Celá dlouhá desetiletí vedou vědci intenzivní spor o to, zda dinosauři byli na svém evolučním ústupu již miliony nebo dokonce desítky milionů let před koncem křídy, tedy před katastrofou K-Pg. Ta nastala s drtivým dopadem uhlíkatého chondritu, tedy asteroidu (planetky) původem z oblasti hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem.[1] Dnes tuto zásadní a přelomovou událost pro dějiny vývoje života na Zemi datujeme s velkou mírou přesnosti do doby před 66,052 (±0,008) milionu let před současností. Ano, jedná se tedy o dobu před 66 miliony lety a 52 tisíciletími, plus mínus 8 tisíc let![2] Dnes je obecně přijímáno, že poslední katastrofu tzv. Velké pětky, jejíž obětí se pravděpodobně stalo asi 75 % tehdejších druhů, zavinil především zmíněný impakt, ačkoliv nelze vyloučit i jiné možné (víceméně související) příčiny – od dekkánského vulkanismu přes vícečetné impakty po výrazný ústup hladin oceánů související s úbytkem vhodných habitatů.[3] Co se týká nejpopulárnější skupiny obětí této události – tedy neptačích dinosaurů – zde se debata vede zejména kolem otázky, zda skutečně byli tito nesmírně úspěšní plazi vyhubeni v bodě svého kontinuálního evolučního rozkvětu nebo zda byli již dlouhou dobu před katastrofou na konci křídy na svém vývojovém ústupu.
Dříve byla jasně upřednostňována druhá varianta s poukazem na možnost, že událost před 66 miliony lety už pouze uspíšila to, k čemu by stejně relativně brzy (z geologického hlediska) došlo – tedy ke kompletnímu vyhubení této domněle již oslabené skupiny.[4] V extrémní verzi tohoto scénáře už byli dinosauři v posledních milionech let křídy vnímáni jako prakticky vymírající skupina s velmi malou biodiverzitou a celkovým počtem jedinců, navíc se zmenšujícím se zeměpisným rozšířením. Zkrátka planetka už měla být pouze jakousi poslední ranou z milosti této beztak již mizející a vymírající skupině někdejších vládců druhohorních pevnin. Teprve v posledních zhruba dvou desetiletích se začíná ukazovat, že realita byla nepochybně jiná, ačkoliv ještě nemůžeme říci s naprostou jistotou, že například určitý pokles druhové rozmanitosti dinosaurů v některých částech světa se v pozdním věku maastricht (zhruba před 69 až 66 miliony let) skutečně nekonal.[5] Je ale prakticky jisté, že neptačí dinosauři tehdy nebyli jakousi nebohou vymírající skupinou s posledními nepočetnými populacemi, které mohly sledovat konec druhohorní éry už jen ve stavu své pomyslné klinické smrti či jakéhosi neodvratného funkčního vyhynutí.
Takové představě odporují například objevy dinosauří megafauny z terminální křídy na mnoha místech světa, od Severní Ameriky (lokalita Tanis v Severní Dakotě a mnohé další)[6] přes Jižní Ameriku (Argentina i jinde)[7], severní Afriku (pánev Ouled Abdoun v Maroku)[8], západní i východní Evropu (souvrství Tremp ve Španělsku, ostrov Hațeg v Rumunsku a mnohé další)[9] až po lokality v Mongolsku, Číně i jinde na území Asie[10]. Zkrátka dinosauři byli celosvětově rozšířenou skupinou i na samotném konci křídy a těžko můžeme říci, že by v této době již vymírali a mizeli z tehdejších ekosystémů i fosilního záznamu (proslulá „třímetrová mezera“ už byla dávno alespoň z velké části zaplněna).[11] A zde přichází ke slovu nový výzkum, který nás tentokrát přivádí zpět na severoamerický západ, nikoliv ale k souvrství Hell Creek, Lance, Scollard nebo Frenchman, nýbrž podstatně jižněji.
Objektem našeho zájmu je tentokrát geologické souvrství Kirtland, a konkrétně pak jeho člen Naashoibito, jehož výchozy se nacházejí v oblasti pánve San Juan v Novém Mexiku. Tato oblast, nacházející se přibližně 1500 km jižně od „klasických“ lokalit s pozdně křídovými sedimenty, byla geology a paleontology zkoumána již od poloviny 19. století.[12] Až donedávna jsme však neměli k dispozici přesnější dataci těchto vrstev, což znemožňovalo rekonstruovat přesnější modely vývoje dinosaurů v této oblasti. Obecně přitom platilo, že v období geologického věku kampán (před 84 až 72 miliony let) se dinosauří fauna v Laramidii restrukturalizovala a došlo ke vzniku jejího provincializmu (dinosauří fauny se začaly vývojově oddělovat a postupně lišit z důvodu vzniku geografických bariér, které nedokázaly překonat).[13] Protože se potom v průběhu geologického věku maastricht (před 72 až 66 miliony let) stala laramidijská dinosauří megafauna podstatně uniformnější a méně druhově rozmanitou, vedlo to mnohé paleontology k domnění, že dinosauři jako celá vývojová skupina již byla na ústupu.[14] A jak už dává stav věcí tušit, právě nový výzkum tento závěr vyvrací a opírá se přitom o významný článek v součtu informací, který nám dosud chyběl – tím je přesná datace dinosauří fauny v jižních oblastech Laramidie. Dosud totiž právě z pánve San Juan byly známé dinosauří fosilie z období pozdního věku kampán (souvrství Kirtland a Fruitland, stáří asi 75,17 až 73,50 milionu let) a dále pak až fosilie raně paleogenních savců ze souvrství Nacimiento (stáří zhruba 65,7 až 62,3 milionu let).[15] Ty nejpodstatnější sedimenty, které by bylo možné datovat do období těsně před koncem křídy, však odtud k dispozici nebyly.
Co se tedy aktuálně změnilo? Nová práce publikovaná 23. října letošního roku v prestižním periodiku Science dokládá, že již zmíněný geologický člen Naashoibito v rámci souvrství Kirtland v západní části pánve San Juan má právě toto kritické stáří.[16] Naashoibito nasedá na vrstvy členu De-Na-Zin v rámci souvrství Kirtland i Fruitland (stáří 75,2 – 73,5 milionu let)[17] a naopak na něj obratem nasedá již raně paleocenní formace Ojo Alamo Sandstone (stáří 66,0 až 65,7 milionu let)[18]. Někdy bývají mimochodem sedimenty členu Naashoibito řazeny pod souvrství Ojo Alamo, s bází v době před 66,5 milionu let. Každopádně se jedná o záznam ekosystémů, ve kterých bychom se stále mohli setkat i s tak populárními dinosaury, jako byly rody Tyrannosaurus a Alamosaurus nebo méně známé rody Dineobellator (dromeosaurid), Glyptodontopelta (nodosaurid) či Ojoceratops (ceratopsid).[19] V minulosti byly každopádně vrstvy Naashoibito různými autory střídavě řazeny do raného maastrichtu (asi před 70 až 69 miliony let), pozdního maastrichtu (67 – 66 milionů let) nebo dokonce již do raného paleocénu.[20]
Nová přesnější metoda datace, založená na kombinaci detritální-sanidinové geochronologie a magnetostratigrafie odhalila konečný verdikt v této otázce. Vzorek horniny obsahující mimochodem i částečně dochovanou kostru lambeosaurinního hadrosaurida vykázal stáří 66,38 (±0,08) milionu let. Mírně starší vzorek z jiné části hornin členu Naashoibito pak vykázal stáří 66,87 (±0,04) milionu let. Každopádně se tak prokázalo, že i v této části někdejší Laramidie pestrá společenství dinosaurů přežívala přinejmenším posledních 400 tisíc let, po přidání údajů z magnetostratigrafické analýzy pak můžeme s jistotou datovat dinosauří fosilie přinejmenším do posledních 340 000 let před koncem křídy. Poslední známé křídové dinosaury a naopak první paleocenní savce ze souvrství Nacimiento zde tedy dělí interval přibližně 700 tisíc let.[21] Již 300 tisíciletí po dopadu planetky do Mexického zálivu a následném vyhynutí neptačích dinosaurů se v pánvi San Juan dařilo bohaté raně paleocenní savčí fauně.
Dinosauři tedy patrně na celém území Laramidie vyhynuli velmi rychle, z hlediska nejen geologického času se jednalo o nepostřehnutelný okamžik… Viníkem byla bezpochyby 10 až 15 kilometrů velká, biliony tun vážící skála z vesmíru, jejíž dráha se k velké smůle nejen dinosaurů protnula před 66 miliony let s tou zemskou. Jinde na světě pak dinosauři vymírali spíše kvůli dlouhodobějším efektům dopadu a snad i některým jiným průvodním jevům, jejich osud však byl v té chvíli již zpečetěn.[22]
Napsáno pro Dinosaurusblog a OSEL.
Short Summary in English: A fossil site in the San Juan Basin of northwestern New Mexico is now providing a rare glimpse into the last days of the non-avian dinosaurs. Fossils and rocks at the Naashoibito Member of the Kirtland Formation shows an ecosystem that was still filled with a diverse population of dinosaurs just before they disappeared during the K-Pg extinction event, about 66.4 to 66.0 million years ago.
Video: Kdy přesně vyhynuli dinosauři?
Odkazy:
https://www.nationalgeographic.com/science/article/dinosaurs-thriving-extinction-asteroid-new-mexico
https://www.sciencedaily.com/releases/2025/10/251026021732.htm
https://phys.org/news/2025-10-dinosaurs-mexico.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Ojo_Alamo_Formation
[1] Fischer-Gödde, M.; et al. (2024). Ruthenium isotopes show the Chicxulub impactor was a carbonaceous-type asteroid. Science. 385 (6710): 752–756.
[2] Sprain, C. J.; et al. (2018). Calibration of chron C29r: New high-precision geochronologic and paleomagnetic constraints from the Hell Creek region, Montana. Geological Society of America Bulletin. 130 (9–10): 1615–1644.
[3] MacLeod, N.; et al. (1997). The Cretaceous–Tertiary biotic transition. Journal of the Geological Society. 154 (2): 265–292.
[4] Condamine, F. L.; et al. (2021). Dinosaur biodiversity declined well before the asteroid impact, influenced by ecological and environmental pressures. Nature Communications. 12: 3833.
[5] Bonsor, J. A.; et al. (2020). Dinosaur diversification rates were not in decline prior to the K-Pg boundary. Royal Society Open Science. 7 (11): 201195.
[6] During, M. A. D.; et al. (2022). The Mesozoic terminated in boreal spring. Nature. 603 (7899): 91–94.
[7] Díaz-Martínez, I.; de Valais, S.; Cónsole-Gonella, C. (2018). New sauropod tracks from the Yacoraite Formation (Maastrichtian–Danian), Valle del Tonco tracksite, Salta, northwestern Argentina. Journal of Iberian Geology. 44 (1): 113–127.
[8] Longrich, N. R.; et al. (2017). An abelisaurid from the latest Cretaceous (late Maastrichtian) of Morocco, North Africa. Cretaceous Research. 76: 40–52.
[9] Prieto-Márquez, A.; Sellés, A. (2023). Evolutionary convergence in a small cursorial styracosternan ornithopod dinosaur from western Europe. Journal of Vertebrate Paleontology. 42 (5): e2210632.
[10] Xing, L.; et al. (2017). Late Cretaceous ornithopod-dominated, theropod, and pterosaur track assemblages from the Nanxiong Basin, China: New discoveries, ichnotaxonomy, and paleoecology. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 466: 303–313.
[11] Lyson, T. R.; et al. (2011). Dinosaur extinction: closing the ‘3 m gap’. Biology Letters. 7: 925–928.
[12] Fowler, D. W. (2017). Revised geochronology, correlation, and dinosaur stratigraphic ranges of the Santonian-Maastrichtian (Late Cretaceous) formations of the Western Interior of North America. PLOS ONE. 12 (11): e0188426.
[13] Ramezani, J.; et al. (2022). Calibrating the zenith of dinosaur diversity in the Campanian of the Western Interior Basin by CA-ID-TIMS U-Pb geochronology. Scientific Reports. 12 (1): 16026.
[14] Sakamoto, M.; Benton, M. J.; Venditti, C. (2016). Dinosaurs in decline tens of millions of years before their final extinction. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 113 (18): 5036–5040.
[15] Davis, A. J.; et al. (2016). Climate and landscape reconstruction of the Arroyo Chijuillita Member of the Nacimiento Formation, San Juan Basin, New Mexico: Providing environmental context to early Paleocene mammal evolution. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 463: 27–44.
[16] Flynn, A. G.; et al. (2025). Late-surviving New Mexican dinosaurs illuminate high end-Cretaceous diversity and provinciality. Science. 390 (6771): 400–404.
[17] Sullivan, R. M.; Lucas, S. G. (2006). The Kirtlandian land-vertebrate „age“ – faunal composition, temporal position and biostratigraphic correlation in the nonmarine Upper Cretaceous of western North America. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 35: 7–29.
[18] Greene, S.; et al. (2018). Introducing a geochemical screen to identify geologically meaningful U-Pb dates in fossil teeth. Chemical Geology. 493: 1–15.
[19] Jasinski, S. E.; Sullivan, R. M.; Dodson, P. (2020). New Dromaeosaurid Dinosaur (Theropoda, Dromaeosauridae) from New Mexico and Biodiversity of Dromaeosaurids at the end of the Cretaceous. Scientific Reports. 10 (5105): 5105.
[20] Fassett, J. E.; Heaman, L. M.; Simonetti, A. (2012). Direct U–Pb dating of Cretaceous and Paleocene dinosaur bones, San Juan Basin, New Mexico: REPLY. Geology. 40 (4): e263–e264.
[21] Williamson, T. E.; et al. (2012). The phylogeny and evolution of Cretaceous–Palaeogene metatherians: cladistic analysis and description of new early Palaeocene specimens from the Nacimiento Formation, New Mexico. Journal of Systematic Palaeontology. 10 (4): 625–651.
[22] Morgan, J. V.; et al. (2022). The Chicxulub impact and its environmental consequences. Nature Reviews Earth & Environment. 3 (5): 338–354.
Diskuze:
