Obtížné porody Diovy: Zrození Athény  
Porodit Athénu z vlastní hlavy byl problém i pro Dia. Zvláště když ji rodil dospělou a v plné zbroji. Ale povedlo se. Nebo je to jen zástěrka, která má zakrýt, že Athénu Zeus zplodil se svou první ženou, bohyní Métis?

V Řecku platilo, že co se škádlívá, to se rádo má. Mezi satirické kousky s náboženskou tématikou patří v pozdější antice i téma obtížných porodů Diových.

Sedící Zeus drží hromoklín a žezlo, vlevo stojí Athéna, vpravo Héra. Černofigurová amfora z konce 6. století před n. l. Museum of the Bibliothèque nationale de France, Inv. 229. Kredit: Bibi Saint-Pol, Wikimedia Commons. Public domain.
Sedící Zeus drží hromoklín a žezlo, vlevo stojí Athéna, vpravo Héra. Černofigurová amfora z konce 6. století před n. l. Museum of the Bibliothèque nationale de France, Inv. 229. Kredit: Bibi Saint-Pol, Wikimedia Commons. Public domain.
Ganymédés nalévá Diovi úlitbu. Červenofigurový kratér, 490-480 před n. l. Metropolitan Museum of Art (New York), L.1999.10.14. Kredit: David Liam Moran, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Ganymédés nalévá Diovi úlitbu. Červenofigurový kratér, 490-480 před n. l. Metropolitan Museum of Art (New York), L.1999.10.14. Kredit: David Liam Moran, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Kdosi je pozván na audienci k samotnému Diovi, ale před jeho hlavní síní ho zastaví stráž: Tam teď nemůžeš, Zeus se zrovna oddává naprosto jiné činnosti! – Chápu, je se svou božskou chotí Hérou, nebudu rušit. – Není. – Chápu, je u něho Ganymédés. – Dnes ne, ten se radši někam schoval. – Tak s kým tam je? – Je u něho Héfaistos. – Proboha, s tím umouněným chromým kovářem? – Ne, Zeus rodí a Héfaistos pomáhá při porodu, Eileithyia na to nestačila, protože on chudák rodí hlavou!

 

Zrození Athény. Vlevo od Dia stojí Métis, úplně vlevo Héfaistos, vpravo od Dia asi Eileithyia. Černofigurové exaleiptron, 570–560 před n. l. Louvre, CA 616. Kredit: Bibi Saint-Pol, Wikimedia Commons. Public domain.
Zrození Athény. Vlevo od Dia stojí Métis, úplně vlevo Héfaistos, vpravo od Dia asi Eileithyia. Černofigurové exaleiptron, 570–560 před n. l. Louvre, CA 616. Kredit: Bibi Saint-Pol, Wikimedia Commons. Public domain.

Není to jen tak srandička. Téma samo je důležitější, než na první pohled vypadá. Čekali bychom totiž, že když je Athéna Diovou dcerou, tak že ji porodila Héra. To by mohlo být bez problémů. Héra rodila zdatně, občas i bez přispění Dia, například právě Héfaista. Je přece Paní a Velitelka, která si Dia od jeho narození vybrala a kdysi dávno prý svedla. Nikde však nenajdeme verzi příběhu, že by Athéna byla dcerou Héry. V případě původu Athény je jistý jen otec! Na tom se všechny verze shodnou. Musíme tedy pátrat po Athénině matce.

 

Než se obrátíme k důstojným textovým pramenům s překvapivým obsahem, dlužno zreferovat ty výklady oné prekérní situace, jejichž společným jmenovatelem je uchování manželské důstojnosti.


Nejběžnější představou se stane zrození Athény z Diovy mysli. Athéna tedy vůbec nemá matku. Pokud by její „matkou“ v přeneseném smyslu slova měla být Diova mysl, stejně by to asi nebyl nús, tedy intelekt; ženského rodu je búlé, česky úradek. Není asi vhodné říkat, že Zeus Athénu rodí partenogenezí, vhodný výraz v mužském rodě (zatím) nemáme. Athéna je chápaná málem jako boží moudrost, navíc je to panenská bohyně. Porod by tedy mohl probíhat dost odtělesněně. Athéna přímo vyskočí z Diovy hlavy, jako myšlenka! Její ohlušující válečný pokřik vyděsí i bohy.


Tato výkladová linie je už v antice poměrně silná. Občas se k ní přidá přece jenom trochu tělesnější představa, že Héfaistos zasáhl sekerou a tím porod umožnil. I tohle však může být metaforou, že když nás něco „praští“, ne však moc, tak nás někdy může něco napadnout, asi jako v omílaném případě zásahu Isaaca Newtona padajícím jablkem. Metaforu „hlava otevřená“ chápeme jinak, spíše jak přijímání myšlenek, připravenost k inspiraci z „vnějšku“.

Athéna vyskočila z Diovy hlavy v plné zbroji, vpravo stojí asi Eileithyia, božská patronka při porodu. Černofigurová amfora, 550–525 před n. l. Louvre, F 32. Kredit: Bibi Saint-Pol, Wikimedia Commons. Public domain.
Athéna vyskočila z Diovy hlavy v plné zbroji, vpravo stojí asi Eileithyia, božská patronka při porodu. Černofigurová amfora, 550–525 před n. l. Louvre, F 32. Kredit: Bibi Saint-Pol, Wikimedia Commons. Public domain.
Jiný detail: Okřídlená bohyně pod Diovým trůnem je možná Métis. Černofigurová amfora, 550–525 před n. l. Louvre, F 32. Kredit: Bibi Saint-Pol, Wikimedia. Public domain. Commons
Jiný detail: Okřídlená bohyně pod Diovým trůnem je možná Métis. Černofigurová amfora, 550–525 před n. l. Louvre, F 32. Kredit: Bibi Saint-Pol, Wikimedia. Public domain. Commons

Zrození Athény z Diovy hlavy. Okřídlená bytost vlevo je snad Métis, vpravo možná Erós. Velký reliéfní pithos v kykladském stylu z let 700 až 675 před n. l. Archeologické muzeum na Ténu (Tinosu), B 64. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0
Zrození Athény z Diovy hlavy. Okřídlená bytost vlevo je snad Métis, vpravo možná Erós. Velký reliéfní pithos v kykladském stylu z let 700 až 675 před n. l. Archeologické muzeum na Ténu (Tinosu), B 64. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0

A teď to slíbené pátrání po Athénině matce. Vede k celkem jednoznačnému závěru, totiž že jí je bohyně Métis, „Strůjkyně spravedlivých věcí“, zosobňující řád přírody a rozvážnost. Někdy je Diovou milenkou, ale častěji je představována jako jeho první žena. Héra je dokonce až jeho třetí žena, ještě po bohyni Themis.


Jedna výkladová verze říká, že příběh o zrození Athény z Diovy hlavy je jenom maskováním toho, že ji zrodila Métis. Jenže porody mimo aktuální stav manželský se obvykle maskovaly jinak.

 

Řada ctihodných znalců řeckého náboženství bere velice vážně starý a poměrně bizarní výklad, který podává například Hésiodos (Theogonie 886n). Gaia a Úranos prý Diovi věštili, že jeho potomci mohou být silnější než on, pokud si nad nimi nezajistí převahu. Proto Zeus spolknul Métidin plod a pak musel Athénu nějak zrodit.


Athéna s kopím (které nyní chybí) sleduje průvod Velkých Panathénají. Héfaistos vedle ní se opírá o berlu. Blok V,36-37 z východního vlysu Parthenonu, 447-433 před n. l. British Museum. Kredit: Marie-Lan Nguyen, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Athéna s kopím (které nyní chybí) sleduje průvod Velkých Panathénají. Héfaistos vedle ní se opírá o berlu. Blok V,36-37 z východního vlysu Parthenonu, 447-433 před n. l. British Museum. Kredit: Marie-Lan Nguyen, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Podle jiných verzí příběhu mu věštila a pomáhala Afrodité a Zeus těhotnou bohyni Métis spolknul celou, aby se s ní ztotožnil a převzal její moc – a vedle otcovství také podivně adoptované mateřství Athény.

 

Samotné zrození z hlavy však stejně není jen tak z bezradnosti na tím, kterou částí mužského těla se porod odehraje. Vždyť v případě Dionýsa to bude pro změnu ze stehna. Bohyni Métis nebo jenom její plod ovšem Zeus strávil do podoby čehosi, co může vyskočit nejspíš tak z hlavy. Nemusí jít jenom o myšlenku, i když moudrost a šikovnost k Athéně vždy patří. Může to být i znakem jaksi méně tělesného původu této bojovné panenské bohyně. (Málem jako by to předjímalo pozdně křesťanské pojetí Neposkvrněného početí, kdy Maria bude nejen Pannou, ale také už od svého vlastního počátku mimo linii tělesného předávání sklonu k hříchu. Byzantské přeznačení athénského Parthenonu na mariánský chrám Panagia Parthenotissa bylo možná prvním krůčkem tímto směrem.) Každopádně Athéna patří k nejmocnějším bohyním Řeků.

 

Athéna má dokonce syna, ale opět jakýmsi zvláštním způsobem, aniž by ho porodila. Když po ní totiž zatoužil Héfaistos, v jedné z verzí po řádné svatbě, tak způsobila, že oplodnil Gaiu, tedy Zemi, a ta pak synka předala Athéně. Obrázky toho na vázových malbách jsou v článku Gaia a Úranos.

 

Nutno opakovaně připomenout, že řecké mýty, tedy příběhy bohů a héroů, nejsou míněné jako mravní příklad pro lidi. Nepopisují, jak by to na světě chodit mělo, ale ve své většině popisují, jak to chodí; v extrémních případech pak, jak by to eventuálně a výjimečně chodit mohlo. Ne nadarmo kterýsi německý romantik připsal latiníkům výrok: Quod licet Iovi, non licet bovi, „Co je dovoleno Diovi, není dovoleno volovi.“

 

Literatura

Karl Kerényi: Mytologie Řeků I. Praha: Oikúmené 1966, zvl. s. 94n.

Datum: 21.05.2023
Tisk článku


Diskuze:

Transsexualita

Tomáš Novák,2023-05-22 13:24:59

Dobrý den, podle americké ortodoxní levice existovali transsexuálové, nebinární a gender-fluidní osoby prokazatelně již v antice. Dá se to nějak doložit? Děkuji! :-)

Odpovědět


Re: Transsexualita

Zdeněk Kratochvíl,2023-05-22 13:37:10

Jý si sice často pletu levici s pravicí, protože zvláště v ortodoxních podobách je neumím rozlišit, ale v řecké antice to bylo jednoduché: Na obrovskou škálu typů erotických vztahů i sexuálních praktik jim stačila 2 poholaví. Plus vzácný jev hermafroditismu, ale opět poisovaný v téže škále dvou pohlaví. Samozřejmě, že se předpokládalo, že v různých kontextech může tentýž člověk reagovat různě, ale kvůli tomu nenálepkovali. Prostě připouštěli malou nebo větší míru fluidnosti skoro všude, ale nevymýšleli další kategorizace. Právě to by považovali za urážlivé, že je člověk onálepkován. Dokonce znali případy, kdy došlo ke "změně pohlaví", ale považovali to za vzácné jevy, kvůli kterým nezaváděli další kategorie. Slovo pohlaví chápali primárně v biologickém smyslu, s vědomím, že to otvírá dosti široká pole sociálních interakcí, ale ty nepletli s pohlavími. Nakolik vím, tak antické příklady se moc nalíbí ani těm, kdo si myslí, že chudí mají tendenci rabovat, ani těm, kdo si myslí, že bohatí si už narabovali.

Odpovědět

Niekto chce aby to bola len a len mytológia

Anish Khan,2023-05-21 21:52:45

Prednedávnom vyšiel Indický film s tématikou Shaakuntalam (2023):
https://www.imdb.com/title/tt13761284/

Odpovědět

... ta křídla

Eva M,2023-05-21 21:49:51

dobrý den, nevím, zda to bude přínosné, ale našla jsem toto
https://www.researchgate.net/publication/249588526_Egyptian_Maat_and_Hesiodic_Metis

/:)samozřejmě z toho vidím jen ten abstrakt/

/tedy pokud to nemířilo spíš někam do Asie... celý ten prostor asi byl provázanější, než si člověk běžně uvědomí.../

Odpovědět


Re: ... ta křídla

Zdeněk Kratochvíl,2023-05-21 21:58:48

Možná tak, možná onak. Vliv Egypta byl určitě velký, přesto považuju za problém rozlišit, kdy jde opravdu o vliv - a kdy spíš o analogie rozšířené už odedávna v celém prostoru východního Středomoří a jeho okolí. To by chtělo zdatného komparatistu.

Odpovědět

Métis, Themis a pithos

Petr Hilaris,2023-05-21 10:23:57

Není mi jasná role Themis. Myslel jsem, že tato Diova druhá manželka se v mýtech o zrození Athény nevyskytuje a zrodila Diovi jiné dcery. Jedná se o překlep, anebo existují ještě jiné verze mýtu, které Athénu spojují s Themis?

Zajímavý je ten archaický pithos v kykladském stylu. Zeus na něm vypadá velmi žensky a je bezvousý. Bylo v tehdejším kykladském umění obvyklé zobrazovat dospělé muže bez vousů? Pozoruhodné je také to, že všechny postavy jsou zajímavým způsobem okřídlené. Je takový božský atribut známý i z jiných archaických artefaktů?

Odpovědět


Re: Métis, Themis a pithos

Zdeněk Kratochvíl,2023-05-21 19:36:37

Moc děkuju za upozornění na moji fatální chybu, kterou nadto velkoryse navrhujete považovat za překlep. Dělám ostudu Diovi, bohyním, Oslu i sobě. A to jsem to 4x kontroloval a neviděl blbost. Za všechno může dobře míněný odkaz na chrám Themidy (nikoli tedy bohyně Métis) v Dódóně. Tím jsem je totálně popletl, protože při zkracování člániku jsem z vlastní blbosti zrušil větu zmiňující větší počet Diových žen. Chtěl jsem zrušit jenom Dioné, protože to je asi trochu jinačí případ, aby neměl ty ženy hnedle 4, a takhle to dopadlo. Všude dál mám být samozřejmě Métis, jako je to správně v popisech obrázků. Už píšu redakci prosbu o opravu.

Pokud jde o ten pithos, tak ten je zajímavý. Potkal jsem ho náhodně v dost podceňovaném Archeologickém muzeu na Ténu (Tinosu), opsal popisku a pak zíral. Našel jsem několik možných výkladů:
1. V archaické době, zvláště na Kykladách, se mladí muži občas zobrazují trochu ve stylu unisex. Občas se to týká i kúrů, obecně tam bývá pohlavní dimorfidmus menší (málem jako v JV Asii). Tady by to snad mělo ukázat Dia za mlada.
2. Možná narážka na koncept Dia jako nadřazeného nad obvyklá dělítka. To by však odpovídalo spíše orfickým pojetím v trochu pozdější době. Tady asi ne.
3. Spolu s orientalizujícím stylem možný vliv Orientu, zvl. pokud jde o křídla. S těmi křídly to tak může být, ale to, na co umozorňujete, se tím moc nevysvětluje.
Ještě se podívám doma (teď jsem na cestě z Divadelního festivalu v Brně kvůli "rekonstrukci" tragédie Láios) a kdybych náhodou něco našel, tak to připíšu, ale vidím to spíš černě.

Odpovědět


Re: Re: Métis, Themis a pithos

Petr Hilaris,2023-05-22 08:40:21

To přehlédnutí Vás nemusí trápit, mně se podobné věci stávají běžně :-)

Děkuji za přehled výkladů toho pithu. Je docela možné, že se scéna vztahuje k nějaké dnes už neznámé verzi Athénina mýtu, v níž byl Zeus ještě mladý (nebo na sebe vzal při "porodu" jinou podobu). Styl skutečně působí orientálně. Ukotvení křídel na hrudi je nezvyklé, ale možná by se na východě nějaká analogie našla, kdo ví. V každém případě je to velmi pozoruhodný artefakt, díky za něj.

Odpovědět


Re: Re: Métis, Themis a pithos

Petr Hilaris,2023-05-22 09:12:10

Málem bych zapomněl: Je velmi potěšující, že si Vás divadelníci pozvali jako poradce. Doufám, že si odborné názory vezmou k srdci a nevznikne nějaká další postmoderní příšernost :-)

Odpovědět


Re: Métis, Themis a pithos

Zdeněk Kratochvíl,2023-05-21 20:29:35

Teď už je to snad konečně správně, děkuju redakci i Vám.

Odpovědět

Pěkné zkazky

Jan Strapina,2023-05-21 06:51:58

Jo fantazie řeckých mytologů byla takřka bezbřehá!!!!

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce







Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz