Zmíněný věstonický artefakt byl vyřezán z mamutoviny a je znám jako Venuše s křivou tváří. Jeho stáří odhadované na 28 000 let není ovšem nic proti domnělým artefaktům starým 300 000 let nebo dokonce 3 miliony let. Pojďme se na některé další podívat.
Nejstarším projevům estetického cítění byla věnována výstava First Sculpture: Handaxe to Figure Stone, kterou od 27. ledna do 28. dubna 2018 v texaském Dallasu uspořádalo Nasher Sculpture Center. Prestižní instituce zaměřená na moderní umění, sochařské výstavy a studium umění představila kolekci 70 exponátů. Na uspořádání výstavy se podíleli její autoři spolu s umělci, historiky umění, ale také s archeology z několika světových univerzit. Příprava trvala 8 let a její tvůrci při vyhledávání exponátů navštívili 22 muzeí v USA, Evropě, Africe a na Středním Východě. Část vystavených objektů pocházela ze soukromé sbírky amerického sběratele umění, umělce Tonyho Berlanta (nar. 1941). Byl vydán katalog výstavy (188 stran, 84 barevných tabulí a 19 černobílých ilustrací).
Uspořádání výstavy znamenalo, že předměty zhotovené člověkem ve středním a starém paleolitu jsou akceptovány jako umělecká díla. Výstava otevřela v archeologii dosud odmítané téma, kterým je role estetiky v evoluční historii a otázka existence uměleckých děl ve středním a starém paleolitu. Vystaveny byly kupř. plastiky z rozměrných pazourků z francouzské neandertálské lokality Fontmaure. Velké pazourkové hlízy byly hrubě upraveny do podoby lidské tváře.
Na plakátu výstavy a na obálce katalogu byl kámen známý pod názvem Makapansgat pebble – oblázek z Makapansgatu zapůjčený pro výstavu Univerzitou Witwatersrand v Johannesburgu. Byl nalezen v roce 1925 a poprvé popsán antropologem a paleontologem Raymondem Dartem v roce 1974. Místem nálezu je jeskyně v údolí Makapan v Jižní Africe. Jedná se o významnou paleontologickou lokalitu (Australopithecus africanus). Celé údolí Makapan je jihoafrickou národní památkou. Tvar nevelkého oblázku z červenohnědého jaspisu (7,6 x 6,3 cm), který se jako nerost na místě nálezu nevyskytuje (nejbližší přírodní zdroj jaspisu je od místa nálezu podle Darta vzdálen 32 km), je výtvorem přírody. Jsou na něm dva mělké zářezy jako oči, zářez v místě úst a nad očima vyznačena linie čela. Připomíná tvář australopitéka a to mohl byl důvod, že kámen upoutal pozornost a ocitl se na lokalitě s nálezy pozůstatků australopitéků. Pokud se tak stalo, a míra pravděpodobnosti vědomého použití kamene je vzhledem k nálezovým okolnostem vysoká, byl by to doklad projevu estetického cítění v době před cca 3 miliony let. Podle tradičních představ o umění by o žádné umění nešlo, avšak některé současné definice umění v takovém spojení (setkání s kamenem, vyvolání myšlenky na jeho podobnost s jiným předmětem a následné spojení této myšlenky s novou představou, která vede k používání předmětu již nikoli jako kamene) vidí myšlení umělce. Potom by i australopiték s mozkem třetinové velikosti ve srovnání s moderním člověkem myslel jako umělec. A schopnost takto uvažovat by dokonce ani nebyla výlučným privilegiem člověka, neboť australopiték není příslušníkem rodu Homo.
V České republice se uměním starého paleolitu dlouhá léta zabýval malíř, spisovatel a amatérský archeolog Jiří Mikula (1926–2004). S nálezy kamenů upravených do podob zvířat a lidí seznámil veřejnost ve své knize Dvacetkrát starší než Altamira (Albatros, Praha 1983). Jiří Mikula spolupracoval s geologem Karlem Žeberou a archeologem Karlem Sklenářem, který svými slovy uvedl citovanou publikaci. Mikulova sbírka protoplastik, jak své nálezy nazýval, se nacházela na státním zámku v Libochovicích, kde jsou také vystaveny Mikulovy obrazy představující krajinu Českého středohoří v době, kdy se v ní pohybovaly tlupy neandrtálců nebo kdy zde žil Homo heidelbergensis. Odborná veřejnost neuznává, že by se mohlo jednat o skutečné výtvory lidských rukou, o zoomorfy či antropomorfy, vyhledané člověkem jako přírodní „samorosty“ a pak dotvářené opracováním. Komplexně ale dosud tyto v každém případě pozoruhodné nálezy zhodnoceny nebyly a už také ani zhodnoceny být nemohou. Když jsem si v roce 2017 chtěl v Libochovicích sbírku prohlédnout, už tam nebyla. Od kastelána zámku Libochovice pana dr. Ladislava Peška jsem dostal tyto informace:
"Sbírka protoplastik byla součástí výstavy na zámku Libochovice společně s kolekcí obrazů, které pan profesor Mikula daroval zámku Libochovice. Po jeho smrti byla darovací smlouva zpochybněna a soud pak rozhodl o navrácení sbírky praplastik rodině (není tedy správná informace, že byly vyřazeny ze sbírek zámku). Kolekce obrazů pak zůstává majetkem zámku. Sbírku praplastik přebíral na základě plné moci od syna pana profesora Mikuly pan Dr. Marek a údajně byla sbírka převezena do sídla Purkyňovy nadace do Slatiny. O jejím dalším osudu nám bohužel není nic známo."
A do třetice nález amatérského archeologa pana Jiřího Jakubála. Jedná se o kus hnědého jaspisu o rozměrech 12,1 x 10,9 x 5,4 cm. Jaspis je chemickým složením kysličník křemičitý, neprůsvitná odrůda chalcedonu – směs chalcedonu a křemene, přičemž na jeho konkrétním zabarvení (žluté, hnědé, červené nebo zelené) se podílí příměsi železa, manganu a jiných prvků. Nejčastěji se vyskytuje ve výlevných sopečných horninách, kde vzniká podobně jako jiné křemenné odrůdy v trhlinách vyvřelin, ale nachází se i na sekundárních nalezištích. Místem nálezu (povrchový sběr) je pole na katastru městyse Dřevohostice, cca 1,5 km od středu Dřevohostic. Jde o lokalitu s pravěkým polykulturním osídlením se zastoupením i mladého paleolitu. Konečná úprava jaspisu vyhlazením na pohledové ploše je typická pro artefakty. Po určitém naklonění a úhlu pohledu se na protilehlých stranách kamene zobrazí dva profily lidské tváře. Zde fotografie jaspisu z Dřevohostic:
|
|
|
|
Nejzřetelněji jsou patrné při postupném pootočení kamene do pozice, v níž zobrazené tváře hledí napravo. Jednou to je „normální“ profil člověka s typickým helmovým účesem, podruhé tvář s nízkým čelem, hrbolem nad místem, kde by měla mít silueta oko, výrazným nosem a ustupující bradou. Pozoruhodný efekt vznikne v zatemněném prostoru, v němž se jaspis postaví na desku před hořící krb:
|
|
Měl jsem jaspis u sebe delší dobu, fotografoval jsem jej a zda má stopy opracování, jsem konsultoval s různými lidmi. Nález zobrazuje také malba, která jeho podobu možná vystihuje lépe než fotografie:
Pozn.: Foto jaspisu z Dřevohostic a jeho malby Aleš Uhlíř.
Podle názoru nálezce jde o porovnání tváře člověka současného typu s tváří neandertálce. Při posuzování takového nálezu je třeba velké opatrnosti, neboť tvary, které připomínají konkrétní objekty, mohou vznikat přirozeným způsobem bez zásahu člověka. U jednoduchých tvarů, které evokují určité představy, je velká pravděpodobnost, že jde o výtvory přírody. Jaspis z Dřevohostic představující zobrazení dvou tváří je naproti tomu poměrně složitá struktura a je proto určitá pravděpodobnost, že by se mohlo jednat o skutečný, a nikoli domnělý artefakt.
Přirozeně vzniklý tvar ale vyloučit nelze. Nález by si jistě pozornost zasloužil. Jeho publikace ve sborníku České archeologické společnosti v roce 2017 prošla bez povšimnutí. K uvažování o pravěkém umění tak, jak to předvedla výstava v Dallasu, jsme u nás ještě nedospěli. Přitom na této výstavě byly vystaveny exponáty odpovídající věcem známým z Mikulovy sbírky a zcela přirozeně by se tam jako artefakt zobrazující lidskou tvář uplatnil i jaspis z Dřevohostic. Mikulova sbírka je ztracena a rovněž budoucnost nálezu jaspisu s „dvěma tvářemi“ je nejistá.
Zdroje
Wikipedie: Heslo Makapansgat pebble.
www.nasherscuplturecenter.org
BERLANT, T. – WYNN, T. 2018: First Sculpture Handaxe To Figure Stone Catalog, Nasher Sculpture Center, Dallas.
BLAKEMORE, E. 2018: First Sculpture views prehistoric tools as early examples of art. In: The Washington Post, 10. 3. 2018.
BOUMAN, A. 2018: First Sculpture: Handaxe to Figure Stone at the Nasher. In: Arts And Culture Texas, 15. 1. 2018, Dallas.
FARAGO, J. 2018: Was Australopithecus an Artist? In: The New York Times, 1. 2. 2018.
GRANBERRY, M: 2018: Unprecedented 2,3 million-year-old object part of Nasher‘s daring First Sculpture exhibit. In: The Dallas Morning News, 26. 1. 2018, Dallas.
KEATS, J. 2018: Sculpture By Neanderthals? This Stunning Exhibit Will Make You Rethink Everything You Know About Art. In: Forbes Magazine, New York, 28. 2. 2018.
MIKULA, J. 1983: Dvacetkrát starší než Altamira, Albatros, Praha 1983.
PYNE, L. 2018: An Artist and Anthropologist Reinterpret Stone Age Tools as Sculpture. In: Hyperallergic, Brooklyn, New York 26. 2. 2018.
UHLÍŘ. A. 2017: www.neviditelnypes.lidovky.cz, VĚDA: Záhadný nález, 13. 1. 2017.
UHLÍŘ, A. 2017: Zobrazení tváře pravěkého člověka nebo hříčka přírody? Archeologie Moravy a Slezska, Česká archeologická společnost, pobočka pro Moravu a Slezsko, sv. XVII., ročník 2017.
UHLÍŘ, A. 2018: www.neviditelnypes.lidovky.cz, Nejstarší umění na výstavě v texaském Dallasu, 13. 3. 2018.
UHLÍŘ, A. 2018: Výstava v Nasher Sculpture Center (Texas, Dallas) představující pravěké nástroje jako umělecká díla, Archeologie Moravy a Slezska, Česká archeologická společnost, pobočka pro Moravu a Slezsko, sv. XVIII., ročník 2018.
VERNER, J. 2017: Wynn to open sculpture exhibit in Dallas in January. In: UCCS University of Colorado Colorado Springs Communique, Colorado Springs, 20. 12. 2017.
WAGNER, A. 2018: At the Nasher Sculpture Centre. In: London Rewiew of Books, Vol. 40, No. 7, London.
Diskuze:
