Jedním z čtveřice exemplářů druhu Tyrannosaurus rex, zahrnutých do nově publikované studie, byl i „Wankel Rex“, dnes se sbírkovým označením USNM 555000. Tento středně velký dospělý exemplář obřího teropoda měl být schopen dosáhnout rychlosti běhu až 9,5 m/s, tedy přes 34 km/h. Po svých by mu tak z lidí utekl jen málokdo. Kredit: Ken Lund; Wikipedia (CC BY-SA 2.0)

K problematice rychlosti pohybu obřího teropodního dinosaura druhu Tyrannosaurus rex jsem se i na tomto blogu dostal mnohokrát, ostatně toto téma aktivně pojednávám již přinejmenším od roku 2007. Vzhledem k tomu, že nová vědecká práce přináší některé zajímavé příspěvky k lepšímu porozumění biomechanice pohybu teropodů a zároveň je do určité míry také zcela správně nepochopena a dezinterpretována médii, dovolím si shrnout zde svůj pohled na celou tuto nesporně atraktivní záležitost.

Velikostní porovnání tří jedinců druhu Tyrannosaurus rex a jednoho tyranosauroida druhu Nanotyrannus lethaeus (dříve považovaného za mládě druhu T. rex). Dva zástupci, „Sue“ (zde červeně) a „Stan“ (zde fialově) jsou součástí nové studie o způsobu a rychlosti pohybu druhu T. rex. Kredit: KoprX; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Nová odborná práce, publikovaná oficiálně 25. února 2026 v periodiku Royal Society Open Science využili moderní postupy kvantifikace fyzikálních a biomechanických jevů při lokomoci různě starých a velkých exemplářů druhu T. rex a dospěli k poměrně očekávatelnému závěru, že způsob jejich chůze i běhu byl ve skutečnosti ještě mnohem podobnější pohybu dnešních ptáků.[1] Spíše než o pomyslné závěrečné slovo v celé více než sto let probíhající debatě však tato práce představuje jen jakýsi základní stavební kámen pro další podobné práce, které by měly dále podrobněji zkoumat jak tyto anatomické a fyziologické aspekty tyranosauří lokomoce, tak i jejich detailní porovnání se situací u některých dalších teropodů a implementaci těchto závěrů do navazujících paleoekologických studií. V práci je mimochodem uvedeno, že mezi největším a naopak nejmenším známým teropodem je rozdíl ve velikosti (hmotnosti) 20 000 000 násobku.

Pokud se přitom nepletu, mělo by to být zhruba čtyřikrát méně – mezi 2 gramy vážícím kolibříkem druhu kalypta nejmenší (Mellisuga helenae) a hypotetickým 10 tun vážícím tyranosaurem je totiž rozdíl odpovídající 5 000 000 násobku.[2] Ale tuto drobnost můžeme nyní pominout. Nepřesností je v této práci ostatně více – například u prvního publikovaného schematického obrázku jsou ukázány siluety čtyř živočichů – kromě tyranosaura je tu medvěd lední o hmotnosti 1000 kg (což prakticky odpovídá největšímu známému zástupci vůbec, který měl mít údajně hmotnost 1002 kg)[3], zatímco u pštrosa dvouprstého je uvedena spíše průměrná hmotnost 91 kg („rekordní“ hodnota je přitom asi 145 kg) a u dospělého člověka, kde navíc silueta přestavuje dospělého muže, je uvedena hmotnost pouhých 41,5 kg (což určitě neodpovídá průměrné hmotnosti dospělého člověka)[4].

Podle autorů studie dokázal exemplář „Sue“ (FMNH PR 2081) při délce 12,4 metru a hmotnosti až 9500 kg (což je pravděpodobně mírně nadsazený údaj) běžet rychlostí až 6,3 m/s (téměř 23 km/h). To není na tak těžké po dvou se pohybující zvíře vůbec málo – odpovídá to například letmému běhu na 60 metrů za 9,5 sekundy. Kredit: Scott A. Hartman; Wikipedia (CC BY 4.0)

Ale i tyto maličkosti nyní můžeme pominout. Které exempláře tyranosaura si tedy tato studie čtveřice badatelů vzala pomyslně na paškál? Samozřejmě nemůže chybět obří „Sue“ (FMNH PR 2081), které autoři kladou hmotnost 9,5 tuny. To je patrně poněkud nadhodnocený údaj, pravděpodobnější je u tohoto exempláře hmotnost v rozmezí 7,8 až 8,5 tuny.[5] O trochu menším dospělým jedincem je pak exemplář „Stan“ (dřívější BHI 3033), jehož kostra byla prodána před šesti lety do Spojených arabských emirátů, tomu autoři kladou hmotnost 7,2 tuny. Ještě o trochu menší je mladý dospělec MOR 555 (nyní USNM 555 000), s odhadovanou hmotností 6,5 tuny – stejně jako u „Stana“ byly v jiných pracích odhadnuty naopak poněkud vyšší odhady. Nejmenším exemplářem využitým v této práci je potom LACM 23845, což je výrazně odrostlé mládě – ontogenetické stádium představující přibližně 14 let starého a zhruba 8 metrů dlouhého jedince, dosahujícího odhadované hmotnosti kolem 1,44 tuny (jiné odhady nicméně udávají hmotnost kolem 2000 kg).[6] Výška v kyčlích byla v této práci u „Sue“ odhadnuta na 3,77 metru, u „Stana“ na 3,61 metru, u exempláře „Wankel Rex“ na 3,60 metru a u exempláře z Los Angeles činí 2,558 metru. Jak se dalo očekávat, výsledně získané odhady maximální rychlosti běhu se u jednotlivých exemplářů výrazně liší. Pro každého jedince byla provedena analýza za pomoci rovnic, které braly v úvahu i mnohé dosud opomíjené proměnné – zejména pak parametr „ptačího“ pohybu distální části nohy. Podstatnými parametry byla délka kroku, výška nohy v bodě kyčlí, délka a proporčnost jednotlivých částí nohy, jejich maximální flexe a samozřejmě i frekvence kroků při pohybu. V případě extantních (v současnosti žijících) druhů byly modely ověřeny na základě již známých údajů, případně pak dalších pozorování a pokusů, přičemž všechny poměrně velmi dobře odpovídaly pozorovaným výsledkům. Dále pak byly zkoumány a hodnoceny tři základní optimální způsoby, jakými se noha tyranosaura mohla při rychlém pohybu dotýkat země. Výsledky byly přitom konzistentní s ideální variantou v podobě našlapování na prsty (digitigrádního způsobu lokomoce), které výrazně šetřilo energii a navíc také zrychlovalo pohyb obřího teropoda.

Replika dolní čelisti exempláře USNM 555000 (dříve MOR 555), tedy mladého dospělce tyranosaura, objeveného roku 1988 ve Východní Montaně. Jednalo se o dravce stejné hmotnosti, jakou mají dospělí sloni, schopného běžet rychlostí dostačující k překonání mužského světového rekordu v běhu na 400 metrů (pokud by ji udržel po dobu 42 sekund). Každopádně velmi nepříjemná představa, pokud byste se ocitli v jeho blízkosti na konci křídového období. Kredit: Vladimír Socha (replika zapůjčena panem Tomášem Haratickým), 2024.

Zajímavým zjištěním je tedy právě skutečnost, která byla předpokládána již dříve, dosud pro ní nicméně neexistovala přímá důkazní podpora. Jedná se právě o pozoruhodný fakt, že i obří dospělí tyranosauři vážící přes 6 tun našlapovali pouze na koncovou nejvíce distální část nohy, tedy vlastně pouze na prsty. Byli tedy stejně jako jejich mnohem menší opeření příbuzní z dnešní doby obligátně digitigrádní.[7] Modely ukázaly, že se jedná o jediný přijatelný pohyb, který odpovídá virtuálním modelům a získaným výsledkům. Tyranosauři přitom lépe drželi rovnováhu díky sériím velmi rychlých kroků, nikoliv periodickými pomalými kroky. A jaké jsou tedy konkrétní obdržené výsledky v podobě odhadnutých maximálních hodnot rychlosti tyranosauří lokomoce? Jak se dalo očekávat, pro velké a těžké jedince platila podstatně striktnější omezení z hlediska gravitace a biomechaniky, související s velkým až enormním tlakem na jejich muskuloskeletární systém a v některých případech i na vnitřní orgány. „Sue“ s přidělenou hmotností 9500 kg měla být schopna dosáhnout rychlosti až 6,3 m/s, tedy 22,7 km/h. Ačkoliv se jedná o výrazně nižší rychlost než u dalších exemplářů, na tak těžké bipední zvíře jde naopak o velmi úctyhodný údaj (přibližně touto průměrnou rychlostí byl například v roce 2020 zaběhnut světový rekord na 10 000 metrů Uganďanem Joshuou Cheptegeiem v čase 26:11,00 min. a průměrně odpovídá stometrovému letmému běhu za 15,87 s.).[8] Druhý nejtěžší exemplář druhu T. rex, kterým je „Stan“ s hmotností 7200 kg je 8,5 m/s (30,6 km/h). Takové rychlosti už nedosáhne ani drtivá většina lidí, pokud nemají atletický trénink a nejsou velmi dobře běžecky disponovaní – odpovídá například letmé stovce v čase 11,76 s.). Posledním z dospělých tyranosaurů v této práci je „Wankel Rex“ s odhadovanou hmotností 6500 kg, kterému byl přidělen úctyhodný údaj 9,5 m/s (34,2 km/h). Ten odpovídá letmé stovce za 10,52 s. nebo běhu na 400 metrů za 42,10 s., což by bylo téměř o sekundu lepší než aktuální světový rekord Jihoafričana Waydea van Niekerka z roku 2016 v hodnotě 43,03 s.[9] U zvířete o hmotnosti dospělého samce slona afrického je to skutečně velmi odvážný odhad, a ačkoliv to ještě není na prohánění džípu v Jurském parku (při udávané rychlosti přes 50 km/h), přece jen už se takovému scénáři blížíme. Přinejmenším bychom už chtěli mít i s terénním autem pořádný náskok a před sebou rovnou, pevnou cestu!

A konečně nejmenší a nejmladší z této čtveřice, tyranosauří teenager z Los Angeles (resp. původem z Montany), který při odhadované hmotnosti 1440 kg, což je stále jako dvacet průměrně těžkých osob, měl být schopen běžet rychlostí až 11,4 m/s (41,0 km/h). To by představovalo letmý stometrový úsek v čase 8,77 s., což dobře odpovídá nejrychlejším známým sprinterským časům na letmém úseku stovky při štafetě na 4 x 100 metrů (aktuálním rekordem je jen o trochu lepší čas 8,65 s., kterého dosáhl jamajský světový rekordman Usain Bolt v roce 2015).[10] Vzhledem k vyspělému respiračnímu systému, odlehčením kostry a dalším kurzoriálním (rychlému běhu napomáhajícím) adaptacím u tyranosauřích adolescentů však můžeme předpokládat, že takovou rychlost dokázal 14 let starý jedinec udržet i na delší vzdálenosti.[11] Jen pro zajímavost si představme, že by touto rychlostí běžel například za menší, pohyblivou kořistí celých 800 metrů – tuto vzdálenost by v tom případě za ideálních podmínek na pevném povrchu urazil asi za 1 minutu a 10 sekund, tedy o celých 30 sekund rychleji, než keňský světový rekordman David Rudisha v roce 2012 (1:40,91 min.).[12] Je jisté, že mladí tyranosauři museli lovit zcela jinou kořist než starší a mohutnější zástupci tohoto rodu. Ekologické a trofické adaptace tyranosaurů se tedy nepochybně musely měnit a vyvíjet spolu s tím, jak tito predátoři rostli, mohutněli a těžkli.[13]

Nová práce sice nepřináší žádné „revoluční“ novinky do problematiky tyranosauří lokomoce a odhadů rychlosti pohybu, je ale zajímavým příspěvkem, který dokládá, že jejich způsob pohybu mohl být ještě více podobný chůzi a běhu současných ptáků, než jsme se dříve domnívali. S trochou nadsázky můžeme dokonce konstatovat, že dospělí a plně dorostlí tyranosauři byli z hlediska způsobu svého pohybu jakýmisi masivními osmitunovými „kuřaty“, která našlapovala pouze na prsty a kráčela sérií rychlých „trhavých“ kroků, tak jak to známe například u dnešní drůbeže.[14] A přestože hmotnost nákladního automobilu u po dvou se pohybujícího tvora poněkud omezuje jeho „sprinterské“ možnosti, i autoři nové odborné práce uznávají, že tito draví giganti ze severoamerické pozdní křídy dokázali vyvinout úctyhodnou rychlost mezi 5 m/s a 11 m/s (18,0 km/h – 39,6 km/h). A pokud byste zvládli utéci před těžkým dospělcem, pak tyranosauří teenager už by byl takřka s jistotou nad vaše síly.

---------

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.

---------
Short Summary in English: The new research by the team of American scientists has found that the giant theropod might have preferred to tiptoe. The study – which was led by a team at the College of the Atlantic in Maine – also suggests that the creatures were up to 20% faster than was previously thought. It suggests that a subadult 1.4 ton T. rex could have reached a top speed of 11.4 meters per second, which is equal to around 41.0 kilometers per hour. Additionally, obtained models in this research are consistent with recent studies suggesting slower to more intermediate top speeds for adult Tyrannosaurus that fall within the range of 5–11 m/s.

---------

Video: Rychlost běhu tyranosaura

---------

Odkazy:

https://phys.org/news/2026-02-flatfooted-lumbering-rex-tiptoes.html

https://blog.everythingdinosaur.com/blog/_archives/2026/02/27/new-research-reveals-more-bird-like-tyrannosaurus-foot-function.html

https://www.iflscience.com/how-did-t-rex-move-if-youve-ever-been-chased-by-an-ostrich-you-already-know-82680

https://www.pressherald.com/2026/02/27/a-maine-student-is-upending-how-the-world-thinks-about-the-t-rex/

https://physicstoday.aip.org/news/how-fast-could-tyrannosaurus-rex-run

[1] Boeye, A. T.; et al. (2026). Evidence of bird-like foot function in Tyrannosaurus. Royal Society Open Science. 13 (2): 252139.

[2] Chiappe, L. M. (2009). Downsized Dinosaurs: The Evolutionary Transition to Modern Birds. Evolution: Education and Outreach. 2 (2): 248–256.

[3] Wood, G. L. (1982). The Guinness Book of Animal Facts and Feats (3rd Edition). Guinness Superlatives. p. 28.

[4] Walpole, S. C; et al. (2012). The weight of nations: an estimation of adult human biomass. BMC Public Health. 12 (1): 439.

[5] Reolid, M.; Cardenal, F. J.; Reolid, J. (2021). Digital 3D models of theropods for approaching body-mass distribution and volume. Journal of Iberian Geology. 47: 599–624.

[6] Molnar, R. E. (1980). An Albertosaur from the Hell Creek Formation of Montana. Journal of Paleontology. 54 (1): 102–108.

[7] Kubo, T.; Kubo, M. (2016). Nonplantigrade Foot Posture: A Constraint on Dinosaur Body Size. PloS ONE. 11 (1): e0145716.

[8] Profil světového rekordmana na webu World Athletics

[9] Profil světového rekordmana na webu World Athletics

[10] Štuhec, S.; et al. (2023). Multicomponent Velocity Measurement for Linear Sprinting: Usain Bolt’s 100 m World-Record Analysis. Bioengineering (Basel). 10 (11): 1254.

[11] Dececchi, T. A.; et al. (2020). The fast and the frugal: Divergent locomotory strategies drive limb lengthening in theropod dinosaurs. PLoS ONE. 15 (5): e0223698.

[12] Profil světového rekordmana na webu World Athletics

[13] Woodward, H. N.; Myhrvold, N. P.; Horner, J. R. (2026). Prolonged growth and extended subadult development in the Tyrannosaurus rex species complex revealed by expanded histological sampling and statistical modeling. PeerJ. 14: e20469.

[14] Sellers, W. I.; et al. (2017). Investigating the running abilities of Tyrannosaurus rex using stress-constrained multibody dynamic analysis. PeerJ. 5: e3420.