Matthew Smith (vlevo) - profesor na katedře rostlinné patologie a kurátor sbírky hub (Fungarium) v Muzeu přírodní historie Floridy. Co je to vpravo se nám zjistit nepodařilo, ale čepičatka to není. (Kredit: University of Florida).

„Nedokázal jsem si představit, že bych obojí našel v jedné houbě,“ tvrdí fytopatolog Matthew Smith z University of Florida. Na mysli má houbu čepičatku Galerina indica, kterou se svými kolegy objevil ve floridských bažinách. Až doposud nebyl výskyt téhle houby na Floridě znám. Pět exemplářů rostlo na padlém kmeni palmy obaleném mechem.

Galerina indica není žádný obr. Na výšku dorůstá půl centimetru a klobouk má průměr pouhou čtvrtinu centimetru. V očích mykologů tahle čepičatka „vyrostla“ poté, co její plodnice podrobili chemickým analýzám. Odhalili v ní na jedné straně psychoaktivní látku psilocybin známý např. z našich lysohlávek a na druhé straně vysoce toxické amatoxiny typické např. pro mochomůrku zelenou. Houby mívají buď jedy nebo psychoaktivní látky. Floridská čepičatka Galerina indica má obojí.

„Neexistuje jiná houba, u které bychom zjistili současnou syntézu obou typů látek,“ tvrdí mykolog Andrew Kunik působící rovněž na University of Florida.

Horizontální přenos genů v akci

Produkce toxických nebo psychoaktivních látek se vyvinula u hub mnohokrát nezávisle na sobě. Často se na tom podílel tzv. horizontální přenos genů. Zatímco při vertikálním přenosu se geny předávají z rodičů na potomky, při horizontálním transferu dochází k výměně genů mezi zástupci různých druhů. Pro houby to není nic neobvyklého.

Galerina indica alias „temná houbička“, jak si vědci tuto čepičatku překřtili.  Nenápadná vzhledem a podobná stovkám jiných hub. Unikátní v kombinaci svých smrtelných zbraní, kterými disponuje. Přivést se s její pomocí do rauše zavání krchovem. (Zdroj: Andrew Kunik).

Muchomůrky, jako je neblaze proslulá muchomůrka zelená, produkují toxiny schopné zastavit syntézu bílkovin. Oběti obvykle usmrtí tak, že jim zničí játra. Horizontálním přenosem se geny pro produkci těchto jedů dostaly z muchomůrek do genomu některých čepičatek a také některých bedel. Jiné houby získaly horizontálním přenosem genů naopak schopnost produkce psilocybinu. Ale že se amatoxiny a psilocybin sešly v jedné houbě, to bylo pro vědce šokující odhalení. Jeden z amatoxinů čepičatky Galerina indica byl dokonce naprostou toxikologickou novinkou.

Tým vedený Matthewem Smithem nepásl ani po amatoxinech ani po psychoaktivních látkách. Zajímalo je, co všechno různé floridské čepičatky syntetizují, a to z jednoduchého důvodu. Nikdo před nimi tenhle problém nezkoumal. Výsledky jejich bádání zveřejněné ve vědeckém časopise Current Biology odhalují, že „temná houbička“, jak vědci čepičatku překřtili, má prapodivnou evoluční historii. Původně měla geny pro amatoxiny. Ty se shodují s amatoxiny jiných čepičatek postrádajících výrobní mašinerii pro psilocybin. Naopak, geny pro produkci halucinogenu psilocybinu jsou v genomu čepičatky uspořádány jinak, než je tomu u jiných hub schopných syntézy psilocybinu. To je znamení, že právě geny pro psilocybin si čepičatka opatřila horizontálním přenosem.

University of Florida, Smithovo mateřské pracoviště. (Kredit: UF).

Dva scénáře horizontálního přenosu

Pro zisk genů pro tvorbu psilocybinu nabízejí Smith a spol. dva scénáře. Podle prvního je předci čepičatky Galerina indica získali od nepříbuzné houby před 15,5 miliony roků. Podle druhého, méně pravděpodobného scénáře k tomu došlo nadvakrát zhruba před 6 miliony roků.

Proč disponuje čepičatka dvěma zbraněmi, když všem ostatním známým houbám vystačí buď jedna nebo druhá, není jasné. Vědci předpokládají, že je tak houba důkladněji chráněná. Pro její potenciální konzumenty je nesmírně obtížné se adaptovat jak na halucinogen, tak na toxiny. Na druhé straně ale současná produkce obou zbraní představuje pro houbu zvýšenou zátěž. A příroda obvykle silami šetří a neplýtvá.

Smith a jeho spolupracovníci objevili ve floridských bažinách dvě další čepičatky zatím provizorně označené Galerina species 1 a Galerina species 2. Ty se na rozdíl od Galerina indica během evoluce zbavily genů pro amatoxiny. Galerina species 1 pak zdědil geny pro produkci psilocybinu od předka, kterého sdílel s čepičatkou Galerina indica a který si tyto geny opatřil horizontálním přenosem.

Autoři studie upozorňují, že houby subtropů a tropů patří k nedostatečně prozkoumaným organismům. Přitom právě tam je druhové bohatství hub nepřeberné. Kdo ví, jaká překvapení nám ještě připraví.

Pramen:

Kunik, A. R., Christopher, M. W., Lemmond, B., Dentinger, B. T., Slot, J., Garrett, T. J., & Smith, M. E. (2026). The" dark magic mushroom" co-produces amatoxins and psilocybin. Current Biology 36, DOI: 10.1016/j.cub.2026.10.041

Video: One Small Mushroom Makes Both Psilocybin and Deadly Toxins

Redakce si dovoluje přihodit autorův pokec o našem vymírání: