V minulém článku jsme si ukázali řecko-lykijské mauzoleum přestavěné na katedrálu. Teď je čas představit další výtečnosti tohoto ostrova. Připomínám, že leží na jihu Kyklad, a že v antických časech byl slavný svým vínem, dokonce se jmenoval Oinoé (latinizovaně Oenoë), tedy Vinný. Pak se ovšem nepovedlo vyjednat u osmanské vlády výjimku na dodávky vína pro řeckou, arménskou a židovskou vrstvu v Istanbulu (Konstantinopoli), takže ostrov upadnul. Zdejší med je sice výtečný, leč jako jediný exportní artikl nepostačoval.
Na ostrově jsou značené pěší cesty. Část z nich jsou upravené byzantské chodníky, místy dokonce antické. Běžnou turistikou je ostrov zatím jen málo poznamenaný, tedy kromě okolí přístavu. Sikinos je ostrov značně suchý i na kykladské poměry, což bylo zvláště zjevné v půlce září, před koncem vyprahlého období etésie. Ale stromy tu místy rostou, není to tak extrémní jako na Anafi.
Mají tu pozoruhodnou autobusovou linku: Přístav – Chóra – Vinařství – Biskupství. Obsluhuje ji jeden řidič, který dle úvahy zvolí normální autobus nebo malý mikrobus. Od přístavu nahoru do Chóry jezdí často, občas udělá zajížďku k jedné pláži, ale nejdelší trasa končí pod horami u Biskupství, samozřejmě dávno opuštěného.
Tak si to probereme v pořadí autobusových zastávek, s vycházkami do jejich okolí. To nezajímavější, co ostrov nabízí, jsme si už vylízali v předchozím článku, ale snad aspoň druhá polovina tohoto vyprávění nabídne další pozoruhodnosti.
Alopronia, přístav ostrova Sikinu
![]() Přístav Alopronia na Sikinu. Uprostřed snímku je taverna Meltemi. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
![]() Pohled z „našeho“ okna k sezení před kafeniem Marconi, odpoledne. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Kolem přístavu stávala malá rybářská ves a bylo tu i nějaké minimalistické zázemí pro námořníky. Dnes má Alopronia asi 80 obyvatel a nejméně stejný počet letních hostů. Většinu staveb tvoří penziony, často nově postavené, ale dají se najít i takové, které vznikly úpravou starších domů. Přístup k nim mívá podobu labyrintu, naštěstí ubytovatelé vyzvedávají své hosty hned u lodi, jejíž příjezd je tady málem svátek, aspoň pokud jde o ferry (trajekt). Čekárna v přístavu, tedy částečně otevřený krytý prostor s vyhlídkou, se ukázala být ideální pracovnou, neboť lodě ani cestující nerušili nijak často, rozhodně ne každý den. (Na levé fotce je úplně vlevo.) Při práci na knize Příroda a věci jsem si tu plnil sen o povolání přístavního povaleče. Žena moje libě nesla, že kousek od pracovny jsou schůdky mířící do průzračného moře. Sto metrů od přístavu je starobylá hospoda, jmenuje se Meltemi (mořská větrná bouře), jak se na námořnický podnik sluší. Ceny mírné, obsluha milá, jídlo dobré. Chodí sem i místní, i když většinou jsou v menšině. (Kousek výše je lepší rybí restaurace a nad ní jediný hotel na ostrově, naštěstí malý.) Další desítky metrů dál je retro-kafenio Marconi, pojmenované po kafírnách u přístavů před více než sto lety, kdy se v nich čekalo na telegraf, byla to podobná zařízení jako na počátku našeho století internetové kavárny. Jeho venkovní sezení je už na okraji veřejné pláže, opatřené na náklady obce několika lavičkami a slunečníky. Při práci nebo civění tu trochu ruší místní malé děti, které zvláště pozdě večer hrají na ulici a na pláži tradiční dětské hry, což je roztomilé, ale člověk si musí zvyknout, aby neměl nervy strachem o jejich život.
Naproti přes cosi jako náměstíčko je smíšené zboží, otevřené, jak je potřeba, většinou dlouho. Hned první den jsem si zapomněl na ubytování peníze, ale paní naznala, že jí těch 10 eur dáme příště. Když jsem se podivil důvěře v neznámého člověka, tak se usmála a pravila, že na podvodníka nevypadám a že od kasy má dobrý výhled na cestu k přístavu, když někdy náhodou jede nějaká loď. A když jsem kupoval místní chortu (zvláštní listová zelenina, výborná a za babku), tak mě prohlásila za člověka, tu že cizinci nekupují.
Chóra Sikinu
![]() Od autobusové zastávky v Chóře Sikinu ke Kastru. Kredit: Marina Aggelopoulou, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
![]() Obecní úřad na náměstí Kastra v Chóře ostrova Sikinu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Hlavní „město“ ostrova se samozřejmě jmenuje Chóra, má 190 obyvatel. Její umístění o skoro 300 metrů výše (a 4 km daleko po silnici) dává tušit dávný strach z námořních pirátů, na opačnou stranu je to od ní k moři div ne kolmo. Přitom Sikinští sami měli v 16. až 19. století také pověst pirátů. Centrem Chóry je jako obvykle Kastro, v tomto případě ovšem jen slabě opevněné náměstí s obecním úřadem, památníkem padlým a novodobým kostelem. Na kykladské poměry je Chóra Sikinu extrémně mladá, byla založená až ve středověku.
![]() Moni Zoodochos Pigi z horní části Chóry Sikinu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
![]() Kaplička Panagia Pantachara z roku 2011. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Vpravo (na severovýchod) stoupá dlouhé schodiště ke klášteru Panagia Zódochos Pigi, Bohorodička u Pramene života, z 16. století. Místy vypadá jako schody do nebe.
Cestou potkáme novodobou kapličku, která nepůsobí jako jedna z desítek tuctových. Zaujme nezvyklou elegancí a skvostným výhledem z jejího odpočívadla. Byla postavená roku 2011, dokonce ji projektoval kterýsi význačný architekt, navíc má unikátní zasvěcení, Panagia Pantachara. Pozornost upoutá dokonalost provedení v celkem tradičním stylu, ne nějaká architektonická schválnost. Za všechno může Odysseas Elytis (1911-1996, nobelista za literaturu), který krom hlubokomyslných i rozverných surreálných básní psal také texty normálních písniček. V jedné z nich se zpívá o letní lásce, která pak zmizí jako kaplička na obzoru. Tak mu jeho žena nechala takovou postavit, tím prý naplnila jeho závěť, pozemek darovala obec. Zasvěcení kapličky lze chápat jako (Matka) Všech radostí, jako nezvyklou Elytisovu hru s tradičním titulem Prostřednice všech milostí. (Leccos mi objasnil Vojtěch Hladký, který kromě antické filosofie občas překládá taky novořeckou poezii.)
Od kláštera pokračuje značená cesta pěknou hřebenovkou do severovýchodní části ostrova až nad odlehlou pláž Malta, kde na strmém návrší stávalo v archaické a klasické době jeho hlavní město. Tomu místu se říká Paleochóra. Jenže tam skoro nic nezbylo, tak se vrtneme na opačnou stranu.
Od Biskupství k okolí Apollónova chrámu na hoře Ag. Marina
Přeskočíme Vinařství, k němu bude příhodnější večerní čas, prvořadým cílem bude helénistické městečko nad Episkopi a vrchol, na kterém stával Apollónův chrám.
![]() Hora Agia Marina od Episkopi. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
![]() Hora Agia Marina od Episkopi. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Tyhle snímky byly focené po prohlídce mauzolea čili katedrály jako mlsný výhled na příští výlet. Na obrázku vlevo vidíme dvůr před katedrálou s vchodem do lapidária, ale pohledy tentokrát míří dál a výš, k helénistickému městečku ve svahu pod Apollónovým chrámem. Uvidíme spíše jen ruiny a místo po chrámu.
Po obědě si velkopansky bereme taxík z Alopronie k Episkopi, řidič byl slušný a za těch 10 km přes stoupáky nechtěl nijak moc. Zpátky už pojede veřejná doprava. Nafotil jsem Biskupství zvenku, když jsme tady za plného světla a sami, prohlédli jsme si kamenné byzantské kapličky v okolí a vyrazili po značené cestě dál a výš. Není to daleko a jen o 120 m výše, jenže kykladské chodníčky dovedou překvapovat, chce to časovou rezervu.
![]() Tady muselo stát něco významnějšího, když k tomu vedly takové schody. Otázka je, kdy. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
![]() Ohlédnutí ze začátku stoupání, směrem k Biskupství a Vinařství (to je vpravo nahoře). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Cestou pod návrší míjíme pastýřské útočištné stavby (mitáta) a ohrady i zbytky dalších staveb nejasného určení a stáří, nejspíš od pozdní antiky do nedávné doby. V jednom místě potkáváme vedle pěšiny slušně zachované zbytky důkladného schodiště. Takové schody se nedělají jen tak k něčemu, ale nevíme, k čemu a kdy to bylo. Kolem kvetou asfodely a vládne tu naprostý klid. Pak už je před námi prosluněný stoupák. Vpravo od cesty je kolmý sráz, ale tam nepůjdeme, i když k tomu pobízejí šipky namalované na kamenech, mířící ke skrytým kapličkám, nejspíš pro sebevrahy nebo umné lezce.
Obrázek vpravo nabízí ohlédnutí zpátky směrem k Biskupství a Vinařství (to je úplně vpravo nahoře). Oproti očekávání se po části stoupání pěšinka náhle rozšiřuje v kvalitní chodník.
![]() Antická dlažba cesty. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
![]() Stoupání k bývalé agoře. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Ocitáme se na zachované části antické cesty k městečku a chrámu. Měli ji vydlážděnou. Bohužel se zachoval jenom kus. Na obzoru vidíme ostrov Santorini.
A už se otevírá výhled směrem k cíli. Sráz je teď spíš po levé straně cesty, ale ne tak prudký, je tam hluboké údolí, které bylo kdysi osídlené, bylo to zemědělské zázemí pod městečkem. Jeho agora stávala na návrší v levé části snímku.
![]() Zbytky zdí z helénistické, římské a byzantské doby kolem chodníčku. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
![]() Na plácku uprostřed snímku stávala v helénistické a římské době agora městečka. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Kolem cesty jsou zbytky pozdně antických a raně byzantských zdí a kvetou asfodely i cosi dalšího. Hlavní město ostrova původně bývalo na jeho opačném konci, tohle bylo menší a pozdější sídlo. Bylo založené asi začátkem 3. století před n. l., kvetlo do konce antiky, pak jako osada přežívalo do středověku, ale to už je v roli centra vystřídala Chóra.
Antickou agoru teď vidíme z lepšího úhlu, z větší výšky. Je vyholená od archeologů. Ti tu pracují v nelehkých podmínkách, bez přístupové cesty. Není to tak významné, aby se nasadila technika a daly peníze, připomíná to málem amatérskou práci, ovšem s profesionální znalostí. Nálezy se teprve konzervují a zpracovávají v Athénách a kdesi jinde. Teď jsou výkopy opuštěné.
![]() Kaplička Ag. Marina na vrcholu stejnojmenné hory. Tady prý stával Apollónův chrám, aby měl výhled. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
![]() Kaplička Ag. Marina na vrcholu stejnojmenné hory. Tady prý stával Apollónův chrám, aby měl výhled. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Po překonání úzkého srázu se cesta náhle znovu rozšiřuje a ústí na plošině před kapličkou Agia Marina na stejnojmenné hoře. Přibližně od roku 300 před n. l. tu stával Apollónův chrám, a když ne přímo tady, tak v bezprostředním okolí. Na pravém obrázku je možná vidět okraj jeho základů. Kaplička nevypadá nijak moc starobyle. Její současná podoba patrně vznikla opakovanými přestavbami mnohem starší stavby. Není to nejvyšší vrchol ostrova, jsme jen 420 m nad mořem, přesto je to vršek impozantní. Tohle už fotila moje statečná žena, mně se v takovém srázu už léta motá hlava až k nepotřebě.
Dotyčná svatá Marina nemá nic společného s námořnictvem, řečtina takovou asociaci jejího jména ani nenabízí. Je to Margareta z Antiochie, žila ve 4. století. Bývá zobrazovaná, jak bije ďábla nebo dokonce morduje draka, takže se jako přeznačení Apollónova kultu docela hodí. (Vztah k ní měl i Odysseas Elytis. Sice se narodil na Krétě, ale rodina pocházela z ostrova Lesbu, kde jeho povstalečtí předkové tuto světici velice ctili.)
Vinařství Manalis
![]() Vinařství Manalis na Sikinu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
![]() Vinařství Manalis na Sikinu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Poslední bus od Biskupství nás za houstnoucího soumraku vysadil nad cestou k Vinařství Manalis, 4 kilometry směrem k Chóře. Je to pěkné místo i samo o sobě, takže jsme srozuměni s tím, že tu nějak přečkáme do poslední obrátky místního postrku. Samozřejmě se jdeme na to vinařství podívat zblízka. Ukázalo se, že to není past na turisty, že ceny jsou únosné, jídlo jen o čtvrtinu dražší než v Meltemi dole u přístavu, a na trochu vína taky máme. Takže zvyšujeme počet hostů na deset, usedáme k vyhlídce a vyzkoušíme jejich růžové. Pokus se vydařil přímo fantasticky, dokonce natolik, že riskuju své problémy s alergií a dávám si taky dvě deci, nějak to dopadne.
Máme výhled na moře z výšky 395 m, Měsíc se sklání a na obzoru vpravo ční silueta ostrova Folegandru, ten by někdy tuze stál za pojednání.
Můžeme si prohlédnout stáčírnu a případně koupit lahvinku. 11 eur za 0,75 l není cena lidová, jenže tohle je opravu „vysoké víno“, to nekecají, takže je to za ty peníze div ne zadarmo. Na Théře (Santorini) by za něco podobného chtěli dost násobně víc, když jenom za litr vody tam jednou ti vydřiduši chtěli 9 eur, a hlavně by to nebylo takhle příjemné. Kdy se k takovému vínu našinec dostane! Připomíná to starý vtip, že běh za taxíkem ušetří víc než běh za tramvají, akorát že tady je bohužel vklad v podobě účtu. Podnik je zjevně v záběhu a ceny nutno chápat jako zaváděcí, a daří se. Teprve začínají sbírat vinařská ocenění. Vinařství bylo založené roku 2018 a s dobrým vínem se nedá spěchat. Větší frmol tu mají jenom na vinařské svátky, kdy se sem sjíždějí lidi z okolních ostrovů a až z Athén. Cesta z Pirea sem a zase zpátky je romantická akce na vícero dní, s přestupy, přinejmenším na ostrově Íós. Bláznivý bohatci za vínem radši létají na Théru.
Svá vína nabízejí pod značkou Sikoinos, což je jazyková hříčka se současným a antickým jménem ostrova, samotné oinos znamená víno. U nás jsme v této kategorii zvyklí na jedno-odrůdová vína, podle německého zvyku. Tady podle francouzského zvyku dělají kupáže, cuvée. Blízkost Théry je znát, takže dominují podíly odrůd Assyrtiko pro bílé a Mavrotragano pro červené (ze Santorini si lze objednat lahvinku za 850 Kč, to by mě nikdy ani nenapadlo). Zdejší půda ovšem není sopečná, leč chuti vína to kupodivu nevadí, možná to vyrovnávají ty kupáže. Společným rysem je, že valná část vláhy je jen v podobě noční rosy.
Řidič místní dopravy naložil internacionální společnost do mikrobusu jako sardinky, kdyby totiž vzal autobus, musel by se jet otočit až k Biskupství, a šťastně nás dovezl rovnou k obchodu dole v Alopronii. Byl ještě otevřený, evidentně proto, že cestující si během jízdy zamanou, že si tu pořídí ještě další lahvinku na pozdní večer nebo do zásoby. Na běžné popíjení by to bylo moc drahé, jenže svátek je svátek, na takovém ostrově se člověk neocitá každý den. (Tato cesta nebyla na rozdíl od řady jiných pojata jako nízkonákladová, spíše jako protiinflační.)
Literatura
Paths of Siinos , značené cesty
Manalis Winery, stránky vinařství Manalis
Stránky cestovky ostrova Sikinu (anglicky)
Odysseas Elytis: Bláznivý granátovník. Překlad Růžena Dostálová. Praha: Mladá fronta 2003.
Víno v egejském prostoru od doby bronzové po dnešek
Autor: Zdeněk Kratochvíl (29.01.2021)
Pramen života pro lidi různých náboženství i pro ateisty
Autor: Zdeněk Kratochvíl (03.01.2023)
Navigační stavby a chrám Apollóna Aigléta na ostrově Argonautů
Autor: Zdeněk Kratochvíl (30.07.2024)
K Prameni života na ostrově Anafi (a dál a výš)
Autor: Zdeněk Kratochvíl (23.01.2025)
Antické mauzoleum v roli opuštěné katedrály ostrova Sikinu, 3. a 7. století
Autor: Zdeněk Kratochvíl (14.04.2025)
Diskuze:
Markéta Antiochijská
Tomáš Novák,2025-05-01 19:47:30
Údajně byla pozřena Satanem ve formě draka, díky svému kříži ale vyvázla. Nejedná se o jedno z prvních zapojení "dračí" mytologie do křesťanských legend? :-)
Re: Markéta Antiochijská
Zdeněk Kratochvíl,2025-05-01 21:36:13
To chci někdy popsat jako extra téma. Začíná to už v pozdnějším 1. století Apokalypsou. Nemyslím jen to, že tam je různých draků a podobné havěti spousta, ale zajímavý je motiv draka, který pronáslenuje "ženu oděnou Sluncem". Vypadá to na maloasijské pokračování příběhu bhyně Létó, Apollónovy mámy. Přitom je zvláštní, že Apokalypsa byla oblíbená spíš u západních křesťanů, na Východě občas nai nebyla v kánonu. Pak draka morduje sv. Jiří (Georgios), podobně jako Apollón.
Re: Re: Markéta Antiochijská
Tomáš Novák,2025-05-02 14:55:01
Mohly v tom mít své kostěné prsty nějaké fosilie velkých zvířat, objevované v tehdejším Středomoří? :-)
Re: Re: Re: Markéta Antiochijská
Zdeněk Kratochvíl,2025-05-02 22:22:01
To dokone skoro jistě, např. pokud jde o potvoru v Delfách, což by měla být ta samá, co pronásledovala jeho mámu Létó.
Re: Re: Re: Markéta Antiochijská
Eva M,2025-05-03 08:02:07
(no a pak zde jsou pohadky. ta vsudezdejsi o princezne a drakovi................ovsem, pri pohledu na vycpaninu v prujezdu brnenske radnice v porovnani s povesti se jevi, ze ani nejsou nutne praveke kosti - staci trocha myslivecke latiny...)
Exploze Théry a Titánomachie
Tomáš Novák,2025-04-28 14:22:45
Pane docente, je pravda, že exploze Théry někdy v letech 1650 až 1620 př. n. l. (podle zatím nejpřesnější korelace datování) se projevila nejen v egyptských a čínských textech (navíc i v Exodu), ale také v klasickém Řecku? Konkrétně prý v Hésiodově Theogonii, kde autor vycházel z nasbíraných pověstí a legend, získaných také v západní Anatolii. Citované Diovy blesky prý mohly být ve skutečnosti tehdy pozorované vulkanické blesky z erupce, vařící se země i moře mohlo být ve skutečnosti protržením magmatického krbu a popisované strašlivé horko a plameny pak freatickou erupcí (doprovázenou výrony horké páry). Vzhledem k rozsahu této události mohlo být podobné "divadlo" pozorované prakticky ve většině Středomoří a následně se to v mnoha variantách mohlo zachovat jako ústně tradovaná legenda, která přežila mnoho století. Hésiodos psal myslím asi 800 let po této události? Děkuji!
Re: Exploze Théry a Titánomachie
Zdeněk Kratochvíl,2025-04-28 14:51:21
Bral bych to s velkou rezervou. Možné je leccos, jenže lidi rádi leccos vysvětlují jen na základě toho, že to není úplně vyloučené. V Egyptě bych zmínky docela čekal, ale nevím o nich, což nic neznamená. S tou Čínou je to divné, a nevím nic. Hésiodos psal kolem 700 před n.l., jenže problém není jen těch nejmíň 9 století, ale hlavně to, že ten jeho popis Diových blesků sedí na erupci jen s notnou dávkou fantazie. I když blesky k ní nejspíš taky patřily. Hlavním problémem bylo napřed tsunami spolu s důkladným bombardováním sopoečnými pumami (až na Krétu, na okolních ostrovech jsou v krajině dodnes nápadné, hlavní síla asi mířila na jihovýchod), pak kvanta popílku v širém okolí. A s tím Exodem to nesedí ani v dataci, to by člověk musel předpokládat extrémně fundamentalistické datování.
Re: Re: Exploze Théry a Titánomachie
Tomáš Novák,2025-04-28 15:16:04
Čínské prameny:
A volcanic winter from an eruption in the late 17th century BCE has been claimed by some researchers to correlate with entries in later Chinese records documenting the collapse of the semi-legendary Xia dynasty in China. According to the Bamboo Annals, the collapse of the dynasty and the rise of the Shang dynasty, approximately dated to 1618 BCE, were accompanied by "yellow fog, a dim sun, then three suns, frost in July, famine, and the withering of all five cereals". (Pang, K. D.; et al. (1989). Climatic and Hydrologic Extremes in Early Chinese History: Possible Causes and Dates. Eos. 70: 1095.)
Egyptské prameny:
Apocalyptic rainstorms, which devastated much of Egypt, and were described on the Tempest Stele of Ahmose I, have been attributed to short-term climatic changes caused by the Theran eruption. The dates and regnal dates of Ahmose I are in some dispute with Egyptologists (leaving aside alternate chronologies). Proposed reigns range from 1570 to 1546 BCE to 1539–1514 BCE. A radiocarbon dating of his mummy produced a mean value of 1557 BCE. In any case this would only provide an overlap with the later estimates of eruption date.
Alternatively, if the eruption occurred in the Second Intermediate Period, the absence of Egyptian records of the eruption could be caused by the general disorder in Egypt around that time. While it has been argued that the damage attributed to these storms may have been caused by an earthquake following the Thera eruption, it has also been suggested that it was caused during a war with the Hyksos, and the storm reference is merely a metaphor for chaos upon which the Pharaoh was attempting to impose order. Documents such as Hatshepsut's Speos Artemidos depict storms, but are clearly figurative, not literal. Research indicates that the Speos Artemidos stele is a reference to her overcoming the powers of chaos and darkness. (Wiener, MH; Allen, JP (1998). Separate Lives: The Ahmose Tempest Stela and the Theran Eruption. Journal of Near Eastern Studies. 57. University of Chicago Press: 1–28.)
Exodus:
Geologist Barbara J. Sivertsen seeks to establish a link between the eruption of Santorini (c. 1600 BCE) and the Exodus of the Israelites from Egypt in the Bible. (Sivertsen, Barbara J. (2009). "The Minoan Eruption". The Parting of the Sea: How Volcanoes, Earthquakes, and Plagues Shaped the Story of the Exodus. Princeton University Press. p. 25. ISBN 978-0-691-13770-4.)
Re: Re: Re: Exploze Théry a Titánomachie
Zdeněk Kratochvíl,2025-04-28 18:23:04
Umím se vyjádřit jen k tomu Exodu. Popisovat jej jako historickou událost v takto rané době bylo v Evropě v akademickém prostředí možné tak před víc jak sto lety.
Re: Re: Re: Re: Exploze Théry a Titánomachie
Tomáš Novák,2025-04-30 14:28:27
Tomu přesně nerozumím - míníte tím, že v Exodu či jiných podobných textech by bylo naivní rozpoznávat jakékoliv reálné události tohoto typu? A co když ta kolektivní paměť a předávání tradice opravdu funguje napříč mnoha stoletími? Co třeba potopa světa, objevující se v mnoha starých příbězích? Ta se asi opravdu stala, konkrétně vylitím velkého objemu vody z Černého moře (?) kolem roku 5600 př. n. l.
Re: Re: Re: Re: Re: Exploze Théry a Titánomachie
Zdeněk Kratochvíl,2025-04-30 16:52:04
Omlouvám se, že jsem se vyjádřil zkratkovitě a možná zmatečně. Tak to zkusím rozložit na několik vrstev problémů, s nimiž je třeba zacházet specificky:
1. Velké přírodní katastrofy samozřejmě zanechávají následky v krajině i v lidské paměti. Navíc patří mezi ty neblahé jevy, jejichž zkoumáním nám může být hodně užitečné, například kvůli synchronu různých lokálních chronologií nebo k pochopení lokálních, subkontinentálních a globálních měřítek přírodních jevů. Zaujaly mě ty čínské zprávy, které citujete, ale to by chtělo geofyziky a sinology, ne mě.
2. Po vytipování možných souvislostí by se mělo přikročit k jejich kritickému průzkumu. Ne však způsobem, že někdo se unáhlí a popularizace nebo média to pak metodicky otočí do podoby, že kdo tomu nevěří, by tu pochybnost dokázat. Tíha dokazování má zůstat na straně toho, kdo s hypotézou přichází, ne toho, kdo ji odmítá. To by platilo jenom v případě, kdy by hodlal kritizovat obecně přijímanou vědeckou teorii. Problém je, že většinou toho víme příliš málo jak na straně přírodního jevu, tak tím spíše na straně opožděného zápisu paměti, nebo fantazie, která ale mohla být nějakou pamětí motivovaná. Např. různých potop bylo celkem dost, nejen v Mezopotámii a to Černé moře. Hledat, která je zrovna ta patřičná, bývá těké. Opatrnost je na místě. Líbila by se mi kombinace dostatku fantazie při tipování hypotéz a vysoké míry kritičnosti při jejich zkoumání.
3. Exodus je extra problém, patří to k umanutosti Biblí, kterou málokdy umíme číst jinak než nekriticky nebo odmítavě. Nejsem toho znalec, tak jenom přibližně. Kniha je zapsaná asi v 5. století před n. l. jako redakce starších tradic, asi o několik málo století starších. Ty ovšem obsahovaly všechno možné, od ozvěn ještě starších tradic přes mýty okolních kultur po fantazii vypravěčů. Popisuje "exodus z Egypta", tedy pravděpodobně odchod části izraelských kmenů na Východ. Je to evidentně nadsazené, to patřilo k žánru. Je to tedy přece jenom lépe datovatelné než třeba kdy Přemysl Oráč opustil pluh. Většinou se mluví o 12. nebo 13. století před n. l., rozhodně ne o době exploze Théry. To už je nejspíš fantas fundamentalistů, kteří by nejraději pospojovali všechny zvláštnosti takovým způsobem, aby je mohli vyložit ze své pozice.
......
Eva M,2025-04-28 11:59:13
ostrov fajn, akorat - :) bez vlastnictvi lode bych tam asi ponekud trpela klaustrofobii, nebo jak to nazvat...
vinarstvi zda se byt rozlehlejsim onoho udajneho Apollonova chramu /:) ehm, spis Apollonovy kaplicky?/, pokud to neni opticky klam
schody - volne asociovany tatranske chodniky....
tezko si predstavit, ze se kdysi v udoli neco vyznamneho vypestovalo....
no a kde tam berou tu vodu tedy?
Re: ......
Zdeněk Kratochvíl,2025-04-28 13:05:08
Jsou tam studny a cisterny (v řeckém smyslu slova), v zimě teče několik potoků. Chóra a Alopronie mají soběstačné vodní zdroje. Voda se dováží jenom balená na pití, pro jistotu, jiná ne. Tenkrát tam prý bylo malinko tepleji a o víc vlhčeji, ale hlavu za to nedám. Prostě taky sucho, ale ne tak moc. Významným zdrojem vody je tam noční rosa, tím je limitovaný sortiment k pěstovaní, např. patřičné odrůdy vína.
Antické chrámy nemusely pojmout lidi uvnitř, bohoslužba byla venku před chrámem.
Spíš je tam ten správný ostrovní pocit, zvlášť kdy se zvedne vichr nebo propukne stávka a přestanou jezdit lodě.
Re: ......
Zdeněk Kratochvíl,2025-04-28 13:07:18
Ten první link v Literatuře (na značené cesty) má být
https://www.wikiloc.com/trails/hiking/greece/south-aegean/sikinos
Furt se tam na síti cpe nějaká jiná cestovka s ubytováním.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce