Kde budeme za tisíc let? Kredit: Pixabay, CC0.

Stále tak nějak doufáme, že vesmír by měl být plný cizích civilizací. Ale vesmír vytrvale a ohlušivě mlčí. Ať děláme, co děláme, ať pátráme, na jakých vlnách chceme, ať pozorujeme blízký či hluboký vesmír, pořád nic. Fermiho paradox je neřád. Přitom, jak už tušíme, minimálně Mléčná dráha je plná planet, kde by alespoň teoreticky mohl vznikat jednoduchý život. Jak to?

Jedním z možných vysvětlení je, že technologické civilizace nevydrží moc dlouho. Jsou křehké, jak si teď myslíme. Mohou podlehnout ekologickému kolapsu, konfliktům, vyčerpání zdrojů nebo nějakým bizarním technologickým krizím. Celia Blancová ze španělského Centro de Astrobiología (CSIC-INTA) v Madridu a její kolegové v své doposud nerecenzované studii nabízejí poněkud jiný pohled. Civilizace podle nich nemusí po kolapsu definitivně zmizet. Může se znovu postavit na nohy, pokud samozřejmě zůstane někdo naživu.

Celia Blanco. Kredit: C. Blanco.

Blancová a spol. udělali model technologické budoucnosti Země a v něm simulovali deset různých scénářů, které v simulaci nechali běžet následujících 1000 let. Každý scénář se lišil dostupností zdrojů, způsobem organizace společnosti, technologickým rozvojem a schopností zotavit se z katastrof. V každém scénáři provedli 200 opakovaných simulací. Civilizace rostla, dokud jí nedošly zdroje nebo ji nezasáhla náhodná katastrofická událost, například ekologický kolaps či technologické selhání. Poté se ukázalo, zda má dostatek zachovaných zdrojů, technologií a znalostí k obnově.

Výsledky jsou pozoruhodné. Dva scénáře, nazvané Golden Age a Out of Eden, během simulací nezkolabovaly vůbec. Sedm dalších z deseti scénářů naopak zkolabovalo v každém jednotlivém běhu. Jak se ale ukázalo, nemuselo to znamenat definitivní konec. Některé společnosti se dokázaly znovu vzpamatovat. Například scénář Ouroboros opakovaně procházel fázemi růstu, kolapsu a obnovy. Přesto v něm civilizace zůstala technologicky aktivní v průměru 87 procent času. V jiném scénáři, Living with the Land, technologicky fungovala jen asi 38 procent času.

Logo. Kredit: Centro de Astrobiología (CSIC-INTA)

Pro nás na Zemi z této studie vyplynula ještě jedna pozoruhodná věc. Ze všech sledovaných parametrů nejvíce rozhodovaly dvě věci: jak rychle civilizace spotřebovává zdroje a jak velkou část své zdrojové základny dokáže obnovit po kolapsu. To ukazuje poměrně praktický recept na dlouhodobou odolnost civilizace. Jde o to méně plýtvat zdroji, uchovávat znalosti a infrastrukturu a připravovat mechanismy, které umožní civilizaci rychlejší obnovu po případné katastrofě. Badatelé například zmiňují archivy základních znalostí a zdrojů pro zemědělství, medicínu, energetiku či komunikaci, jako je třeba Globální úložiště semen na Špicberkách.

Také samozřejmě platí, že je to jenom model, navíc založený na zkušenostech jediné planety pod dobu asi 10 tisíc let. Model používá řadu zjednodušení, například předpokládá lineární technologický růst a určitou rychlost vyčerpávání zdrojů. Mimozemská civilizace nemusí fungovat podle lidských pravidel a zkušeností. Jak asi bude vypadat našich příštích 1 000 let?

Video: Fermiho Paradox – Kde Jsou Všichni Mimozemšťané?

Literatura

Science Alert 19. 9. 2026.

arXiv:2604.13774. (článek je super)