Sršeň obecná  
Sršeň je známý druh sociálního hmyzu, který u řady lidí vzbuzuje obavy.
Sršeň obecná. Kredit: BlueBreezeWiki, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
Sršeň obecná. Kredit: BlueBreezeWiki, Wikipedia, CC BY-SA 3.0

Ve skutečnosti jsou sršně klidnými tvory, kteří se nenechají vyprovokovat ke zbrklým akcím a soužití s lidmi i jinými zvířaty může být zcela bezproblémové.

 

Letos založila sršní královna hnízdo v ptačí budce – sýkorníku ve venkovní expoziční části Stanice pro záchranu živočichů a Domu přírody v Bartošovicích ZDE. Budka byla necelé 3 metry od terasy, kde se pohybují návštěvníci. Přesto nikdy nedošlo k žádnému konfliktu.

Rostoucí hnízdo se samozřejmě do malé budky nevešlo a sršni přistavěli několik pater i pod dnem budky. Přestože se na první pohled zdálo, že je vnitřní i vnější část propojena z vnějšku, sršni ve skutečnosti vykousali do dna budky otvor velký přibližně 10 cm a obě části hnízda propojili.

 

O mírumilovností sršňů svědčí i případ, kdy dutinu v kmeni staré třešně obývali sršni společně s myšicí lesní a používali společný vstupní otvor. Tuto situaci dokládají přiložené snímky.

Soužití myšice lesní a sršní
Soužití myšice lesní a sršní
Soužití myšice lesní a sršní
Soužití myšice lesní a sršní
Sršní hnízdo
Sršní hnízdo
Sršní hnízdo

Autor fotografií: Jan Kašinský.

Pokud jste si všimli, že se v textu střídá ženský rod: Sršeň obecná a mužský rod … sršni přistavěli…, je obojí správně (viz například ZDE).

Napsáno pro www.csopnj.cz a OSEL

 


 

Redakční podotek Josefa Pazdery

Podělím se o zkušenost z mého loňského setkání se sršní. Musím ale nejprve předeslat co té události předcházelo. Při jedné z vycházek, zrovna když můj zrak směroval k nebi protože jsem si pochutnával na planých třešních (ty pro jejich sladko kyselo nahořklou chuť miluju) jsem si nevšiml, že šlapu vosám po vstupu do jejich zemního příbytku. A protože těm chuděrám to ve vysoké trávě jinam než nahoru nešlo, rázem jsem jich měl plnou nohavici. Texasky se sundavají dost špatně když v nich rejdí tucet rozhněvaných vos. A protože se některým podařilo se dostat hodně vysoko, noha i s příslušným nadnožím byly oteklé tři dny. Pak už to jen další tři dny svědilo takže jít s tím nakupovat nešlo. Některé věci zkrátka nevysvětlíš. Až teprve teď se dostáváme k avizované sršni (Jen tak mimochodem, i sršni patří mezi vosy).


Necelý měsíc po události na trhání třešní jsme při dalším výšlapu narazili na kouzelné dílo sršní kolonie na zpráchnivělém stromě. Nic takového jsem do té doby neviděl. Stavba oblých smyslných tvarů, která mohla být inspirací pro nejednoho architekta či umělce. To hlavní na tom díle přírody byla jeho pruhovaná barevnost. Podle toho, kam zrovna sršni létali pro stavební materiál se na jejich stavbě střídaly pruhy všech odstínů hnědé, šedé až po světle žlutou. Nenafotit takovou futuristickou nádheru lahodící oku i duši, by byl hřích. Nejsem blbej, a tak jsem nejprve vše pozoroval z uctivé vzdálenosti dokud jsem situaci nevyhodnotil ve smyslu, že nikdo není momentálně doma. A že zhotovení detailu je bezpečné. Teď už vím, že i když z hnízda zrovna žádná sršeň nevykukuje, jsou tam a ví o nás. V okamžiku, kdy už, už jsem se chystal stisknout spoušť, jedna z ubytovaných vystartovala mým směrem. Člověk by očekával, že jak se sluší a patří, někde na mně přistane a teprve pak bodne. Tahle ale si rychle spočítala, že na mé hlavě těch přistávacích opor v podobě ochlupení už moc není a že až se tudíž bude snažit svou stříkačku plnou acetylcholinu s histaminem do mne vrazit, nebude se mít čeho přidržet a o co se opřít aby to bylo co nejhlouběji. Proto se asi tak dvacet centimetrů před mým vysokým čelem začala obracet na záda. Ne úplně, ale manévrem, kterému piloti říkají kobra. Posledních deset centimetrů do mne šla ne hlavou, ale zadkem. Ono to je vlastně logické. Sršni létají rychlostí 25 km/hod (ani na e-biku jim kvůli omezovači rychlosti neujedete) a tak tím útokem zadkem vlastně zužitkovala kinetickou energii. Ona byla úspěšná, já jsem ten snímek „strhnul“.

 

Pálilo to jako čert ale i tak by vše skončilo dobře. Smůlou bylo, že můj imunitní systém byl z předchozí události na třešních proti vosímu jedu nasupen do té míry, že reagoval přemrštěně. Buňky zvané histiocyty uvolnily do krevního oběhu tolik histaminu, že jsem začal tušit problém. K nelibosti zbytku osádky jsem ohlásil, že jedeme domů a vydal se do svahu směrem k autu. Nebylo to daleko, ale vedro a námaha mou situaci zhoršily. Během minuty mi otekly rty tak, že jsem vedle sedící pasažérce začal připomínat krále jazzu Armstronga a jen stěží zadržovala smích. Pohledem do zrcátka jsem jí musel dát zapravdu a i já se tomu smál a podotkl něco v tom smyslu, že ženy za účelem zvětšení rtů a vyžehlení pleti musí platit injekce s botoxem. Ten taky zabraňuje mimickým svalům ve smršťování, což vyhlazuje vrásky. U mně to vše zastal histamin, žel s mnohem větší razancí. Nejen, že by se nikdo na mých opuchlých tvářích vrásky nedobral, ale celý xicht začal spíš připomínat měchuřinu. Rty ze smyslnosti přešly do nesmyslnosti a začaly tuhnout krční svaly což vedlo k problémům s artikulací a podivné změně hloubky hlasu. Vedle sedící, jinak soucitná osoba a dobrá duše, to považovala za předstíraný fór z mé strany ve snaze věrněji imitovat krále jazzu. Závažnost situace jí nejspíš začala docházet, ale i jen letmý pohled stačil k propuknutí nezadržitelného smíchu. A protože je smích nakažlivý, v dobré náladě jsme dorazili domů, bylo to jen asi dva kilometry. Ještě jsem zaparkoval, vyšel dva schody do chodby a nastupující anafylaktický šok ukázal, co dovede. Měl jsem snahu sejít do sklepa a prohledat „zásobu“ prošlých léků a rychle do sebe dostat nějaký Claritine, Zyrtex, či něco na alergii. Jenže už k tomu nedošlo. Zhroutil jsem se na zem s těžko popsatelnou únavou. Nejspíš následkem poklesu krevního tlaku. Nic mne nebolelo, jen pocit zimnice a doslova paralyzující slabost. Sejít schody do sklepa nebo se přesunout do postele, bylo nad moje síly. Ještě že ta moje pečovatelka je astmatičkou a bere proti spazmu plicních sklípků inhalační anabolika. Stačila mi donést svůj lék. Já si „dýchnul“ jednu dávku a tím je příběhu konec. Můj stav se stabilizoval a po cca deseti minutách jak rychle to přišlo, tak to také odešlo.


A proč jsem se rozhodl nyní jít se svým příběhem na zdejší trh? Ty důvody jsou dva. Prvním je, že i mezi vámi může být někdo, kdo vyjma té na manželku, žádnou alergií netrpí a nikdy netrpěl a přesto se mu může přihodit, že se jeho jeho imunitní aparát něčím presenzibilizuje, aniž by si toho byl vědom. Pak je dobré vědět, co se v takovém případě může přihodit a že anafylaktický šok nastupuje opravdu rychle. I povolaná záchranka až příliš často doráží pozdě. V těžkých případech se hraje doslova o minuty. V mém případě jsem měl auto po ruce a během čtvrt hodiny dosažitelnost anabolika. Vy, nebo vaši blízcí, takovou kliku mít nemusíte. Proto vězte, že i pro nealergika není na škodu vozit v přihrádce auta, nebo nosit v batohu, alespoň některý z léků na alergie či injekční pero. Alergikem se totiž lze stát snadno a rychle! Také byste se měli poučit z mých zde přiznaných chyb.

Třeba, že při focení hnízda sršáňů nestačí jen se přibližovat pomalu. V létě, když jsme zpoceni, to zvlášť není dobrý nápad. Také je dobré brát v potaz, že žlutě pruhované létající potvůrky jsou ochotny nás tolerovat asi tak do vzdálenosti kolem tři čtvrtě metru. Snažit se o makro z půl metru už je hovadina. Také je potřeba upustit od všeobecně panující představy, že když mne včely a vosy už bodly mnohokrát a nikdy nic, že už jsem proti tomu odolný. Opak totiž může být pravdou. Když je hic a praží nám na kebuli, je zkrátka rozumnější sedět v chládku u oroseného a ne se snažit zdokumentovat sršní výtvor, byť jakkoliv inspirativní.


Tím druhým důvodem sepsání tohoto pamfletu, i když vám to tak nemusí připadat, je potvrzení sršní mírumilovnosti. Všeho na vině byla jen moje hloupost. Přesněji neznalost sršní komfortní zóny. Nerespektoval jsem hranice odstupu které odborníci říkají proximita. Proto se mi také zaslouženě dostalo napomenutí. A jak už to v sršní komunitě je zvykem, tak bodancem. Výrazem sršní snahy zachovat i nadále dobré sousedské vztahy bylo, že se vše událo jen napomenutím od jednoho člena ochranky a ač by býval byl schopen pokračovat, učinil tak pouze jednou.

Datum: 28.12.2023
Tisk článku


Diskuze:

Mierumilovné ?

Som Ktosom,2024-01-03 16:50:38

Keď som bol dieťa splhal som na jednu starú horáreň. Keď som bol skoro hore, započul som bzucivy zvuk. O chvíľu som mal na hlave celé hniezdo srsnov. V nemocnici mi napočítali vyše 25 bodnutí a prehryzeni kože. Dodnes na tých miestach nemám vlasy a môžem povedať že tento zážitok bola naozaj silná trauma, ktoru si nesiem doteraz a každé teplé obdobie keď začne lietať hmyz mám permanentný stres. Z toho dôvodu moc nesúhlasím s vyrokom prvej vety. Zaútočili bez varovania v plnej sile a na malého chlapca. Bez dôvodu. Je to veľmi agresívny hmyz. Extrémne by som povedal.

Odpovědět

"není rozzuřená, ale zmatená a dezorientovaná."

Eva M,2023-12-30 12:10:16

"Sršeň zalétlá večer do osvětleného pokoje není rozzuřená, ale zmatená a dezorientovaná."
...
obávám se, že s ohledem na možnost vzniku politováníhodných nedorozumění sršně stále spadají pod klasifikaci "to nechceš"...

Odpovědět


Re: "není rozzuřená, ale zmatená a dezorientovaná."

Jakub Fiala,2024-01-01 12:43:04

Mohu osobně potvrdit. Na podzim jsme dělali na chatě grilovačku a protože se už smrákalo tak jsme rozsvítili 500 wattovou lampu na stromě. Během několika minut bylo kolem ní hejno sršní, kteří na nás začali také nalétat. S ohledem na to, že jedna dívka měla alergii jsme přírodě ustoupili a přestěhovali se dovnitř.

Odpovědět

Francis Dolton,2023-12-29 00:18:59

Nejprve také poděkování oběma autorům/přispěvatelům.
A teď moje osobní zkušenosti s nosným hmyzem. Vezmu to proti proudu času.
Letos v létě sršni létali do naší kuchyně zde kuřácký koutek u okna na ventilaci. Po prvotním puzení to všechno vyvraždit, jsem zvolil postup vyčkávání. Držely/-li se většinou u zářivky, neútočily. Jednou jsem jim udělal past - ledku ve volném prostoru před oknem - většina za ním vyletěla, asi dvě bloudící jsem dostrkal ven plácačkou.
Před asi 50 lety se můj otec rozhodl, že bude chovat včely. Velká akce. Tak tři roky to fungovalo. Ale nastal problém. Tátu včelka bodla do palce u nohy, a otekl mu krk ...
Takže mám, nakonec, k tomuhle hmyzu ten postoj, že je nechávám žít, nelikviduji je.
Vážně beru radu co proti anafylaktickému šoku. To je užitečné.

Odpovědět


Re:

Eva M,2023-12-30 17:42:02

pokud hmyzy (dosud vosy) zalétnou, používám radu dalajlámy (kdesi v tisku) "komára 3x varuju a pak plácnu" - po otevření okna a informaci "zmiz odtud nebo tě zabiju" kupodivu "rozumí" / ;-) / a cca v 95% případů mizí.

Jinak - to by skoro bylo na vystopování hnízda, a ať si ho udělají jinde.
Z praktického hlediska (všude s sebou... výdrž ve vedrech.... zvraty v dostupnosti léků..) ta stříkačka nemusí být 100% schůdné řešení.

Jinak letos mne bodla zbloudilá vosa uprostřed města na ulici 30m od lékárny - i přes okamžitý zyrtec+jakýsi gel do 2. dne zarudlý šířící se otok, postupující několik dní............ prý se ve hmyzích jedech koncentruje chemie či co.

Na mírumilovnost "dezorientovaného" sršně by se mi spoléhat nechtělo.

Odpovědět


Re: Re:

D@1imi1 Hrušk@,2023-12-30 19:49:40

V případě komára často varuji i 15x a neplácnu ani jednou, protože je rychlejší. Může to být tím, že ta varování nejsou moc slušná.

Odpovědět

sršeň obecná na hruškách

Florian Stanislav,2023-12-28 22:06:53

Online příručka Ústavu pro jazyk český: „V praxi převažuje rod mužský; jako zoologický termín se užívá rod ženský.“
Verdikt: Oba tvary jsou správné, ten sršeň častější
Zdroj: https://martin-ulbrich.cz/jazyk-a-literatura/ta-srsen-nebo-ten-srsen-lingviste-z-novinek-zpozornete
Na sadě jsme měli obrovskou hrušeň zvanou koženka (hruška se říkalo stromu i plodu), zralé padaly jako hrušky a byly hodně sladké, takže tam hodovaly vosy, sršně hodovaly i sršni hodovali podle pravidel češtiny. Našlapovalo se opatrně mezi hustě napadanými hruškami a sršni nedělali skoro nic, hleděli si natlučených hrušek z rozbitou hnědou kůži zvanou koženka. Bylo třeba dávat akorát pozor, aby se do hrušky s vosou nebo se "sršánem" nekouslo. Jednou jsem asi šlápl špatně a sršeň mě kousnul do lýtka. Červený flek a malý otok, řekl bych menší reakce, než u vosy. Nedávalo se na to nic, myslím snad ocet. Ve stodole skoro až ve špičce pravidelně byly "sršání" hnízda velkosti mísy na ovoce asi tak 3 litry.
Takže se sršni se dá vyjít, bezpečná vzdálenost odhaduji 20-30 cm.
Včely, jak každý ví, když jsou podrážděny zabzučí vysokým tónem, přivolají družky a bodnou žihadlo. Čím víc se člověk ohání, tím víc útočí.

Odpovědět


Re: sršeň obecná na hruškách

Tomes Ii.,2023-12-29 10:42:40

Dobrý den.
K tomu mužskému/ženskému rodu sršňů/sršní: ano, máte samozřejmě pravdu, oba rody jsou správně. Ovšem co už správně není, je v článku použitý výraz "sršni létaly". Stejně tak je přinejmenším podivné v jednom textu použít někdy mužský rod, jindy ženský.

Odpovědět


Re: Re: sršeň obecná na hruškách

Josef Pazdera,2023-12-29 14:43:36

Za to „y“ se omlouvám a hlásím již – opraveno. To střídání ženského a mužského rodu v jednom článku byl opravdu úmysl - něco jako úchylka autora - bývalého dělostřelce u nichž trénovaly především svaly, čemuž odpovídá nynější přízemní styl humoru. Musíte to brát jako jeho autorské právo :) Díky.

Odpovědět

To mi připomnělo

Luděk Horáček,2023-12-28 21:38:49

To mi připomnělo, že už jsem u nás na zahradě sršně delší čas neviděl. Ne sice u hnízda, ale nebyl problém cvaknout si je i z pár centimetrů, když nám na zahradu létali: https://12in.cz/temp/IMG_4755.jpg (ale to už je tři roky na zpět)

Odpovědět

malá príhoda

Martin Smatana,2023-12-28 21:22:31

So sršňom mám tiež malú príhodu. Presnejšie nie priamo ja, ale spolužiak z VŠ. V lete 1989 sme boli na chmeľovej brigáde v severných Čechách. Počas pobytu na chmeľnici cez prestávku na obed zrazu spolužiak začal skákať ako zmyslov zbavený a vrieskal "já mám v kalhotech příšeru!!!" No, zospodu mu do nich vliezol sršeň, našťastie proti spolužiakovi nepoužil žihadlo, len čeľuste, pobyt v temnom priestore nohavíc zrejme nepokladal za útok.
Inak mám so sršňami podobné skúsenosti ako autor článku, polietajú si okolo mňa, zistia, čo som zač a neškodne odletia preč. Žiadna agresivita.
Podobnú skúsenosť mám s osičkami rodu Polistes, tiež sú veľmi mierumilovné, neútočia. Ako malý chlapec som ich mal pod vonkajšou parapetnou doskou na okne mojej detskej izby a zabával som sa ich pozorovaním, až raz hniezdo zhodila prudká búrka.
Na druhej strane - od ôs rodu Vespula (alebo Paravespula?) som už viackrát schytal žihadlo bez príčiny a raz sa mi podarilo pri strihaní kríkov chytiť do ruky hniezdo osy kroviskovej, za čo som dostal do ruky ako odmenu dve žihadlá a následný týždeň trvajúci opuch.

Záujemcom o osy odporúčam veľmi peknú knihu "Okrídlení korzári", autor Josif Aronovič Chalifman, u nás vyšla v roku 1983 vo vydavateľstve Mladé letá.

Odpovědět

Dík

Vojta Ondříček,2023-12-28 18:16:41

za hezké psaní panu Kašinskému i panu Pazderovi.
Kromě komárů a ovádů nejdou bodavci po naší krvi. Používají svou výzbroj jen defenzivně a to hlavně na ochranu hnízda, takže dodržet uctivý odstup několika metrů (v závislosti na velikosti hnízda) je nezbytné.

Sršni jsou tady (Moravské pole, poblíž svedl Otakar svou poslední bitvu) spíš nedostatkem. U mě mi "pomáhají" akorát se sklizní bobulí révy a také hrušek. Jednou jsem nechtěně sáhl při sklizni hrušky na ládujícího se sršně. Oba jsme se lekli, ale já nespadl s žebříku a ona nezraněna spěšně odlétla.

Ten popis průběhu alergické reakce je varováním. Jeden kamarád nosí při sobě neustále nějakou injekční stříkačku.

Cha, cha - v létě létají a stojí ve vzduchu takévé mrňavé milé vosičky, tak jsem z nerozumu jedné nabídl prst na přistání. Přistála, zakotvila nožičkama do pokožky, zarazila stříkačku, použila ji a odlétla. Bolest byla podobná jako po bodanci normální vosy.

O mírumilovnosti bodavců bych tedy nemluvil, oni jen racionálně použijí svou zbraň proti narušiteli jejich revíru.

Odpovědět


Re: Dík

Josef Pazdera,2023-12-28 19:34:03

Také díky za oba. K poznámce o kamarádovi, že si nosí injekční stříkačku - nejspíš jde o injekční pero, které je při těžkém průběhu alergické reakce ideálním řešením. Teda pokud nemáte zrovna smůlu. U některých per (Epipen) se totiž vyskytly problémy s vysouváním jehly a potřebnou látku nedodávaly, pročež jsou stahovány z oběhu.

Odpovědět


Re: Re: Dík

Jaroslav Mitlener,2024-01-02 11:37:09

Bezva článek, jinak hmyzu a tím i ptáků viditelně ubývá. Vosy a sršni jsou navíc zbytečně likvidovány.
Poznámky- ten sprej na asthma není anabolikum, ale kortikoid. Lokálně působící v místě, kam se dostane. To je dané velikostí částeček ve sprayi a je to zařízeno tak, aby to bylo až v průduškách, kde to astmatici potřebují. V místě, kde účinek při alergii potřebujeme, tedy v "krku", moc nepůsobí-jedině snad zachycením na oteklé části hrtanu nebo nesprávným použitím spreje, kdy stříkneme "na jazyk" místo do proudu nadechovaného vzduchu. Také velikost některých částic spreje může být větší a zachytí se už v horních dýchacích cestách. Prostě bych na to moc nespoléhal.
- Epipen a podobné injekce k /samo/léčbě těžké alergické reakce je dobrý nápad a řada alergiků/včely!/ ho u sebe musí nosit. K jakési prevenci se ale nehodí, je to drahé přes tisíc korun a exspirace u adrenalinu je krátká.

Odpovědět


Re: Dík

D@1imi1 Hrušk@,2023-12-28 20:26:50

Přidávám se k poděkování. Zajímavá reportáž obou autorů :-)

Odpovědět

Mírumilovnost sršní ?

Petr Vokůrka,2023-12-28 13:26:01

Dobrý den
jsem milovník vší přírody. I sršně jsem bral jako součást přírody a nezabíjel je. Tedy pokud mi v létě nevletěli ve večerních hodinách do bytu. Bydlím u parku a toto se stávalo několikrát týdně. Sršeň zuřivě bzučela a vždy na mě nalétavala. Anebo vlétla do žárovky což ji podráždilo ještě více. Tak ji bylo třeba zabít. Dnes už mám sítě které mě stály nemalé peníze. Někdy v létě vidím jak se sršně snaží proniknout i přes ně a hryžou do nich kusadly. Zatím ale sítě odolaly.
Nic méně na zahradě, kterou mám u lesa jsem sršně nezabíjel. Dokud ... Miluji motýly a starám se o to, aby celý rok pořád něco kvetlo. Nechávám i kopřivy a spadané ovoce pro babočky. Taky pro čmeláky a včely samotářky ... Sršně mi ale začaly motýly decimovat. Po zahradě jsem nacházel spoustu křídel motýlů bez tělíček. Několikrát jsem byl svědkem jak sršeň nesla uloveného motýla na strom a tam pak křídla oddělila od těla. Za to much a ovádů se ani nedotknou. Takže užitečnost pro mě nula. Tak jsem skončil se sršni. Nastražil pasti a nemilosrdně je hubím.
Je něco se sršni špatně v lokalitě kde žiji? Nebo mají podobně agresivní chování všude? Děkuji za odpověď.
Petr z Orlové

Odpovědět


Re: Mírumilovnost sršní ?

Jiří Brtnický,2023-12-28 16:25:27

Sršeň je lovec, ale jenom na jaře, dokud krmí larvy. Vedle toho spořádá velké množství i jiného hmyzu, především mšice. Měl jsem sršně na zahradě mnohokrát ve starém stromu. Chodil jsem je pozorovat z blízka a nikdy jsem žihadlo nedostal. Sršně také rády likvidují včely, to jsem viděl mnohokrát. Nenalétávají ale do úlu, jako sršeň asijská. Dělají to jen při opylování na květech. Velké ztráty jim nezpůsobují. Ve stejné situaci jsem viděl likvidovat včely i čmeláka a šlo mu to stejně dobře. Rozhodně sršně jsou více užitečné, než škodlivé. Jsou také velmi krásné, prostě mezi hmyzem majestát. Otázka je, co se stane při rozšíření sršně asijské. Bude se, kromě jiného, s tou naší dostávat do konfliktu? S těmi motýly jsem to ale neviděl nikdy, to je zajímavé. Může to být i klidně jejich nové chování, to se stává. Pokud ano, mohlo by to vysvětlit postupný a znatelný úbytek všech motýlů v posledních tak 20 letech. Už ani ti bělásci na zelí nejsou.

Odpovědět


Re: Mírumilovnost sršní ?

Jan Kašinský,2023-12-28 18:06:18

Nejdříve o "užitečnosti/škodlivosti".
Řekněme, že bychom měli brát jako "užitečné" nebo alespoň hodné ochrany tvory jako jsou žížaly, střevlíci, čolci, žáby, ještěrky, ptáci hnízdící na zemi (skřivani, čejky, kulíci) a třeba i zajíci, pak by byl škodlivým živočich, který všechny výše uvedené požírá. Třeba čáp bílý. Ten má v jídelníčku vše živé od žížal a střevlíků po mladé zajíce do hmotnosti cca 350 gramů. ;-)
Těžko bychom s takovým rozdělením obstáli.

Teď k k potravní specializaci.
Domnívám se (spekuluji!), že jednotlivá hnízda se někdy zaměřují na určitý druh potravy a sršně z jiných hnízd se stejné potravě vyhýbají. Máme na zahradě nebo v nejbližším okolí sršně každý rok. Nikdy jsem neviděl tolik sršní lovících včely jako letos. Před několika lety nám sršně okusovaly kůru mladých větviček šeříku až na dřevo. Nikdy předtím ani potom jsem něco takového neviděl. Váš případ sršní lovících motýly mohl být ojedinělý případ specializovaného hnízda.

Agresivita vůči lidem (jiným tvorům)
Je možné (pravděpodobné), že záleží na tom, co je v nejbližším okolí hnízda, resp. na co jsou sršně zvyklé. Hnízdo v Bartošovicích, zmiňované v článku, bylo v místě kde pracovníci procházeli těsně kolem budky s hlavou méně než 1 metr od hnízda. Nikdy se u sršní neprojevil ani náznak agresivity. Zřejmě si na nás prostě zvykly, stejně tak jako si zvykly na myšici žijící s nimi společně v dutině.

Ještě poznámka k agresivitě.
Sršeň zalétlá večer do osvětleného pokoje není rozzuřená, ale zmatená a dezorientovaná. ;-)

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz