Abychom si připomněli, že jsme na Krétě: Býčí rhyton, minojská terakota. Mochlos, LM IB, 1500 až 1450 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu). Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Když člověk poprvé prochází třeba areálem v Knóssu, je jím uchvácený. Časem se však nabaží slavných míst a zatouží po tom, aby něčím podobným, třeba menším, mohl chodit volně. Více než generaci zpátky to bylo aspoň místy možné i v Knóssu, i když v dost rekonstruované podobě; jenže sláva památky UNESCO přitáhla tolik lidí, že to z pochopitelných důvodů musí být nějak zregulováno, takže se už chodí spíš po lešeních, pouze s vyhlídkou na dávné uličky. Pradávné schody by tolik lidu ošoupalo, nemluvě o horších možnostech, protože v davu se naskytne leckdo. A ještě ohledy na bezpečnost v nejednom smyslu slova.

Dobrou volbou se ukázala být návštěva vesnice Mochlos na severovýchodní Krétě, neboť na ostrůvku hned naproti ní je odkryté a zatím volně přístupné minojské město. Spíše městečko, ale nic druhořadého. Nálezy odtud se vystavují na Krétě, v Britském muzeu i jinde ve světě.

Lokalitu objevil americký archeolog Richard B. Seager, když mu roku 1907 dal tip místní rybář. Následující rok zahájil vykopávky a už z té doby pocházejí krásné nálezy, publikované hned roku 1912 v Bostonu. Pak se tu kopalo vícekrát. Od roku 1989 zde probíhají rozsáhlé řecko-americké výkopy pod záštitou Americké školy klasických studií v Aténách. Odkryly pozůstatky z dob od 3100 před n. l. do 10. století n. l. Je tu všechno od začátku rané doby bronzové po byzantský středověk, i když z řecké archaické a klasické doby je toho nejméně. Samozřejmě zde nic není rekonstruované a jen místy jsou dávné zdi trochu zajištěné. Větší dav lidu by to mohl poničit i nechtěně. Je to podobný problém jako se vstupem do přírodních rezervací. Jde o to, kolik lidí a jakých.

Víčko minojské pyxidy s rukojetí ve tvaru zvířete, asi psa, průměr 11-12 cm. Mochlos, EM II-III, 2500-2000 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu, 2789. Kredit: ArchaiOptix, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Bonusem této akce je, že se tady našlo hodně věcí z rané doby bronzové. Na severním pobřeží Kréty to obnáší nápadné analogie s Kykladami, občas i přímý vliv kykladských technologií a výtvarných stylů. Můžu tu dát průchod své umanutosti dotyčným souostrovím. Samozřejmě ty věci popisujeme jako raně minojské památky (Early Minoan, EM), protože pocházejí z Kréty, dokonce zde byly vyrobené. Mnohé z nich už předjímají typicky minojské rysy, ale z jiných kouká kultura Kyklad rané doby bronzové (Early Cycladic, EC). Podobnosti nejsou dané jen stejnou dobou. Podíl Kyklad na formování raných fází minojské kultury by stál za samostatné pojednání. Předběžně ukazuju ryté víčko pyxidy z pozdější fáze rané doby bronzové. Je vyrobené z šedozeleného steatitu, což je ušlechtilá forma mastku.

Dekorativní trojúhelníkový motiv je v té době obvyklý právě na Kykladách. (Jiná pyxis s velice podobným víčkem se našla v paláci v Zakru, a zdá se, že ji vytvořil tentýž umělec.) Mnohem více nálezů si je možné prohlížet v závěru fotoalba Mochlos, odkázaného dole v literatuře.

Takové místo nutno vidět a nutno taky zajet do Sitie, kde vystavují další nálezy.

Zlatá páska s očima. Mochlos, raně minojské před-palácové období (EM II), 2500–2300 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Autobus linky z Agios Nikolaos (krajské město regionu Lasithi) dál na východ do Sitie jezdí třikrát denně a staví u odbočky na Mochlos. Za zatáčkou podhorské silnice se skrývá kaple a hlavně hospoda, jinak je tu jen božský výhled na hory i moře a cedule Mochlos 5 km. Ten je ovšem o 340 metrů níž, naštěstí. Po obědě vyrážíme klikatou silničkou dolů. Jedna z pocestných osob nejevila dost radosti ze setupu s mírnou bagáží prosluněným svahem, pomohla citace středoasijské poezie: Je to krása, jako když kočovný tábor sestupuje z hor!

Vesnice Mochlos a ostrov. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Po necelé hodince se už z menší výšky otevřel výhled na vesnici pod námi a ostrůvek naproti ní. Nepůsobí jako úplně titěrný, i když má jen asi 300 metrů. Už na dálku jsou zřetelně vidět zbytky minojského města u jeho pobřeží i výše ve svahu.

Mochlos býval rybářskou vsí, která je teď kompletně repasovaná na výletní a hospodskou štaci. Stálých obyvatel je stovka, letních hostů přibližně stejně. Naštěstí tu není žádný rezort (o kilometr vedle už ale jeden velký staví) a reklamy varují, že k nejbližšímu supermarketu nebo diskopárty je to div ne hodinu cesty autem po horských silnicích. K filtraci hostů přispívá i malá šířka a převážná kamenitost obou zdejších pláží. Tahle ves mívala význam spíš v tom, že to bylo jediné civilizované místo na pobřeží v dost širokém okolí, takže nějaké zázemí tu vždycky bylo. Když po začátku 20. století přicházeli archeologové a po nich rozliční učenci a romantici, tak se hospoda s ubytováním rozšířila a přistavěla další. I po dovršení tohoto vývoje je to místo spíš pro romantiky (a pro mlsné, pokud dávají přednost poměru kvality k ceně v lepších lidovkách před slávou u influencerů). Dá se tu v pohodě sedět u moře a koukat na ostrov, a taky se tam vypravit. Hůře zachované památky se potkají už na okraji vsi, hned za Barem Raki („Barraki“). Kdysi byl totiž ostrůvek spojený s pevninou jakousi šíjí.

Terakotový model lodi. Představuje malou loď, používanou k rybolovu nebo obchodu na malé vzdálenosti. Mochlos, 2300 až 1900 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Doplavat na ostrůvek vlastní silou je prý bezpečné jen pro zdatné plavce, protože zde proud odnáší na otevřené moře. Pod řadou několika hospod je maličké molo a občas je u něj uvázaná lodička. Opravdu malá, otevřená, bere nanejvýš 6 osob, a to už je skutečně plná. Zrovna byla uklizená kus dál v bezpečnějším přístavu, protože byly dost velké vlny (Beaufort 6-7). Zatím jsem se tedy těšil výhledem na ostrov a tím, že bydlíme u pobřežní cesty hned vedle odkrytých zbytků dílen minojských řemeslníků ze začátku pozdní doby bronzové. Dělali tady keramiku, kamenné vázy i šperky. Dokonce se tu našel střep s nápisem v lineárním písmu A. Fotky ukazovat nebudu, to bychom paběrkovali. Ledaže bychom nad nimi rozjímali, jak končí světská sláva, vždyť část představovaných věcí asi pochází právě odtud, i když se našly jinde. Když se vlny zklidnily z nejhoršího, loďka se objevila. Drobná mořeplavba lehce přes 200 metrů se vyřizuje v hospodě Tá Kochilia (Škeble v plurálu). Dobrý muž za malý peníz zaveze na ostrůvek a za hodinu nebo podle domluvy tam zase vyzvedne. Docela to houpalo, ale nechtěli jsme čekat na klidnější moře a menší úpal, příležitosti se nutno chopit, dokud je.

Na ostrůvek vstupujeme blízko kaple Ag. Nikolaos, podle níž se ostrov v nové době jmenuje, což je povážlivá kumulace tohoto názvu pro stovky míst. Je to tím, že svatý Mikuláš je v Řecku patronem mořeplavby všech formátů.

Ostrovní areál

Minojské náhrdelníky ze zlata a křišťálu. Mochlos, EM II až LM IA, 2500-1600 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia. Licence CC 3.0. Commons

Jsme tady sami. Nad sebou vidíme kus rozpracovaných vykopávek, přikrytých velkými plachtami. Při pohledu ze vsi jsme to považovali za stavbu.

Už Richard Seager rozdělil areál na čtyři sektory („bloky“). Osou je hlavní ulice, která stoupá kolmo od moře na sever. V archeologických pláncích se jmenuje Ulice 2. Domy vlevo (západně) podél ní označoval Seager písmenem B, vpravo (východně) písmenem C. Písmenem C obdařil i domy, které leží trochu výše, kde se pokračování ulice stáčí vpravo. Oblast dál od hlavní ulice na západ označil písmenem A, spodní východní část areálu pak písmenem D. Tedy podle abecedy od západu na východ.

Do zástavby se nejlépe dostaneme hlavní ulicí. Byla obklopena převážně pozdně minojskými domy, s použitím pražské analogie by to bylo takové desetkrát zmenšené Nové Město. Pak se vydáme níže na západ, kde jsou nejstarší památky, takové miniaturní Staré Město. Nakonec se vrátíme na hlavní třídu a vystoupáme kousek nahoru až k dalším svatyním, ze kterých se ovšem mnoho nezachovalo.

Mějme na paměti, že je to spíše zpřístupněné pracoviště archeologů než areál určený k přehledné prezentaci. Taky se zde nevybírá vstupné.

Nové Město

Většina toho, co je v těchto místech k vidění, pochází z pozdní doby bronzové. Ne pouze proto, že to byla poslední vrstva, ale že jen část těch novostaveb zde navazuje na něco staršího. Vrstva sopečného popela, která se našla pod nimi, pochází z výbuchu Théry (Santorini), nejspíš mezi 1650 a 1600 před n. l. Mochlos sice leží od Théry kousek dál než pobřeží střední Kréty (145 km), jenže hlavní síla následků exploze mířila na jihovýchod, což ukazují i stopy na mnohem vzdálenějším pobřeží levantské oblasti.

Začátkem pozdně minojského období I B (LM IB, 1625–1470 před n. l.) bylo město obnoveno, vlastně znovu postaveno, a to v modernějším urbanistickém stylu. Hlavní ulice a kolmé vedlejší uličky rozdělují domy do sítě, která by byla přehledná, nebýt ovšem egejského zvyku propojovat různá patra mezi domy na různých úrovních svahu. Půdorysem to už nebyl žádný labyrint, ale zbytek takového dojmu zůstal ve vertikální dimenzi. Domy zde mívaly 2 až 3 patra. Při stavbě se hojně používaly pískovcové bloky z lomu v rokli kousek za dnešní vsí. Jen některé z těch kolmých uliček mezi domy jsou dnes schůdné bez rizika poškození něčeho.

Hlavní ulice minojského města, tzv. Ulice 2. Mochlos. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Hlavní ulice minojského města. Vlevo je Budova B 2. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Hlavní ulice nebyla určená pro povozy, ale pro pěší, případně v doprovodu osla, jako tomu bylo v egejské oblasti zvykem do velice nedávné doby, zvláště ve svažitých terénech. Nechci zatěžovat čtenáře popisem zbytků všemožných staveb. Nicméně alespoň Budova B 2 za ukázání stojí. Bylo to reprezentativní sídlo, něco jako vila nebo malý palác, propojený s dalšími domy v sousedství. Nejspíš to bylo i kultovní centrum.

Důkladné schodiště z Krypty východního pilíře (East Pillar Crypt) do druhého patra Budovy B 2. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Minojská nádoba zdobená liliemi. Mochlos, 1500-1450 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu, 5465. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Vedle je tzv. Východní pilíř. Říká se mu tak podle vysokého sloupu. Nejnižšímu podlaží se říká Krypta východního pilíře. Vede odtud schodiště do druhého patra Budovy B 2.

Zvláštní je, že honosné nové centrum i prakticky celá oblast staršího sídla leží velice blízko moře. Zjevně se zde cítili bezpečně, na rozdíl od pozdějších dob se ataků z moře neobávali.

Staré Město

Pokračujeme kousek západně do sektoru A. Kombinace zbytků staveb z velice různých dob je dost nepřehledná. V rané době bronzové (3100-2100 před n. l.) tu stávala důkladná osada, prý mívala až 500 obyvatel. Postupně přerůstala v městečko, které tehdy patřilo k nejvýznamnějším střediskům raně minojské civilizace. Zemědělské zázemí mělo na pevnině, spojené šíjí. Šíje chránila přístav, který patřil k centrům námořního obchodu. Dovážel se sem kykladský obsidián z Mélu (Milosu), další materiály až z levantské oblasti. Význam přístavu ještě v 18. století před n. l. potvrzuje nález pečeti ze severní Sýrie. Zdejší výrobky nacházely odbyt na Krétě i dál. Měli našlápnuto k tomu, aby tu během střední doby bronzové vyrostlo velké palácové centrum. Nestalo se tak. Nedošlo k žádné katastrofě, ale místo rozvoje palácové urbanistiky se městečko naopak zmenšilo. Nejspíš je zastínila Malie, západně odtud, na jejímž palácovém centru se asi stalo závislé. Další růst bude spojen až s obnovou po thérské katastrofě.

Domy a hrobky v sektoru A. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Pyxis, řezba ze slonoviny, se šperky. Závěr fáze LM IB. Archeologické muzeum v Sitii. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Než si ukážeme památky z nejstarší doby, které mě sem nejvíc lákaly, tak se zastavíme u jedné pozoruhodnosti z pozdní doby bronzové. V rámci obnovy města po thérské katastrově zde byla s použitím starších zdí postavena Budova A 2, západně od zmíněné B 2, dokonce byly nějak propojené. Nezachovalo se z ní mnoho. Význačná je tím, že zde bydlela vysoká aristokratka, asi sem přišla z Knóssu (podle insignií) a měla tu roli hlavní kněžky. Našla se zde pyxis, v tomto případě kazeta na šperky, dokonce i s těmi šperky, z karneolu, stříbra, lapis lazuli a skleněné pasty. Pochází z doby kolem 1500 před n. l. Pyxis je řezaná ze slonoviny a na jejím víku je zobrazena rituální scéna: Na stupních kolem posvátného stromu, nejspíše olivy, sedí žena, snad kněžka, nad ní se vznáší další žena, asi bohyně. S obětinami přicházejí dva mladí muži a dvě dámy.

Schody v masivním vchodu domu nebo hrobky. Mochlos, Sektor A. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Malá miska vyhloubená v kameni, asi obětní. Mochlos, Sektor A. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Jdeme dál do nejstarší zástavby. Je špatně prostupná a máme problémy s identifikací. V rané době bronzové tady stavěli hrobky prakticky stejným způsobem jako masivnější domy, takže je laický pohled nerozliší. Dojemně ovšem působí miska vyhloubená v kameni, snad obětní. Tento dost obecný zvyk je na Kykladách a na severní Krétě zvláště častý.

Hrobkám na západním konci areálu se občas říká Královské hrobky, pro důkladnost staveb i bohatství pohřebních darů. Kdysi monumentální stavby skrývaly zlaté šperky, pečetě a kamenné i keramické nádoby výjimečné řemeslné kvality, které se teď vystavují např. v v Irakliu, Ag. Nikolau a Londýně. Hřbitov na ostrově byl používaný i ve střední době bronzové. Pak se pohřbívalo na pevnině, kousek nad dnešním přístavem. Prý se tam našel i zlatý náhrdelník mykénského typu. Vraťme se však k památkám z rané minojské doby.

Minojská vyšší kamenná nádoba z pohřebiště Mochlos na Krétě, 2600 až 1900 před n. Archeologické muzeum v Irakliu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Rhyton tvaru ženské postavy. EM II-III, 2600-2100 před n. l. Drobná terakota vysoká 18 cm. Mochlos, hrob XIII. Archeologické muzeum v Irakliu, Π549. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Na fotkách tu vidíme něco zdejších hrobových nálezů. Rhyton na obrázku vpravo asi sloužilo k identifikačnímu rituálu. Do otvoru v hlavě, skrytého za účesem nebo šátkem, se nalila tekutina, nejspíš mléko, ucucávalo se (nebo ulévalo?) otvory v ňadrech, zezadu má toto rhyton držadlo. Snad šlo o znak odkojení bohyní. Tohle už je svébytně minojské.

Miska se zobákovitým ústím. Mochlos, hrob VI. EM II, 2500-2400 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu, 1204. Kredit: ArchaiOptix, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Miska s překlenutou hubičkou. Mochlos, hrob I. EM II, 2500-2400 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu, 1179. Kredit: ArchaiOptix, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Zajímavé jsou středně velké misky, mistrně vybroušené z proužkatého mramoru dvou odstínů šedi. Pocházejí z před-palácového období, uprostřed rané doby bronzové.

Džbán, výška 122 mm. Mochlos, hrob VI, asi před-palácové období, tedy vrstva z rané doby bronzové (EM). Archeologické muzeum v Irakliu, 1201. Kredit: ArchaiOptix, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Konvice s dlouhou hubičkou, výška 87 mm. Mochlos, ze zřícené zdi za hrobem VI. EM II, 2500-2400 před n. l. Archeologické muzeum v Irakliu, 2395. Kredit: ArchaiOptix, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Z téže doby musím ukázat ještě dvě menší kamenné nádoby, jejichž zajímavě působící barevný materiál je poněkud záhadný, střídavě se uvádí stalaktit a zpevněný tuf. Tvar konvice je stejný jako u východokrétské keramiky stylu Vasiliki ware.

Vzhůru!

Vracíme se na hlavní ulici, abychom se dostali výše. Mineme zbytky dílny pro metalurgii bronzu, pak se cesta stáčí doprava a dál stoupá.

Cestou nahoru, směrem k malé svatyni a temenu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

V blízkém okolí je malá svatyně a temenos. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Nahoře bývala nějaká menší svatyně a zvláště temenos, tedy svatyně pod širým nebem, kde se našel prsten nebo razítko s dalším vyobrazením oběti u posvátné olivy. To dobře koresponduje s rolí, jakou mají olivy v tomto kraji dodnes. Svahy v podhůří jsou plné velkých olivových sadů, je tu úrodná půda a na poměry jižní Egeidy relativně dostatek vody. Kus odtud ukazují živý olivový strom starý dost přes tři tisíce let. Největším překvapením je, že je to roubovaná šlechtěná odrůda Mastoïdis, v místním názvosloví Muratolia, která se dodnes pěstuje. To vše je prý dendrologicky určeno.

Pohled z ostrovních vykopávek na vesnici a hory. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Ještě výše na ostrůvku jsou jen nějaké drobnosti z řecké archaické a klasické doby a pak opevnění z 1. století před n. l. V antických časech se tu asi necítili bezpečně.

Děti už byly dost pečené odpoledním sluníčkem i teplem sálajícím z kamenů, při krátkém čekání na loďku je bylo radno namáčet. Takže se loučíme s Mochlem (pro případ antických souvislostí) aka s Mochlosem (v novořeckých souvislostech). Oba tyto tvary mi znějí divně, proto jsem se skloňování vyhýbal. Pro cestu ze vsi nahoru bude z humanitárních důvodů vhodné objednat taxík. Mají tu hnedle dva. Jeden z řidičů se prý domluví anglicky. Ten druhý bude možná ochotnější a levnější. Ochotný byl, levnější asi ne.

Literatura

Mochlos Archaeological project, on line.

Mochlos na webu Minoan Crete

Fotoalbum Mochlos v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons

Web vesnice.