První zkušenosti s pokročilým vysokoteplotním malým modulárním reaktorem  
Čína sbírá již třetí rok zkušenosti s provozem pokročilého vysokoteplotního malého modulárního reaktoru chlazeného plynem HTR-PM. Reaktor má velmi zajímavé bezpečnostní prvky, které vylučují možnost tavení jeho aktivní zóny. Výsledky provozu jsou velmi pozitivní a Čína připravuje masivnější výstavbu těchto reaktorů.

Reaktor HTR-PM 200 v Š'-tao-wanu (zdroj China Huoneng).
Reaktor HTR-PM 200 v Š'-tao-wanu. (Zdroj China Huoneng).

Čínský reaktor HTR-PM (High-Temperature gas-cooled Reactor Pebble-bed Module) je velmi pokročilý vysokoteplotní reaktor, který k chlazení využívá helium. Jde o návrh Univerzity Čching-chua. Po testovacím reaktoru HTR-10, který se poprvé spustil v roce 2000, se přikročilo k realizaci modulů, které mohou svým tepelným výkonem 250 MWt zajistit elektrický výkon 105 MWe. První demonstrační sestava ze dvou modulů se společnou turbínou o výkonu 211 MWe se začala budovat v Š'-tao-wanu (Shidaowan) v provincii Šan-tung. Realizace stavby začala v roce 2012 a dokončena byla v roce 2020.

 

Palivo TRISO

Jde o vysokoteplotní reaktor chlazený plynem, v tomto případě heliem, s kulovým ložem. Využívá tedy speciální typ paliva, které se označuje jako TRISO. Jde o grafitové koule o průměru 60 mm, do kterých jsou zalisované částice TRISO. Těch je zhruba 12 000 na jednu kouli. TRISO částice obsahuje v centrální části o průměru 350 až 500 μm oxid uraničitý s uranem s obohacením okolo 8,5 %, obalenou čtyřmi ochrannými vrstvami. První dvě jsou napřed z porézního a pak hustého pyrolytického uhlíku. První z nich má tloušťku 100 μm a zajišťuje pohlcování štěpných produktů a poskytuje prostor pro rozpínání jádra a hromadění štěpných plynů. Druhá má tloušťku 40 μm, je nepropustná a zadržuje štěpné plyny. Další vrstva o tloušťce 35 μm je z karbidu křemíku (SiC) a jedná se o hlavní mechanickou a tepelnou bariéru, která zadržuje štěpné produkty při vysokých teplotách. Vnější vrstva o tloušťce 40 μm je opět z hustého pyrolytického uhlíku, chrání předchozí vrstvu a pomáhá s propojením s okolním grafitem. Dohromady pak každá koule obsahuje 7 g uranu. Celkově se tak vytváří velmi odolné palivo, které vydrží teploty i 1600°C. A právě tato tepelná odolnost je důležitým prvkem pasivní bezpečnosti reaktoru, který toto palivo využívá.


Schéma paliva TRISO. (Kredit: X-energy)
Schéma paliva TRISO. (Kredit: X-energy)

Zatím pouze Čína vyrábí toto palivo průmyslově ve velkém měřítku. Závod firmy CNNC je v Pao-tchou a produkuje statisíce koulí ročně. Pilotní projekty již fungují nebo se budují ve Spojených státech. Nejdále je firma BWXT, která provozuje linku v Lynchburgu. V současné době buduje i závod ve Wyomingu, kde by se měla realizovat produkce tohoto paliva i s využitím starých amerických zásob uranu. Fungují nebo se připravují další pilotní projekty. Pilotní projekt TRISO-X firmy X-energy funguje v Oak Ridge v Tennessee, produkuje palivo pro projekt reaktoru Xe-100 této firmy. Firma nyní buduje velký komerční závod. Pilotní projekt provozuje v Oak Ridge i firma Standard Nuclear. Pro své reaktory Hermes buduje kapacity produkce paliva TRISO firma Kairos Power. Připravují se i další projekty, většinou právě v Oak Ridge. Pilotní provoz je i v Óarai v Japonsku.

 

Historie využití TRISO paliva

Připomeňme, že idea paliva TRISO se objevila na přelomu padesátých a šedesátých let v souvislosti s projekty vysokoteplotních plynem chlazených reaktorů. Pro ně bylo potřeba připravit palivo, které vydrží teploty překračující 1000°C. Ve Velké Británii tak vyvinuli předchůdce tohoto paliva BISO pro vysokoteplotní reaktor Dragon, který fungoval ve Winfrithu mezi léty 1964 až 1975. V něm se také poprvé otestovalo palivo TRISO.

 

Příprava Paliva pro reaktor HTR-PM (zdroj CNEC).
Příprava Paliva pro reaktor HTR-PM. (Zdroj CNEC).

Na konci šedesátých let až do let osmdesátých bylo v čele vývoje reaktorů s tímto palivem Německo. Zde úspěšně fungoval v letech 1967 až 1988 výzkumný reaktor AVR (Arbeitsgemeinschaft VersuchsReaktor). Na základě získaných zkušeností s jeho provozem se realizoval komerční energetický reaktor THTR-300 (Thorium-HochTemperaturReaktor) s elektrickým výkonem 300 MWe. Ten fungoval mezi léty 1985 až 1988, i když štěpná řetězová reakce se u něj rozběhla už v roce 1983. Předpokládalo se budoucí využití i thoriového cyklu. Odstavení sice bylo spojeno s technickými problémy, které zhoršovaly ekonomiku projektu, ale souviselo i s rostoucím odporem proti jaderné energetice v Německu, zvláště po havárii v Černobylu.

 

Vývoj pokračoval v Japonsku v podobě reaktoru HTTR (High-Temperature Engineering Test Reactor) s tepelným výkonem 30 MWt, který se do provozu dostal v roce 1998. Po havárii ve Fukušimě I byl dlouhodobě odstavený, ale od roku 2021 se výzkumy na něm obnovily. Velmi důležité byly testy ověřující pasivní bezpečnost při ztrátě chlazení - v roce 2022 to bylo při výkonu 9 MWt a v roce 2024 při plném výkonu 30 MWt. Testuje se zde i vysokoteplotní produkce vodíku. Na základě získaných zkušeností se pracuje na demonstračním projektu vysokoteplotního reaktoru, jehož dokončení se plánuje v druhé polovině třicátých let.

Ještě intenzivněji se do této oblasti vrhla Čína, která odkoupila know-how z Německa a postavila už zmíněný testovací reaktor HTR-10.

 

Konstrukce a vlastnosti reaktoru

Jak tedy vypadá vysokoteplotní reaktor chlazený heliem s kulovým ložem? Podívejme se na konkrétní modul reaktoru HTR-PM. Jeho srdcem je válcová aktivní zóna naplněná přibližně 420 000 koulemi paliva TRISO. Palivové koule se postupně odebírají ze dna aktivní zóny, kontroluje se jejich vyhoření a buď se vyřadí, nebo vrací do systému nahoře. Nahoře se také doplňují čerstvé koule. Moderátorem je grafit v koulích i v grafitovém reflektoru reaktoru.

 

Chlazení zajišťuje hélium při tlaku 7 MPa (atmosférický tlak je 0,1 MPa), které je inertní, neaktivuje se a nedochází u něj k fázovému přechodu. Při vstupu do aktivní zóny je teplota okolo 250°C a při výstupu z ní až 750°C. Každý modul má svou vlastní tlakovou nádobu, zmíněný grafitový reflektor, dmychadlo primárního okruhu a vertikální průtočný parogenerátor. Horké hélium proudí z aktivní zóny do parogenerátoru a tam se produkuje pára pro společnou turbínu.

 

Instalace reaktorové nádoby reaktoru HTR-PM (zdroj CNEC)
Instalace reaktorové nádoby reaktoru HTR-PM. (Zdroj: CNEC).

Celý systém je extrémně pasivně bezpečný. Reaktor má zápornou teplotní zpětnou vazbu a relativně malou hustotu výkonu. Při ztrátě chlazení řetězová reakce ustane, výkon se sníží a zbytkové teplo se odvede přirozeným sáláním, vedením a konvekcí do okolí. Záporná teplotní zpětná vazba je dána hlavně vlastnostmi grafitu, který při ohřevu způsobuje vyšší energii neutronů a nižší pravděpodobnost jejich záchytu a štěpení.

 

Zkušenosti z provozu HTR-PM 200

Jak bylo zmíněno, reaktor byl dokončen v roce 2020 a v roce 2021 proběhly studené a horké zkoušky a postupně se v obou modulech rozběhla štěpná řetězová reakce. Dne 20. prosince 2021 dodala elektrárna první elektřinu. V prosinci 2022 dosáhla jmenovitého výkonu a do komerčního provozu se dostala na konci roku 2023 po realizaci zásadních bezpečnostních testů.

 

V druhé polovině roku 2023 se ověřovalo chování systému při změnách výkonu i poruchových stavech. Testy pasivní bezpečnosti při výkonu modulu 200 MWt byly těmi nejdůležitějšími. U prvního modulu test proběhl 13. srpna 2023. První modul byl při něm na výkonu 200 MWt a druhý na výkonu 5 MWt. Pro druhý modul proběhl test 1. září 2023 při jeho výkonu 200 MWt.

 

Japonský vysokoteplotní reaktor HTTR (zdroj JAEA)
Japonský vysokoteplotní reaktor HTTR. (Zdroj JAEA).

Během zkoušky bylo vypnuto napájení dmychadla primárního heliového okruhu i napájecího čerpadla sekundárního okruhu. Reaktorová ochrana okamžitě spustila odstavení zasunutím regulačních tyčí, parogenerátor byl odstaven a izolován. Jako při úplném výpadku elektřiny nebyly použity žádné aktivní chladicí okruhy ani havarijní chlazení zóny. Reaktor se ochlazoval čistě pasivně – zbytkové teplo odcházelo čistě přirozeným způsobem včetně přirozené cirkulace helia v aktivní zóně, kdy horké helium stoupá středem nahoru a chladné klesá dolů podél grafitového reflektoru.

 

Oba testy plně potvrdily, že reaktor dokáže bezpečně odvést zbytkové teplo čistě pasivním způsobem. Teploty v celé aktivní zóně zůstaly hluboko pod bezpečnými limity. Poprvé proběhly tyto testy u tak velkého reaktoru. Zkušenosti jsou v dobré shodě s podobnými již zmíněnými testy u menšího japonského reaktoru HTTR.

Během prozatímního provozu se prokázala dobrá funkce doplňování paliva i parogenerátoru. Potvrdila se stabilita paliva TRISO. Velmi dobrá je i těsnost héliového okruhu. To je velmi důležité pro ekonomiku provozu. Helium je totiž dost drahé.

 

Rozjíždí se hromadná výstavba HTR-PM

Na základě velmi pozitivních zkušeností s výstavbou a provozem reaktoru HTR-PM 200 se začala připravovat hromadnější výroba modulů a výstavba elektráren s využitím jejich většího počtu modulů. První stavba sestavy HTR-PM 600, která bude mít šest modulů a jednu turbínu s čistým výkonem 600 MWe (hrubý 660 MWe), se realizuje v elektrárně Sü-wej (Xuwei), město Lien-jün-kang, provincie Ťiang-su. Projekt byl schválen v roce 2024 a v listopadu 2026 byla zahájena betonáž jaderného ostrova. Dokončení se čeká v roce 2032. Jde o projekt, který kombinuje dva klasické reaktory III. generace Hualong One a zmíněný vysokoteplotní reaktor. Vysokoteplotní reaktor bude v kogeneračním režimu dodávat vysokoteplotní průmyslovou páru a elektřinu pro přilehlý velký průmyslový park a petrochemický závod.

 

Vizualizace reaktoru Xe-100 (zdroj X-energy).
Vizualizace reaktoru Xe-100 (zdroj X-energy).

Pro výstavbu dalších reaktorů HTR-PM 600 se posuzuje řada dalších lokalit San-men (Sanmen) v provincii Če-ťiang, Sia-pchu (Xiapu) v provincii Fu-ťien, Wan-an (Wan'an) v provincii Fu-ťien, Paj-an (Bai'an) v provincii Kuang-tung, Žuej-ťin (Ruijin) v provincii Ťiang-si a Sin-an (Xin´an) v provincii Šan-tung. Dosažené vysoké teploty jsou velmi vhodné pro řadu chemických podniků, ale také třeba pro odsolování. Zájem tak projevují i v zahraničí, například Saúdská Arábie nebo Indonésie.

 

Další reaktory využívající TRISO palivo

Pozitivní zkušenosti s palivem TRISO v čínských malých modulárních reaktorech jsou extrémně důležité i pro další státy, které chtějí toto palivo využívat. Jak už bylo zmíněno, připravuje se v Japonsku projekt vysokoteplotního reaktoru s tímto palivem. Ve Spojených státech se pracuje na celé řadě héliem chlazených reaktorů využívajících TRISO palivo. Jde například o reaktor Xe-100 firmy X-energy. Vysokoteplotní malý modulární reaktor chlazený heliem má výkon 80 MWe na modul a elektrárna bude mít podle potřeby 4 až 14 modulů. Demonstrační projekt se připravuje pro chemický koncern Dow v Texasu.

 

Kulové TRISO palivo se využívalo v německém vysokoteplotním reaktoru THTR-300. (Zdroj Stefan Kuhn).
Kulové TRISO palivo se využívalo v německém vysokoteplotním reaktoru THTR-300. (Zdroj Stefan Kuhn).

Palivo TRISO by měl také používat héliem chlazený vysokoteplotní mikroreaktor Pele s tepelným výkonem 3 až 5 MWt a elektrickým 1,5 MWe. Pro konverzi tepla na elektřinu by měl využívat plynovou turbínu s uzavřeným Braytonovým cyklem. Sekundární okruh bude odvádět teplo do vzduchu pomocí vzduchových chladičů. V tomto případě jde o projekt pro armádu.

 

Projekt Hermes firmy Kairos Power bude využívat TRISO palivo, chladit se však bude pomocí roztavených solí FLiBe. V roce 2024 bylo schváleno postavení nevýrobního prototypu v Oak Ridge.

 

Závěr

Vysokoteplotní reaktory využívající TRISO palivo v kogeneračním režimu by mohly být ideálním prostředkem pro snižování emisí v řadě průmyslových procesů, kde je cesta k nízkým emisím velmi náročná. Původně byla Evropa na špici těchto technologií. Německo mohlo mít nízkoemisní elektroenergetiku a z velké části i průmysl. Ovšem zelení protijaderní aktivisté dosáhli zastavení projektu vývoje vysokoteplotních plynem chlazených reaktorů a odstavení a likvidaci jedněch z nejlepších klasických tlakovodních reaktorů v Evropě, které mohly dodávat Německu nízkoemisní elektřinu ještě nejméně třicet let a asi i padesát. Dokončení vývoje vysokoteplotních reaktorů a otevření jejich využívání tak realizovala Čína, kde nyní probíhá velmi intenzivní výstavba tlakovodních reaktorů III. generace vyvinutých také na základě evropských zkušeností. Čína tak směřuje k nízkým emisím s využitím jaderné renesance realizované na základě evropských znalostí. Evropa se od těchto znalostí odvrátila a za Čínou v rozvoji technologií nyní dramaticky zaostává.

 

Přednáška o zkoumání reakcí neutronů důležitých pro pokročilé štěpné a fúzní technologie i pro popis produkce těžkých prvků při výbuchu supernovy a splynutí neutronových hvězd:

 

Video: Čína už spustila jaderný reaktor budoucnosti. Západ nestíhá.

Datum: 20.11.2026
Tisk článku


Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán



Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni



Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz