50 tisíc let staré viry z permafrostu nakazily améby. Jsou na místě obavy?  
Virologové nalíčili dnešní prvoky jako návnadu ve vzorcích permafrostu od řeky Leny a z Kamčatky. Povedlo se jim ulovit celkem 13 nových gigantických DNA virů, kteří představují zástupce rodů Pandoravirus, Cedratvirus, Megavirus, Pacmanvirus a Pithovirus. Číhá v permafrostu apokalypsa?
Nově nalezené viry z permafrostu. Kredit: Alempic et al. (2023).
Nově nalezené viry z permafrostu. Kredit: Alempic et al. (2023).

Dlouhodobě zmrzlá půda, čili permafrost, je plná zajímavých věcí. Kromě mamutů a dalších makroskopických i mikroskopických obyvatel chladných oblastí tam jsou zamrzlé i viry. A co je zamrzlé, může zase rozmrznout. Mezinárodní tým odborníků nedávno rozmrazil gigantické DNA viry ze sibiřského permafrostu a zkusil, jestli nakazí dnešní prvoky.

 

Jean-Michel Claverie vpravo. Kredit: CNRS.
Jean-Michel Claverie vpravo. Kredit: CNRS.

Jean-Michel Claverie z francouzské Aix-Marseille Université a jeho kolegové navázali na předchozí výzkum, na němž se řada z nich podílela. Odehrál se v roce 2014 a zahrnoval vzorky permafrostu starého 30 tisíc let, nastražené dnešní akantaméby a největší virus světa, Pithovirus sibericum, který stále zůstává držitelem rekordu.

 

Claverie a spol. už tehdy varovali, že postupující globální oteplování uvolňuje z permafrostu ohromné množství organické hmoty, v níž mohou být nebezpečné patogeny. Jak se ale zdá, badatelé nebyli spokojeni s reakcí, jakou tento objev vzbudil nebo spíše nevzbudil. V roce 2015 přišli s dalším „rozmraženým“ virem Mollivirus sibericum, opět z permafrostu starého 30 tisíc let. A to bylo na dlouhou dobu vše.

 

Jak výslovně uvádějí ve studii, v těchto dnech zveřejněné v online časopisu Viruses ze stáje MDPI, právě nedostatek rozmražených virů a s ním spojené názory, že jde o výjimečnou záležitost, přivedl Claverieho tým k novému výzkumu. Shodou okolností byly časopisy vydávané MDPI, včetně Viruses, nedávno zařazeny na černou listinu predátorských časopisů, kvůli neetickým praktikám.

 

Logo. Kredit: Aix-Marseille Université.
Logo. Kredit: Aix-Marseille Université.

V rámci tohoto výzkumu zpracovali 7 vzorků sibiřského permafrostu, odebraných u řeky Leny a na Kamčatce. Opět použili jako návnady akantaméby a ulovili díky nim celkem 13 nových typů gigantických DNA virů, i když tentokrát šlo o již známé rody. Objevili nové zástupce rodů Pandoravirus, Cedratvirus, Megavirus, Pacmanvirus, a také Pithovirus. Podle radiokarbonového datování jde o viry, které zamrzly do permafrostu před 27 až 48,5 tisíci let.

 

Rozmražené viry a globální oteplování společně představují velmi mediálně atraktivní dvojitou hrozbu. V chladných oblastech se opravdu mohou objevit případy infekcí vyvolaných patogeny z rozmrzlých mršin a podobných zdrojů. Značnou pozornost si získaly desítky případů anthraxu z roku 2016 na sibiřském poloostrově Jamal, které byly spojené se 75 let starou mršinou soba.

 

Zároveň ale nelze přehlédnout, že polární pustiny nejsou právě ideální oblastí výskytu infekcí nebezpečných lidem. Lidské osídlení je velmi skrovné a nezdá se, že by tu kdy začala nějaká větší epidemie. Návštěva školy očividně představuje hmatatelnější riziko. Pokud jde o zmíněné gigantické DNA viry, o jejich ekologii víme prakticky jenom to, že je lze nalákat do akantaméb. Z dřívějších let je sice známý případ, kdy virus tohoto typu vyvolal onemocnění u člověka, jde ale o zcela výjimečnou situaci.

 

Bazální opatrnost je u virů samozřejmě vždy na místě a rozhodně se vyplatí je průběžně monitorovat i v oblastech tajícího permafrostu, ale pozici mezi zásadními hrozbami dnešní neklidné doby si rozmrzlé viry teprve musejí zasloužit. Stále platí, co o nich v roce 2014 řekl virolog Curtis Suttle z kanadské University of British Columbia pro Nature. Že lidé každý den svého života vdechnou a pozřou spoustu virů a představa, že do toho mohou nějak zásadně vstoupit viry z permafrostu, podle Suttleho napíná vědeckou racionalitu k prasknutí.

 

Video: The rapidly expanding universe of giant viruses

 

Literatura

Phys.org 10. 3. 2023.

Viruses 15: 564.

Nature 3. 3. 2014.

Datum: 13.03.2023
Tisk článku

Související články:

Pomohou nám vzkříšení mamuti zarazit emise uhlíku v Arktidě?     Autor: Stanislav Mihulka (13.05.2018)



Diskuze:

Radiační poškození

D@1imi1 Hrušk@,2023-03-13 08:43:38

Za 50 tisíc let už je velká šance, že dojde vlivem rozpadu radioizotopů k poškození některé části DNA. U živých organismů v nezmraženém stavu by došlo buď k opravě nebo k náhradě buňky. Jak se s poškozením může vypořádat zmražený DNA virus? Je možné, aby ho pár poškození DNA nevyřadilo zcela z provozu? Nebo je pro něj každé poškození genetické informace fatální (případně mutagenní) a ty "přeživší" viry měly prostě štěstí?

Odpovědět


Re: Radiační poškození

Josef Pazdera,2023-03-13 11:20:47

Vše, co jste vyjmenoval je správně. Dovolím si k tomu pro představu uvést několik čísel. Pokud u virů budeme počítat s délkou jejich genomu dva až tři tisíce párů bází, tak u toho lidského to je tři miliardy. Pravděpodobnost, že bude genom viru zasažen radiací, je tedy o mnoho řádů nižší, než genom živočichů z tkání uchovaných ve stejných podmínkách. Navíc ne každé poškození musí být pro viry letální. A je tu ještě i ta třetí záležitost hrající virům do karet. Z každé jedné napadené buňky se počet uvolněných virionů počítá v řádech. Šance, že se některému viru podaří mít štěstí a vyhnout se poškození tím roste jen těžko představitelnou měrou. Bylo by spíš nepravděpodobné, že by se viry z té doby (z míst, kde jim nehrozilo UV záření) viabilní nezachovaly.

Odpovědět


Re: Re: Radiační poškození

D@1imi1 Hrušk@,2023-03-13 19:58:31

Dobrý večer, děkuji za odpověď. Trochu jsem pohledal a vypadá to, že běžné viry mají velikost genomu trochu větší - spíše v řádu desítek tisíc a v článku zmíněné pandoraviry dokonce v řádu milionů párů bází. Každopádně na Vašem vysvětlení to příliš nemění, protože je to pořád o tři řády méně než například u té lidské DNA.

Odpovědět


Re: Re: Radiační poškození

Z Z,2023-03-18 07:03:56

Nie je nebezpečné práve to, že neunikne jedna konkrétna varianta vírusu, ktorá bola úspešná pred 50 000 rokmi, ale značné množstvo radiáciou zmutovaných variantov, kde sa niektoré môžu "trafiť" do súčasného života?

Odpovědět


Re: Radiační poškození

Alexandr Malusek,2023-03-14 18:17:55

Pro sterilizaci ionizujícím zářením se běžně používají dávky kolem 25 kGy. Dávky inaktivující zmražené viry jsou kolem 20 kGy, v některých případech vyšší. Roční dávky z přírodního pozadí jsou řádově jednotky mGy. Budeme-li předpokládat kumulativní efekt ozáření z přírodního pozadí s dávkovým příkonem 2 mGy/y, pak se na 20 kGy dostaneme za 10 miliónů roků.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz
Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů