V roce 1985, tedy právě před čtyřiceti lety, byly světu představeny hned dva významné druhy argentinských teropodních dinosaurů, které dnes řadíme do čeledi Abelisauridae. O druhu Carnotaurus sastrei, jehož kostra je již od roku 2008 umístěna v Chlupáčově muzeu historie Země na Albertově, jsem již dříve několikrát psal.[1] O druhu Abelisaurus comahuensis, jehož jméno celá čeleď abelisauridů nyní nosí, však na tomto blogu ještě samostatný článek publikován nebyl. A protože se nám onen jubilejní 40. rok od formálního popisu (tedy letošní rok 2025) pomalu chýlí ke konci, určitě bych rád ještě stihl o tomto velkém patagonském teropodovi v rámci jeho pomyslného výročí napsat. Co tedy o abelisaurovi dnes vlastně víme, v čem se paleontologové při jeho výzkumu dopustili chyby a jak byl tento pozdně křídový predátor vůbec objeven a popsán? Typový exemplář abelisaura (dnes nese sbírkové označení MC 11098) má podobu jediné izolované a nekompletně dochované lebky, objevené v paleontologické lokalitě známé jako Cantera de la Pala Mécanica, což je jeden z lomů v oblasti jezera Lago Pellegrini v argentinské provincii Río Negro (department General Roca).[2] Na této lokalitě prováděl výzkum už od roku 1975 Roberto Abel, který zde roku 1983 narazil na fosilii lebky, postrádající obě kosti dolní čelisti, palatum (ústní patro) a další části zejména pravé strany krania. Přesto byla lebka poměrně dobře zachovaná a Abel okamžitě poznal, že patřila jakémusi velkému, dosud neznámému dravému dinosaurovi.
V kompletním stavu by byla dlouhá zhruba 85 centimetrů, což jasně svědčilo o velkých celkových rozměrech jejího původce. Abel je bývalým ředitelem provinčního muzea ve městě Cipolletti, kde je také fosilie typového exempláře uložena. V roce 1985 lebku formálně popsali paleontologové José F. Bonaparte a Fernando E. Novas pod jménem Abelisaurus comahuensis.[3] Zatímco rodové jméno je poctou objeviteli typového exempláře, druhové odkazuje k oblasti Comahue, což je neoficiální označení části severní Patagonie, zahrnující přibližně území dnešních provincií Río Negro a Neuquén. Takto oblast odedávna označoval domorodý kmen Mapučů, přičemž v doslovném překladu se jedná o „místo hojnosti“.
Tento taxon byl zároveň využit pro pojmenování celé významné a geograficky i časově rozšířené čeledi ceratosaurních teropodů, tedy abelisauridů. Původně se paleontologové domnívali, že fosilní lebka byla součástí souvrství Allen, které má stáří zhruba 73 až 66 milionů let a pochází tedy z období pozdního kampánu až maastrichtu (tedy z úplného konce křídy).[4] Později se ale ukázalo, že ve skutečnosti náleží fosilie do staršího souvrství Anacleto (náležející do geologické skupiny Neuquén), které dnes datujeme do doby před 83 až 74,5 milionu let.[5] Fosilie byla objevena v části souvrství zvané pole Sv. Fernandeze, a její přesné stáří tak není známé. Dnes se nicméně domníváme, že se jednalo o ranou fázi geologického věku kampán, tedy přibližně o dobu před 83 až 80 miliony let. A jak byl vlastně abelisaurus veliký? Na základě lebky dlouhé 85 cm a se znalostí faktu, že u abelisauridů byla lebka relativně krátká, můžeme říci s jistotou, že se jednalo o velkého a mohutného teropoda, který mohl ve svých ekosystémech představovat dominantního predátora. Protože však známe pouze lebku, je přesnější určení celkových rozměrů bohužel nemožné. Zpočátku se paleontologové domnívali, že abelisauři mohli být dlouzí až kolem 11 metrů a vážit 2 až 3 nebo i více tun (velikostní kategorie teropodů odpovídající například severoamerickému tyranosauridovi rodu Daspletosaurus).[6]
Podrobná analýza abelisauridních teropodů, publikovaná v roce 2016 však ukázala, že skutečná délka činila spíše kolem 7,4 metru.[7] Tento údaj potvrdil i odhad jiných badatelů ze stejného roku, kteří abelisaurovi přisoudili délku 7,2 metru a hmotnost kolem 1,65 tuny.[8] Tím pádem se tento argentinský teropod vyrovnal velikostí například spíše evropskému rodu Megalosaurus. Zajímavý je ale objev obřího fosilního otisku stopy teropoda z Bolívie, ohlášený rovněž v roce 2016, který je dnes jednou z největších (ne-li úplně největší) známou stopou teropoda, a to s délkou 115 cm.[9] Původce, který mohl být dlouhý i hodně přes 12 metrů a vyrovnal by se tak například slavnému druhu Tyrannosaurus rex, žil rovněž před 80 miliony let a potenciálně se tak mohlo jednat o skutečně obřího zástupce druhu Abelisaurus comahuensis.
Největší zatím známý a formálně popsaný abelisaurid je přitom zhruba 72 milionů let starý brazilský druh Pycnonemosaurus nevesi, dosahující odhadované délky 8,9 metru a hmotnosti až kolem 3,6 tuny.[10] Systematické zařazení samotného abelisaura je dnes stále předmětem sporů, ačkoliv je samozřejmé alespoň tolik, že spadal do kladu Neoceratosauria a čeledi Abelisauridae. Podle jedné odborné práce z roku 2021 patřil mezi vývojově vyspělé zástupce této čeledi a spadal do kladů Brachyrostra a Furileusauria, dále do tribu Carnotaurini a v jeho rámci byl potom nejbližším příbuzným (sesterským taxonem) o trochu menšího argentinského druhu Aucasaurus garridoi.[11] Dalšími jeho příbuznými pak byly rovněž argentinské rody Carnotaurus, Koleken nebo Quilmesaurus. Podle některých vědců mohl být Aucasaurus ve skutečnosti stejným teropodem jako Abelisaurus a měl by s ním tedy být synonymizován (jako druh Abelisaurus garridoi), s tím však zatím většinová paleontologická obce nesouhlasí.[12] Oba tyto taxony náleží do geologického souvrství Anacleto a jejich zástupci tedy žili vedle sebe, navíc jsou odtud známé i fosilie dalšího, dosud nepopsaného abelisaurida. Velkým teropodem a možná i potravním konkurentem abelisauridů byl i zástupce megaraptorů druhu Aerosteon riocoloradensis, dosahující délky až 7,5 metru a hmotnosti kolem 1 tuny.
Žil tu také další ještě nepopsaný megaraptor velkých rozměrů.[13] Potravu abelisaurů i dalších větších teropodů pak představovali kromě početných nedinosauřích obratlovců například sauropodi rodů Antarctosaurus, Barrosasaurus, Chadititan nebo třeba Neuquensaurus.[14] Z ornitopodů se zde vyskytoval například menší rod Gasparinisaura, který s délkou asi 1,7 metru a hmotností kolem 13 kg představoval spíše jen malé sousto pro větší teropody ze zdejších ekosystémů.[15] Abelisaurus byl každopádně vůbec prvním popsaným zástupcem slavné a úspěšné skupiny teropodů známých jako abelisauridi, přesto o něm dosud mnoho důležitých věcí nevíme. A jako vždy, odpovědi se stále skrývají v kamenech a horninách přímo pod našima nohama – v tomto případě se nacházejí v severní části rozlehlé argentinské Patagonie.
---------
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.
---------
Video: Abelisaurus a Carnotaurus slaví 40
---------
Short Summary in English: Abelisaurus is a genus of carnivorous abelisaurid theropod dinosaur which lived during the Late Cretaceous Period (early Campanian, about 83 to 80 million years ago) of what is now Argentina. It was a large bipedal carnivore that probably reached 7 to 8 meters in length and was up to 2000 kg in weight. Its size is uncertain however, as it is currently known from only one partial skull. It was described in 1985, exactly 40 years ago.
---------
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Abelisaurus
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/abelisaurus/
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_a/abelisaurus.php
https://a-dinosaur-a-day.com/post/81044616543/abelisaurus-comahuensis
https://www.mindat.org/taxon-4966155.html
[1] Bonaparte, J. F. (1985). A horned Cretaceous carnosaur from Patagonia. National Geographic Research. 1 (1): 149–151.
[2] Gianechini, F. A.; et al. (2015). New abelisaurid remains from the Anacleto Formation (Upper Cretaceous), Patagonia, Argentina. Cretaceous Research. 54: 1–16.
[3] Bonaparte, J.; Novas, F. E. (1985). Abelisaurus comahuensis, n.g., n.sp., Carnosauria del Crétacico Tardio de Patagonia. Ameghiniana. 21: 259–265.
[4] Leanza, H. A.; et al. (2004). Cretaceous terrestrial beds from the Neuquén Basin (Argentina) and their tetrapod assemblages. Cretaceous Research. 25 (1): 61–87.
[5] Sánchez, M. L.; Heredia, S.; Calvo, J. O. (2006). Paleoambientes sedimentarios del Cretácico Superior de la Formación Plottier (Grupo Neuquén), Departamento Confluencia, Neuquén (Sedimentary paleoenvironments in the Upper Cretaceous Plottier Formation (Neuquen Group), Confluencia, Neuquén). Revista de la Asociación Geológica Argentina. 61: 3–18.
[6] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, p. 79.
[7] Grillo, O. N.; Delcourt, R. (2016). Allometry and body length of abelisauroid theropods: Pycnonemosaurus nevesi is the new king. Cretaceous Research. 69: 71–89.
[8] Molina-Pérez., R.; Larramendi, A. (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios Terópodos y otros dinosauromorfos. Barcelona, Spain: Larousse, p. 257.
[9] Viz např. odkaz https://eartharchives.org/articles/giant-dinosaur-footprint-discovered-in-bolivia/
[10] Molina-Pérez., R.; Larramendi, A. (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios Terópodos y otros dinosauromorfos. Barcelona, Spain: Larousse, p. 257.
[11] Gianechini, F. A.; et al. (2021). A New Furileusaurian Abelisaurid from La Invernada (Upper Cretaceous, Santonian, Bajo De La Carpa Formation), Northern Patagonia, Argentina. Journal of Vertebrate Paleontology. 40 (2): e1877151.
[12] Cerroni, M. A.; et al. (2020). A new abelisaurid from the Huincul Formation (Cenomanian-Turonian; Upper Cretaceous) of Río Negro province, Argentina. Journal of South American Earth Sciences. 98: 102445.
[13] Sereno, P. C.; et al. (2008). Evidence for Avian Intrathoracic Air Sacs in a New Predatory Dinosaur from Argentina. PLOS ONE. 3 (9): e3303.
[14] Salgado, L.; Apesteguía, S.; Heredia, S. E. (2005). A New Specimen of Neuquensaurus australis, a Late Cretaceous Saltasaurine Titanosaur from North Patagonia. Journal of Vertebrate Paleontology. 25 (3): 623–634.
[15] Cerda, I. A. (2008). Gastroliths in an ornithopod dinosaur. Acta Palaeontologica Polonica. 53 (2): 351–355.
Diskuze:
