Jsou to ovšem importy z minojské Kréty, nalezené v mykénském prostředí.

Tu bez víčka (NAMA 3050) jsem loni mylně popsal jako mykénskou i co do výroby. Omlouvám se, v tomto případě byla chyba na mé straně, kdysi jsem přehlédnul drobnou popisku. Každopádně platí, že něco takového vybrousit, není jen tak.

Egyptská dioritová váza, která byla proměněna v rhyton vyvrtáním otvoru do podstavce. Pochází z vyrabované egyptské hrobky z 3. tisíciletí před n. l. Hrob 55. Národní archeologické muzeum v Athénách, NAMA 2919. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0
Egyptská dioritová váza, která byla proměněna v rhyton vyvrtáním otvoru do podstavce. Pochází z vyrabované egyptské hrobky z 3. tisíciletí před n. l. Hrob 55. Národní archeologické muzeum v Athénách, NAMA 2919. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0
Alabastrová nádoba se zlatým lemem a zlacenými uchy. Původně to byla egyptská nádoba, kterou egejský řemeslník předělal (a obrátil vzhůru nohama). Mykény, kruhová hrobka A, hrob V. Národní archeologické muzeum v Athénách, NAMA 829. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Alabastrová nádoba se zlatým lemem a zlacenými uchy. Původně to byla egyptská nádoba, kterou egejský řemeslník předělal (a obrátil vzhůru nohama). Mykény, kruhová hrobka A, hrob V. Národní archeologické muzeum v Athénách, NAMA 829. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Mykénští Achájci kamenné nádoby produkovali i dováželi. Navíc se, stejně jako už Minojci, nerozpakovali použít produkty jiných kultur po svém. Příkladem mohou být dvě mykénské (nebo minojské) úpravy egyptských nádob. Jedna pochází dokonce z 3. tisíciletí před n. l., takže ji možná ani sami nenarabovali, ale třeba získali na černém trhu. O tisíciletí později z ní vyvrtáním dalšího otvoru udělali rhyton po svém způsobu, tedy nádobu na úlitby.

Druhá původně egyptská nádoba ukazuje zásadněji tvůrčí přístup řemeslníka k získanému předmětu. Vzácnou alabastrovou nádobu obrátil vzhůru nohama, vybrousil v ní nové otvory, snad aby se více podobala tvarům domácích nádob, a opatřil ji zlatým lemem, snad aby dostála pověsti „zlatých Mykén“.

Bronzové váhy a olověná závaží. Z tholu u Vafeia v Lakónii na Peloponésu, 15. století před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, NAMA 1858, 1859, 1894-1900. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Bronzové váhy a olověná závaží. Z tholu u Vafeia v Lakónii na Peloponésu, 15. století před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, NAMA 1858, 1859, 1894-1900. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Zvláštní dýky, nejspíše obřadní, s čepelí z polodrahokamů. Mykény, hrob 88. Pozdní doba bronzová. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Zvláštní dýky, nejspíše obřadní, s čepelí z polodrahokamů. Mykény, hrob 88. Pozdní doba bronzová. Národní archeologické muzeum v Athénách. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

V hrobkách mykénské kultury se najdou i věci, jejichž přínos pro nebožtíka není zřejmý. Například bronzové váhy i se sadou olověných závaží, na které měli Achájci přímo systém.


Naprostou zvláštností jsou dýky s čepelemi z tvrdého kamene, nejspíš polodrahokamu. Je to evidentní retro, patrně sloužící k obřadním účelům, k obětování zvířat. Jejich rukojeť je zdobená zlatem. Představují zcela jiný žánr než lovecká nebo vojenská zbroj, byť také velice zdobná (viz článek Mykénská zbroj).

 

Místo literatury

Upgraed fotogalerie Myceanean art in the National Archaeological Museum of Athens v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Datum: 14.08.2022
Tisk článku


Diskuze:

Ne, nebudu

Dalimil Ryšavý,2022-08-16 09:45:45

se zabývat technologiemi a zručností pradávných Řeků, ale nadčasovým uměleckým, tedy i estetickým působením jsjich děl na smrtelného současníka... Můj názor je takový, že bych moc rád navštívil prastaré Řecko a hlavně LIDI, kteří v té době a v té zemi žili, tvořili... Mají můj obdiv!

Odpovědět

Dřevěná pyxis

Jitka Hedencova,2022-08-15 17:07:12

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, z jakého dřeva je ta schránka vyrobena, že zůstala takto krásná do dnešních dnů?

Odpovědět


Re: Dřevěná pyxis

Zdeněk Kratochvíl,2022-08-15 18:03:49

To bohužel popiska neuvádí, per analogiam předpokládám nějaký horský dub. To zachování je možná zčásti iluze, daná zlatým plechem kolem dřeva, možná se tím to dřevo taky trochu ochránilo.

Odpovědět

váza ze žuly/dioritu

Ludvík Urban,2022-08-15 10:00:10

Jak dlouho to muselo trvat než v dioritovém oválu vyhloubili dutinu?
Předpokládám, že stěny jsou tlusté max. 2 cm.
Ten řemeslník, nebo raději umělec, musel být velmi dobře zajištěný, vždyť to zabralo měsíce či roky.

Odpovědět


Re: váza ze žuly/dioritu

Zdeněk Kratochvíl,2022-08-15 11:07:35

Ano, trvalo to dlouho, navíc zrovna tenhle materiál je tvrdý a přitom může být dost křehký, lámavý, musel to dělat opatrně. Dovnitř není moc vidět a samozřejmě jsem tam nesahal, ale stěny budou spíš tenčí než ty 2 cm, typuju tak 1 až 2, místy určitě dost pod 1 cm. Asi to dělal na zálohovanou zakázku. Když to prasklo, což se stávalo, tak to byla těžká havárka, ekonomicky i pro nervy, podobně jako později u lámání polotovarů velkých soch v kamenolomech.

Odpovědět


Re: váza ze žuly/dioritu

Zdeněk Kratochvíl,2022-08-15 13:14:17

Kromě šíeně zdlouhavé a přesné práce měl taky velkou spotřebu materiálu. Brusného prášku padla kvanta. Vyráběl se kulovým mlýnkem, protože to je snad jediné zařízení, které dokáže efektivně mlít tvrdší materiál než je tvrdost jeho vlastních součástí, byť za cenu značného opotřebení koulí i základu. Jako koule se používaly větší oblázky z křemene a jiných tvrdých minerálů, pak se to prosévalo a proplachovalo. Nakolik tuším, tak při úvodní fázi odvrtávání byla taky velká spotřeba mědi, a ta byla drahá. Měděný plech, většinou trochu svinutý a se žlábky, snad na dřevěném držadle, se používal jako vodítko pro prášek, než došlo na prstíček, obrněný koženým náprstkem.

Odpovědět

cisla a rady

J L,2022-08-14 17:24:01

Skutecne ta tloustka byla asi o rad spatne, ve svete brutalnich zjednoduseni vychazi pro plochy valec o prumeru 26cm, vysce 0.17mm (a specifickou hmotnost zlata 0.01932 gramu na mm3) vaha predmetu 174 g.

Odpovědět


Re: cisla a rady

Zdeněk Kratochvíl,2022-08-15 19:23:47

Ten primární formulář chtěl všechny rozměry v cm, ale někdo zadal tloušťku v mm.

Odpovědět

Vážený pane Kratochvíle

Dalimil Ryšavý,2022-08-14 08:49:27

opět jste na mé tváři vyloudil laskavý úsměv...

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace