Když byl v roce 2007 publikován formální popis argentinského titanosaurního sauropoda druhu Futalognkosaurus dukei, tento nový dlouhokrký obr se stal na nějakou dobu senzací.[1] Byl dokonce považován za jednoho z největších známých dinosaurů vůbec, soupeřících směle s giganty typu argentinosaura nebo puertasaura. Fantastické rozměry nového sauropoda dokládaly i snímky gigantické pánve (resp. rozsahu obou kyčelních kostí) široké téměř 3 metry, některých kolosálních obratlů a dalších částí kostry. Futalognkosaurus se navíc stal i jedním z nejkompletněji dochovaných obřích sauropodů, než byl v tomto směru překonán dalšími argentinskými obry, konkrétně rody Dreadnoughtus (2014) a Patagotitan (2017).[2] Přesto zůstává jedním z nejlépe prozkoumaných obřích titanosaurů, a to díky faktu, že byly v patagonské pustině objeveny hned tři jeho fosilní exempláře, které dohromady poskytly představu o zhruba 70 % jeho kostry. Není divu, že byl tento titanosaur označen za „dosud nejkompletněji dochovaného obřího dinosaura“. Kromě holotypu však žádné exempláře nebyly dosud popsány ani představeny v žádné vědecké publikaci. Zajímavostí nicméně je, že v konferenčním abstraktu z roku 2014 je paleontologem Jorgem O. Calvem zmíněna stehenní kost dlouhá 191 cm, která možná patřila právě typovému exempláři. Dochovala se téměř celá páteř (s výjimkou bezmála všech ocasních obratlů), hrudní koš i pánevní pletenec, bohužel však nejsou k dispozici žádné fosilie lebky nebo kostry končetin. K dispozici tak máme jen 14 cervikálních a 10 dorzálních obratlů, sakrální a první kaudální obratle, žebra, obě kosti kyčelní, a pravou kost stydkou i sedací. Futaloňkosaurus, jak jeho jméno odvozené z jazyka místního indiánského kmene Mapučů můžeme vyslovovat, má ale pro paleontologii v zásobě ještě více zajímavostí. Slovo futa v jejich jazyce zvaném mapudungun (neboli v mapučštině) znamená „obří“, lognko pak „šéf/vůdce/náčelník“. Dohromady tedy rodové jméno dinosaura znamená „Obří ještěří šéf“.
Zvláštní druhové jméno je zase poděkováním společnosti Duke Energy Argentina Company, která sponzorovala vykopávky masivního dinosaura v letech 2002 až 2003. Zkameněliny tohoto zhruba 90 milionů let starého sauropoda byly totiž objeveny již před víc než čtvrt stoletím, konkrétně v březnu roku 2000, na území argentinské provincie Neuquén (při severním břehu jezera Barreales). Zachovaly se v sedimentech bohatého geologického souvrství Portezuelo, jejichž stáří činí asi 91 až 88 milionů let (věky turon až coniak, raná fáze pozdní křídy). Zdejší pískovce a prachovce mají mocnost 95 až 130 metrů a byly uloženy především dávnými rozsáhlými meandrujícími řekami.[3]
Kromě sauropodních dinosaurů zde byly objeveny také fosilie četných dravých teropodů, ornitopoda rodu Macrogryphosaurus a dosud nepopsaných iguanodontních ornitopodů. Mimo neptačí dinosaury pak odtud známe pterosaura rodu Argentinadraco, archaické ptáky a množství krokodýlotvarých plazů, želv, ryb, mlžů i dalších živočichů. Nechybí také fosilie početných jehličnanů a krytosemenných rostlin, které dokládají, o jak bohatý ekosystém se jednalo. Futalognkosaurus byl patrně největším zvířetem v tomto životním prostředí, zástupci dalších tří popsaných rodů sauropodů už byli podstatně menší. Zatím z tohoto souvrství neznáme žádného obřího teropoda, největším je patrně Megaraptor namunhuaiquii s délkou zhruba 8 metrů a hmotností až 1,3 tuny.[4] Ani tento pozoruhodný predátor s drápy na předních končetinách o délce 35 cm však na dospělé futaloňkosaury nejspíš neútočil. Tím spíše si pak na něj netroufl ještě podstatně menší abelisaurid Elemgasem nubilus, dosahující délky jen asi 3,6 metru.[5] Jak byl ale velký samotný Futalognkosaurus, dříve považovaný za jednoho z největších známých dinosaurů vůbec?
Autoři popisné práce měli před téměř dvěma desetiletími ony pověstné „velké oči“ a futaloňkosaurovi (jehož typový exemplář nese sbírkové označení MUCPv-323) přisoudili délku 32 až 34 metrů, přičemž spekulovali o hmotnosti až kolem 70 tun. Hned v roce 2008 pak byla délka sauropoda výrazně snížena na 26 metrů, a to na základě přehodnocení odhadu délky dochované části páteře (od prvního krčního obratle ke křížové části páteře), činící podle různých interpretací 11,9 až 13,0 metru. Nedlouho poté odhadoval americký paleontolog Thomas R. Holtz, Jr. délku futaloňkosaura na 28 metrů a jeho hmotnost v rozpětí 43,5 až 51 tun. Stále by se tedy jednalo o sauropoda ve velikostní kategorii například (vývojově nepříbuzného) rodu Brachiosaurus a dosahující hmotnosti přibližně osmi dospělých samců slona afrického (Loxodonta africana). Jak ale ukázaly novější výzkumy, Futalognkosaurus dukei byl ve skutečnosti podstatně menším sauropodem. Když byl v roce 2016 popsán další obří argentinský titanosaur druhu Notocolossus gonzalezparejasi, autoři této práce publikovali výpočty hmotnosti různých sauropodů založené zejména na obvodu kosti pažní a kosti stehenní. V případě futaloňkosaura odhadli hmotnost na základě již zmíněného „záhadného“ femuru na 38,1 tuny.[6] Ve stejném roce nicméně americký nezávislý badatel Gregory S. Paul přišel se stále ještě velkorysejším odhadem maximální délky 30 metrů a hmotnosti dokonce nad 50 tun. Tyto rozměry by z futaloňkosaura stále činily jednoho ze zhruba deseti až patnácti největších známých druhů sauropodních dinosaurů (a tedy i největších suchozemských živočichů všech dob).
O tři roky později ale Paul změnil názor a ve své práci o největších sauropodních dinosaurech přisoudil typovému exempláři argentinského obra podstatně méně impozantní hmotnost 29 tun. Tím by se tento titanosaur přibližně rovnal hmotnosti dospělců rodu Apatosaurus, který je dnes považován spíše jen za středně velkého sauropodního dinosaura. V roce 2024 pak Paul ve třetím vydání svého titulu The Princeton Field Guide to Dinosaurs setrval přibližně u stejné hmotnosti (29,5 tuny) a délku futaloňkosaura odhadl na pouhých 24 metrů.[7] Stejnou délku přisoudili v roce 2020 tomuto sauropodovi autoři kompendia Dinosaur Facts and Figures: The Sauropods and Other Sauropodomorphs Rubén Molina-Pérez a Asier Larramendi, a to při hmotnosti rovných třicet tun. Vědecká studie publikovaná rovněž v roce 2020 však klade futaloňkosaurovi na základě kombinace dvou hlavních metod odhadu hmotnosti rozmezí 31 625 až 38 091 kilogramů, tedy přibližně 32 až 38 tun.[8] Stále je to podstatně méně než předpokládali autoři popisu tohoto sauropoda, mluvíme zde ale o živočichovi s hmotností pěti až šesti dospělých slonů. Navíc se jedná o sauropoda s úžasně masivním krkem, jehož šířka u samotné báze přesahovala 1 metr. Enormně velký krk tohoto dinosaura také dokládá, že titanosauři neměli nutně jen relativně krátké krky (jaké známe například u čeledi Saltasauridae). U futaloňkosaura jsou totiž cervikální obratle prodloužené, masivní a mají vysoké trojúhelníkovité výběžky. Kyčelní kosti zase ukazují, že „v pase“ měl tento sauropod zhruba tři metry, jeho břišní dutina ale musela být ještě širší. A samotné jednotlivé části skeletu, jako jsou kosti kyčelní nebo první ocasní obratel, jsou rovněž velmi mohutné a robustní. Futalognkosaurus také přinesl ustanovení kladu Lognkosauria, kam v současnosti řadíme přibližně 12 rodů (z toho tři nejisté), a to včetně gigantů druhu Argentinosaurus huinculensis, Patagotitan mayorum nebo Puertasaurus reuili. Ti byli nicméně ještě většími titanosaurními sauropody než jejich příbuzný futaloňkosaurus. Nejbližším vývojovým příbuzným druhu Futalognkosaurus dukei pak mohl být Quetecsaurus rusconii, středně velký titanosaurní sauropod, popsaný v roce 2014 ze sedimentů geologického souvrství Cerro Lisandro na území argentinské provincie Mendoza.[9] Tento menší sauropod dlouhý jen kolem 15 metrů žil o několik milionů let dříve (v období věku turon, asi před 94 až 90 miliony let) a oproti svému příbuznému byl skutečně pouhým trpaslíkem. Každopádně je jisté, že o zajímavém titanosaurovi druhu Futalognkosaurus dukei, od jehož formálního popisu příští rok uplynou již rovná dvě desetiletí, nejspíš v budoucnu ještě nejednou uslyšíme.
Napsáno pro Dinosaurusblog a OSEL.
Short Summary in English: Futalognkosaurus is a genus of very large titanosaurian dinosaur. The herbivorous sauropod Futalognkosaurus lived approximately 91 to 88 million years ago in the ecosystems of the Portezuelo Formation, in what is now Argentina. It was probably around 25 meters long and its weight exceeded 30 or maybe even 40 tons. It wasn’t the largest dinosaur on record, but it is one of the most completely preserved ones in its size category.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Futalognkosaurus
https://www.smithsonianmag.com/science-nature/f-is-for-futalognkosaurus-133681702/
https://a-dinosaur-a-day.com/post/137909637365/futalognkosaurus-dukei
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_f/futalognkosaurus.php
[1] Calvo, J. O.; et al. (2007). A new Cretaceous terrestrial ecosystem from Gondwana with the description of a new sauropod dinosaur. Anais da Academia Brasileira de Ciências. 79 (3): 529–541.
[2] Carballido, J. L.; et al. (2017). A new giant titanosaur sheds light on body mass evolution among sauropod dinosaurs. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 284 (1860): 20171219.
[3] Leanza, H. A.; et al. (2004). Cretaceous terrestrial beds from the Neuquén Basin (Argentina) and their tetrapod assemblages. Cretaceous Research. 25 (1): 61–87.
[4] Ciaffi, A.; et al. (2025). Reviving Megaraptor namunhuaiquii (Dinosauria, Theropoda): the synergy of art and science for the life reconstruction of ancient species. Italian Journal of Geosciences. 144 (3): 442–835.
[5] Baiano, M. A.; et al. (2022). Elemgasem nubilus: a new brachyrostran abelisaurid (Theropoda, Ceratosauria) from the Portezuelo Formation (Upper Cretaceous) of Patagonia, Argentina. Papers in Palaeontology. 8 (5): e1462.
[6] González Riga, B. J.; et al. (2016). A gigantic new dinosaur from Argentina and the evolution of the sauropod hind foot. Scientific Reports. 6: 19165.
[7] Paul, G. S. (2024). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (3rd edition). Princeton University Press, p. 256.
[8] Campione, N. E.; Evans, D. C. (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non-avian dinosaurs. Biological Reviews. 95 (6): 1759–1797.
[9] González Riga, B. J.; Ortiz David, L. (2014). A New Titanosaur (Dinosauria, Sauropoda) from the Upper Cretaceous (Cerro Lisandro Formation) of Mendoza Province, Argentina. Ameghiniana. 51 (1): 3–25.
Diskuze:
