Ilustrační foto ze setkání rodin s dětmi narozenými asistovanou reprodukcí. Dokládá že narůstající problémy s reprodukcí se týkají i našich končin. Dne 15. září 2007 se areálu zoologické zahrady v Praze-Troji sešlo 1180 dětí, čímž padl světový rekord. Kredit: Pražský deník/ISCARE.

Plodnost lidstva klesá. Zdaleka tu nejde jen o to, že lidé neplánují početnou rodinu a někteří už vůbec nechtějí děti. Bez potomků zůstávají nejednou i ti, kteří po nich touží. Odhaduje se, že s početím má problém každý pátý pár, který se o to cíleně pokouší.

V roce 2021 bylo na celém světě postiženo neplodností přibližně 198 milionů osob. Z tohoto počtu bylo 143 milionů žen, což představuje oproti stavu z roku 1990 nárůst o 82 %, a 55 milionů mužů, což odpovídá nárůstu o 74 % za stejné období.

Za jednoho z nejplodnějších mužů v historii je považován Čingischán. O zakladateli mongolské říše se uvádí, že měl přes 20 synů, kteří se stali zakladateli různých mongolských kmenů a přispěli k rozšíření jeho rodové dynastie. Genetické studie naznačují, že až 16 milionů mužů v Asii, tedy asi 0,5 % mužské světové populace, je jeho přímými potomky. Portrét je z roku  1350. Kredit: Volné dílo.

Některé páry skončí na klinikách asistované reprodukce, kde se úspěšnost „oplodnění ve zkumavce“ pohybuje kolem 25 %. V České republice se i tak rodí „ze zkumavky“ 6,2 % všech dětí. Ve Španělsku je to dokonce 8,9 %. Příčiny tohoto neutěšeného stavu nejsou zcela jasné. Ledacos ale napoví skutečnost, že z mužů, kteří mají zájem darovat sperma pro potřeby umělého oplození, projde náročnými kritérii zhruba jeden či dva ze sta.

Sperma dárce se používá k oplození vajíček ve zkumavce v případech, kdy muž-partner vhodné spermie nemá. Dárci se zdaleka nevybírají jen podle kvality spermatu. Procházejí náročnými vyšetřeními na viry i bakterie, jsou podrobeni screeningu na závažné genetické defekty. Kliniky dělají vše pro to, aby dárcovství spermatu zaručovalo co nejvyšší bezpečnost pro narozené děti. Vždycky se to nepovede. Nedávný případ z Dánska ukazuje, že absolutní jistotu nebudeme mít nikdy. Tu ostatně nemají rodiče ani při přirozeném početí. Dánská kauza ale odhalila jeden z velkých problémů dárcovství spermatu, který nesouvisí s biologií.

K dalším historicky doloženým přeborníkům v plození dětí se řadí Moulay Ismail Ibn Sharif. Marocký sultán v letech 1672–1727 měl 500 manželek a předpokládá se, že měl několik set až tisíc potomků. Ilustrace je od Germaina Moüetteho, cca  z roku 1683. Kredit: Wikipedia.

Zdravý dárce předal vlohu pro rakovinu

V Dánsku si jeden zdravý, mladý student od roku 2005 přivydělával dárcovstvím spermatu za úplatu. Jeho sperma pak dánská European Sperm Bank prodávala zájemcům dalších 17 let, a to nejen v Dánsku. Celkem jím oplodňovali embryologové ze 67 klinik ve 14 evropských zemích. Česká republika mezi státy, kam bylo toto sperma expedováno, nefiguruje. Dárce se stal biologickým otcem nejméně 197 dětí. V letošním roce se ukázalo, že některé z dětí zplozených tímto mužem onemocněly zhoubným nádorem. U všech byl příčinou syndrom Li Fraumeni způsobený mutací genu TP53. Tento gen kóduje protein p53, jemuž se přezdívá „strážce genomu“.

Frederick Pei Li (+ 2025). Americký vědec čínského původu se proslavil objevem syndromu Li-Fraumeni , který objevil společně se svým kolegou Josephem Fraumenim . Kredit: Wikipedia, Volné dílo.

TP53 se řadí k tzv. tumor supresorovým genům a chrání organismus před propuknutím zhoubného nádorového bujení. Protein p53 vyhledává na DNA poškozená místa a pokud je najde, aktivuje gen p21, který zastaví dělení buňky, dokud není poškozené místo opraveno. Pokud tenhle obranný mechanismus selže, spustí buňka proces programované buněčné smrti čili apoptózy. Jednoduše řečeno, buňka sama sebe zabije, aby neohrožovala rakovinou celý organismus. Není divu, že mutace genu TP53 bývá v maligních nádorech poměrně četná. Odhaduje se, že ji nesou buňky 50 % zhoubných nádorů.

Joseph F. Fraumeni Jr. Americký lékař, spoluobjevitel syndromu LFS. Věk: 92 let. Kredit: Wikipedia, Volné dílo.

Výskyt syndromu Li Fraumeni u několika potomků jednoho dárce spermatu vyvolal poplach, protože tento syndrom se vyskytuje zhruba u jednoho z 10 000 narozených dětí. Následné vyšetření odhalilo, že dárce je nositelem této mutace. Její odhalení ztížila skutečnost, že jde o tzv. de novo mutaci. Většina buněk v těle dárce gen TP53 poškozený nemá. Proto je muž zdráv a rakovinou neonemocněl. Mutaci ale nese 20 % jeho spermií. Muž je tedy to, čemu se říká mozaika. K takovým situacím dochází, když se během embryonálního vývoje poškodí gen v některé z buněk. Potom záleží na tom, kam se „potomci“ této buňky v těle člověka dostanou. U dárce spermatu z Dánska přispěly z jedné pětiny k tvorbě kmenových buněk, tzv. spermatogonií, z nichž se ve varlatech tvoří spermie.

European Society of Human Genetics na tento případ upozornila v květnu 2025 a konstatovala, že prověřila 67 dětí dárce a u 27 našla zděděnou mutaci genu TP53. Některé děti už onemocněly a v některých případech již na rakovinu zemřely.

Spermie se netestují

O případu se hojně psalo i u nás. Často velmi nepřesně. Někdy autoři článků a komentářů kladli vinu dárci spermatu, ale ten v tom byl zcela nevinně. Sperma daroval, ale o mutaci neměl nejmenší tušení. A že ho pak spermabanka expedovala v takovém rozsahu, na to neměl nejmenší vliv. Mohli jsme si také přečíst, že rakovinu dostalo všech 197 potomků, což evidentně není pravda.

Také jsme byli svědky vyjádření našich odborníků, kteří zpochybnili dánskou praxi při prověřování dárců spermatu. Ani to nebylo férové, protože jak uvedla Clare Turnbullová z londýnského The Institute of Cancer Research pro časopis The Lancet Oncology: „Provádění genetických testů na spermiích není standardním postupem. Potenciální dárce je testován, aby se ověřilo, zda není nositelem některých běžnějších genetických onemocnění, jako je cystická fibróza...“

Gen TP53 je gen kódující protein p53, přezdívaný "strážce genomu". Mutace v tomto genu jsou nejčastější genetickou abnormalitou u lidských nádorů a vedou k zvýšenému riziku rakoviny, včetně Li-Fraumeniho syndromu. Gen máme na kratším raménku chromozomu č. 17. Kredit: Biocare Medical. https://biocare.net/

Zjednodušeně řečeno, i kdyby někdo prověřil dárcovu krev na mutaci TP53, zřejmě by ji neobjevil. Mutaci by odhalilo genetické vyšetření spermií, což se běžně neprovádí. Kromě jiného i proto, že každá spermie má poněkud jinou dědičnou informaci. Je třeba si přiznat, že i u nás by mohl takový dárce genetickými testy proklouznout, aniž by byla mutace genu TP53 odhalena.

Je celkem pochopitelné, že se odborníci snaží zabránit panice mezi dárci i mezi klienty klinik asistované reprodukce. Ale je otázka, zda se tak má dít za cenu, mírně řečeno, velmi nepřesných informací.

Čilý dárce Jonathan

Hlavní problém tkví v množství dětí, které byly spermatem jednoho dárce asistovanou reprodukcí zplozeny. Mnohé země mají poměrně přísné limity na to, kolik dětí může dárce spermatu nebo dárkyně vajíček počít. Třeba v Británii se smí pohlavní buňky jednoho dárce či dárkyně použít maximálně v 10 rodinách. V Belgii je to jen 6 rodin. Jak se tyto normy dodržují, ukazuje fakt, že sperma dárce s mutací genu TP53 bylo v Belgii použito ve 38 rodinách a narodilo se tak 53 dětí.

Pokud je gen nepoškozený, je i jeho rodukt - protein „p53“ funkční a navazuje se na vlákno  DNA. Na něm vyhledává poškozená místa a pokud takové objeví, buňce zastaví  dělení. Kredit: Thomas Splettstoesse, Wikipedia, CC BY-SA 3.0.

Že je třeba dárcovství nějakým způsobem hlídat, demonstruje případ z Nizozemí, kde v roce 2017 soud zakázal jistému 41letému Jonathanovi dárcovství spermatu na nizozemských klinikách. Proč? Protože se z jeho spermatu narodilo více než 100 dětí. Přitom v Nizozemí platí, že se spermie jednoho dárce smí použít maximálně ve 12 rodinách a nesmí se z nich narodit více než 25 dětí. Jonathan zareagoval na soudní verdikt po svém a přesunul se s dárcovstvím do zahraničí. Od roku 2007, kdy s dárcovstvím začal, do roku 2023, kdy na něj jeho zahraniční aktivity v Nizozemí „praskly“, měl na svém kontě něco mezi 500 a 600 dětmi. Soud tentokrát rozhodl, že pokud se ještě někdy někde Jonathan pokusí darovat sperma, zaplatí pokutu ve výši kolem 100 000 euro.

Kolik dětí smí zplodit dárce?

U nás smí dárce nebo dárkyně absolvovat odběr pohlavních buněk nejvýše desetkrát. Z každého odběru spermatu lze získat stovky milionů spermií a ty lze rozdělit na mnoho dávek. Umělé oplození se u nás dnes provádí takřka výhradně injekcí spermie do vajíčka (v tom jsme v Evropě spolu se Slováky „jedničky“). Při této metodě stačí teoreticky k početí dítěte jedna jediná spermie. Z toho je zřejmé, že jsme v regulaci dárcovství spermií velmi velkorysí.

Syndrom Li-Fraumeni (LFS) je geneticky podmíněné onemocnění charakterizované obecně zvýšeným rizikem vzniku nádorového onemocnění. Popsali ho  Frederick Pei Li a Joseph F. Fraumeni jr. v roce 1969. Projevuje se mnohačetným nádorovým bujením v různých částech těla, typické jsou sarkomy měkkých tkání a adrenokortikální karcinomy. U 50 % žen se syndromem Li-Fraumeni se rozvíjí karcinom prsu. Kredit: IBM

V případě dárcovství vajíček se počet počatých dětí může vyšplhat na několik desítek. Navíc u nás stále není v provozu centrální registr dárců, který by postihl dárce a dárkyně, kteří darují pohlavní buňky na více klinikách. Nemáme dokonce ani centrální registr vyřazených dárců a dárkyň, u kterých se objevily problémy, kvůli kterým by dále pohlavní buňky darovat neměli.

Dárcovství pohlavních buněk je u nás využíváno celkem hojně. Významný podíl na tom mají klienti, kteří k nám přijíždějí z ciziny. Jasné je to například u vajíček darovaných českými ženami, která na našich klinikách v drtivé většině dostávají ženy přijíždějící ze zahraničí. Není třeba dodávat, že pro kliniky jsou zahraniční klienti ekonomicky „zajímaví“.

V současné době připravuje Evropská unie „centrální registr dárců látek lidského původu“. Tam by měli být zaneseni i dárci spermatu a vajíček. Zároveň by se nemělo za pohlavní buňky dárcům platit. Dnes se u nás dává za sperma kolem 2000 Kč, za vajíčka kolem 35 000 Kč. European Society of Human Reproduction and Embryology (ESHRE) zároveň připravuje evropský limit na počet rodin, v kterých smí být použito sperma nebo vajíčka jednoho dárce či dárkyně.

U nás už se odborníci ozývají s námitkami, že tato opatření „sníží počet dárců“ a tedy počet a objem výkonů na klinikách asistované reprodukce. O tom, že by opatření mohla omezit rozsah malérů, jaký se stal v případě dánského dárce nesoucího ve spermiích mutaci genu TP53, se hovoří jen výjimečně. Z obavy, aby neubylo dárců, se u nás stále praktikuje anonymní dárcovství, i když je tím porušeno právo dítěte znát své biologické rodiče. Pro nás je důležité, že při anonymitě je ochota lidí darovat spermie nebo vajíčka výrazně vyšší.

A tak se třeba minulý ministr zdravotnictví Vlastimil Válek nechal slyšet, že „v Česku panuje na zachování anonymity (dárců) shoda odborné veřejnosti.“ No, aby ne.

Široce medializovaný případ dánského dárce přenášejícího na potomky syndrom berou některé země jako impuls k přehodnocení stávající praxe asistované reprodukce. U nás to ale vypadá, že spíše doufáme, že budeme moci i nadále pokračovat v zajetém systému.

Prameny:

European regulation needed to prevent the birth of children with inherited cancer-causing genetic mutation after sperm donation. European Society of Human Genetics. https://www.eshg.org/news-home/for-media/2025-press-releases

Donovan, L. N., et al. (2020). Germ cell mosaicism: a rare cause of Li-Fraumeni recurrence among siblings. JCO Precision Oncology, 4, PO-20.

Lin, R. et al. (2025) Global, regional, and national prevalence and years lived with disability due to infertility, 1990–2021: Results from the Global Burden of Disease Study 2021. Chinese Medical Journal 138(23), 3115-3123.

Smeenk, J., et al. (2023). ART in Europe, 2019: results generated from European registries by ESHRE. Human Reproduction, 38(12), 2321-2338.

Kirby T. Donated sperm with TP53 mutation used to conceive at least 197 children. Lancet Oncology https://doi.org/10.1016/ S1470-2045(25)00754-5

Video Vyhyneme? Aneb jak dlouho ještě budou lidé plodit děti?