Slunce pohledem NASA. Kredit: NASA.

Dneska už víme, že Slunce má v porovnání s ostatními hvězdami velmi přívětivou tvář a většinu času je blahodárně klidné. Přesto se ale ukazuje, že občas dokáže rozpoutat běsnící solární bouři, při které Zemi bombardují vysokoenergetické protony a další částice.

Kseniia Golubenko. Kredit: University of Oulu.

V roce 2023 jsme nadšeně psali o tom, jak na řece Drouzet ve Francouzských Alpách vykopali důkazy o drtivé geomagnetické bouři, co se otiskla do gigantického píku obsahu izotopu uhlíku-14 v letokruzích subfosilního dřeva, které pochází z doby asi před 14 300 lety, tedy na sklonku nejmladší doby ledové. K detailnímu zhodnocení síly této ohromující solární pohromy ale scházel vhodný model.

Teď s takovým model přichází výzkumný tým, který vedla Kseniia Golubenko z finské Oulun yliopisto (University of Oulu). Vyvinuli chemicko-klimatický model SOCOL: 1C-Ex, který byl speciálně navržený pro rekonstrukci podobných událostí v podmínkách doby ledové. S tímto modelem vědci potvrdili, že to tehdy byla opravdu jízda. Šlo o nejsilnější známou částicovou sluneční bouři (solar particle storm) a vůbec nejsilnější solární událost, jakou jsme doposud zaznamenali.

Podle výsledků analýz byla událost, kterou vědci přiřadili k roku 12350 před naším letopočtem, asi o 18 procent intenzivnější než doposud nejsilnější sluneční bouře detekovaná v letokruzích dřeva čili událost z roku 775 našeho letopočtu.

Model SOCOL: 1C-Ex. Kredit: Golubenko et al. (2025), Earth and Planetary Science Letters.

Událost v roce 12350 před naším letopočtem je takzvaná Miyakeho událost, tedy nejsilnější z těchto událostí, pokud víme. Pro Miyakeho události je typický nápadný pík uhlíku-14 v letokruzích dřeva, doprovázený ve stejné době podobnými píky izotopů beryllia-10 a chlóru-36. Těchto událostí známe jen pár a několik dalších se ověřuje.

Mezi odborníky převládá názor, že jde o projevy extrémních částicových slunečních bouří, které byly spojené se supererupcemi. Slunce se v takových případech stává výkonným urychlovačem elektricky nabitých částic a dosud ne zcela jasným způsobem je urychluje na extrémní rychlosti. Ale například slavná (a mnohem slabší) Carringtonova událost k tomuto typu slunečních bouří nepatří.

Jak upozorňuje Golubenko, pokud všechno sedí, tak událost z roku 12350 před naším letopočtem představuje nový „nejhorší scénář“ pro katastrofální sluneční bouři, o jaké prokazatelně víme, že k ní může dojít. Je to důležité pro odhady budoucích rizik takových událostí a také odhady škody, jaké by mohly napáchat.

Video: Strange Radiation Hitting Earth Every 1000 Years, But Nobody Knows Why

Literatura

University of Oulu 15. 5. 2025.

Earth and Planetary Science Letters 661: 119383.