Právě před 90 lety, tedy v roce 1936, byly objeveny první fosilní pozůstatky velmi zajímavého jurského sauropoda, obývajícího oblasti dnešní centrální a jihozápadní Číny (provincie S’-čchuan a Šen-si a municipalita Čung-čching) v době před zhruba 168 až 154 miliony let. První fosilní exemplář objevil americký paleontolog Charles Lewis Camp (1893–1975) spolu se svým čínským kolegou Jang Čung-ťienem (1897–1979) v sedimentech dnes již proslulého geologického souvrství Ša-si-miao. Tato nekompletní fosilie (částečně dochovaná postkraniální kostra včetně čtveřice krčních obratlů) posloužila o tři roky později k formálnímu popisu typového druhu Omeisaurus junghsiensis.[1] Rodové jméno dinosaura odkazuje k posvátné hoře E-mej-šan (anglicky také Emei nebo Omei), ležící nedaleko místa objevu a s výškou 3099 m n. m. představující výrazný krajinný prvek dané oblasti.
Ve stejném roce, kdy byl sauropod formálně popsán, však začíná i druhá světová válka a v jejím průběhu byla bohužel fosilie typového exempláře zničena. V roce 1955 pak byla při stavbě přehrady u Čchang-šou objevena jiná fosilie, popsaná o tři roky později jako nový druh O. changshouensis.[2] Jak se ale v dalších desetiletích mělo ukázat, druhová rozmanitost tohoto rodu byla ve skutečnosti ještě mnohem větší. Jen v průběhu 80. let minulého století byly popsány hned tři další druhy, a to O. fuxiensis (1983)[3], O. tianfuensis (1984)[4] a O. luoquanensis (1988)[5]. Zároveň byly průběžně objevovány a popisovány i další části skeletů a lebek již známých druhů, což výrazně zpřesnilo naše představy o celkové podobě, velikosti a ekologii rodu Omeisaurus.
V roce 2001 byl formálně popsán další druh O. maoianus[6] a o deset let později pak druh O. jiaoi[7]. A aby byla situace ještě zajímavější, o dalších deset let později, tedy v roce 2021, byl světu představen zatím poslední, již osmý druh O. puxiani.[8] Tento druh z období střední jury žil na území jihozápadní Číny a lišil se od všech ostatních známých druhů specifickým tvarem svých obratlů a kostí přední končetiny.
S celkovým počtem osmi druhů je tak rod Omeisaurus z hlediska biodiverzity nejbohatším zástupcem sauropodů a jedním z nejbohatších taxonů v rámci celé skupiny Dinosauria. Omeisaurus byl původně řazen do „odpadkové“ čeledi Cetiosauridae, podobně jako mnozí jiní vývojově primitivní sauropodi.[9] Dalším dnes již zavrženým umístěním tohoto rodu je čeleď Euhelopodidae, která je však ve skutečnosti evolučně odvozenější (vyspělejší). Mnozí původní zástupci této čeledi jsou nyní řazeni do čeledi Mamenchisauridae, která je poněkud méně evolučně vyspělá a kromě proslulého rodu Mamenchisaurus zahrnuje například také rody Bellusaurus, Chuanjiesaurus, Wamweracaudia, Klamelisaurus nebo Xinjiangtitan. Mezi nejbližší vývojové příbuzné omeisaura patří podle současných poznatků další čínský taxon Tienshanosaurus a již zmíněný východoafrický rod Wamweracaudia, vzdáleněji pak také Yuanmousaurus z čínské provincie Jün-nan a Anhuilong z další čínské provincie An-chuej.[10] V roce 2021 publikoval paleontolog John D’Angelo podrobnou analýzu všech dosud popsaných druhů rodu Omeisaurus a s potenciální výjimkou v případě druhu O. maoianus konstatoval vesměs jejich formální vědeckou platnost (validitu). Nejbazálnějším, tedy vývojově nejprimitivnějším, druhem měl být přitom taxon O. junghsiensis, který je zároveň také prvním historicky popsaným druhem (1939).[11]
A jak byl tento býložravý dlouhokrký obr vlastně velký? Na poměry sauropodů dosahoval spíše jen střední velikosti a relativně nízké hmotnosti, protože vykazoval značně štíhlou stavbu těla. Největší druh O. tianfuensis zahrnoval jedince dosahující délky 18 až 20,2 metru, výšky hřbetu kolem 3,5 metru a hmotnosti v rozmezí 8,5 až 9,8 tuny. Zástupci ostatních druhů už ale byli podstatně menší, například dospělý exemplář druhu O. maoianus byl dlouhý asi 15 metrů a vážil kolem 5 tun, zatímco v případě druhu O. junghsiensis byl dlouhý zhruba 14 metrů a vážil jen kolem 4 tun. Jednalo se tedy o sauropody o hmotnosti jednoho až dvou dospělých slonů afrických.[12]
U největšího druhu O. tianfuensis měřil samotný krk, vyztužený 17 cervikálními obratli, zhruba 9,1 metru, což je bezmála čtyřnásobek délky celého trupu. Tito sauropodi tak měli jedny z nejdelších krků v poměru k délce celého těla mezi všemi známými obratlovci.[13] Omeisauři byli na svoji velikost lehce stavění a obývali převážně lesnatá prostředí, jak ukazují rozbory fosilií a sedimentů v geologických souvrstvích s jejich výskytem. V některých případech dokonce koexistovalo více druhů najednou, což je případ taxonů O. junghsiensis a O. tianfuensis. Mezi dravé teropody, kteří mohli tyto sauropody lovit, patřil například velký metriakantosaurid rodu Yangchuanosaurus nebo menší teropodi rodu Xuanhanosaurus a Gasosaurus. Ve stejných ekosystémech byli přítomni také býložraví stegosauři, jako byl rod Huayangosaurus, ti však pro dlouhokrké sauropody nejspíš nepředstavovali žádnou potravní konkurenci (spásali spíše jen nízko rostoucí vegetaci).[14] Doba existence rodu Omeisaurus sahá do geologických věků bathon ve střední juře až oxford v pozdní juře, a má rozpětí asi 168,2 až 154,8 milionu let před současností. Jednalo se tedy o značně dlouhověký rod, který existoval po dobu činící zhruba 13,4 milionu let.[15]
Omeisaurus je ale významným sauropodím taxonem i v současné době, jak ukazuje například nová odborná práce, která se zaměřila na výzkum opotřebení zubní skloviny na mikroskopické úrovni u druhu O. maoianus a jeho porovnání s opotřebením u méně vyspělých sauropodomorfů (jako je rod Yunnanosaurus). Autoři práce zkoumali skvěle dochovanou fosilní lebku a míru opotřebení skloviny u jednotlivých zubů v čelistech, přičemž jejich zjištěním bylo, že se liší pouze z hlediska vyšší síly stisku v zadní části čelistí (u zubů s touto pozicí je míra opotřebení povrchu skloviny mírně vyšší). Liší se ale stupeň opotřebení u zubů omeisaura a u dentice staršího rodu Yunnanosaurus, žijícího zhruba o 30 milionů let dříve. Tato skutečnost může souviset zčásti s anatomií čelistí a zubů obou dinosaurů, ale také s druhovou skladbou spásané vegetace, která se v průběhu jurské periody výrazně evolučně obměňovala.[16]
Napsáno pro Dinosaurusblog a Osel.
Short summary in English: Omeisaurus is a genus of middle-sized mamenchisaurid sauropod dinosaur from the Middle to Late Jurassic Period (Bathonian-Oxfordian stage, about 168 to 154 million years ago) of what is now China. It was about 14 to 20 meters long and very gracile, its mass ranging between some 5 and 10 metric tons.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Omeisaurus
http://www.paleofile.com/Dinosaurs/Sauropoda/Omeisaurus.asp
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_o/omeisaurus.php
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/omeisaurus/
https://www.mindat.org/taxon-4822605.html
[1] Young, C. C. (1939). On a New Sauropoda, with Notes on Other Fragmentary Reptiles from Szechuan. Bulletin of the Geological Society of China. 19 (3): 279–315.
[2] Young, C. C. (1958). New sauropods from China. Vertebrata PalAsiatica. 2 (1): 1–29.
[3] Dong, Z. (1983). The dinosaurian remains from Sichuan basin, China. Palaeontologia Sinica, new series C. 23: 1-145.
[4] X. He; K. Li; K. Cai; Y. Gao. (1984). Omeisaurus tianfuensis—a new species of Omeisaurus from Dashanpu, Zigong, Sichuan. Journal of Chengdu College of Geology. 1984 (suppl. 2): 13–32.
[5] Li, K.; Cai, K. (1988). The Middle Jurassic dinosaur fauna from Dashanpu, Zigong, Sichuan: Omeisaurus tianfuensis. Sauropod dinosaurs 2 (4). Sichuan Publishing House of Science and Technology.
[6] Tang, F.; et al. (2001). Omeisaurus maoianus: a Complete Sauropoda From Jingyan, Sichuan. Beijing: China Ocean Press. 1–128.
[7] Jiang, S.; et al. (2011). A new species of Omeisaurus from the Middle Jurassic of Zigong, Sichuan. Vertebrata PalaAsiatica. 49 (2): 185–194.
[8] Tan, C.; et al. (2021). A new species of Omeisaurus (Dinosauria: sauropoda) from the Middle Jurassic of Yunyang, Chongqing, China. Historical Biology. 33 (9): 1817–1829.
[9] Holwerda, F. M.; Rauhut, O. W. M.; Pol, D. (2021). Osteological revision of the holotype of the Middle Jurassic sauropod dinosaur Patagosaurus fariasi Bonaparte, 1979 (Sauropoda: Cetiosauridae). Geodiversitas. 43 (16): 575–643.
[10] Moore, A. J.; et al. (2023). Re-assessment of the Late Jurassic eusauropod Mamenchisaurus sinocanadorum Russell and Zheng, 1993, and the evolution of exceptionally long necks in mamenchisaurids. Journal of Systematic Palaeontology. 21 (1): 2171818.
[11] D‘ Angelo, J. (2021). A Maze of Omeisaurus: Observations on the Taxonomic Status of Omeisaurus junghsiensis (PDF). Society of Vertebrate Paleontology Meeting. 2021: 94.
[12] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd edition). Princeton University Press. p. 202.
[13] Zhang, X.-Q.; et al. (2020). Redescription of the cervical vertebrae of the Mamenchisaurid Sauropod Xinjiangtitan shanshanesis Wu et al. 2013. Historical Biology. 32 (6): 803–822.
[14] Li, K.; et al. (2011). Dinosaur assemblages from the Middle Jurassic Shaximiao Formation and Chuanjie Formation in the Sichuan-Yunnan Basin, China. Volumina Jurassica. 9 (9): 21–42.
[15] Xing, L. D.; et al. (2015). A new sauropod dinosaur from the Late Jurassic of China and the diversity, distribution, and relationships of mamenchisaurids. Journal of Vertebrate Paleontology. 35 (1): e889701.
[16] Kubo, T.; et al. (2026). Testing intra-individual variation in dental microwear texture of Omeisaurus maoianus and preliminary interspecific comparisons of sauropodomorphs. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 692: 113768.
Diskuze:
