Podnikneme experiment na Enceladu? Kredit: SM, Zoner AI.

V současné době stále známe jen jediný svět, o němž prokazatelně víme, že hostí život. Náš vlastní, tedy Zemi. Zároveň nás ale nesmírně zajímá, jak by vypadal život na jiných světech, které jsou přinejmenším teoreticky vhodné pro organismy podobné pozemským. To je pozoruhodné dilema a zároveň svůdná předehra k extrémnímu experimentu.

Charles Cockell. Kredit: University of Edinburgh.

Chopil se toho astrobiolog Charles Cockell z britské University of Edinburgh. Se svými kolegy navrhuje nebo přesněji řečeno diskutuje možnost, že bychom oživili Saturnův měsíc Enceladus, který podle nich zřejmě splňuje fyzikální a chemické podmínky pro život organismů pozemského typu, aniž by byla nutná nějaká dramatická terraformace. Pokud tedy existuje podpovrchový oceán, který tam předpokládáme. Bylo by to docela jednoduché. Stačí tam poslat nějakou plechovku plnou mikrobů a dostat ji do toho oceánu.

Chtělo to odvahu. Je to až nečekaně kontroverzní téma. Joshua Rapp Learn, který to komentuje pro Smithsonian Magazine, dokonce píše, že takový experiment připomíná ďábelský plán superpadoucha z komiksu. Autor tohoto textu sice není expert na komiksy, ale když si matně vybaví dejme tomu Šíleného Titána Thanose, tak tomu by se ďábelská snaha oživit nějaký svět zrovna moc nepodobala.

Je samozřejmě jasné, odkud vítr vane. Odpůrci takových experimentů se obávají, že by na Enceladu mohl existovat nějaký místní život, který by invaze pozemských mikrobů ohrozila. To je totálně likvidační argument, protože prokázat neexistenci života na Enceladu by bylo (bude) nesmírně obtížné. Vždy, až do skonání světa, bude možné namítat, že by se tam nějaký skromný život mohl skrývat pod miliontým kusem ledu, který jsme ještě nezvedli.

Jak pro Smithsonian Magazine zlověstně připomíná planetární vědkyně NASA Jet Propulsion Laboratory Morgan Cableová, navzdory tomu, že Enceladus je malý, jeho povrch je 798 000 km² , v NASA nemají dost citlivé přístroje na to, aby stoprocentně potvrdili, že na Enceladu žádný život není.

Ponecháme-li etické kočkování stranou, objev původních organismů na Enceladu by měl samozřejmě naprosto ohromující, nevyčíslitelnou hodnotu, nejen pro vědu. Současně ale platí, budeme-li k sobě upřímní, že šance na existenci takového života, dejme tomu na Enceladu, je velice mizivá, optimisticky řečeno. Země oplývá životem 4 miliardy let a není sebemenší náznak toho, že by se pozemský život dostal někam dál. Aby toho nebylo málo, Cableová k tomu mrazivě dodává, že nebude spokojená se zamítnutím existence života na Enceladu, dokud tam neprozkoumáme každou štěrbinu. Jinými slovy, nebude spokojená nikdy. Pokud by se někam hodil superpadoušský chechot, tak sem.

Logo. Kredit: University of Edinburgh.

Jenomže, shodou okolností rovněž platí, že pokud bychom uskutečnili experiment nadhozený Cockellem a spol., jak sami pěkně říkají „humanity’s first biosphere genesis experiment,“ jeho výsledek, ať by byl jakýkoliv, bude rovněž ohromně zajímavý a přínosný. Zvládl by to pozemský život? Jak by tam fungoval, jak by se adaptoval, jak by se šířil? Zní naprosto fantasticky se už jenom takhle ptát. Pozemský život už ostatně jednou zvládl osídlit pustý a prázdný svět, konkrétně Zemi. Risknout to na Enceladu? Nebo to raději nikdy nezkusit? Pro zvědavého vědce je to jako být drcen mezi mlýnskými kameny. Není divu, že Cockellův tým své úvahy publikoval právě v časopisu Space Policy. Čas ukáže, jestli někdy najdeme odvahu k podobnému experimentu nebo třeba oslavíme objev života na Enceladu.

Video: Exobiology Extant Life Surveyor (EELS) Concept of Operations on Enceladus

Video: What You Need to Know About Enceladus

Literatura

Smithsonian Magazine 28. 5. 2025.

Space Policy 71: 101650.