Podivuhodný solarion. Kredit: Charles University / Valt et al. 2025.

V dnešní systematické biologii je jenom máloco tak vzrušující, jako objevování nových skupin eukaryot. Jsou to sice mikroskopické, ale obvykle velmi zvláštní organismy, jejichž objevy nám postupně doplňují skládačku evoluce eukaryot, která ještě stále není úplně jasná.

Marek Valt. Kredit: M. Valt.

Krásným příkladem může být nedávný náhodný objev morfologicky velmi zvláštního „prvoka,“ s nímž přichází mezinárodní výzkumný tým vedený odborníky Karlovy univerzity. Solarion arienae je jako zdařilý pokus o ilustraci mimozemského mikroba, který přiletěl na Zemi se záhadnými úmysly a vědci se zatím marně snaží zjistit, o co mu vlastně jde.

Marek Valt a jeho kolegové vděčí za objev solariona šťastné nehodě. Navzdory fantasknímu vzhledu je dost malý. Dlouhé roky unikal pozornosti v laboratorní kultuře mořských nálevníků na katedře zoologie Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity – až do chvíle, kdy nálevníci umřeli. Díky tomu si vědci solariona všimli a je z toho publikace v Nature.

Fylogeneze eukaryot s linií Disparia. Kredit: Charles University / Valt et al. 2025.

Objevitelé solariona přečetli a prohnali ho fylogenomickými analýzami. Ukázalo se, že nepatří k žádné velké linii eukaryot. Jako jeho jediný bližší příbuzný byla odhalena meteora (Meteora sporadica), což je sám o sobě velice podivný eukaryot, který se pohybuje mikroskopickým „pádlováním.“

Badatelé nakonec zjistili, že solarion a meteora (jako nová skupina Caelestes), společně se rovněž divnými skupinami Provora a Hemimastigophora vytvářejí ucelenou linii eukaryot, kterou nazvali Disparia. Dnes známe jen pár zástupců, ale možná je to jen zbytek diverzity, která v minulosti bývala podstatně větší.

Pátrání v globálních databázích environmentální DNA odhalilo, že solarion se sice tu a tam vyskytuje v mořských sedimentech různě po světě, je ale velice vzácný. Při dostatečném zvětšení okamžitě vzbudí pozornost neobvyklou morfologií. Z jeho víceméně nepohyblivé buňky do všech stran trčí celestiozomy, organely na stopkách, které kupodivu nejsou anténami mimozemské technologie, nýbrž nástroji pro lov bakteriální kořisti. Solarion občas také vytváří pohyblivé bičíkaté buňky, opět s velmi divným vzhledem.

Asi nejvíc výjimečné jsou ale mitochondrie solariona. Mají ve svém redukovaném genomu unikátní kombinaci genů, včetně genu secA, který je jinak v mitochondriích nesmírně vzácný. Pro biology jsou podobné objevy jednobuněčných „živých fosilií“ darem z nebes. Pomáhají nám pochopit, jak vznikaly mitochondrie i eukaryotní buňka jako taková. Co se asi objeví příště?

Video: Meteora sporadica _ video 4

Video:  Ivan Čepička: Evoluce protist za poslední miliardu a půl let (Pátečníci Stream, 25. 6. 2021)

Literatura

Phys.org 19. 11. 2025.

Nature online 19. 11. 2025.