Žralok malohlavý z očí do očí. Kredit: Ghislain Bardout.

Žralok malohlavý (Somniosus microcephalus), známý též jako žralok grónský, plave v geopoliticky horkých mořích kolem Grónska a Islandu. Je to až tunový potravní oportunista, který sežere všechno, co najde, od mršiny velryby až po spícího tuleně. Plave velice pomalu a je metabolismus je přizpůsobený chladným podmínkám. Nebývá to žádný krasavec, ale přesto nás fascinuje. Jako obratlovec s nejdelší známou délkou života se dožívá přinejmenším 400 let a nejspíš i podstatně víc.

Pro nás, tvory, kteří se považují za dlouhověké, je tenhle žralok s Grónska jako výsměch. Připomíná nám, že je možné být obratlovec a žít ještě mnohem déle. Jak to ale dělá? Vědecké týmy se intenzivně snaží odhalit jeho tajemství, tak trochu ve stylu Rogera Bacona. Součástí záhady je i žralokův zrak. Vědci si dlouho mysleli, že velcí jedinci tohoto druhu jsou slepí. Jenomže, jak se ukázalo, nejsou.

Dorota Skowronska-Krawczyk. Kredit: UCI.

Jak je možné, že se tito dlouhověcí žraloci, navíc v prostředí se skutečně bídným osvětlením, dožívají stovek let s dobrým zrakem, bez známek degenerace sítnice? Dorota Skowronska-Krawczyková z University of California, Irvine (UCI), a její kolegové mezinárodním týmu zjistili, že za to do značné míry mohou intenzivně fungující mechanismy opravující DNA (DNA repair mechanism).

UCI. Kredit: Jccooper055, Wikimedia Commons.

Vědci si vykuchali žraloky malohlavé ulovené mezi lety 2020 až 2024 u grónského ostrova Disko. Zpracovali jejich genomiku, transkriptomiku i histologii. Maso nejspíš ne, za normálních okolností jsou jedovatí. Detailní analýzy očí potvrdily, že tito žraloci mají zcela funkční vizuální systém v dobré kondici, který je ale adaptovaný na život v hlubinách, podobně jako oči jiných hlubokomořských tvorů.

Přečtení celého genomu a RNA v sítnici prokázalo, že žraloci malohlaví mají v porovnání s příbuznými druhy neporušený soubor genů pro světločivné buňky sítnice tyčinky (rod), které slouží k vidění při nedostatku světla, a že se tyto geny v sítnici intenzivně exprimují. Naopak geny pro čípky (cone), které se používají k vidění za světla, jsou u žraloka v mnoha případech rozbité na molekulární úrovni mutacemi. Staly se z nich pseudogeny a již se nepřekládají do proteinů.

S dlouhověkostí těchto žraloků nejspíše těsně souvisí, že vědci vystopovali intenzivní expresi genů pro reparační mechanismy DNA v sítnici, kde tím pádem neustále probíhají opravy DNA. Velmi pravděpodobně je to klíč k dobrému zraku, který si tito žraloci udržují navzdory staletím. Teď už jenom zbývá vymyslet, jak to využít pro náš druh.

Video: The Greenland Shark: The Shark That Can Live For 500 Years | OceanXplorers | National Geographic UK

Video: Dorota Skowronska-Krawczyk, PhD discusses Glaucoma Research

Literatura

Phys.org 5. 1. 2026.

Nature Communications 17: 39.