Lov pořádně velkého slona primitivní technologií. Kredit: Tel Aviv University.

Lovení velkých zvířat není zase takové umění. Nedají se přehlédnout a nebývají ani závratně rychlá. Stačí k tomu primitivní zbraně, dostatek lidí a nemalá porce odvahy. Naši předci to podle všeho měli a byli velmi úspěšní. Stačilo velká zvířata zpomalit, naházet do nich primitivní oštěpy a pak jen čekat, až vykrvácí. Jak nejednou ukazuje fosilní záznam z pleistocénu, kam přišli moderní lidé, tam po nějaké době v podstatě zmizela megafauna, tedy veliké druhy zvířat se spoustou masa. Co ale bylo s lidmi pak?

Ran Barkai. . Kredit: Tel Aviv University.

Dnešní zalidněná planeta je zřetelným důkazem toho, že naši předci vyhubení velké kořisti a někdy i většiny megafauny sice možná oplakali, ale každopádně to zvládli. Prostě se museli přizpůsobit menší, rychlejší a mnohdy také chytřejší kořisti. Jak ukazuje nová studie dvojice odborníků izraelské Tel Aviv University, pro naše předky bylo vyhynutí megafauny vlastně požehnáním, i když oni sami by nejspíš nesouhlasili.

Není důvod předpokládat, že lidé na sklonku pleistocénu byli méně konzervativní než my. Nejspíš měli rádi svůj klid a rádi používali osvědčené metody lovu, které jim fungovaly na megafaunu. Když si ale největší kořist na daném území vyhubili, museli se podle zařídit. Miki Ben-Dor a Ran Barkai si potvrdili svou dřívější hypotézu a zjistili, že vymizení velké kořisti přimělo předky k vyvinutí pokročilých zbraní, které potřebovali k lovu menší kořisti. Od primitivních oštěpů s dřevěným či později kamenným hrotem se dostali k lukům, šípům i loveckým psům.

Logo. Kredit: Tel Aviv University.

Ben-Dor a Barkai analyzovali nálezy z celkem 9 prehistorických lokalit, které se nacházejí na území jižní Afriky, východní Afriky, Španělska a Francie. Z těchto lokalit pocházejí zejména kosti zvířat a nástroje používané k jejich lovu a zpracování. Zvířecí kosti přitom svým počtem obvykle odrážejí relativní množství jednotlivých druhů kořisti, které tehdy lidé lovili.

Badatelé se v této studii soustředili na vztah mezi poklesem množství kořisti a rozvojem oštěpů s kamennými hroty. Zajímali se o využití takzvané levalloiské techniky, což je způsob výroby předmětů štípáním kamene a zároveň slušný ukazatel kognitivních schopností a výkonu mozku lidí, kteří s touto technikou pracovali. Museli si totiž představit, co vlastně vyrábějí. Ben-Dor a Barkai zjistili, že ve všech případech, na všech studovaných místech došlo k tomu, že se tam levalloiské kamenné hroty objevily v době, kdy tam nápadně ubylo kostí velkých zvířat.

Jak autoři studie shrnují, pokud víme, lidé začali vyrábět kamenné nástroje asi před 3 miliony let. Do lovení se pustili asi před 2 miliony let. Lidé druhu Homo erectus používali oštěpy s dřevěnými hroty, s nimiž zřejmě lovili velkou kořist zblízka. Asi před 300 tisíci let, když se objevovali neandertálci a lidé našeho druhu, došlo na vylepšení oštěpů, které dostaly kamenné hroty, vyráběné levalloiskou technikou. Před 50 tisíci let přibyl luk se šípy a také vrhač kopí, s nimiž běžně lovili lidé našeho druhu. Asi před 25 tisíci let se objevila řada nových loveckých nástrojů, včetně psů, pastí a rybářských háčků.

Video: Ran Barkai | CMBC Lecture

Literatura

Phys.org 7. 9. 2023.

Quaternary online 24. 8. 2023.