H5N1 vysoce patogenní kmen ptačí chřipky. Poprvé byl tento druh chřipky zjištěn u lidí v Hong Kongu v roce1997. Označení H5N1 značí, že na svém povrchu má antigeny hemaglutininu typu 5 a neuraminidázy typu 1. Letos ptačí chřipka zatím postihla nejhůře  Vietnam, kde usmrtila 43 lidí a kde muselo být vybito 45 milionů kusů drůbeže.

Kdyby nešlo o celkem vážnou věc, bylo by legrační sledovat, jak sdělovací prostředky informují o postupu chřipkového viru A typu H5N1. Virus, který poprvé nadělal virologům vrásky už v roce 1997, když na něj v Hongkongu zemřelo šest lidí z 18 nakažených, se pro nás stal „aktuálním tématem“ ve chvíli, kdy se objevil v Rumunsku a Turecku. I když – čest výjimkám – některé sdělovací prostředky zareagovaly, už když se vyskytl těsně za Uralem.

Kocourkovské dimenze dodává této reakci fakt, že v Hongkongu je pro nás virus stejně nebezpečný jako v dunajské deltě. Pro dokreslení, když v roce 2003 svět šílel ze SARS (který vypukl rovněž v Hongkongu a přilehlých oblastech Číny), odskákalo si to silně i Toronto. SARS si přivezli jako pochybný suvenýr z vánočních prázdnin strávených v rodné zemi příslušníci torontské čínské menšiny.

Zvětšit obrázek

Přípravek TAMIFLU. Pravděpodobný mechanismus účinku účinné látky oseltamviru spočívá v inhibici virového enzymu neuraminidáza. Pravděpodobně dochází také k narušení povrchu viru, což přispívá k jeho shlukování. Nahloučených virových partikulí se pak organismus snadněji zbavuje.

Je zajímavé, že případ  úmrtí nizozemského veterináře z roku 2003 na ptačí chřipkový virus H7N7 žádnou podobnou odezvu nevyvolal. Zřejmě jsme měli pocit, že z „pokrokového a demokratického“ Nizozemí žádná darda přijít nemůže, kdežto v případě pofidérního  Rumunska je třeba být ve střehu. Ostatně Evropská unie svolala na příští týden ministry zahraničí, aby se poradili, co s virem H5N1. Copak asi páni ministři vymyslí? Nevyhlížel bych jejich jednání s velkým optimismem. Když v pátek 14. 10. vyšel on-line v Nature článek o částečné odolnosti viru H5N1 k „zázračnému léku“ Tamiflu, reagovalo české ministerstvo zdravotnictví ústy své mluvčí Jany Kocové takto: „Informace o tom, že by toto antivirotikum neúčinkovalo, je pro nás absolutně neznámá a dle našich informací je to adekvátní forma léčby.“ Dodala, že je předčasné spekulovat o tom, zda se Česko bude tímto lékem dál vybavovat.

Je zajímavé, jak úzkostlivě pečují naši novináři o naši duševní rovnováhu. Jak kdyby už měli pocit, že nás vyděsili dost, doplnili zprávu o rezistentním viru komentářem vedoucího týmu Jošihiry Kawaoky, podle kterého se není čeho bát, protože šlo jen o ojedinělý případ. Prošel jsem studii v Nature i redakční komentář, který Kawaoku cituje. Nikde jsem nic takového nenašel. A jsem přesvědčen, že by to Kawaoka neřekl ani po třetím litru saké.

Dovolím si citovat přímo z webu Nature:
"We don"t know how frequently this kind of mutation can appear," says Yoshihiro Kawaoka, a virologist at the University of Tokyo in Japan and the University of Wisconsin, and lead author on the paper. "We are relying too heavily on Tamiflu; we need more drugs," he adds.
Ideally, he says, countries would continue to stockpile Tamiful. But there would also be a range of other drugs on hand to fight the flu virus, as a second line of defence.

Zvětšit obrázek

Yoshi Kawaoka, profesor virologie na University of Wisconsin-Madison by šel zřejmě „do kolen“, kdyby zjistil s jakým že to jeho výrokem česká media operují ...

A teď ještě jednou, v neumělém překladu: „Nevíme, jak často se tento typu mutace vyskytuje,“ řekl Jošihiró Kawaoka, virolog z tokijské university v Japonsku  a z University of Wisconsin, vedoucí autor publikace. „Až příliš se spoléháme na Tamiflu. Potřebujeme více (různých) léků,“ dodal.
Řekl, že ideální by bylo, aby jednotlivé země pokračovaly s tvořením  zásob Tamiflu. Ale měly by mít k dispozici i sortiment jiných léků proti chřipkovému viru jako další obrannou linii.
Tolik tedy citát.

A ještě jeden pozoruhodný fakt. Až na čestné výjimky se nehovoří o studiích z Nature a Science, které dokazují, že chřipkovou pandemii stojí za to zkoušet zadusit v ohnisku jejího vzniku. Jen je třeba místo vzniku potenciálně nebezpečného pandemického viru včas uzavřít do přísné karantény a deset dní ládovat všechny – nemocné i klinicky zdravé – protivirovými preparáty. Pak se chřipka „zadusí“ a nerozšíří se.

Chtělo by to maličkost.
1) aby země, kde nebezpečný virus chřipky vznikne, nezatloukaly (Čína zatloukala SARS velice zdařile a velice urputně)
2) aby dokázaly provést účinnou karanténu (to by třeba Číně a její armádě zase nemělo dělat takové problémy)
3) aby bylo k dispozici asi 3 miliony dávek Tamiflu nebo jiného účinného léku k okamžitému dodání

Zvětšit obrázek

Problém je vtom, že virus H5N1 je zřejmě k oseltamviru rezistentní, a tak jen osel by do přípravku TAMIFLU mohl vkládat přehnané naděje.

Světové společenství má plně ve svých rukou bod 3). A co dělá? Světová zdravotnická organizace už začala shromažďovat potřebnou zásobu (Tamiflu). Nedávno hlásila že má už 100 tisíc dávek a dalších pár set tisíc má slíbeno. Jednotlivé země by ani v případě aktuální „ptákochřipkové“ krize ze svých skrovných zásob do postižené oblasti nic nedaly. Ono by jim to mohlo záhy chybět. 

Je třeba k tomu ještě něco dodávat? Snad jen to, co napsal před časem tuším Science v jednom redakčním článku. Až skončí průšvih se světovou pandemií smrtící chřipky, budou před soudní tribunály postaveni ti, kdo přípravu na pandemii hrubě zanedbali, i když byli za její prevenci zodpovědní. A možná stojí za to dodat i to, co se objevilo v závěru jednoho článku v Nature, který byl pojat jako fiktivní deník Američanky ze dnů, kdy USA bojovaly s ptačí chřipkou na základě „Národního pandemického plánu“. Tam se říká zhruba toto: „Počty obětí na životech šly do milionů, hmotné škody do miliard. Stálo nás to mnohem víc, než kolik by stačilo na odvrácení téhle katastrofy, kdybychom s tím začali včas.“

Prameny: Nature, Science, WHO, MZd ČR