Jeden z dorzálních obratlů obřího paleocenního hada druhu Titanoboa cerrejonensis. Samotné rozměry a mohutnost této kosti naznačují, že patřil k páteři největšího známého hada v dějinách života na Zemi. Kredit: Gretarsson; Wikipedia (CC BY 4.0)

V roce 2009 byl světu oznámen objev pravděpodobně největšího zástupce hadů v dějinách života na Zemi. Titanoboa cerrejonensis (v doslovném překladu „titánský hroznýš z Cerrejonu“) byl enormně velkým zástupcem čeledi hroznýšovitých (Boidae), žijícím v období středního až pozdního paleocénu na území dnešní severovýchodní Kolumbie.[1] Tento gigantický had žil v době před 60 až 58 miliony let a jeho fosilie byly poprvé objeveny v roce 2002 v uhelných lomech Cerrejón v kolumbijském departementu La Guajira. Fosilie v podobě obratlů a žeber přinejmenším třiceti jedinců byly objeveny spolu s fosiliemi želv a krokodýlů a původně je vědci mylně označili za krokodýlí. Teprve po převozu do instituce Florida Museum of Natural History v Gainesville a dalším výzkumu se ukázalo, že patřily obřímu neznámému druhu pravěkého hada, žijícího jen několik milionů let po vyhynutí dinosaurů, které se odehrálo na konci druhohorní křídy.[2] Většina získaných fosilií má podobu obratlů, nacházejících se anteriorně (vpředu) od kloaky a nesoucích anatomické znaky hroznýšovitých hadů. Ale již k hlavní problematice článku – jak velký byl ve skutečnosti tento hadí gigant?

Zatímco nejdelším známým hadem by mohl být indický druh Vasuki indicus, jen o trochu „kratší“ Titanoboa představuje nepochybně mohutnějšího a těžšího hada. Kredit: Ansh Saxena 7163; Wikipedia (CC0)

Opravdu byl nejdelší i nejtěžší ze všech a potvrzují tyto dříve udávané údaje také novější výzkumy? V popisné práci z roku 2009 Jason H. Head a jeho kolegové nejdříve porovnali fosilní obratle dochované bez distorze (v původním anatomickém tvaru) s obratli dnešních hroznýšů a odhadli tak jejich přibližnou pozici v rámci páteře. Na základě jejich velikosti pak odhadli délku rodu Titanoboa na 12,82 metru, plus mínus 2,18 metru. Maximální délka tohoto mega-hada tedy mohla činit asi rovných 15 metrů, což je zhruba dvojnásobek délky největších současných hadů.[3] Hmotnost pak byla odhadnuta na základě porovnání se současnými velkými druhy, jako je anakonda velká a krajta jihoafrická. Získané výsledky měly rozpětí 652 až 1819 kg, s průměrem kolem (na poměry hadů fantastické) hodnoty 1135 kilogramů.

Jeden z uhelných lomů v kolumbijském Cerrejónu. Právě zde byly v roce 2002 poprvé objeveny fosilie obřího hada druhu Titanoboa cerrejonensis. Kredit: Hour.poing; Wikipedia (CC BY-SA 3.0)

To je přitom takřka přesně pětinásobek hmotnosti nejtěžších dnešních anakond, s rekordními (neověřenými) údaji až kolem 227 kg.[4] Původní odhady z popisné práce tedy hovořily o délce kolem 13 metrů a hmotnosti 1,1 tuny. V roce 2013 byla publikována další práce, založená i na výzkumu kraniálního materiálu (částečně dochované lebky), která by v kompletním stavu měřila na délku přibližně 40 cm. Na základě tohoto údaje bylo možné při porovnání se současnými anakondami odhadnout délku rodu Titanoboa až na 14,3 metru, a to s mírou chyby odhadu 1,28 metru. Délka pravěkého hada tedy mohla dosahovat fantasticky znějícího rozpětí 13,0 a 15,6 metru.[5] O tři roky později byla publikována další informace ohledně odhadů velikosti, vycházející z původní míry 12,8 metru. Upravenou rovnicí byla snížena odhadovaná hmotnost paleocenního hada na 730 kilogramů, tedy zhruba na trojnásobek hodnoty oproti nejtěžším dnešním anakondám.[6] V každém případě i ty nejnižší odhady výrazně překonávají všechny současné hady a také obří druh Gigantophis garstini z pozdního eocénu severní Afriky, který byl s odhadovanou délkou 6,9 až 10,7 metru dlouhodobě považován za největšího známého hada všech dob.[7] Zatím posledním významným příspěvkem do této problematiky je popisná práce z roku 2024, která u rodu Titanoboa prakticky potvrzuje původní odhad z roku 2009, tedy délku 12,8 metru (± 2,2 metru), resp. rozpětí 10,6 až 15,0 metru.[8] Ve stejné práci však byl popsán nový obří had z čeledi Madtsoiidae, žijící v období eocénu (asi před 47 miliony let) na území Indie. Dostal jméno Vasuki indicus a jeho délka je odhadována na 10,9 až 15,2 metru. Je tedy poměrně pravděpodobné, že tento had mohl být ještě o trochu delší než Titanoboa, což by z něj činilo nejdelšího známého hada v dějinách života na Zemi. Vasuki ale přesto určitě nebyl největším, resp. nejtěžším známým hadem všech dob. A jak je to vlastně možné?

O tomto faktu svědčí zejména jeho obratle, které jsou celkově podstatně menší a lehčeji stavěné než již na první pohled masivní obratle kolumbijského hada. Titanoboa cerrejonensis byl tedy nepochybně hmotnějším a objemnějším hadem, což je podstatnější měřítko velikosti než délka. Zůstává tedy zatím největším známým hadem v dějinách života na Zemi, ačkoliv možná nebyl nejdelší. A jak si tedy pomyslně vedou v přímém porovnání s tímto dávným obrem současné druhy hadů? Jak již bylo uvedeno, nejtěžším současným hadem je jihoamerický druh anakonda velká (Eunectes murinus), s neověřenou rekordní hodnotou zhruba 227 kg (tři až pětkrát méně než u rodu Titanoboa) a maximální věrohodnou délkou asi 6,3 metru (přibližně polovina délky pravěkého rekordmana). Běžná hmotnost dospělých anakond je ale mnohem nižší, ostatně nejvyšším ověřeným odhadem je dokonce „pouze“ údaj 97,5 kg, což je pouhá sedmina až dvanáctina odhadované hmotnosti typového exempláře druhu T. cerrejonensis.[9] Z hlediska délky (ne hmotnosti) je pravděpodobně větší jiný druh současného hada, a to krajta mřížkovaná (Malayopython reticulatus) z jihovýchodní Asie, Indonésie a Filipín s nejvyšší ověřenou hmotností asi 133,7 kg (přibližně osmina až pětina hmotnosti u druhu T. cerrejonensis) a nejvyšší ověřenou hodnotou tělesné délky 6,95 metru (přibližně jen 54 % délky pravěkého protějšku).[10] Existují sice výrazně vyšší odhady délky anakondy velké i krajty mřížkované (přičemž některé mají fascinující rozpětí 7,3 až 10,1 metru), ty jsou však vesměs vědecky neověřené a obvykle i velmi pochybné.[11] Dokonce i ty nejvyšší odhady velikosti největších současných hadů, pokud bychom jim uvěřili, však stále působí zcela skromně ve srovnání s gigantickými rozměry paleocenního hada druhu Titanoboa cerrejonensis známého z území Kolumbie. Tak obrovský byl ve skutečnosti největší dnes známý had v dějinách života na Zemi.

Napsáno pro Dinosaurusblog a OSEL.

Short Summary in English: Titanoboa is an extinct genus of giant boid snake that lived during the Paleocene epoch, about 60 to 58 million years ago. Discovered in northeastern Colombia, it is widely regarded as one of the largest snakes ever known. It was formally described in 2009 after researchers recovered its fossils from the Cerrejón coal mines. Early finds included thoracic vertebrae and ribs, while later expeditions uncovered parts of the skull and teeth. Estimates state that Titanoboa reached lengths of roughly 12.8–15.0 m. Its weight likely ranged between about 730 and 1,135 kg. These dimensions far exceed those of the largest living snakes, including the green anaconda and the reticulated python.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Titanoboa

https://www.floridamuseum.ufl.edu/100-years/object/titanoboa/

https://animals.howstuffworks.com/extinct-animals/titanoboa.htm

https://www.prehistoric-wildlife.com/species/titanoboa/

https://www.smithsonianmag.com/science-nature/how-titanoboa-the-40-foot-long-snake-was-found-115791429/

[1] Head, J. J.; et al. (2009). Giant boid snake from the Paleocene neotropics reveals hotter past equatorial temperatures. Nature. 457 (7230): 715–717.

[2] Rodríguez García, G.; Londoño, A. C. (2002). Mapa geológico del departamento de La Guajira. INGEOMINAS: 1–259.

[3] Barker, D. G.; et al. (2012). The Corrected Lengths of Two Well-known Giant Pythons and the Establishment of a new Maximum Length Record for Burmese Pythons, Python bivittatus. Bulletin of Chicago Herpetological Society. 47 (1): 1–6.

[4] Rivas, J. A.; et al. (2024). Description of the Northern Green Anaconda (Eunectes akayima sp. nov. Serpentes; Boidae): What Is in a Name?. Diversity. 16 (7): 418.

[5] Head, J.; et al. (2013). Cranial osteology, body size, systematics, and ecology of the giant Paleocene snake Titanoboa cerrejonensis. Society of Vertebrate Paleontology (Conference paper). pp. 140–141.

[6] Murphy, J. C.; Henderson, R. W. (1997). Tales of Giant Snakes: A Historical Natural History of Anacondas and Pythons. Krieger Pub. Co. pp. 2, 19, 37, 42, 55–56

[7] Rio, J. P; Mannion, P. D. (2017). The osteology of the giant snake Gigantophis garstini from the upper Eocene of North Africa and its bearing on the phylogenetic relationships and biogeography of Madtsoiidae. Journal of Vertebrate Paleontology. 37 (4): e1347179.

[8] Datta, D.; Bajpai, S. (2024). Largest known madtsoiid snake from warm Eocene period of India suggests intercontinental Gondwana dispersal. Scientific Reports. 14 (1): 8054.

[9] Pizzatto, L.; Marques, O.; Facure, K. (2009). Food habits of Brazilian boid snakes: overview and new data, with special reference to Corallus hortulanus. Amphibia-Reptilia. 30 (4). Brill Publishers: 533–544.

[10] Fredriksson, G. M. (2005). Predation on Sun Bears by Reticulated Python in East Kalimantan, Indonesian Borneo. The Raffles Bulletin of Zoology. 53 (1): 165–168.

[11] Barker, D. G.; et al. (2012). The Corrected Lengths of Two Well-known Giant Pythons and the Establishment of a new Maximum Length Record for Burmese Pythons, Python bivittatus. Bulletin of Chicago Herpetological Society. 47 (1): 1–6.