Svět, kromě mnoha dalších věcí, má problém i s pitnou vodou. Asi tak polovina lidí na Zemi čelí jejímu vážnému nedostatku. V oceánu je spousta vody, ale nedá se pít ani se s ní nedají zalévat pěstované plodiny. Sucha jsou na vzestupu a vzhledem k oteplování tradiční řešení příliš nezabírají.
Norský startup Flocean se uchýlil k dost netradičnímu řešení. V roce 2026 se chystají spustit první demonstrační podmořskou odsolovací stanici Flocean One u Mongstadu v jižním Norsku. Tím, že startup přesunul odsolovací technologii na mořské dno, do jisté míry vyřešil vysoké náklady, environmentální škody a vysoké nároky na energii, které se pojí se standardními odsolovacími projekty na souši.
Odsolovací zařízení Floceanu pracuje v hloubce 300 až 600 metrů, kde vyrábí pitnou vodu z okolní mořské vody. Toto umístění nabízí zásadní technologickou výhodu. Využívá přirozený tlak mořské vody k podpoře procesu odsolování, což šetří 30 až 50 procent potřebné energie a emisí skleníkových plynů ve srovnání s pozemními odsolovacími provozy.
Flocean One bude vyrábět nejprve 1 tisíc metrů krychlových sladké vody denně. Modulární architektura zařízení umožní rychlé navyšování produkce, až na 50 tisíc metrů krychlových denně. To už může být zajímavé pro města, průmysl nebo zemědělství.
Technologie Floceanu zaujala. Časopis Time ji zařadil mezi Best Inventions of 2025. Jde o podmořský systém reverzní osmózy, který v co největší míře využívá podmínky na mořském dně. V hloubkách pár set metrů už prakticky neběží fotosyntéza, což znamená čistší vodu a jednodušší filtrační proces. Mohutný hydrostatický tlak současně poskytuje sílu, která je nutná k protlačování vody přes odsolovací membrány.
Systém Flocean One je i šetrnější vůči prostředí. Vyžaduje méně infrastruktury a nevypouští do okolí devastující slaný odpad. Tedy přesněji řečeno vypouští odpad, je to ale bez chemikálií a v moři to nevadí. Každý modul tohoto zařízení poskytne denně vodu zhruba pro 37 500 lidí. V současnosti se rozbíhají komerční projekty ve Středozemním moři. Rudém moři, a také v Indickém oceánu.
Startup Flocean je nabitý energií, kterou budeme všichni potřebovat. Mají odvážnou vizi vyrvat oceánu vodu přímo pod nosem, tedy pod hladinou, a pracují na tom. Pokud by v tom mělo být nějaké poučení, pro rok 2026 bude zásadní to nevzdávat. Ať už si pod tím laskavý čtenář představí cokoliv. Vše nejlepší!
Video: Meet Christian Abelsson, responsible for the Flocean subsea desalination technology
Video: Deep sea pump test for Flocean desalination system
Literatura
Grafenové nanosíto udělá z mořské vody pitnou
Autor: Stanislav Mihulka (04.04.2017)
Nová technologie nabízí odsolování vody a těžbu lithia zároveň
Autor: Stanislav Mihulka (14.02.2018)
Hybridní membrána destiluje mořskou vodu s vysokou účinností
Autor: Stanislav Mihulka (06.07.2021)
Spása pro uhlí? Odepsané fosilní palivo by se mohlo uplatnit v odsolování
Autor: Stanislav Mihulka (06.11.2021)
Diskuze:
Josef Hrncirik,2026-01-08 08:49:53
https://www.latimes.com/environment/story/2025-03-21/desalination-tech-tested
CEO zatím stále blijí demi vodu do Oceánů.
Josef Hrncirik,2026-01-08 08:41:21
https://www.powermag.com/water-and-power-will-your-next-power-plant-make-both/
SWRO certainly has some capital and deployment time advantages over thermal distillation. SWRO also seems to better fit the compartmentalized nature of U.S. business and government, where, generally speaking, municipalities retain responsibility for providing potable water and investor-owned utilities provide electrical power. Some SWRO projects have been colocated at existing power plants to take advantage of the warmer seawater available from the plant’s cooling water discharge; the warmer ocean water increases the SWRO process efficiency.
Development of desalination in many parts of the developing world has taken a different route. Usually, the markets for electrical power and freshwater supplies are developed simultaneously, often by the country’s sovereign government or by a group of large international businesses based on long-term power and water supply agreements made with the host country. Thermal distillation is normally the technology selected for these very large projects.
There are synergies that can be exploited when thermal distillation and power generation are developed in concert. Thermal distillation of seawater requires a large supply of cheap energy—and generally large amounts of steam. However, the newest technologies only require very low-pressure, low-grade steam as an energy source. On the other hand, power plants are often challenged to develop the means of disposing of large amounts of low-temperature waste heat produced in the condenser, usually with once-through cooling, cooling towers, or massive air-cooled condensers.
In the U.S., once-through cooling has been the historical cooling method of choice, but pending Clean Water Act Section 316(b) changes (final release is expected in 2013) will eliminate this option for plants constructed in the future.
Option 1: Reverse Osmosis
The typical SWRO process consists of pretreatment, reverse osmosis (RO), and post-treatment steps. Pretreatment includes screens and various types of sedimentation and filtration processes, ending with fine (5 micron) filters just upstream of the RO membranes. In some plants, ultra-filtration units have replaced most of the pretreatment. SWRO membranes are sensitive to chemical and microbiological fouling and some elements, thus treatments such as anti-scalant chemicals must be added to the seawater (Figure 1).
1. Tampa Bay Water produces 25 million gallons per day of drinking water from seawater. The desalination plant is located next to Tampa Electric’s Big Bend Power Station and “catches” the plant’s warm cooling water discharge for desalination. Starting from the upper left, screens filter out shells, wood, and other debris greater than ¼ inch from ocean cooling water for landfill disposal. The cooling water next is given time for the heavier solids to settle and be removed. The sand filters remove smaller solids from the water, diatomaceous earth filters remove microscopic materials, and cartridge filters protect the reverse osmosis membranes. Next, ocean water, under high pressure, is pumped through reverse osmosis membranes to remove the salt. The concentrated salt water (only 1% to 1.5% more salty) is mixed with ocean water and returned to the discharge canal that leads to the bay. The clean water undergoes several additional treatment steps before arriving at the Regional Blending Station 14 miles away, where the desalinated water is blended with treated surface water and then delivered through the municipal water system to customers. Source: Tampa Bay Water
SWRO is also power intensive. One study estimated power requirements of SWRO in a range of 9.5 to 26 kWh/kgal of desalinated water or about 9.5 to 26 cents per gallon of water (at a power cost of $0.10/kWh). 3,79 l = gl ; ergo muslimskému bratru na poušt Vy hnané Ho 2,5- 6,9 kwh/cmMattoni (osmotickým tlakem cca (2,5-6,9)/0,75=(3,33-9,2)x větším než rovno vážným thermo barickým.
Recovery (the permeate produced divided by the feedwater flow rate) is between 35% and 50%, which is lower than the 75% to 85% that is typical of RO processes that are using potable or well sources to produce high-purity water for makeup to the steam cycle.
Handling the reject from the RO process can be an issue. In some U.S. desalination facilities, the brine is injected in very deep wells far below the well water sources. Others discharge the brine back into the ocean.
Option 2: Thermal Distillation
Thermal distillation can be in the form of multi-stage flash (MSF) distillation and multiple-effect distillation (MED) units. MSF distillation is the older technology and is more energy intensive because it requires a high-pressure steam source. The Ras Laffan Power and Water Plant, located in Ras Laffan Industrial City, Qatar, is a good example of a combined power and flash distillation project. A POWER Top Plant in 2010, the 800-MW combined cycle plant provides the steam for four, 21-stage flash evaporators, each capable of producing 10 mgd of potable water. The water and steam plants are tightly interconnected. Low-pressure steam is provided by the combined cycle plant to the desalination plant’s MSF units and later is returned through the condensate recovery system. In turn, distillate from the desalination plant is provided to the combined cycle plant, which uses it for its cooling tower makeup and steam cycle (Figure 2).
2. Tightly integrated. At the Ras Laffan power and water plant in Qatar, the combined cycle plant provides steam to run the multi-stage flash evaporators that produce freshwater from seawater and the water plant supplies all of the power plant’s water needs. The 800-MW combined cycle plant provides sufficient steam to produce 40 mgd of potable water to the region. Courtesy: Ras Laffan Power Co.
Multiple-effect distillation has a number of advantages and seems to be tailor-made to be used with a combined cycle power plant. Others have even suggested that MED technology could be used in a hybrid configuration with solar at existing fossil plants. (See “Adding Desalination to Solar Hybrid and Fossil Plants” in the May 2010 issue, available at https://www.powermag.com.)
In an MED unit, a saturated low-pressure steam source (less than 30 psig) runs inside thin tubes while seawater is sprayed on the outside, creating a distillate vapor. This heat transfer occurs in a compartment or “effect.” There are multiple effects in a single distillation unit. The vapor that is generated becomes the heat source for heating the seawater for the next effect. The final effect is under vacuum using the incoming seawater to condense the vapor and make distillate (Figure 3).
3. Triple-effect MED. Here’s how the French company SIDEM, a subsidiary of Veolia, which has approximately 80% of the multiple-effect distillation (MED) market share in the Middle East, describes the operation of the typical MED system. The MED evaporator consists of several consecutive cells maintained at a decreasing level of pressure (and temperature) from the first (hot, left) to the last (cold, right). Each cell (also called an effect) contains a horizontal tube bundle. The top of the bundle is sprayed with seawater make-up that flows down from tube to tube by gravity. Heating steam is introduced inside the tubes. Since tubes are cooled externally by make-up flow, steam condenses into distillate (freshwater) inside the tubes. The heat released by the condensation (latent heat) warms up the seawater outside the tubes and partly evaporates it. Due to evaporation, seawater slightly concentrates when flowing down the bundle and produces brine at the bottom of the cell. The vapor raised by seawater evaporation is at a lower temperature than heating steam. However, it can still be used as a heating medium for the next effect, where the process repeats. In the last cell, the produced steam condenses in a conventional shell-and-tubes heat exchanger. This exchanger, called “distillate condenser” or “final condenser,” is cooled by seawater. At the outlet of the final condenser, part of the warmed seawater is used as make-up for the unit, and the other part is rejected to the sea. Brine and distillate are collected from cell to cell until the last one, where each is extracted by centrifugal pumps. The heating steam of the first effect is generally low-pressure condensing steam (as low as 0.3 bar abs). Other heating media (such as hot water) may also be used. Source: SIDEM
In some cases, MED efficiency is increased further by thermo-compression of the distillate vapor at specific points in the process. Higher-pressure steam is blended with vapor to create more steam at the optimum temperature to heat the seawater without causing scaling.
The brine created by this distillation process is less than 1.5 times the salinity of the incoming water and close to the same temperature as the cooling water outlet temperature for a once-through power plant during the summer months. Depending on the source and salinity of the surrounding water, the brine can be blended with seawater before being discharged or handled in other ways.
Pretreatment of the seawater is generally limited to simple screening and chlorination. Other than the pumps transporting the seawater to the MEDs, there are very few moving parts and very low auxiliary electricity requirements. One study estimated the electrical consumption for MED technology with thermo-compression at 5.7 to 9.5 kWh/kgal—much less than for SWRO.
The thermal efficiency of a unit is described as the gain output ratio (GOR). This is defined as the quantity of distillate produced per unit of steam used. The GOR on a conventional MED unit depends on the number of effects, often three or more. That is, for every 1,000 pounds of low-pressure steam sent to the MED, 3,000 or more pounds of potable water are generated from the seawater. Adding thermo-vapor compression doubles that value.
The Largest Desalination Plant in the World
The Kingdom of Saudi Arabia is a country rich in oil and natural gas but poor in freshwater supplies. Currently, more than 25% of the world’s desalination capacity is located in Saudi Arabia, and more plants are under construction.
The Marafiq Integrated Water and Power Plant is a combined power and desalination plant located near Jubail on the western shore of the Persian Gulf with a generating capacity of 2,750 MW. At the time it was built, it was the largest desalination plant in the world, producing 178 mgd of freshwater.
The site is divided into four power blocks. Each of the first three power blocks is composed of a 3 x 1 combined cycle plant: three GE 307FA combustion turbines and one backpressure steam turbine. All the steam exhausted from the three backpressure steam turbines goes to the desalination modules. Power block 4 is configured with three combustion turbines and one condensing steam turbine with a seawater-cooled titanium condenser. The fourth power block is used exclusively for power generation. Each gas turbine exhaust feeds a Doosan single-drum heat-recovery steam generator (HRSG) that operates at 1,500 psig (10 MPa). Each HRSG also has a duct burner that is used to increase the steaming capacity of the HRSGs (Figure 4).
Ocean water desalination is provided by 27 multi-effect desalination modules (MED) with thermo-compressors. These were built by the French company SIDEM, a subsidiary of Veolia. Each of the first three power blocks is able to provide the steam needs of nine MEDs (Figure 5).
Ocean water desalination is provided by 27 multi-effect desalination modules (MED) with thermo-compressors. These were built by the French company SIDEM, a subsidiary of Veolia. Each of the first three power blocks is able to provide the steam needs of nine MEDs (Figure 5).
Two types of steam are supplied to the MEDs. Exhaust steam from the noncondensing turbine leaves the turbine at 266F and 25 psig (130C and 0.27 MPa). There is also a turbine extraction point at 446F and 250 psig that provides steam to the MEDs. The low-pressure (LP) and medium-pressure (MP) steam that is sent to the MEDs never comes in close contact with seawater; instead, it heats some of the MED distillate that in turn generates the steam to warm the seawater. These large heat exchangers are called the LP and MP steam transformers.
This degree of separation between the HRSG steam and the desalination units ensures that the risk of seawater contamination of water in the HRSG is very remote—far less than for the conventional seawater-cooled condenser used on power block 4.
The low-pressure steam created in the LP steam transformer is sent through tubes in the MED while seawater is sprayed on the outside of the tubes. Steam generated by the MP steam transformer is blended with distillate vapor in a thermo-compressor to substantially improve the production of each distillation unit.
Distillate is not very tasty. To improve its palatability and reduce its potential for corrosion (distilled water can be very aggressive to brass valves and fixtures and steel piping), its pH is first adjusted with carbon dioxide and then the water is sent through a limestone bed that increases its hardness and improves the taste.
The four power blocks and MSD units were commissioned together between October 2009 and June 2010. Except for outages, the first three power blocks that supply steam to operate the desalination plants are continuously operated. Block 4 operates based on power demands in the Jubail area.
The U.S. Is Slow to Learn
In general, desalination plants and power plants have not been developed in tandem in the U.S. Middle Eastern and other countries are more pragmatic when it comes satisfying water and power needs.
Even ...
Dost bylo vody. Jde o ropu a krev!!
AMEN
Princip energetické úspory
D@1imi1 Hrušk@,2026-01-01 13:19:30
Z článku vůbec není jasné, v čem by měla spočívat ta energetická úspora, protože užitečná práce se vykonává protlačováním vody skrz membránu. K tomu je všesměrový hydrostatický tlak úplně zbytečný, důležitý je diferenciální tlak (rozdíl tlaků před a za membránou) a k jeho vytvoření je potřeba do systému dodat stejné množství energie na povrchu jako půl kilometru hluboko. Akorát místo toho, aby na souši čerpadlo vytvářelo tlak před membránou, bude v hloubce půl kilometru muset vytvářet tlak za membránou a vytlačit tu odsolenou vodu půl kilometru vysoko k hladině. Jinak by startup právě vynalezl perpetuum mobile.
Energetické úspory lze přesto dosáhnout, ale jen ve specifickém případě. Vtip je v tom, že při osmotické filtraci se v nepřefiltrované vodě před membránou zvyšuje koncentrace solí a účinnost filtrace tak klesá. Aby se tomu zamezilo, větší část slané vody před membránou se vypouští pryč (třeba 60 %), aby se před membránou udržovala relativně nízká koncentrace solí. Nicméně i vypouštěná solanka má pořád těch 30-60 barů a pokud by se rovnou vypouštěla nějakou trubkou (spíš tryskou) do moře, promrhalo by se tím velké množství energie. Pokud se ale filtrační membrána nachází v hloubce půl kilometru, má ta solanka prakticky stejný tlak na vstupu i na odpadním výstupu. Na tom lze dosáhnout té největší energetické úspory.
Úspora ale platí jen ve specifickém případě - že už se ta ztráta energie neřeší jinak. Lze ji řešit buď dávkovým provozem - před membránou postupně poroste koncentrace solanky a když dosáhne určité úrovně, čerpadlo přestane vytvářet tlak a solanka se jednorázově vypustí. U kontinuálního provozu to zase lze řešit rekuperací a to buď přes turbínu jako v hydroelektrárně a nebo se tlak solanky v tlakovém výměníku (např. na principu čerpadla s rotačními písty) rovnou předává vstupující mořské vodě, což má účinnost přes 95%.
Startup té energetické úspory, o kterých píše článek, nedosáhne, protože průmyslové systémy rekuperaci tlaku solanky prakticky bez výjimky využívají. K ekonomickým úsporám by mohlo dojít z jiných praktických důvodů - například že v hloubce půl kilometru je nižší "biologická aktivita", která by zanášela filtry nebo v té hloubce bude jednodušší proces povolování vypouštění solanky. Ale zároveň vznikají jiné praktické komplikace - např. že strojovna musí být umístěna ve slaném prostředí a být utěsněna od před vysokým tlakem okolní vody, nebo že se k tomu zařízení pod vodou nedostane technik, aby provedl servis.
Nechápu to jako revoluci v odsolování, ale jako alternativní přístup, u kterého v určitých podmínkách můžou převažovat konkurenční výhody.
Re: Princip energetické úspory
Florian Stanislav,2026-01-01 14:00:59
budu asi hodně primitivní. Nádoba s membránou a s talakem na obou stranách atmosférickým se potopí do 500 . Tlak vody protlačí odsolenou vodu přes membránu. V nádobě je nyní odsolená voda, která se vytáhne nahoru. Membrána se vymění nebo nějak ošetří nad hladinou. Potopí seopět nádona s membránou a a s nábobou s atmosférickým tlakem. Odsolenou vodu stejně musíme nějak čerpat ( tahat nádobu) nahoru. není to žádná energetická běs. Rozdíl hmotnosti 1 m3 odsolené a mořské vody je asi 30 kg, takže zbyse i něco na pevný obal. Energi se spotřebuje na zatlačení nádoby na dno a na vytlačování vzduchu na dně ven, když tam má přijít odsolená voda. Zřejmě vzduch do talku odolné trubice vzduchu, která vede až nahoru.
Re: Re: Princip energetické úspory
D@1imi1 Hrušk@,2026-01-01 14:37:11
V principu by to mohlo fungovat a předešlo by se tak umístění strojovny pod vodu, ale mělo by to jiné specifické nevýhody. Zejména:
- systém by pracoval v dávkovém místo v kontinuálním režimu
- na hladině by musela být trvale umístěna loď či plošina, která by zařízení spouštěla a vytahovala místo toho, aby k zařízení jen po mořském dně vedlo potrubí a přívod elektřiny. A k té plošině by se stejně muselo potrubí a elektřina přivést (nebo by mezi břehem a plošinou musel pendlovat tanker a energii by dodával spalovací motor).
Re: Re: Re: Princip energetické úspory
D@1imi1 Hrušk@,2026-01-01 14:40:06
(myslel jsem tanker na přepravu té odsolené vody)
Re: Re: Re: Princip energetické úspory
Florian Stanislav,2026-01-01 17:55:50
500 m je hodně, potrubí odolávající 50 atmosférám, to není kus plastu. A vytáhnout potrubí 500 m vysoko, to už vůbec nejde. Takže nakonec by se musela každá kapsle nějak montovat pod vodou = neřešitelné. Takže jak píšete, musí to být kontinuální a dole nic nemontovat.
Re: Re: Re: Re: Princip energetické úspory
D@1imi1 Hrušk@,2026-01-01 18:23:22
U toho systému z článku nemusí potrubí odolávat tlaku 50 atmosfér. Tomu tlaku musí odolávat jen prostor mezi membránou (odsolená voda má po průchodu membránou zanedbatelný tlak) a čerpadlem, které tlak odsolené vody zvýší na tlak jen mírně vyšší než je hydrostatický tlak okolní vody.
Re: Re: Re: Re: Re: Princip energetické úspory
Florian Stanislav,2026-01-01 20:28:35
No jo, ale dole je tlak 50 atmosfér, který jak píšete, musí dole natlakovat pumpa. Takže když to všechno bude na povrchu, tak to s energii tlakování 50 atmosfér vyjde na stejno. A zlepší se montáž. Zbytky neodsolené vody z povrchu stečou dolů gravitací samy, stačí dlouhé potrubí do dálkky na moři a bude to jsako rozptyl slané vody na dně v 500 m.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Princip energetické úspory
D@1imi1 Hrušk@,2026-01-01 21:15:10
Na povrchu je všechno jednodušší, ale zase se musí řešit ta rekuperace mechanické energie, takže zařízení navíc, které by v hloubce být nemuselo. Pak budou hrát roli třeba takové věci, jako že voda v hloubce je chladnější, což na jednu stranu osmózu zpomalí, na druhou stranu je lepší, aby pitná voda byla studená.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Princip energetické úspory
F M,2026-01-05 11:59:18
https://www.flocean.green/subsea-desalination
Našel jsem tam tohle, moc jsem nehledal, možná by se našel nějaký arxiv.
"Tato instalační hloubka také umožňuje umístění vysokotlakého čerpadla za membránami reverzní osmózy, na straně permeátu, a tím čerpá vodu přes membrány, nikoli ji protlačuje skrz. To znamená, že energie je soustředěna pouze na stranu permeátu. To znamená, že energie je soustředěna pouze na produktovou vodu, na rozdíl od pozemních zařízení SWRO, kde se energie používá k natlakování celého vstupního proudu.
Přirozeně dostupný vysoký tlak napájení nejen minimalizuje specifickou spotřebu energie, ale také umožňuje provoz s nízkou mírou zotavení (R) bez negativního ovlivnění spotřeby energie. Toto nízké R snižuje požadovaný transmembránový tlak (TMP) a snižuje koncentrační polarizaci (CP)."
Jestli to dobře chápu tak se ta energie toho čerpání využije, alespoň z části k transportu té vody nahoru. Cestou nahoru může být (asi bude) těch čerpadel více, proto tam ten tlak může být nižší , spolu s průměrem. A úspora by mohla být v tom využití energie, před a za, každopádně to umístění berou jako výhodné, respektive to před jako z nouze ctnost toho povrchového.
Pro potřeby odhadu průměrů a podobně jde o necelých 12l/s po přepočet na použitelnější jednotky.
Kontinuálnost (nějaká) bude nutná už kvůli setrvačnosti toho sloupce vody nahoru, ale nemusí být na té membráně úplně vždy, nějaký 1s (asi stačí i méně) výpadek, lze jistě kompenzovat nějakou vyrovnávací náhradou, možná i pružností (čímž netvrdím, že proces není zcela kontinuální).
Spotřebu energie berou vůči systémům s rekuperací (těch 30-60%), ale nevím jak moc "celé" ty procesy berou v potaz. Mám trošku obavy, že se to týká jen toho okolo té membrány.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Princip energetické úspory
F M,2026-01-05 12:01:17
Má, může to mít, více stupňů?
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Princip energetické úspory
Josef Hrncirik,2026-01-07 21:04:51
Osmotická práce je úměrná T. Voda v hloubce je chladnější, osmotický tlak nižší a parc. molární objem vody skoro zanedbatelně menší.
Teoreticky na výrobu 1 m3 pitelky proti osmotickému tlaku 2,7MPa (tj. bez koncentrační polarizace) stačí objemová práce pí*Vv 2,7 MPa*1 m3 = 2,7 MJ = 2,7/3,6 = 0,75 kWh = 675 g TNT. Co = navíc = ot Ďábla!
Při 6 kWh/m3 pytelky 100% vol. je v ní v detailech 7 Ďáblů.
Re: Princip energetické úspory
Tonda Rarach,2026-01-01 21:45:13
Ono to technicky neni tak komplikovane, vse uz tady nekdo drive v podobnych podminkach udelal.
slana voda tlaci na nadobu jejiz steny jsou tvorene membranou, tady je to zrejme jak to maji vymyslene - uspora je ze se vysoky tlak nemusi vytvaret cerpadlo, a ze se tam zvysuje koncentrace soli pred membranou jim je vlasne jedno, okoli nadoby je otevrene, dochazi k prirozene vymene a pokud ne proudenim vody pak i prosta.gravitace a pokles pomuze odvadet.koncentrovanejsi slanou vodu
pointa je v odcerpavani odsolene vody, tady vubec nepotrebuji cerpadlo, ktere by zvladlo cerpat s tlakem ze dna proti atmosferickemu muzou si pomoci kaskadou (burj chalifa, ci jak se to pise, ma 500 metru a taky jsou schopni dostat vodu az nahoru, postupne v nekolika stupnich). 1000 kubiku za den je cca 700 litru za minutu tedy taky nic nerealizovatelneho.
Re: Re: Princip energetické úspory
D@1imi1 Hrušk@,2026-01-01 23:35:30
Zásadní část, kterou jste nepochopil, je, že diferenciální tlak desítek barů je potřeba na protlačování molekul vody skrz tu membránu, aby reverzní osmóza běžela a na to musíte do systému dodávat stejné množství energie na povrchu jako v hloubce. Jen s rozdílem, že v povrchovém zařízení čerpadlo vytváří tlak před membránou, zatímco v podmořském zařízení vytváří podtlak za membránou. To je ale jen konstrukční detail, který na spotřebě energie to nic nemění.
Na vytlačení osdsolené vody k povrchu naopak nepotřebujete dodat tlak téměř žádný.
Pochybuji také, že by měli membránu jen tak volně přístupnou okolní vodě, jak píšete. Považuji za nepravděpodobné, že by před membránou neměli mechanické filtry proti nečistotám a podmořským organismům, které by ale také bránily odvodu solanky přirozeným prouděním. Nicméně čerpadlo na odvod solanky už by nebyl podstatný problém, na to by asi stačil diferenciální tlak menší než 1 bar.
Re: Princip energetické úspory
Pavel Kaňkovský,2026-01-05 14:40:06
Základní zdroj energetických úspor je afaik v tom, že to může pracovat s menším přetlakem na membráně.
Když je zařízení ma reverzní osmózu někde na pevnině, tak musí slanou vodu odněkud čerpat, takže je snaha ze vstupní vody vymáčknout pokud možno hodně odsolené vody. Získal jsem pocit, že typicky se to provozuje tak, že asi polovina vody je odsolená a druhá polovina zůstane v odpadní solance, kde je koncentrace soli asi dvojnásobná. A té cílové koncentraci pak musí odpovídat přetlak na membráně (čím větší rozdíl koncentrací, tím větší rozdíl osmotických tlaků).
Naopak zařízení na dně moře má vstupní vodu hned po ruce a nemusí jí tlakovat a pak řešit, jak to rekuperovat, čili může při odsolování extrahovat jen o hodně menší podíl vody, což znamená, že si vystačí jen s výrazně nižším navýšením koncentrace soli ve vstupní vodě a tedy i výrazně nižším přetlakem na membráně, čili má menší spotřebu energie na jednotku vyrobené odsolené vody. Při větší spotřebě vstupní vody je jí potřeba víc načerpat a profiltrovat, ale v hloubce je voda čistší (jak jste sám zmínil) a nemusí jí to čerpat do výšky, takže se to pořád vyplatí. A odpadní solanka není tak koncentrovaná, tak je méně problematické jí vypouštět zpět do moře.
Re: Re: Princip energetické úspory
D@1imi1 Hrušk@,2026-01-05 15:54:45
Myslím, že máte pravdu, v tomto bude ležet největší část úspor.
Teoreticky by mohli i na té pevnině prohnat "odsolovačkou" větší objem mořské vody - čerpat vodu s minimálním převýšením skoro nic nestojí, ale nenulovou režii to přesto má a hlavně z většího objemu vody by museli se ztrátami rekuperovat ten tlakový potenciál. Takže to provozují v nějakém technologickém optimu. Další zádrhel by mohl být s ochranou vodních ekosystémů kvůli promíchávání většího objemu vody (v závislosti, kde ji čerpají a kde vypouštějí).
Re: Re: Re: Princip energetické úspory
F M,2026-01-06 10:37:32
Největší výhoda, ta energie ve výsledku po nějaký vodovod vyjde kdoví jak, je ta s/potřeba půdy a pobřeží (ochrana, možná spíš pro turisty?, pobřeží také všude není úplně bezpečné), tedy tak mi to přijde z těch webovek, zkrátka vykázat úsporu energie je dnes povinná součást jakéhokoli textu či prezentace. Koukněte na obrázky těch fabrik.
AI mi píše že se dnes odsoluje 10E11 (zde 10E6) l/den (cca řád pod průměrem výkonu na zařízení (je to malé), což není na škodu, ale je třeba s tím počítat u spotřeby materiálů a tak).
Wiky píše (2018) průměrnou spotřebu (zřejmě včetně odpařovadel) 3,5 kWh/m3 (a od té doby klesá? Jsou i systémy kde to klesá ke 2+), tak se mi ta celková spotřeba už jen kvůli těm kilometrům navíc nezdá (ta úspora %, spíš to bude jeden z těch co jdou k těm 2).
Tuna zvednutá o 500m cca 5MJ (jestli neblbnu 1,4kWh ovšem ideálně bez odporů, část energie asi zbude po tom čerpání).
Píší náklady, 2022 obecně průměrné z celého průmyslu 0,41$/m3, no jen tak z legrace u nás (bydliště) voda i se stočným stojí cca 180kč/m3 (bezpečně přez 8$) a pak prý je odsolování drahé, prý. Kvalita té destilované sluncem, filtrované podzemím a sicené minerály tamtéž, bude zřejmě lepší, tedy doufám za ty prachy (pro ty ledviny, ta játra), ale hlavně že nějaká je.
Re: Re: Re: Princip energetické úspory
Josef Hrncirik,2026-01-07 21:25:55
Zapomněli jste jako na Smrt na effekt Dlouhého Komínu Krematoria, který nepotřebuje Dmychadlo a Fučny. Velmi Dlouhý by si mohl iniciati vně shá nět palivo.
V plánované po dnorce uvízlé na dně by se šetřilo cca: (delta ró)*h*g*1 m3 pytelki = 30*500*9,81*1 =
0,15 MJ = 0,041 kWh/cmpv.
Kde se bere?
Miroslav Pragl,2026-01-01 11:55:13
Ahoj vsem v novem roce.
Nikde nenachazim, kde se bere ten rozdil tlaku "zdarma" pro efektivnejsi RO.
Jasne, sladka voda ma mensi hustotu, takze ma urcity kominovy efekt. Ale to udela par Baru, ktere nestaci ani na princip trkace (to by btw bylo zajimave reseni). Je to tim, ze se nasava pouze sladka voda misto pumpovani veskereho objemu vody slane?
Dik
MP
Re: Kde se bere?
Josef Hrncirik,2026-01-01 13:18:00
Ano, v Novém Roce Norové na palubě dánských hospod dostávají pekelnou žízeň a ohnutí přes zábradlí též m.j. zkouší pít mořskou vodu dlouhým brčkem.
Mořská voda 35 g NaCl/l je cca 0,5 M NaCl, tj. součet koncentrace iontů Na+ + Cl- = cca 1 mol/l = 1000 mol/m3. Aby se reverzní membránou cedila voda 0 M iontů, tj. pitná, nutno překonat osmotický tlak pí = c . R . T = (1-0) . 8,314 . cca 300 K = 2,5 MPa = cca 250 m vodního sloupce (např. od hladiny k navrtané ponorce, kde mi z brčka s membránou začne voda zatékat (infinitesimálně) a proto musím přicucávat, nebo se více ponořit k Titaniku.
Použitím patentovaného komínového ef fectu bych při rozdílu hustot slaná - sladká = cca 21 kg/m3 mucel mít rozdíl hladin cca: h = 2 500 000 Pa/(21 kg/m3 . 9,81 m/s**2) = cca 12 140 m. Pro úsporu tlaku 50% by odsolená musela být čerpána z hloubky cca 6 040 m. Membrána by musela být omývána čerstvou novou mořskou vodou, aby u ní nestoupala konc. soli.
Nepijte na rozbouřeném moři 50% ohnivou vodu!!
Re: Re: Kde se bere?
Josef Hrncirik,2026-01-01 13:44:01
Pod tlakem imperiálních jednotek spojenců dosadili psi a moly/cf. Dopadnou jako Dánové.
Re: Re: Re: Kde se bere?
Josef Hrncirik,2026-01-07 21:33:37
BER KDE BER. MAGA s Boží Po Mocí Monroe Doctrine zanektuje Mariánský příkop.
Re: Kde se bere?
Josef Hrncirik,2026-01-01 21:39:51
Nor po návštěvě 25 barů a tedy nikoliv náhodou za nořený 12 136 m pod mořskou hladinou má na potápěčském manometru tlak o potřebných 25 barů vyšší než byvše po nořený oněch 12 136 m v pitné vodě.
Vezme tedy trubku dlouhou 12 136 m, dole ji obalí cca sepsrešní membránou hermeticky těsnící vstup do trubky. Trubku zasunuje do moře. V hloubce cca 250 m se sepsrešní membrána zvlhčí pitnou vodou.
Po zanoření do kýžených 12 136m může na hladině ucucávat z trubky pitnou vodu. Trubka je u dna stlačována poměrně malým vnějším přetlakem oněch požadovaných nutných vykřičenývh 25 barů.
Železná trubka by se mu nahoře trhala pnutím v Fe 810 MPa, tj. cca 8 100 atm = cca 80 kg/mmm2. Pokud by měla hustotu mořské vody, chtěla by napitá vyplavat silou tlaku 25 bar*průměrný vnitřní průřez sladkého sloupce.
Tak to je.
Kde se to bere mě nebere.
Re: Ber Kde se bere?
Josef Hrncirik,2026-01-05 21:46:47
http://147.33.74.135/knihy/uid_isbn-80-7080-535-8/pdf/166.pdf
Oceán: Jaký by byl osmotický tlak mořské vody o teplotě 275 K při obsahu solí 35 g na 1 000 g vody (soli považujme za NaCl, (M.v. NaCl = 58,5 g mol-1)?
Osmotický tlak pí lze vypočítat ze vztahu pí = Vm * R*Tv * (ln xv) ; kde xv je molární zlomek vody a Vm je její molární objem. Sumární molalita solí rozpuštěných v oceánu se nazývá salinita a vypočítá se jako SUM (ný i* mi), kde ný i je látkové množství iontů uvolněných z 1 molu i-té soli o molalitě mi. Pro naši mořskou vodu je SUM (ný i* mi) = 2 * 35/58,5 = 1,2 mol/l; = 1200 18*10**-6/m3). Dosazením vypočítáme (Vm = Mv/ró v = 18*10-3 kg/mol)*(m3*10-3/kg = 18*10**-6 m3/mol*8,314* 275 1,2 1000 /18 ln 18 1000 /18 ©© - = 2,71 MPa. Pokud by sladkou a mořskou vodu oddělovala jen membrána propustná pro vodu, museli bychom ze strany mořské vody působit tlakem 2,71 MPa, aby sladká voda nepronikala membránou. Homogenní oceán, charakterizovaný konstantním osmotickým tlakem, nemůže být rovnovážným systémem. Ve skutečnosti zde osmotický tlak, stejně jako koncentrace solí, +(hustota solanky) stoupá s rostoucí hloubkou. (ale i hustota a klesá Tv i Vv (správně by tam měl být parciální molární objem vody). Profil těchto hodnot má Admiramilitarita NAVY či Admiralita v Městě Hrdina Leningradu. Falešné údaje pro oklamání ponorek neplatících spojenců jsou k zakoupení na oceánografických institutech.
To je Škoda, protože do homogenního oceánu bychom mohli ponořit velmi dlouhou trubici, její spodní okraj uzavřít polopropustnou membránou, kterou by mohly proniknout jen molekuly vody a v hloubce, ve které by hydrostatický tlak přesáhl vypočítanou hodnotu osmotického tlaku 2,71 MPa, by se uvnitř trubice působením reverzní osmózy objevila čistá neslaná nenemastná nedestilovaná voda.
Re: Re: Ber Kde Berou§!!
Josef Hrncirik,2026-01-06 09:09:33
Kopírováním se PRC čaj značně roz sí pal!!
Pochop pitelněji!: Pro naši mořskou vodu je SUM (ný i* mi) = 2 * 35/58,5 = 1,2 /l; = 1200 mol/m3. Dosazením vypočítáme Vm = Mv/ró v = (18*10-3 kg/mol)*(m3*10-3/kg = 18*10**-6 m3/mol.
Pyj! (pí!!) = pí = (R*Tv/(Vm))*(ln xv) = 8,314* 275/(18*10**-6 m3/mol)*(ln (1000 gv/(Mv)/(=1000 gv/(Mv)+salinita=1,2 mol/l)=ln(1000/18)/(1000/18+1,2)=Taylor cca((R*Tv)*sal= 8,314*275*1200)/SI!/=2,71 MPa.
Re: Ber data či grafy od kapitánů podnorek!
Josef Hrncirik,2026-01-06 10:00:27
Pro konstrukci perpetua Nobile (samovolně tryskající fontány sladké vody z Okeánu) je nutno mít hloubkové závislosti: p(h); t(h); ró(h); salinita (h); ró v čistá(h); z nich určit (parc. mol objem v v moři (h)=Vm v parc (h) a získat pí(h). ?BUY an article about pí(h)!!
Z dobrých dat se pak ukáže že okeán by musel být hluboký více než 11 km,
ev. že pí(h) roste rychleji než (delta p hydrostat. mezi mořskou a pytelnou (pytlovanou do PET))(h)).
Z termodynamicky rovnovážného gradientu salinity a teploty nelze práci (Fontánku) získat.
Reálný gradient může odsolovací práci ? nezajímavě měnit + ??--
Z rozdílů parametrů nerovnovážných a rovnováze bližších teplotních, tlakových a vlhkostních gradientů jsou živeny hurikány a větrníky.
Re: Re: Ber data či grafy od kapitánů podnorek!
Josef Hrncirik,2026-01-07 21:51:26
www.oceanwellwater.com/news/natural-pressure-how-gravity-helps-us-save-energy
je prázdný barnumský článek.
" ...Hydrostatic Pressure: Mountains of Water Above Us US!
To understand the physics , we need to revisit a simple but powerful principle: hydrostatic pressure increases with depth. For every 10 meters (33 feet) you descend below the ocean’s surface, the pressure increases by roughly 1 atmosphere (14.7 psi). This adds up quickly: at 400 meters, the pressure is already 40 atm; at 500 meters, about 50 atm. For comparison, the osmotic pressure of seawater, the minimum pressure required to counteract the natural flow of water through a semipermeable membrane, is about 27 atm. In other words, the ocean at a few hundred meters depth already exceeds the pressure needed to drive reverse osmosis.
(HA,HA,HA, pokud potlačím ?čím konc. polarizaci)
This means that if you place a reverse osmosis module at 500 meters depth, nature’s “mountain of water” above it is already applying the necessary force.
Creating a pressure gradient
Reverse osmosis (RO) occurs when external pressure greater than the osmotic pressure is applied to salty water, forcing pure water molecules across the membrane and leaving salts and other contaminants behind.
The key reason behind energy saving compared to onshore reverse osmosis is the fact that for the same amount of fresh water we’re depressurizing one molecule rather than pressurizing two. To make these possible, subsea pumps are used to create a pressure gradient across the membrane—otherwise the natural hydrostatic pressure would remain static, and reverse osmosis would not occur.
(Afroameričané odchází napít se něčeho méně hydrátoveného).
For comparison, a land-based facility must use giant high-pressure pumps to overcome the osmotic pressure. In contrast, our pods rely on the ocean to provide all of that initial pressure, with subsea pumps acting more like gentle delivery devices rather than energy-hungry drivers. This shift dramatically lowers the energy footprint of the reverse osmosis process, if we pressurize half the water, we use half the energy. Doing it this way around also allows us to:
a) Safely filter out micro-organisms before experiencing any exposure to the pressure gradient. This forms the basis of our proprietary LifeSafeTM intake design.
b) Avoid creating a strong brine concentration
c) Complete the reverse osmosis process without using any chemicals
(pouze při malé konc. pol. !
Re: Re: Re: Ber data či grafy od kapitánů podnorek!
Josef Hrncirik,2026-01-07 21:53:22
roz umný je https://pubs.rsc.org/en/content/getauthorversionpdf/d1ew00153a
Re: Re: Re: Re: Ber data či grafy od kapitánů podnorek!
Josef Hrncirik,2026-01-08 09:09:13
https://apps.dtic.mil/sti/tr/pdf/AD0273634.pdf
Je zapotřebí odtajnit data admirála Sun!!
ró(h); T(h); salinita(h); implikují: p(h), pí(h); chybí pak jen rychlost proudění u(h) u DNA , tj. c(h) kvůli posou zen ímožnosti snadného potlačení konc. polarizace.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce






